ZDRAVÉ NÁKUPY: Rostlinné bio produkty OPTIMISTIC

Pokud mě sledujete delší dobu, tak určitě víte, jak moc ujíždím na ledové kávě od Optimistic (kterou mimochodem stále odmítají dělat ve větším balení, takže trpim :-D). No a protože jsem dělala před Vánoci objednávku přímo z jejich eshopu, napadlo mě, že vám o nich napíšu víc.

Rovnou už takhle z úvodu napíšu, že já rozhodně nejsem ten typ, co by se někdy vypracoval na vegetariána (ikdyž maso dost omezujeme) natož na vegana, ale ty produkty jsou tak zatraceně dobré, že jsem si je zamilovala a moc ráda ochutnávám různé veganské dobroty včetně těch RAW.

V nabídce toho mají mnohem víc, ale o tom zase někdy příště. Zatím se pojďme podívat na jejich rostlinné jogurty, rostlinné nápoje a fermentovanou zeleninu kimchi, která už spadá pod značku Bacilli.

 

VAŘÍME: Kuchařka Zdravě jíst - veganská, bez pšenice, bez cukru, bez tropických plodin

Na těch všech internetech mám nejraději to, jak je díky nim svět malej a jak dokáží dávat lidi dohromady. Spojovat jejich cesty i třeba osudy.

Určitě víte jak tu každoročně básním o těch nejlepších perníčkách na světě, které jsem dokonce i vezla na jedno setkání v mateřském centru a na které najdete recept na blogu. Tak to jsou přesně ty perníčky, které by neexistovaly nebýt právě Lenky a jejího foodblogu Zdravě jíst. To právě díky ní máme tu možnost vychutnávat si ty nejúžasnější perníčky.

Lenka před nějakou dobou vydala svoji první kuchařku, která je veganská, bez pšenice, bez cukru a bez tropických plodin. Celkem obsahuje 70 různých receptů a my jich několik vyzkoušeli. Některý dokonce i dvakrát, protože nevydržel na fotku :-D.

ČTEME: A proto nejíme zvířátka

Když jsem zpracovávala recenzi na knihu Tenkrát svět, kterou si můžete přečíst zde, tak na mě zrovna na Facebooku blikla další veganská kniha, která se jmenuje A proto nejíme zvířátka. Tak jsem si řekla, že když už jsem v tom veganském čtení, tak by nebylo na škodu napsat i o této knize.

Ze mě nikdy vegan nebude ale zajímám se a jsem otevřela novým informacím a možnostem. Zajímá mě také různé podání těchto forem a i proto jsem chtěla tyto dvě knihy porovnat.

Napsala jsem na IFP Publishing, jestli mi knihu nemohou poskytnout za účelem recenze a bylo mi doslova rychlostí blesku odepsáno, že není problém a že jakmile budou mít knihu v ruce, tak mi jí odešlou. No a za víc jak měsíc opravdu dorazila, tak jsem měla ohromnou radost :-)

Tato kniha vyšla v zahraničí již v roce 2009, ale až nedávno byla přeložena do češtiny a vydána u nás. Její autorkou je Ruby Roth, pro kterou jsou tyto ilustrace specifické. Několikrát jsem se setkala s komentáři typu, že kuřata vypadají úmyslně jako vajíčka a krávy cíleně podvyživené atd. Tak to ale opravdu není. 

Co jsem koukala na další z jejích ilustrací, tak toto je prostě její styl. Takto kreslí a maluje, takže v tom nic negativního nehledejte.

Je to tedy první dětská knížka, která upřímně ale zároveň s citem ukazuje na špatný psychický i fyzický stav zvířat ve velkochovech.

Zvířata jsou ukázána jak v jejich přirozeném prostředí, tak ve smutných podmínkách velkofarem.

Kniha zaznamenává také dopad na naše prostředí, deštné pralesy a ohrožené druhy zvířat.

ROZDĚLENÍ KAPITOL

• Domácí mazlíčci
• Zvířecí rodina
• Kuřátka
• Krůty
• Křepelky
• Kachny a husy
• Prasátka
• Krávy
• Oceán
• Ryby
• Deštný prales
• Ohrožené druhy
• Co ještě můžeme dělat? (dodatek)

Na úvod povídání o domácích mazlíčcích, které bereme jako členy naší rodiny a v životě by nás nenapadlo jim jakkoliv ublížit. Naopak, když umřou, tak se s tím často hodně dlouho smiřujeme.

