ZA VÝLETEM: Náš víkend v týpí UMAKI (Jestřebice)

Víkend v týpí UMAKI byl krásnou náhodou. Ale já na náhody nevěřím, proto bych spíše napsala, že byl krásným osudem. Spaní v týpíčku jsem totiž měla jako vytoužený cíl letošního léta, ale brala jsem to spíš ve smyslu buď to vyjde nebo to nevyjde. A najednou (ještě před odjezdem na Šumavu) na mě vyskočí příspěvek s barterovou nabídkou noci v babyfriendly fungl novém týpí. Nemusim vám asi popisovat mojí reakci ve smyslu že to snad neni možný a okamžitě jsem se s jiskrou v oku přihlásila doufající, že to vyjde.

A ono to vyšlo. Dokonce jsme se dohodly na dvou nocích hned víkend po Šumavě. V tu chvíli se mi opravdu vyplatilo nic neplánovat a nemít pevné plány, protože nebýt "volného" víkend, nezažili bychom dvě dobrodružné noci v UMAKI a mnoho krásných výletů kolem.

Pojďte se s námi vrátit do parádního víkendu v Jestřebicích a okolí :-).

 

 

ZAŽIJTE TÝPÍ UMAKI

UMAKI je tedy plně vybavené babyfriendly týpí nacházející se krásně odstřihnuté od civilizace v přírodě ale zároveň s pár minutovým dojezdem třeba do Votic, kde si můžete nakoupit vše potřebné. Ovšem musíte myslet na to, že jsme v podstatě bez elektřiny (až na dobití mobilu, powerbanky apod.), takže žádná lednička, chlazení potravin.

 

 

Můžete si ale určitě nakoupit na grilování/opékání.Ohniště je tam velké tak akorát s posezením kolem dokola a možností grilovacího kamene. My jsme tým buřty, tak jsme opékali především buřty a následně jsme si užívali romantiky hvězdné noční oblohy, když holky spaly (a mrňous byl s námi v kočáru u ohně). Musim zmínit, že kousek od týpíčka je prodejna rancherských specialit - klobásy, špekáčky, párky, salámy, uzená masa a mnoho dalšího.

 

Dřevo není přímo v ceně, ale platí se formou dobrovolného příspěvku pomocí QR kódu, který je na lístku přímo u dřeva. My jsme zpracovávali především palety a dřevo z levé strany.

Okolo týpíčka jsou kamínky, drobné jemné kamínky ideální na bosou chůzi a masáž chodidel. Druhou noc nám pršelo, asi dvakrát, a v týpíčku nebyla teda ráno ani kapka. Nahoře jsou připevněné provazy, které by vodu měly sbírat a odvádět mimo postele, ale očividně stačilo, že ji jen posbíraly, protože nikde opravdu žádná louže, mokro, nic.

 

Vedle týpíčka jsme si rozložili piknikovou deku. Sice jsme byli většinu času na výletech, ale jedno pozdní odpoledne jsme si nechali volnější, abychom si užili prostředí týpíčka mnohem víc, než jen přes noc. Není tam úplně prostor na nějaké sportovní aktivity, ale třeba skákání gumy, švihadlo, házení s míčem a klidně i badminton bych si tam dokázala představit. My jsme sice spíš na ty výlety a být celý dny pryč, ale pokud si chcete vyloženě užít týpí, vezměte si sebou něco takového.

 

Hned před týpíčkem je velký piknikový stůl, kde si můžete užívat společné jídlo, luštit, tvořit, vyrábět nebo obyčejně sedět a povídat si. Pro nás bylo tohle léto ve smyslu společně stráveného času na výletech a vzájemného povídání hrozně moc obohacující a zároveň tak moc důležité. V běžných všedních dnech si nejsme schopni tolik povídat a věnovat se jeden druhému, jako když ráno vyrazíme na výlet a večer se vrátíme. Na to bych se chtěla zaměřit v dalších letech mnohem víc, protože čas letí, děti rostou před očima a brzy to může být vzácnost.

 

V týpíčku je možné připravit až pět plnohodnotných postelí (pro šest lidí) a dostupné jsou i cestovní postýlky pro miminko. Tu my ale nevyužili, dvojlůžko je totiž tak široké, že jsme se pohodlně vyspaly i s Oliverem a druhou noc k nám přišla i Olivka, která se taky bez problémů vešla. Postele jsou pohodlné, až mě překvapilo, jak dobře se na nich spí. Sebou je ale nutné mít vlastní spacáky, které jsme holkám dokupovaly chvíli před odjezdem - o to víc se na přespání těšily.

