Když jsem si všimla, že letos něco takového bude, tak už dávno proběhli nominace a už se několik dní hlasovalo pro postup do finále. Řikala jsem si "ty vogo, co když to zkusím?". Tak jsem napsala pár kamarádkám, a taky do svojí malé soukromé skupiny na modrém koníkovi, že bych mohla zkusit nominaci.
Den za dnem ubíhal a žádné info. Tak jsem si řekla, že bylo asi už pozdě nebo že na ně byl můj blog moc komerční - přeci jen se zaměřuji hlavně na recenze. Prostě furt nic, tak jsem to nechala být.
Byl Haloween a já mrkla na web, co kdyby náhodou přeci jen konečně, a .. BYLA JSEM TAM! Nominovali mě! Áááááááá to byla radost! Nakonec jsem se tam dostala a byla jsem nominovaná v kategorii Cosmo Objev - tam jsou blogy založené v roce 2017.
Sice jsem měla teda týden spoždění, co se týče hlasování ale byla jsem šťastná a o svou radost jsem se podělila na stránce s tím, že to zkusíme dotáhnout do finále - což by pro nás znamenalo bezdětný večer ve dvou. Každá máma si umí představit, jak velká a vzácná ta bezdětnost je :-D
Podpora byla ale neuvěřitelná! Nic takového jsem vůbec nečekala. Lidé odkaz s hlasováním sdíleli mezi své přátelé a já si řekla, že když do toho šlápnu, tak se mi třeba finále splní.
Jenže když jsem koukla na svojí "konkurenci" tak ti nominovaní měli kolikrát desítky až stovky sledujících. Tak jsem ještě poprosila svoje přátelé a známé, aby mě podpořili v mé blogerské cestě a netrpělivě čekala na den, kdy se ukončí hlasování a vyhlásí se finalisté.
DEN VYHLÁŠENÍ FINALISTŮ
Tak, finalisté už jsou vyhlášení a já klikla na tu svojí kategorii. Bylo to ve třech řádcích. Koukla jsem na první a nic. Pomalu jsem jela na druhý řádek .. a nic.
Ach jo, no nevadí .. asi bylo ještě brzo. Příští rok budu líp připravená a zkusím to hezky od samého začátku té akce.
Sjela jsem na poslední řádek a .. JSEM TAM !!! Bože můj, já tam jsem !!! Chytla jsem se za pusu a slzy se mi hrnuly do očí. No to snad neni možný, jsem ve finálové TOP 10 !!! Ze 120 blogů jsem v nejlepších deseti ve své kategorii a v nejlepší stovce celkově.
Cože? Jsem v nejlepší stovce blogerů a youtuberů z celé republiky !!! Mezi těmi nejsledovanějšími, nejúspěšnějšími, nejznámějšími. Wow!
Nechápala jsem, nerozuměla jsem, jen jsem zírala do prázdna a celá dojatá jsem se smála.
Tak a teď hezky na vostro! To už neni sranda, měla bych to začít brát vážně. Schválně, kam až to dotáhnu? Kam až mě ti, kteří mě podporují dostanou?
Už tohle pro mě byla výhra. Po 4 měsících se dostat do TOP 10 mezi Cosmo objevy letošního roku je fakt jízda. Napsala jsem na svojí
Facebookovou stránku, i do své soukromé skupiny, s velkým díky za to, že mě dostali do finále a s ještě jednou prosbou o hlasy.
Řekla jsem si, že tohle může být první ale taky poslední šance, tak ať to dotáhnu co nejvýš :-) I když jsem už takhle pro sebe vyhrála a měla jsem tu možnost podívat se na galavečer, tak je každý stupínek velkým krokem.