Srovnání domácích mazlíčků se zvířecí rodinou a tím, jak je to na velkofarmách, kde zvířecí rodiny bohužel nepřichází v úvahu.

Fakta o drůbeži ve velkochovech, kdy nemohou létat, následovat své instinkty, bývají nemocní a ztrácí peří.

Každá z kapitol zmiňuje zajímavé informace a fakta o konkrétních zvířatech.

Zde například, že prasata ve skutečnosti vůbec nejsou prasata ale nedokáží se potit, aby ochladili sví těla a tak se plácají v blátě. Naopak patří mezi nejchytřejší, nejčistotnější a nejcitlivější zvířata na naší planetě.

Stejně tak se píše také o kravách, které se dokáží i urazit.

Opět bohužel pravdivé informace a fakta o tom, jak to chodí ve velkochovech a jak se kvůli velkochovům ničí planeta.

Ryby.

Mnoho lidí je ani nepovažuje za zvířata - setkala jsem se už s mnoha názory, že někdo nejedl maso ale s rybami problém neměl. Je to asi tím, že se s nimi člověk nemůže pomazlit, vzít si je do ruky nebo si je pohladit ale stále jsou součástí naší planety a měly by se na ně brát stejné ohledy jako na ostatní zvířata.

Je potřeba se nad našim chováním zamyslet a zkusit něco změnit. I malé změny se počítají, i malé zamyšlení může vést ke změně a o tom právě tato kniha je (nejen tato ale i Tenkrát svět). 

Jak se chováme k přírodě, tak je nám to vráceno a opravdu se jednou může stát, že na zemi ten život a příroda vymizí. Řeší se to každou chvíli ale mnoho lidí tomu nedává žádnou váhu nebo jim je to úplně šumák.

Cožpak chceme, abychom jednou na zvířata chodili koukat pouze do Zoo, protože jinde nebudou mít šanci přežít? Zamyslete se nad tím a zkuste něco změnit.

Nemusíte se stát hned vegany, ale není vyloučeno, že k tomu postupem času třeba nakonec dospějete, protože Vám to začne dávat smysl.

Ve srovnání v Tenkrát světem je tato kniha z mého pohledu naprosto ideální pro malé děti. Takže pokud nevíte, kterou, tak bych nejdřív pořídila tuto a až pak Tenkrát svět - ten bych viděla až pro ty starší. 

Kdybych měla vybrat jestli Tenkrát svět nebo tuto, tak bych vybrat nedokázala. Každá z nich je jiná, každá Vás donutí zamyslet se jinak, každá ve Vás zanechá různé druhy emocí a určitě doporučuji přečíst si obě dvě.

Tato kniha je opravdu krásná a neosobní - není zaměřená proti lidem, nejsou v ní tolik zapojeny ty silné emoce. Přijde mi něžnější, pohodovější, zábavnější a příjemnější. 

Často se zasmějete při čtení různých zajímavostí o zvířatech, není z ní to veganství tolik cítit a po jejím dočtení se budete usmívat :-)

Je zaměřená proti velkochovům, což je opravdu problém, a s tím by měl něco dělat každý z nás bez ohledu na to, jestli jí či nejí maso. Velkochovy jsou vážně zlo.

Pokud nedokážete bez masa žít, zkuste ho aspoň omezit. Stejně je obecně známo, že by se nemělo jíst každý den. Zkuste s ním začít šetřit a vzpomenout si na některou z těchto knih pokaždé, co nějaké to maso máte na talíři.

Poinformujte se po Vašem okolí, jestli se někde blízko Vás nenachází nějaké menší farma, kde můžete maso zakoupit aspoň s jistotou, že se se zvířaty zacházelo úplně jinak.

A pokud kolem Vás nic takového není, tak aspoň maso nakupujte tak, abyste zbytečně neplýtvali, abyste opravdu všechno snědli a nic nevyhazovali z důvodu zkažení apod.