 

 

Náš mrňavej šéfis toho se spánkem mimo domov moc nezměnil, takže tam klasicky nespal a nedal se ani uspat, ale za to si to tam užíval stejně, jako holky a postel se mu zamlouvala. Výraz ovšem mluví za vše .. "mámo snad si nemyslíš, že tu budu spát?!" :-D.

Piknikový stůl je také uvnitř týpíčka. U něj jsme si chystali snídani a dávali ranní čaj s kávou - já piju kávu zásadně s mlékem, tak jsme ho měli schované u kuchyňky v tašce a ta dvě rána bez problémů vydrželo. Neměli jsme zrovna úplně extra parný víkend (i když sobota byla docela pekelná), ale mlíko schovaný vydrželo bez újmy.

 

Hned vedle je plně vybavená kuchyňka se sporákem, hrncem, pánvičkou, talířky, miskami, příbory, noži, naběračkou, vařečkou apod. Je tam také baterka, svítilna, alobal, koření na grilování či salát, sůl, pepř a dokonce taky olej. Kávoholici najdou také moka konvičku a kávu, aby se ráno lépe vstávalo.Vodu dostanete v barelech a kdyby vám náhodou došla, stačí dát vědět a majitelka vám přiveze další. My měli jeden barel na pití a druhý na umývání nádobí, ale nově je už na místě studna, ze které vodu odebíráte z přepadu - není pitná, je pouze na doplnění sprchy nebo právě na umytí nádobí.

 

 

Plno hraček pro menší děti při zkrácení chvíle, když čekají na jídlo nebo na hraní před spaním, při nepřízni počasí nebo hned ráno po probuzení. Skládačky, vkládačky, autíčka apod.

 

Pro starší děti a dospělé najdete pod jednou z postelí skvělý výběr deskových her - Ubongo, Krycí jména, Dixit, smartky, karetní hry apod. Výběr jako deskoholik moc chválím. Výběr moderních deskových her, které baví jak pokročilé hráče, tak i začátečníky či nehráče.

 

Ve správné týpíčku nechybí ani pár hudebních nástrojů.

 

Jídlo jsme řešili ovesnou kaší k snídani, ovocem ke svačině a naprosto famózním Express menu k obědu/večeři. Záleželo kde jsme zrovna byli, kam jsme se chystali a jaký byl plán dne. Něco jsme si taky koupili k obchodě (Lidl, Penny, večerka) a obě noci jsme teda opékali buřty - jsme z paneláku a bez chalupy/zahrady, takže možnost opékání využíváme vždy, když se nám naskytne. S sebou jsme navíc měli ještě nějakou rýži a těstoviny + pečivo jako přílohy k Express menu, které stačí jen ohřít v hrnci či rendlíku, přidat přílohu a jídlo je hotové.

 

 

Připravenou jsme měli také solární sprchu, kterou jsme využili v sobotu večer a že to bylo bájo! Po náročném dni, kdy jsme se nechtěli zrovna úplně koupat v horním rybníku, který je hluboký a navíc plný ryb, byla tahle možnost naprosto ideální!

 

 

Co se týče WC, tak kousek naproti v lesíku je toitoika, kde je případně i zmenšovací prkýnko. Dojdete k ní cestičkou od týpíčka. Vše vám majitelka poví a ukáže. Přímo v týpíčku jsou připraveny i nočníky pro menší děti. Holky do toitoiky chodily normálně samy až na Olivku, kterou vždycky doprovodil někdo z nás, aby nechodila sama nebo s holkama.

 

Když se od toitoiky vydáte kousek dozadu, dojdete k rybníku s vodníkem, u kterého je další altánek s posezením. Tam jsme se šli jen podívat, ale jinak jsme obývali teepeečko s ohništěm vedle. To nám bohatě stačilo.

VOTICKÉ MOTÝLÁRIUM

Ještě před ubytováním, které jsme měli domluveno na odpoledne, jsme stihli pár výletů v okolí a prvním z nich bylo Votické motýlárium. Pro mě je motýl nádherným svobodným ale zároveň křehkým stvořením a rády je s holkama pozorujeme - byli jsme i několikrát v Motýlím domě.

