Třetí šestinedělí a zase všechno jinak.
Stejně jako je každé dítě jiné, tak je i každé šestinedělí jiné a to i když si člověk myslí, že už ví do čeho jde a má třeba i pocit, že ho nic nepřekvapí.
Šestinedělí by měl být .. ale prdlajs měl být .. on to JE (!!!) čas pro mámu a dítě, které nikdo nebude rušit, pokud si to sama máma nebude přát. Je to čas, který bude pouze jejich a měly by mít tu největší podporu nejen od rodiny, ale taky od svého okolí.
Přijde mi, že pořád mnoho lidem nedochází, jaké v tom šestinedělí můžou být rozdíly a že pokud je v jednom žena schopna od samého začátku plně fungovat, tak to neznamená, že to v dalším nemůže být úplně jinak - ale úplně.
V šestinedělí by se měla máma s novorozencem sbližovat a sehrávat. Stejně tak to platí pro zbytek rodiny, ty nejbližší. Vše ostatní by se mělo zastavit, protože to počká. Všechno počká, nic neuteče, ničemu nenarostou nožičky. Co ale nepočká je miminko, které se mění každým dnem a promarněný čas se už nevrátí.