Nejsem vegan ani vegetarián, ale snažím se s jídlem neplýtvat, nemít žádné zbytky, nic nevyhazovat a co se masa týče, tak ho kupovat minimálně a šetřit s ním.

Každá z těchto knih mi něco dala, každá z nich Vás donutí se zamyslet a chtít něco změnit - a už to je dobrý začátek a šance na lepší budoucnost.

Knihu můžete zakoupit například na oficiálním webu IFP Publishing

Cena: 379Kč

ČTEME: Tenkrát svět

Před několika týdny mi byla mi nabídnuta kniha, s názvem Tenkrát svět, za to, že na ní sepíšu recenzi. Kniha mě svým popiskem a vzhledem hodně zaujala, až dojala, protože jsem z ní měla pocit, že je jako na míru dělaná pro mě. Až se více rozmůže mezi lidi, tak hýbne republikou v základech :-)

"Planeta Země je po dlouhé době konečně zase krásné místo. Všechno je, jak má být, a každý je tu šťastný...". Tak zní úvodní popis knížky, který si mě opravdu doslova okamžitě získal.

Vypráví o Vilíkovi, který pátrá po informacích o Tenkrát světě (našem nynějším) a nemůže uvěřit tomu, co se v tom světě dělo. Nerozuměl proč se lidé tak ošklivě chovali k přírodě a zvířatům. Nechápal jak mohli koukat na zvířata s tím, že jí chtějí sníst, že lovili ryby za účelem jídla, že se dojily krávy za účelem pití jejich mléka apod. Někdy mu to přišlo srandovní a jindy ty informace musel dost zpracovávat.

Mám ráda víly, skřítky a fandím veškerým bojům za lepší svět. Nejsem vegan ani vegetarián a nikdy ničím takovým nebudu, ale zajímám se, jakou cestou se tyto směry ubírají. Sama se naší stravu, co se masa i mléka týče, snažím docela omezovat a nahrazovat . A co se týče vajec, tak ty bereme domácí od našeho známého, který má pár slepic pro svou osobní potřebu.

Očekávání  jsem měla krapet jiné. Čekala jsem vyprávění o tom, jak byla dříve planeta ničena - kácení pralesů, ropa, těžba, přemíra aut, plýtvání apod. O tom jak se děti neuměly chovat k přírodě a zvířatům ale, že teď už je v pořádku a všechno je fajn. Všude jsou víly a skřítci, na které lidé věří a proto je vidí a spolupracují spolu, pomáhají si. 

Z knihy není na první pohled poznat, že se jedná o veganské čtení, což ale může být také účel. Já osobně bych to naopak vypíchla, i když je to takové hodně citlivé a kritizované téma, ale o to víc by to lidi mohlo zaujmout. Praštilo by to do očí hned - i když by tomu pak asi chyběl ten moment šoku a překvapení a ten efekt by nejspíš nebyl takový, jako má být. Klobouk dolu za skvělou strategii :-D

Nečekala jsem, že dočtu a budu, jak kdybych přišla z pohřbu (na kterém jsem mimochodem nikdy nebyla) a ani si nejsem jistá, jestli je to dobře nebo špatně. S odstupem času se ale přikláním k tomu, že tyto pocity jsou právě ty správné a přesně tyto pocity jsou cílem, který má kniha ve svých čtenářích vyvolat.

První co mě zaujalo, bylo to, že ilustrace v knize jsou smutné, plačtivé a říkala jsem si proč? Asi proto, že dřív byl ten svět opravdu zlý a všem z toho bylo smutno, ale na druhou stranu jsem si říkala, že když je o Tenkrát světě a teď je svět již v pořádku, tak by mohly být veselejší. Jenže se jedná o vyprávění o "minulosti" a ty ilustrace ještě víc umocňují ty pocity, které kniha vyvolává. Ještě víc to všechno zesilují.

Nejdříve byla přesně podle mých představ. Psalo se v ní, jak je špatné kopat v lese do hub nebo květin, jak je špatné znečišťovat vody, že by se naopak vodní toky měly čistit a ne do nich házet odpadky. Také, že by se němělo plýtvat jídlem a jinými dary přírody. Četla se mi hezky, svižně a příjemně, s takovým tím správným zapálením a nadšením.