Vitucké motýlárium je první motýlárium v Česku a jedná se o projekt, kdy se staré skleníky obsadily motýly tipičtími pro českou přírodu. Stále rychleji v naší přírodě mizí a ve městech, jak to bylo dříve, je už málokdy potkáme.

K motýláriu přiléhá také budova s výstavou muzejních sbírek motýlů a zároveň je záchrannou stanicí, takže můžete vidět i různé druhy živočichů.

 

Prohlídky jsou komentované vždy v určitý čas a pokud máte volnou chvíli, kdy přijedete dřív anebo máte čas po komentované prohlídce, můžete mrknout na volnou prohlídku, kde jsou sovy, straky, hrdličky či holubi.

 

Promasírovat svá chodidla můžete na skvělém smyslovém chodníčku.

 

Kolem jsou různé naučné panely, tabule a informační prvky.

 

Na tabuli můžete napsat různé vzkazy, co kro říká, co si kdo myslí nebo kdo kde přebývá.

 

Výstava je plná fotek a muzejních sbírek rozdělených dle druhů - bělásci, modrásci, žluťásci, otakárci, okáči, ohniváčci, lišajové apod. Díky tomu vidíte zblízka tolik druhů, které jen tak v přírodě nemáte šanci zahlédnout. Kromě přízemí si projdete ještě první patro.

 

U dravců se taky nacházejí dřevěné malůvky s QR kódem případně i peříčkem přímo toho konkrétního dravce, které si díky tomu můžete prohlédnout zblízka.

 

Komentovaná prohlídka začíná u zvířat záchranné stanice a následně jsme přešli do přebudovaných skleníků, které jsou rozděleny do několika částí. Pár motýlů prolétlo kolem ale upřímně jsem jich tam čekala víc. Viděli jsme čápa v přímé blízkosti a mohli jsme se podívat také na různé kukly a housenky motýlů. 

 

Pro děti je tam doskočiště, podle kterého zjistíte, jako které zvíře umíte skákat. Také tam jsou poschovávané různé miniatury zvířat, které dle stezky (komentující řekne víc informacé) hledáte a zakreslujete do mapky.

 

Kolem jsou různé informační panely na téma například živé zahrady či podmáčených luk a prohlédnout si můžete i hmyzí hotel. Projdete si také líhně motýlů, motýlí housenky i různé druhy kukel a vývojových stádií. V těsné blízkosti jsme měli štěstí i na čápa.

 

Mají tam parádní fotokoutek, u kterého se holky zhádaly kdo co bude mít na sobě (vedle v látkovém koši jsou různé komponenty jako křídla a čelenky) a při splnění stezky si vybrala každá z holek jeden zvířecí pohled.

 

 

NAUČNÁ STEZKA PO STOPÁCH BITVY U JANKOVA

Po motýláriu jsme se vydali na naučnou stezku do Jankova, která vypráví o jedné z nejkrvavějších a nejvýznamnějších bitev třicetileté války. Kompletní je mnohem delší, ale my prošli jen čtyři stanoviště. Skončili jsme u památníku. Jako základ a seznámení se s bitvou nám to přišlo ideální.

 

Je to příjemná procházka po okolí Jankova s výhledem na kopce, pozorováním motýlů, zvládla by se i s kočárem. Jde se také městem a buď se u památníku můžete vrátit stejnou cestou zpátky anebo to vzít podél silnice rovnou do města. My šli s nosítkem a podél silnice jsme se vrátili zpátky na náměstí.

 

Holky to měly jako zajímavou přednášku, kdy jsem každý panel četla nahlas pomocí papírového ukazatele - jo tohle mě baví mnohem víc, než čtení o rašeliništích a zvířatech. A hlavně jsem celou akci ještě probírala s Tomem, který si ze školy pamatuje mnohem víc, než já a hlavně obecně je to jeho "klučičí" téma. Během středu švédských a císařských vojsk došlo k vypálení všech okolních vesnic. Až na Jankov, který vypálen nebyl.

 

 

Doporučuji shlédnout i tématické video na ČT EDU, kde najdete nejen INFORMAČNÍ VIDEO ale také přímo REKONSTRUKCI bitvy u Jankova, která se tím, jakým způsobem proběhla, zapsala do historie vojenské taktiky. Obchvat, který provedla švédská armáda, se ve vojenských střetech začal běžně používat až o sto let později. Dokonalé utajení pozic díky využití terénu a ne zrovna příznivé počasí jim hrálo do karet - nepřítel byl překvapen.