PANIKAŘÍÍÍM
Navíc jsem začala panikařit, že nemám co na sebe ale jakože vůbec! Já takhle do společnosti nechodím a doby maturitních plesů jsou už hodně dávno za mnou. Když už jsem něco vymyslela, tak jsem bojovala nejen s poměrně silnou kritikou, ale také byl zadán dres code TRES CHIC, který jsem se chtěla pokusit dodržet nejlépe co nejvíc.
Takže panika, změny, panika, nahánění všeho možného, panika, panika, panika. Kam se na to hrabou svatební přípravy - tohle mi přišlo jako mnohem větší stres a tlak, jelikož jsem na to neměla rok jako v případě svatby, ale pouze několik dní!
Díky bohu jsme s kamarádkami nezávisle na sobě dala hlavy dohromady a vzniknul naprosto boží "outfit" - ehm, takové slovo ode mě čtete poprvé a naposled! :-D
Ale to nebylo všechno! Přišel další stres v podobě toho, že mi přišel email s tím, že potřebují mojí fotku v co nejlepší kvalitě a co nejdřív! Bylo to kvůli projekci a já zase začala plašit. Áááááááá panika znovu začíná. Co teď? Kde jí vezmu? Nemám! Teda mám ale ještě nejsou z focení hotové.
Volám naší fotografce, jestli by mi nemohla předčasně upravit jednu z fotek s holkama ale fotografka leží s chřipkou a není schopná ničeho. Ach joo, to je pech .. jenže mi řekla, že se na to zkusí podívat až si dá nějaký léčivý "drink". Tak jsem jí moc poděkovala, ale aby to nechala být pokud jí nebude dobře, že to zkusím nějak vyřešit.
Ty jo, potřebuju plán B a ideálně ještě C ale co nejdřív! Teď mě nikdo jen tak nevyfotí tak, aby fotka byla hotová nejlépe okamžitě ostřelhbitě. Venku je brzy tma a doma je zase děsný světlo - a taky prostředí hahaha :-D Áááááááá .. nádech, výdech .. to nějak vymyslíme.
No a druhý den na mě hotová fotka čekala v emailu. Ááááááá božeee! Mám fotku! Hurááááá! Hned ze mě opadl kus stresu a obratem jsem jí odeslala.
Vše kolem příprav bylo děsně stresující. Měla jsem hlavu jako pátrací balón ale nakonec, když se na to kouknu zpětně, tak je naprosto úžasný, jak skvělý lidi mám kolem sebe - i když nás mnohdy dělí stovky kilometrů :-)
Takže suma sumárum:
1. Kamarádka na oblečení
2. Kamarádka na sako, vestu a kravatu pro manžela
3. Kamarádka na kabelku
4. Kamarádka na jinou kabelku a rtěnku
5. Ségra na svetřík, který kvůli změně vzhledu už bohužel nepotřebuju
6. Kamarádka na přezouvací boty, vlasy a líčení
7. Kamarádka na parkovací místo a půjčení zrcadlovky pro lepší fotky
8. Naše naprosto úžasná fotografka, která mi kvůli projekci předčasně upravila společnou fotku s holkama.
+ mnoho dalších splašených lidí :-D
Je to krásný, je to úžasný a je to nepopsatelný, když víte kolik lidí se kvůli Vám splaší jen, aby nějakým způsobem pomohli :-)
A manžel? Ten zařídil zapůjčení auta, ať na takovou akci jedeme něčím pořádným :-D
Od čtvrtka jsme byli u mamky v Kadani. Využili jsme pátečního volna a chtěli jsme, aby si mamka holky užila co nejvíce to jde, když už tak je vidí málo a rovnou jsem měla i zkoušku účesu a líčení u kamarádky, která si mě vzala do parády. Vše vypadalo naprosto dokonale a já se konečně začala na sobotu těšit, i když jsem stále byla dost nervózní.
SOBOTA JE TU A PŘÍPRAVY VRCHOLÍ
Naběhla jsem v domluvený čas ke kamarádce, kam dorazila ještě druhá a vrhly se na mě :-D Vzala jsem s sebou manžela, aby viděl jakou mám péči :-D a hlavně, aby nejezdil autem zase zpátky a pak zase pro mě.