Pak to ale začalo být vážnější a já už si říkala, že je to přeci knížka pro děti, že by měla být psaná krapet jinak. Mírněji. Jsou to přeci děti. Malé bytosti, čisté jako nepopsaný list a informace by se jim měly podávat tak, aby je dokázaly zpracovat a ne, aby je rozplakaly - to ty děti nepotřebují.

• Luční víla Estelka vypráví o tom, jak se děti neuměly chovat na louce.
• Víla Jasmínka vyprávěla o tom, jak lidé zavírali zvířata do klecí a ubližovali jim, aby je pak mohli sníst.
• Stromčlověk Leontýn vypráví o znečišťování přírody odpadky
• Víla Violka vypráví o znečišťování vod
• Skřítek Valerián vypráví o lovcích, pytlácích a také rybářích, kteří lovili ryby aby je pak snědli
• Kravička Zaira vypráví o tom, že musely lidem sloužit. Lidé jim brali mléko, aby ho mohli sami vypít a jak jim hned po narození vzali telátka a už je nikdy neviděly.
• Matka příroda slibuje, že se Tenkrát svět už nikdy nevrátí

S Lukášem (autorem) jsem si psala téměř hned po přečtení této knihy, abych mu napsala svoje dojmy hned za čerstva. Svěřil se mi, že Míša (autorka) u psaní té knihy často brečela, ale to je právě ono. Když je napsaná tak, že zacloumá i s dospělým, tak co potom ty děti? Nemyslím si, že je správné jim tu knihu číst přímo ale spíše převyprávět. Nemyslím si, že je správné, aby ty děti u knihy brečely a aby tu knihu musely vstřebávat stejně tak, jako my a to určitě nechtějí ani autoři. To je pak nadále už na rodičích, jakým stylem budou svým dětem knihu číst.

Je pravda, že se děti už jako malé učí, že kravička dává mléko a maso, slepice dává vejce a také maso. Jsou to vlastně jedny z úplně prvních věcí, které vůbec umí. Zvláštní že? To, že se zvířata jedí a že nám něco dávají se bere jako naprosto normální věc a nikomu to netrkne, ani když to ty děti učí. Tak je to zažité a tak to ve světě funguje - prostě to tak je. A to byl takový ten "AHA" moment, kdy to člověku začne v té hlavě šrotovat.

S tím mlékem jsem si myslela, že je to už dávno známo. Pro člověka není ničím zdravým. Vůbec není zdrojem vápníku - mák má vápníku mnohem víc a makové mléko je delikatesou ;-) Stojím si za tím, že patří telatům (i když ho taky občas koupíme) ale snažím se dělat pravidelně mléka rostlinná, která nám chutnají více. Stojím si i za tím, že většině lidí způsobuje zdravotní problémy, které by si s ním samy nikdy nespojily - například nadýmání.

Mléko jako takové mi přijde nejjednodušší na nahrazení. Mám za sebou hodně přísnou protikvasinkovou dietu, při které jsem vynechala mimojiné mléko a vejce. V podstatě jsem byla na všem zeleném a musím říct, že je to opravdu hlavně o tom zvyku. Když člověk musí, tak se s tím vždycky nějak popere. Nejvíc mi chybělo máslo, který jsem nahradila sádlem (z bláta do louže :-D ) a sýry ale to by nějak šlo - opět zvyk. A taky jsem se díky této dietě stala závislou na škvarcích .. hahaha. To mě ale po půl roce pomalu opouští naštěstí.

Podporuji kojení až do přirozeného samoodstavu a podporuji, že (nejen) dítě nepotřebuje dostávat mléko na pití. Rostlinná jsou hotová během chvilky a jsou chutnější a zdravější. Jen mně osobně nevyhovují v kávě. 