 

My tedy sezku zakončili po cca 1,7 kilometru u památníku bitvy. Od památníku stezka pokračuje ještě dál a celkově má 15 kilometrů se 14 zastávkami. Původní verze naučné stezky vedla opravdu jen k památníku bitvy, ale postupem času byla prodloužena. Až to u nás bude aktuální vzhledem k výuce ve škole, chtěla bych ji projít ještě jednou a kompletně celou.

 

TVRZ KOUTY

Zřícenina vodní tvrze Kouty byla jen rychlou zastávkou před dalším výletem. Je chráněna jako kulturní památka (od roku 1965) a je doslova uprostřed Koutů. Kolem dokola jsou domky a chalupy. Podle dochovaných zápisů se skládala ze tří budov. Vstup je volný a zaparkovat lze přímo naproti u rybníka ale můžete dojít po zelené turistické trase přímo z Votic.

 

NAUČNÁ STEZKA ZLATODŮL ROUDNÝ

Stezka Roudný prochází přímo areálem bývalého zlatého dolu, kde kromě velkých informačních panelů narazíte také na fotky z minulosti, které porovnáváte s přítomným pohledem - což je mnohdy opravdu fascinující. Na několika stránkách jsem četla informaci pro děti, že si "mohou vykopat část tavicího kalíšku nebo udělat si bábovky ze zlatonosného písku vycházejícího z procesu těžby zlata." - což holky nalákalo, jenže ani jedno z toho jsme nepotkali a kromě drobných úkolů na informačním panelu to nebylo úplně zajímavé pro děti (takhle "malé").

 

 

Nučná stezka má údajně 4,5km ale mně přišlo, že jsme nachodili o kus více. Dvě rádoby malé zacházky nebyly úplně malé a přišlo mi, že musíme být neustále v pozoru se značkami - hlídat si je a nespustit z očí. Nerada chodím obchůzkou a raději se držím značek, takže jsme v jednu chvíli procházeli nějakým polem, kde byla tráva pomalu vyšší, než jsem já a nejednou jsme šli místy, kde jsme měli pocit, že jdeme špatně ale nakonec jsme k tomu konkréttnímu zastavení došli. Dalo by se to obejít kolem jinou cestou, ale nechcete jít špatně se čtyřmi dětmi, že.

 

Jedná se o významnou českou zlatonosnou lokalitu. Býval to totiž nejvýnosnější zlatodůl tehdejšího Rakouska-Uherska. Stezka vás provede jednou z "nejvýznamnějších historických oblastí těžby zlata na území České republiky – v prvních třech desetiletích 20. století se jednalo dokonce o jeden z největších a nejmodernějších zlatých dolů v Evropě." Informační panely jsou zajímavé, plné fotek a jak nečtu úplně všechno, tak tady jsme se opravdu zastavovali a pročítali co, kde, kdy, jak, proč.

 

Holky z toho měly spíš dlouhou procházku po lese, což je taky v pořádku, ale když dětem slíbíte interaktivní prvky, trochu se k tomu upnou a očekávají je. Byly teda trochu zklamané ale zároveň dokázaly vymyslet spoustu věcí, her a zpestřily si procházku. Baví je i hledání dalších turistických značek. V tom jsou často nápomocné.

 

Bylo to zajímavější mnohem víc pro nás s Tomem, než pro holky, protože opravdu vidíte, co kde probíhalo a jak to celé fungovalo a vidíte především fotky s výhledem na to konkrétní místo, jak to vypadalo dříve a jak to vypadá dnes. Pokud máte dobrou představivost, je to opravdu zážitek, když fotku přenesete v představách přímo před sebe.

 

 

Některé objekty jsou složitější na představu a musíte očima více rýsovat a ukazovat si vzájemně, kde co mohlo být ale jiné fotky jsou zřejmě hned a je to fascinující podívaná. Fotek je na trase umístěno několik ale někdy před sebou máte čistě jen křoví, plot nebo louku s vysokou trávou. Na druhou stranu je hezké vidět, jak si s tím vším příroda poradí.