Nejdřív mě čekal peeling, pak nějaký krém - v tomhle se vůbec nevyznám. Kosmetika jde vážně ve velkém mimo mě ale tohle byla paráda. No a pak začalo líčení průběžně s vlasy. Kulma se nahřála na 200°C, což je mazec, ale bylo to potřeba :-D A už to jelo.
Já jsem byla taková odevzdaná ve stylu "dělejte si se mnou co chcete" :-D
Celkově tyto přípravy trvaly téměř 2 hodiny, takže skluuuuuuuz !!!
Šup, šup do auta a rychle k mamce. Tam pořádně nakojit Sofinku, manžel se rychle najedl a vyrazili jsme na cestu
NESTÍHÁME, MÁME SPOŽDĚNÍ
Skluz byl touhle dobou zhruba 20 minut. Ááááááááá ale dobrý, to nějak dáme nebo se to dožene při cestě.
Už mi psala kamarádka, která nám v Praze zařídila jejich parkovací místo v podzemní garáži, jak na tom jsme, tak jsem odepsala, že jsme teprve pár minut na cestě a navigace ukazuje zhruba hodinu dvacet.
Ptala se co máme na sebe za bundy, tak jsem odepsala, že já mám zimní bundu po zadek a manžel nic, jen sako. Ty jo pak mi došlo, že tam zmrzne, že to takhle nejde ale kamarádka odepsala, že má doma pánský kabát, tak si ho na místě manžel zkusí a bude mu teplo - uff oukej, tak to by taky bylo :-D
Cesta byla parádní než jsme narazili na nějakou objížďku a miliontý zpomalení dopravy ale dobrý, nebudu přece plašit. Vše se určitě stihne.
PARKOVÁNÍ A METRO
Konečně jsme na místě! Ale jak to sakra najdem? Navigace končí, číslo vchodu nevidím a ty baráky vypadají všechny stejně. Jezdíme kolem dokola a já už zase začínám plašit :-D
Volám kamarádce kde je? Že to nemůžeme najít a ona zrovna šla naproti nám :-D
Dobrý, trefa! Rychle rychle do garáže, zaparkovat, vyběhnout nahoru (hlavně se vyčůrat :-D), zkusit si ten kabát, hodit boty do igelitky (přece bych v těch štaflích neběhala na metro), nazout si přezouvací balerínky a letímeeeee.
Cesta na metro trvala asi 3 minuty ale já v těch balerínkách cítila chlad pražských chodníků. ale dobrý, v metru bude teplo :-D
Ještě, že to metro jezdí každou chvíli. Nasedli jsme a čekala nás dvacetiminutovka hahaha :-D
Kamarádka nás ještě v rychlosti učila s tou zrcadlovkou pracovat, abychom uměli základ - oba jsme jí totiž v ruce drželi prvně, i když je to můj velký sen.
A JSME NA MÍSTĚ
Wow! Hotel je teda mega a komplet prosklený.
Rychle nahodit podpatky, přezouvací bity strčit do kapes kabátu a jdeme na věc!
Vcházíme dovnitř a jen žasnu!
Přišla jsem si jako v nějakém americkém filmu, protože něco takovýho jsem v životě nezažila. Tě prsty, člověk se nemohl přestat dívat nahoru. Člověk si hlavně ani nepřišel jako v nějakém hotelu. No naprostá paráda!