Je bláznivé a nesmyslné pít kravské mléko na litry denně. Když se zeptám proč, tak protože chutná a způsoby jeho získávání lidé už vůbec neřeší. Pro mě je jednodušší dělat rostlinná mléka, než nahánět nějakou soukromou farmu, kde je kráva s teletem a mléka má nadbytek. Nemám problém s kompromisy, je to z mého pohledu aspoň trochu snaha o něco lepšího, ale taky mléko kupujeme v obchodě, když je "potřeba" (potřeba píšu v uvozovkách, protože to neni zas tak pravda, je to zvyk a návyk)

Mrzí mě, že v knize nejsou obsaženy žádné kompromisy, že se na ně nebere žádný ohled. Například ten, že kráva žije se svým teletem a odebírá se jí mléko, které je přebytkem. Nebo například slepice, kterým dáváme zbytky z naší kuchyně a my si za to bereme jejich vejce. Ale od autorů knihy vím, že nic takového nechtějí .. že nesouhlasí ani s kompromisy, nechtějí vůbec nic takového podporovat - což respektuji.

Fandím volným chovům, kde je vše v souladu s přírodou a v souladu s mláďaty. Ty by dle mého měly být mnohem více podporovány, než velkochovy o kterých se v knize píše a které opravdu nejsou žádnou hezkou podívanou. Padnou třeba názory, že při podpoře volných chovů se i z nich časem mohou stát velkochovy ale z mého pohledu i kdyby byla větší poptávka, tak by se to stále dalo nějakým způsobem regulovat.

Kdyby přišel ze dne na den zákaz masa/mléka/vajec, tak bych s tím problém asi neměla. Postavila bych se tomu čelem stejně tak, jako jsem se tomu postavila při té mé dietě (kvůli ošklivému ekzému, se kterým Sofinka bojovala). Byli by v tom všichni společně a vzájemně by se podporovaly, ale o tom si vážně nejspíš necháme jen zdát :-)

Kniha by z mého pohledu měla mít věkové omezení (pouze jako doporučení), protože mi nepřijde, že jsou na taková slova malé děti připravené. Něco je tam opravdu zvostra. Těm bych to spíše převyprávěla po svém.

Závěrem bych chtěla říct, že by si knihu měl přečíst každý bez ohledu na to, jak se k těmto směrům staví. Měl by si jí přečíst milovník i odpůrce, mladý, starý, velký, malý - prostě kdokoliv. Kniha se čte jedním dechem , i přes to, že se kolikrát zarazíte a musíte to zpracovat.

Zanechá v člověku zvláštní pocity. Nedovedu to popsat ani po těch pár týdnech, co mám knihu přečtenou, ale troufám si říct, že přesně to ta kniha způsobit má. Proto si jí prosím přečtěte, ty pocity za to opravdu stojí. Nasadí člověku brouka do hlavy a začne to šrotovat, změní se myšlení.

Mám jí v obýváku hned po ruce a budu s ní seznamovat návštěvy :-D Ať už jen pro zajímavost nebo inspiraci - jen ať se ví, že něco takového existuje.

Pokud lidé vegany považují za bláznivé fanatiky, tak co jsou potom lidé, kteří jedí maso 3x denně a nedovedou si bez masa jídlo vůbec představit? Nad tím se ale nikdo nepozastaví. To mi přijde mnohem víc extrémní než nazývat extrémisty ty, kteří maso nejí vůbec.

Kniha bude mít zaručeně ohromný úspěch u veganů a vegetariánů a zároveň sklidí ohromnou vlnu odporu u maso/mléko/vejco žroutů. Tak či tak lidmi zahýbe a bude se o ní ještě hodně mluvit :-)

Měla jsem docela obavy z toho, jak recenzi napsat a po dočtení knihy jsem chtěla vrátit čas a nabídku na recenzi odmítnout. Měla jsem pocit, že jsem si na sebe ušila bič a bála jsem se toho, jak to sesumírovat ale zpětně díky moc za tuto výzvu! Recenzi jsem napsala tak, jak to cítím a jak to na mě působí. Sama se v těch informacích ještě různě plácám ale kniha byla motivací, proč se o tato témata začít ještě více zajímat.


Míšo a Lukáši,

máte mojí velkou podporu v šíření této osvěty i přes to, že s tím úplně nesouzním. Přijde mi totiž důležité, aby to lidem v hlavě začlo vrtat stejně tak, jako mně a aby se nad tím zamysleli. Protože každý, kdo se nad tím zamyslí, něco změní a každá maličkost se počítá :-)

Děkuji!