 

Naučná stezka je tedy okružní, dá se říct (i když tam jsou dvě zacházky tam a zpět) ale k poslednímu bodu jsme si museli ještě kus od auta zajít. Auto jsme zaparkovali na rádoby parkovišti u zastávky číslo 14 ale k 15 to bylo ještě cca 250m tam a 250m zpátky. Na stezku jsme jeli v podvečer a zabrala nám několik hodin. Se zapadajícím sluncem jsme se vraceli zpátky do týpíčka.

 

PARAZOO VLAŠIM

Druhý den jsme vyrazili hned na otevíračku do parazoo ve Vlašimi, která se stará o několik desítek trvale hendikepovaných živočichů. Parazoo nás lákala především proto, že to byla další možnost, kdy mohla Klaudinka znovu vidět živou lišku. Vstupné zaplatíte uvnitř v obchůdku, který vás naláká krásnými produkty značky Lesní svět a všimla jsem si tam i možnosti zakoupeí produktů Tierra Verde.

 

 

Na začátku jsou veřejné toalety, možnost zakoupení pamětní mince i fotokoutek. Na mapě se můžete mrknout, kde které najdetezvíře. Jako první zaujal přátelský (ale kousavý) mýval, který byl hodně komunikativní a kontaktní. Holky z něj byly nadšené a dokázaly by u něj sedět hodin - a já upřímně taky, byl to docela komik a předváděl se skvěle :-).

 

 

Motýlí stezka napříč parazoo, o které vám detailněji poví pani na pokladně, je naučná a plná zajímavých úkolů. Krabičky hledáte po celém areálu parazoo, plníte úkoly, luštíte a za splnění dostanete drobný dárek na památku. Holky bavila všechny tři a mně se taky moc líbila.

 

V parazoo narazíte také na různé dřevěné skládačky, spojovačky. Upřímně řečeno děti tam neví, co dřív .. zvířata, skládačky, motýlí stezka, luštění, spojovačky. Je to tam opravdu parádně vymyšleno a všude i dost laviček na odpočinek a pozorování dětí, jak zkoumají co se jim zrovna namane.

 

Koupili jsme jim sešity, protože jsme objevili několik frotážových panelů, tak aby si mohly obkreslit stopy i s názvy zvířat. Lidé na nás ale docela koukali a někteří si taky zaběhli pro sešit. Je ale pravda, že jsme tyto frotáže úplně poprvé zažili až na Šumavě, jinak jsme je taky vůbec neznali. Od té doby jezdíme všude se sešity anebo koupíme nové tématické. Frotáže jsou zde keramické a začínají u dravců.

 

 

Co se zvířat týče, potkáte tam kočku divokou, kunu lesní, lišku obecnou, vydry říční, veverku obecnou, havrana polního, kachnu obecnou, jestřába lesního, kalouse ušatýho, krkavce velkýho, puštíka obecného, sovu pálenou, želvu nádhernou a mnoho dalších.

 

Klaudinka byla nadšená, že znovu mohla vidět živou lišku, Olivka je poslední dobou milovnice sov - konkrétně puštíka, kterého jsme viděli doslova metr před námi a Sofi si užívá tak nějak všechna zvířata, která potká. Bohužel jsme neviděli vydru a veverka na mě taky nevykoukla ale i tak to bylo bájo.

 

 

Mnoho zvířat bylo blízko, nemuseli jste vůbec mžourat nebo přibližovat foťák do aleluja, ale byly přímo před vámi krásně, doslova nadosah. Zblízka jsme viděli i fascinujícího orla.

 

Kolem bylo několik dalších informačních tabulí například o tom, jak v zimě přikrmovat ptáky. Prostředí parazoo je opravdu příjemné, útulné a pohodové. Mysleli jsme si, že prohlídka nebude na dlouho ale rozhodně tam dokážete s přehledem strávit několik hodin.

 

Velký prostor pro děti, bez problémů s kočárkem.

 

Věděli jste, že kalous ušatý je jednou z nejhojnějších nejrozšířenějších sov u nás v republice? Nestaví si hnízdo ale hnízdí v opuštěných hnízdech jiných ptáků ale dokonce i v hnízdech veverek. Tím, že nejraději loví myši a hraboše, je naší nejužitečnější sovou.

 

Pískoviště je pro děti velkou zábavou. V tomto konkrétním mohou otiskávat stopy zvířat.