ČEKÁNÍ A PŘÍMÝ PŘENOS
Šli jsme po směru šipek a došli na chodbu, kterou dělily dva vstupy. Jeden byl označen VIP. Ha! To jsme my! My jsme VIP! To je sranda - my dva v hotelu Hilton jako VIP :-D
Tak jsme tam vešli a vytáhli vstupenky, které nám přišli emailem a museli jsme si je vytisknout. Báli jsme se je střihnout, tak jsme je nechali ve velikosti A4 :-D
Z jedné vstupenky nešel přečíst čárkový kód a já už zase pomalu začínala panikařit :-D A to jsem jindy jako v pohodě a z ničeho si nedělám těžkou hlavu, jenže tohle byla zkouška nervů :-D
Vystáli jsme si frontu na šatnu a pořád ještě byla hromada času, tak jsme tam tak postávali a rozhlíželi se kolem. Nasávali jsme atmosféru a čekali na Gábi (z webu
Recepty dětem ), se kterou jsme se měly sejít a která měla větší skluz jak my, což mě trochu uklidnilo hahaha :-D
No a když jsme se přemisťovali pro něco k pití, tak jsem potkala Anie s Lukášem. Ach, moje srdce zaplesalo. Kolikrát si napíšeme, tak jsem pozdravila a poznala mě.
Pocity nemůžu slovy vyjádřit, protože když si jdete za něčím, za nějakým svým cílem, kterému věříte ale většinou jste ostatním pro smích a pak objevíte člověka, který to měl úplně stejně, ale nevzdal se, nenechal se odradit, věřil si a teď ten svůj sen a cíl žije, tak je to prostě něco neskutečnýho, krásnýho, dojemnýho, božího! A přesně takhle to mám v Anie :-)
Byla jsem z toho tak hotová, že jsem nechala manžela za sebou a vůbec ho nepředstavila :-D Jen jsem mu pak řekla, aby nás vyfotil. Anie několikrát psala o tom, jak je malinká a vidíte? Zas tak malá neni, když já měřím 173cm hahaha - jo skrčila jsem nohy, jinak bychom vypadaly jak velkej a malej :-D Protože s těmi mými podpatky ( i když měla i svoje) mi byla sotva k ramenům :-D
Koktala jsem, když jsme si povídaly, a říkala jsem jim, že jsem tu hlavně díky nim. Odpověděli mi, že jsem tu hlavně díky sobě a píli, kterou do blogu dávám - jo asi v tom mají pravdu ale neznat je, nečíst továrnu na sny a nesledovat, jak si jdou za vším co je napadne a hlavně nevidět, že jim to funguje, tak blog jednoduše nemám.
Po chvilce jsme se rozloučili a my šli na místo. Vešli jsme dveřmi ke scéně a wow! Letos to bylo opravdu velký. Scéna naprosto úžasná. Přišla jsem si jak na nějakém X Factoru :-D Bylo to fakt velký, propracovaný, úžasný a já zase byla ze všeho dojatá.
A hlavně jsem si řikala, že mě tam nikdo nedostane :-D Na takovou mega scénu fakt jít nechci! Věděla jsem, že Jitka Nováčková a Za normální holky mají hodně "fanoušků" a hlavně Za normální holky je opravdu skvělý projekt, který je v dnešní dobře potřeba!
No, takže jsem věděla, že rozhodně nevyhraju ale když jsem se zázrakem dostala do TOP 10, tak by se mohlo stát, že bych to zázrakem třeba i vyhrála :-D To by mě tam fakt už křísili, to bych nezvládla!
 |
| Tato fotka zapůjčena z Facebookových stránek Czech Blog Awards |
Posadili jsme se na svá místa, kam nás dovedla jedna z organizátorek - či jak se jim říká. A tam jsme měli na židlích "místenky". Já jsem asi jediná, která tam s nima pak po zbytek večera chodila, protože jsem si je schovala na památku a někam si je vystavím jako motivaci :-)
Už už to každou chvíli začne. Nad hotelem lítal vrtulník a já se kolikrát štípla, jestli se mi to nezdá, jestli je to vážně realita, protože jsem si stále přišla jako ve snu, jako v jiném světě.
