"Neni nějaká hubená?"
"Ona ti nejí? To mně Pepíček sní už 250g příkrmu."
"Nosíte pořád velikost 62? To my jsme už na 98."
"Neni podvyživená? Co na to doktor?"
"Tak je kojená, to je jasný. Přestaň kojit a uvidíš, jak se rozjí."
"A ty jí ještě pořád kojíš? Však už z toho po půl roce nic nemá."
"No jo, to je tou zdravou stravou z toho bych se taky nenajedla."
"Tak jí necpi to zdravý jídlo ne? A uvidíš jak bude jíst."
"Dej jí normálně najíst a neřeš co může nebo nemůže."
Tak přesně takové věty určitě moc dobře znáte že? Kolikrát si řikám, jak někdo něco takového může vůbec říct? Pokud chce poradit a pomoct, tak tohle neni rozhodně ten správný způsob. Citlivější jedince to může dost nepříjemně rozhodit.
NÁŠ PŘÍBĚH
Klaudinka byla nejedlík od samého začátku. S příkrmy jsme začaly v půl roce, protože za měsíc přibrala pouze 20g (váha 6200g), tak jsem tomu chtěla trochu pomoct. Ochutnala ale vždycky jen trošku a dál nic - kojení bylo prostě kojení. Z květáku a brokolice se jí doslova navalovalo. Jo tehdy mi to přišlo vtipný ale teď na to koukám jinak a klepu si na čelo. Na jídlo se hrnula, byla natěšená ale stačilo jí jen ochutnat a hotovo.
V té době jsem věřila ve vhodnost kupovaných příkrmů, takže jsem používala první dva měsíce skleničky. I přes to, že jsou vzhledově strašný a kolikrát i děsně smrdí - vůbec se nedivim, že to nechtěla. Změna ale nepřišla ani po přechodu na domácí příkrmy.
V 8 měsících měla 6,5kg a už to začalo - všichni okolo začali být děsně chytří a jen se to na mě chrlilo. "Vy ještě nemáte zavedený lepek? Ten máte mít zavedený už dávno". A pak přišla jedna naprostá pecka na kterou snad nezapomenu "Vidím že jsi další z těch co si dělají všechno po svém proti
doktorům, pak se furt všude ptají o pomoc, že jim dítě nepřibývá a co mají
dělat. Tak bacha abys na tu svoji tvrdohlavost nedojela. Kojo samozřejmě OK, ale v jejím
věku už ji nezasytí tolik.pak se nediv že má jen tak malou váhu." - když jsem na doporučení doktora zaváděla lepek v 8. měsíci
To bylo na jednom diskuzním serveru, kde jsem dříve působila. Divim se, že mají lidi vůbec koule na to napsat něco takovýho úplně cizímu člověku, kterýho nikdy neviděli a ani neuvidí ale odvaha jim vůbec nechybí. Nad tím mi zůstává rozum stát ale ono to neni jiný ani u těch známých a okolí. Kor když z každého doktora získáme jiné informace.
No a já byla už pěkně rozhozená a začala jsem jí jídlo vážit, začala jsem jí do toho nutit! Bože můj! Člověk si svými slovy totiž neuvědomuje, co v tom druhém dokáže vyvolat a co dokáže způsobit.
Opravdu jsem vážila misku před jídlem a po jídle a počítala kolik toho snědla. Nutila jsem jí a stresovala jsem tím pádem nás obě. Když se mi ale jednou po jídle pozvracela tak jsem řekla A DOST! Takhle by to opravdu nešlo, tohle neni správná cesta.
Náš doktor nic neřešil a nepozastavoval se nad tím, že váží až o polovinu míň než ostatní v jejím věku. Říkal, že to je v pohodě. Hlavně že je usměvavá a veselá a že je vidět, že je hodně pohyblivá - když jsem s ní u něj dost bojovala při oblíkání.
Jedla jako vrabčák (kolem 80g v průměru) a já byla ráda, že jí aspoň něco. Od prvního roku jsme začali vařit a péct tak, aby s námi všechno mohla. Vyvařování zvlášť nejedlíkovi nemá smysl. Takže jsme kompletně změnili naše stravování a jedli všichni společně.