 

Je tam možnost, po předchozí domluvě, i komentovaných prohlídek. K ceně komentované prohlídky se přičítá i běžné vstupné za každou osobu. Z parazoo se nám upřímně moc odcházet nechtělo, ale v plánu jsme měli ještě několik zastávek a sluníčko už taky říkalo své, chtělo to schovat se do stínu. Návštěvu doporučujeme všem malým i velkým milovníkům zvířat!

 

ZÁMECKÝ PARK A INTERAKTIVNÍ STEZKA DUPY DUP

Hned naproti parazoo je vstup do zámeckého parku, kde jsme měli v plánu dětskou interaktivní stezku s QR kódy. Chtěla jsem ji zkombinovat i s naučnou stezkou, která prochází celým parkem ale úplně se to nedá a není to tak kompatibilní, jak jsem si myslela. 

Hra se jmenuje dupy dup https://www.vlasimskypark.cz/jak-hrat-dupy-dup/ a je potřeba se zaregistrovat. Stačí jen napsat své číslo a jména dětí, přijde vám kod v sms a už si frčíte stezku ve svém tempu. Neočekávejte ale cestu na pohodu. Je to docela náročná cesta a kočár bych taky zrovna úplně nedoporučovala. Není zámecký park jako zámecký park a tady nejednou budete toho kočáru litovat. No nic, předem jsme to nevěděli, ale vás bych chtěla varovat.

Díky aplikaci jsme dobře hledali QR kody i místa, ale přiznám se, že hned ten první jsem nemohla najít (nevěděli jsme, že se fontána před dalším vstupem do parku jmenuje Pampeliška) a u druhého jsme nemohli splnit úkol, ten jsme si prostě natipovali. Prča je, že když se pak na informacích zeptáte jak jste na něco konkrétního měli přijít, tak vám neřeknou, protože neví a neznají to. Jako odměnu za splnění úkolů na stezce dostaly holky krásné magnety - doporučuju tedy zapsat všechny děti.

 

Zámeckým parkem vede ještě jedna stezka, která se s tou naší interaktivní částečně prolínala - někdy byl QR kód totiž na ceduli související s druhou naučnou stezkou. Park je krásný a neskutečně obrovský - což na první pohled nevidíte, ale překvapilo nás, že v jednu chvíli jsme opravdu v zámeckém parku jako takovém a najednou jsme se ocitli v lese ve smyslu kde nic tu nic.

 

V parku je toho tolik k vidění! Zajímavé stromy i stavby jako například Čínský pavilon, Starý hrad, altány, prolézačky apod. Spodní čás parku je nádherná na procházky s kočárkem. Všude plno laviček a stínu. Než jsme šli do vyšších částí parku, tak jsme si to užívali .. pak jsme se začali potit.

 

Některá zastavení naučné stezky zámeckým parkem mají různé druhy úkolů pro děti. Například zaměření na život ve stromě, mohutné staleté duby, rostliny, houby, ptáci v parku a mnoho dalšího.

 

Pseudogotický romantický starý hrad je dochovanou stavbou původního parku. Byl ale stavebně upraven a zmenšen. Ruiny měly důležité místo v anglo-čínských parcích. Symbolizovaly zánik epoch a zvaly k úvahám o velkoleposti dějin i přírody.

 

V jednu chvíli jsme si mysleli, že jdeme úplně špatně, ale přitom jsme byli pořád v parku, a ve finále jsme prošli krásným dřevěným chodníčkem podél skály hned vedle potůčku. To bylo jako z pohádky nebo nějakého filmu. Lehce strašidelné, protože nevíte, kde vylezete a taky lehce fascinující, jako kdybyste se najednou ocitli úplně jinde.

 

Sice jsme měli v nohách docela našlapáno ale holky stejně neodolaly a zkoušely všechny prolézačky, které se jim naskytly cestou. Počasí bylo zrovna opravdu pekelné ale park je dokonale zastíněný.

 

I když vzpomínky na naše odpoledne v zámeckém parku budu ještě nějakou chvíli vztřebávat, protože to byl opravdu šíleně náročný výlet a přeci jen reakce těla i mysli je úplně jiná, když s takovou zátěží nepočítáte, než když víte do čeho jdete, tak to byla krásná stezka a park ve Vlašimi je jedním z nejkrásnějších, které jsme kdy viděli. Částečně pohádkový a částečně dobrodružný.