Svačiny jsem řešila tak, že jsem do jedné misky dala ovoce, do druhé zeleninu a do třetí sýry. Klaudinka chodila a podle chuti si brala - fungovalo to skvěle! Jedla od každýho trochu. Hlavním jídlem jsem jí pořád krmila já, abych jí trochu víc motivovala v tom jídle ale když nechtěla tak nechtěla.
Prvních 190g oběda snědla v 16 měsících a já myslela, že už se konečně rozjí. Bohužel to byla ale náhoda. Snídaně stále zavedeny neměla. Ty přišly na řadu až v necelých 2 letech.
ZMĚNA PEDIATRA
Když byly Klaudince 2 roky, tak jsme přešly k jiné pediatře a to hlavně z důvodu, že předchozí byl takový nemastný neslaný a probíhaly tam nepříjemné boje mezi mnou a sestrou. Tato si otevřela nově ordinaci, takže jsem měla radost, že konečně máme kam přejít.
Při první návštěvě napsala do počítače veškeré hodnoty a vyhodnotila výsledek, který mě šokoval. Klaudinka je NEPROSPÍVAJÍCÍ! Úplně jí z té tabulky vypadla. Nebyla těsně na čáře nebo pod čarou, byla úplně mimo. Proč nevypadla z tabulky i tomu předchozímu doktorovi? Proč řikal, že je to v pohodě?
Opravdu jsem nechápala a nešlo mi to do hlavy. Ve 2 letech měla míry 9,8Kg (85cm). Prostě drobek ale takový ten roztomilý, veselý. Já si říkala, že bych na ní přece poznala, kdyby neprospívala. Přece by musela být bledá, slabá, spavá .. určitě bych musela poznat, kdyby bylo něco špatně nebo ne?
Pediatra navrhla odběry krve, pro jistotu jestli se nenajde něco co by mělo souvislost s tím, že neprospívá tak, jak by měla. Tak jsem na odběry kývla. Řekla jsem si, že pro klid duše neni problém.
No a výsledky odběru? NAPROSTO ZDRAVÁ!
Prostě je taková jaká je, nic víc za tím neni. Bude drobná a mně to nijak nevadí. Nosí třeba 2 roky stejný oblečení, což je sranda :-D
PAK PŘIŠEL ZLOM
Když jí bylo 2,5 roku tak najednou přišel zlom. V tu dobu jsme byly měsíc u mamky, protože byl manžel pracovně pryč a já s Klaudinkou nechtěla být jako těhotná (navíc po hospitalizaci v nemocnici) sama. A najednou, jako by jí v hlavě něco seplo (dost podobně jako s tím odplenkováním) a postupně začala víc jíst a zvětšovat porce.
Naprosto hladký a přirozený průběh. Začala jíst zničehonic to, co dřív nejedla (pečivo, muffiny, zeleninové placky, bábovky, sušenky ... ) a já jen v naprostém úžasu zírala a neměla slov. Žasla jsem nad tím, jak si všechno vychutnává a přijde mi naprosto fascinující, že to přišlo samo jakmile k tomu dozrála. Zvetšila porce takovým způsobem, že jsem nechápala, jak se to do ní může vejít.
ZÁZRAČNÁ ŠKOLKA
"Paní učitelko, chtěla bych se zeptat, jak Klaudinka ve školce jí?"
"Noo, jí pěkně! Vůbec neni vybíravá. Je v jídle pomalejší než ostatní ale vůbec se v tom nešťourá a všechno sní. Sní celou polívku a skoro celé hlavní jídlo"
Wow! To je prostě nádhera :-) Vodím jí na 8 hodinu ale když jezdí s manželem, tak už na 6:30 a vždycky si něco doma navíc ještě zobne. Ve školce má snídani, svačinu, oběd a svačinu. Hned po prvních pár dnech, tam chtěla začít spát, jinak jsme si jí brali po obědě. No a neodejde domu, dokud nesní svačinu :-D Já pro ní přišla, ona se na mě koukla, otočila se a dál jedla :-D Neskutečný a zároveň naprosto nádherný! Pak přijde domu a zase chce jíst.