 

DŮM PŘÍRODY BLANÍKU

Nakonec jsme se vydali ještě do domu přírody Blaníku ale na Blaník jsme už nešli, to by nás kompletně položilo po té stezce zámeckým parkem, tak jsme jeli do týpíčka, holky řádily s rozprašovači a my vyzkoušeli solární sprchu.

 

 

Dům přírody byl postaven v roce 2015. Představuje návštěvníkům přírodu chráněné krajinné oblasti Blaník a národního geoparku Kraj blanických rytířů a dokonce i slavnou legendu o spícím blanickém vojsku. Můžete si tam dát kávu, koupit nanuk a posedět venku na lavičkách.

 

Uvnitř jsme zkoumali především model Blanické brázdy. Jakmile jste zmáčkli nějaký konkrétní čudlík, na mapě se ta konkrétní rozhledna či budova rozsvítila.

 

V domě přírody si můžete přečíst taky o mokřadních loukách, které jsou útočištěm vzácných druhů rostlin a živočichů milujících vlhko. Mohou pracovat i s interaktivními tabulemi.

 

Pobavila nás i cedule u rytíře, kde byla šipka nasměrovaná na pohotovost.

 

ROZHLEDNA BLANÍK A HLAVA RYTÍŘE

Na Blaník jsme se rozhodli jít další den hned po snídani ještě před úplným odjezdem a dobře jsme udělali. Bylo po dešti, krásně na mikinu, takže ideál na výšlap. Nešli jsme ale celou naučnou stezku, která začínala u Domu přírody Blaníku. Zaparkovali jsme z druhé strany na placeném parkovišti 0,5km od hlavy rytíře a vydali se nahoru s nosítkem.

 

 

Cestou jsme potkali několik cedulí s úkoly i lanem k propletení správných odpovědí. Byla polovina července ale počasím to byl krásný podzimní den. Ideální přesně na takový výlet. Užili jsme si ho mnohem víc, než kdyby byl pařák.

 

Po půl kilometru byla tedy pauza u kamenné hlavy rytíře. Hlava symbolizuje Blanické rytíře, kteří jsou připraveni z hory vyjít, aby pomohli českým zemím, až bude nejhůře. Kameny z Blanické hory jsou mezi základními kameny Národního divadla.

 

 

Dál jste se mohli rozhodnout, jestli půjdete 300m trasu pro zdatné anebo 1100m ne tak náročným terénem. Vydali jsme se samozřejmě tou trasou pro zdatné, přeci nepůjdeme kiláček, když můžeme zabrat a jít třetinu. Díky náročnosti terénu se na Blaníku zachovaly hluboké bukové lesy, které podtrhují atmosféru a mění se v každém ročním období.

 

 

Informační tabule jsme brali sice od konce a jen do poloviny ale i tak jsme se ozvěděli různé zajímavosti o geologii Blaníku, rostlinstvu či Blaníku v umění.

 

U Blaníku jsme se vydýchali, dali jsme si pauzu a po odpočinku jsme se vydali nahoru na rozhlednu, která nás fascinovala už svým vzhledem. Jenže dřevěná vrzající rozhledna nebyla pro Toma úplně ideální. Stejně jako ho děsí kovové, u kterých vidíte až dolu, tak nesnese dřevěné vrzající - ještě když se prý pohupuje. Ale dal to, i když si nahoře musel kleknout.

 

 

"Velký Blaník je národním symbolem naděje a víry v lepší budoucnost. Tato hora je opředená spoustou zajímavých pověstí. Nejznámější a jistě také nejčtenější je pověst o bájných blanických rytířích, kteří odpočívají uvnitř hory. Až českému národu bude nejhůře vyjedou rytíři z hory a českému národu pomohou. Ale existuje mnoho dalších pověstí o Blaníku a o setkání lidí s blanickými rytíři."

 

 

Na této rozhledně se platí vstupné a je tam i občerstvení v podobě koláčků, sušenek, pití a jiných různorodých dobrot. Je plně uzavřená s malými okénky, takže za mě ideál ve smyslu strachu o děti, které jsem nemusela uzemňovat a hlídat. Je atypická a přišla jsem si spíše jako na lodi, které chybělo kormidlo hahaha.

 

 

Výhled je parádní a tím, že na vás nefouká a jste v teple uzavřené rozhledny, si ho můžete vychutnávat co hrdlo ráčí. Vidíte doslova na půlku Čech.

 

PŘÍRODNÍ KOUPALIŠTĚ PILAŘ

Nakonec jsme se vrátili do týpíčka vše pobalit, užít si společný oběd a hned vyrazit na slíbené koupaliště aneb biotop Pilař ve Voticích. Cestou jsme ale stihli ještě navštívit Kristýnu z eshopu Hrdě nosím, což byla snad ta největší náhoda vůbec - i když, náhody přece neexistují!

Koupaliště Pilař je parádní v tom, že je rozděleno na tři části - brouzdaliště se sprchou a kameny,  část pro neplavce kde je 1,2m hloubka a pak hluboká 3m část. Holky se teda držely v brouzdališti a neplavecké části, kde krásně Klaudinka dosáhla. Já si dala pár bazénu v hloubce ale abych pravdu řekla, není mi v ní úplně dobře a raději plavu tam kde ne úplně dosáhnu ale kde pod sebou nemám hned několik metrů. A jelikož nebyl zrovna parný den, holky to tam měly prakticky celé pro sebe.

 

Vodu v nádrži čistí řasy a rostliny, takže je voda vhodná i pro alergiky a je mezistupněm mezi chlorovaným bazénem a přírodním koupalištěm. Nejvíce holky bavila klouzačka, ze které klouzaly do 1,2m hloubky. Na fotkách je trochu vidět, že kde klouzačka končí, tam je mělčina ale pak už je střední hloubka. Tady se holky vyblbly dost, až jsem si říkala, že se jim nemotá hlava.

 

V budově u vstupu jsou toalety a také občerstvění, klasické fastfoodové Kolem dokola je travnatá plocha, kde jsme si postavili plážový stan a roztáhli piknikovou deku. Holky se ale nejvíce válely po nahřátých chodníčcích.

 

Počasí zrovna úplně nepřálo, ale holky jsou vodomilky a do vody vlezou i když já bych byla nejraději oblečená se sotva namočenými kotníky. Je fakt, že jim je jedno, jestli jsou na koupališti nebo v rybníce ale pokaždý si vodu užijí na maximum.

 

Vstupné je pro dospělého 50Kč, pro dítě 30Kč a po 16. hodině snížené pro všechny za 30Kč. Otevřeno mají od června do září od 10 do 20 hodin. My vyráželi právě po té 16. hodině a byli jsme téměř do zavíračky. Mít takový biotop poblíž, tak tam jsme pečení vaření. Moc se nám tam líbilo a prostředí nám sedlo, ale taky nevím, jak to tam vypadá, když je plno, že.

 

Domu nás čekala téměř 4 hodinová cesta, tak nám přišlo naprosto geniální všechny unavit plaváním, aby pak cestu prospaly. Už jsou sice velký, tak tolik nezlobí v autě, ale občas mají svoje chvilky kdy se hádají o blbostech a po tak náročném víkendu jsem chtěla i pro řídícího Toma klidnou cestu domu.

 

ZÁVĚREM

Týpíčko UMAKI v srdci České Sibiře je tedy netradičním ubytováním nejen pro rodiny s dětmi, ale dle toho, co sleduji na Facebooku, dokáží si to tam užít i dospěláci v podobě dámské jízdy nebo dobrodružných tátů s dětmi. Je plnohodnotně vybavené a babyfriendly. 

Není to glamping ale užijete si pohodový pobyt se vším, co potřebujete mít po ruce. Můžete si ho pronajmout i na jednu noc, ale za mě to je škoda a málo na to, co nabízí nejen týpíčko jako takové, ale taky okolí. Komunikace s majitelkou Markétou je přátelská a domluvíte se na čemkoliv. Veškeré další informace najdete na webu https://zazij-umaki.cz/.

Určitě tam musí být báječně i v chladnějších měsících. Vidět kolem sebe zbarvené stromy, spadané listí, cítit vůni podzimu. Holky byly nejvíc nadšené z toho, jak bylo týpíčko velké. Nevěděly, že bude takové a líbilo se jim i spaní ve spacáku, které zná jen nejstarší Klaudi z táborů. 

Výlety v okolí byly třešničkou na dortu (a že tam toho můžete vidět opravdu mnoho) a já jsem vděčná, že se mi splnil můj letní cíl takovým způsobem.

Děkujeme za báječný víkend a přejeme mnoho spokojených dobrodruhů!