V necelých 3 letech měla 11,5kg a měřila 91cm a rozjedení jí už zůstalo trvale :-)
TEĎ TO BERU Z DRUHÉHO KONCE
U Sofinky jsem se na to rozhodla jít jinak. Základ je pozorování zájmu dítěte. Ta se po jídle hrnula úplně neskutečně už od doby, co začala víc vnímat. Takže jsem jedla tím stylem, že jsem jí otáčela tak, aby na mě neviděla :-D Narodila se téměř 4 kilová, takže oproti Klaudince je pěkný macek :-D
Bojovaly jsme s kvasinkou a ekzémem, takže i z toho důvodu jsem využila to její hrnutí se a příkrmy jsme zavedly zelenou zeleninou v 5 měsících. Rozhodla jsem se pro metodu BLW, která mi dává smysl a má z mého pohledu logiku. Než krmit dítě jak husu a odvádět jeho pozornost, je lepší ho do krmení přímo zapojit a to tak, že se kousek zeleniny uvaří/upaří a dá se dítěti do ruky. O této metodě brzy napíšu další povídací článek pro bližší informace.
Kupované příkrmy neuvidí ani na dálku. Jako nouzovka se dá vybrat něco málo ale jinak to je většinou jen předražená zahuštěná voda, takže je lepší hledat jiná řešení.
Žádný nátlak, žádné tabulky, prostě v klidu a na pohodu. Když mám něco co bych jí mohla dát, tak jí to dám a když nemám, ta jí nic nedám :-D
U ní je ale zase problém jinde. Narodila se s velkým jazykem, který jí v příkrmech (jakoukoliv formou) brání ale třeba meruňku slupne tak, že zbyde jen slupka :-)
Když to porovnám s Klaudinkou, tak je to naprostý ráj. Nic neřešim, nic nehrotim prostě dávám ochutnávat a seznamuju jí s různými druhy. Je to opravdu mnohem pohodovější a klidnější. Kéž bych takové informace měla už u Klaudinky ale říkám si, že jsem aspoň nabrala zkušenosti, o které se můžu podělit.
TROCHA TEORIE NA ZÁVĚR
U kojených dětí je běžné, že tomu jídlu moc nedávají. Důležitý ale je, že nehubnou. Pokud dítě nehubne, tak se opravdu není čím stresovat. Hlavně nesrovnávejte s jinými dětmi a nepodléhejte nátlaku okolí. První rok stejně pouze ochutnávají a seznamují se s novými chutěmi, kojení je stále hlavním zdrojem obživy - nijak se neomezuje ani neodbourává.
Kojení se doporučuje ideálně do 2 let věku dítěte a dále až do přirozeného samoodstavu. Stále je nenahraditelným zdrojem probiotik, minerálů a vitamínů který se hodí i v pozdějším věku jako doplněk stravy.
U dětí na UM je to krapet jinak. Tyto děti s příkrmy začínají o pár měsíců dřív hlavně z toho důvodu, aby se UM co nejrychleji odbouralo, protože po prvním roce života je plně nahraditelné pestrou a zdravou stravou.
Pokud ale vaše nekojené dítě v roce plnohodnotně stále nejí, tak si s tím nelámejte hlavu a pokračujte v UM. Jen se stále snažte o náhrady a pokud Vám UM začne odmítat, tak toho využijte a zrušte ho úplně :-)
Nenechte se dotlačit k tomu, že jídlo/pití osladíte nebo osolíte. Cukr je jako droga, snadno se na něm člověk stane závislým a těžko se to odbourává zase zpátky. Nejlepší přeci je, když jsou děti zvyklé na tu čistou chuť. Když jedí čistě bílé jogurty, pijí čistou vodu a nepotřebují nic solit nebo sladit.
VĚŘTE! samy sobě a svým dětem a neřešte ostatní. Když bude někdo prudit, tak mu třeba poděkujte za jeho zájem ale odpovězte, že si poradíte po svém.
Doufám, že jsem Vám dodala aspoň trochu naděje na zlepšení. Moc dobře vím, jak nekonečné se to může zdát. Držim pěsti!