Byla jsem pořád děsně nervózní a dorážela jsem se navíc myšlenkama na
holky, který právě koukají a čekají, až mě v tý televizi uvidí. Ááááááá
.. říkala jsem si, že snad nebudou mojí kategorii nechávat až nakonec - a
naštěstí fakt nenechali.
Když jsem viděla, jak rychle problikávají ty nominace, tak řikám že to snad ani nestihneme vyfotit ale stihli !!! Páni, já tam fakt jsem! To je neskutečný, pořád mi to celý nějak nedocházelo a pořád jsem byla nervózní.
Ale jakmile bylo vysloveno, že vyhrály Za normální holky, tak se mi
ulevilo - tak a je to za mnou. Všechno ze mě začalo pomalu opadávat,
stres byl pryč a já si ten večer konečně začala užívat.
Anie vyhrála kategorii Life a já to normálně ořvala radostí, že mi to pomalu nešlo zastavit. Moc jsem jí to přála, moc jí přeju všechno a tohle bylo naprosto kouzelný. Ona je fakt zlatá, je takový ten typ člověka, kterýho byste láskou umačkali :-D
PO PŘÍMÉM PŘENOSU A AFTERPARTY
Neustále jsem ze všeho byla na měkko ale fakt moc. Taky je to na těch fotkách vidět, jak se mi kroutí úsměv :-D Byla jsem pořád hodně dojatá a vděčná.
Volala jsem mamce, abych věděla, jak je na tom Sofinka a mamka říkala, že úplná paráda! Ani jednou neplakala, krásně si hrála, krásně jedla a krásně taky usnula, takže vůbec nemáme spěchat. To jsem měla obrovskou radost - kojená roční cácora to zvládla jako nic.
V tom mám vážně štěstí, že to hlídání obě holky tak parádně zvládají.
No a šlo se pařiiiiiit .. nebo spíš jsme si šli nacpat pupky hahaha :-D
V Cloud Baru bylo plno, děsně plno. Kapacita tam byla pouze 130 míst ale pro tuto akci se to asi vůbec neřešilo, což té celé afterparty ubralo na atmosféře.
Dostali jsme uvítací drink - šampáňo. Teda jen já, manžel řídil a šli jsme dál a dál, i když mě ten nával lidí trochu děsil. Nemám ráda moc lidí na jednom místě, furt do Vás někdo strká, někomu uhýbáte, mačkáte se atd. Ale tady jsem si to chtěla užít a jinak to asi nešlo.
Hudbu jsme tam měli živou a to bylo teda parádní!
Nohy to v těch šílených botech zvládali do doby, než jsem byla nucena
stát ještě v tom Cloud Baru ale tam byla jediná možnost dřepnout si na
zem - což někteří provedli, takže i ta zem pak byla zabraná :-D
Chtěla jsem vyfotit prostředí, jenže v tom množství lidí nebylo nic vidět, tak jsem vyfotila aspoň strop :-D :-D :-D
Jídla tam bylo mraky! A stále nosili další a další, doplňovali snězené.
Já se těšila jak se tam luxusně najíme, ale měla jsem scvrklý žaludek, takže jsem neměla chuť ani kapacitu tohle všechno ochutnat a šla jsem na jistotu. Na jistotu v mém případě znamenalo po gratinovaných bramborách a lososovi.
Uuuuááááá to byla libovka. To bych do sebe mohla tlačit horem dolem :-D Lososa miluju fakt ve velkém, po něm bych se utloukla - proto jsem ho v jednu chvíli ani "nekazila" těma bramborama ale jedla jsem ho samotnýho :-D
Nestíhali jsme všechno fotit, protože jsme měli věčně plné ruce něčeho, odkládací prostory nebyly a furt vytahovat a schovávat zrcadlovku byl vopruz.
No ale posuďte sami .. boží !!!
A pak jsme taky přešli na sladké samozřejmě :-D
Manžel nadšen jak je vidno :-D Měli jsme jen jeden talířek (proč sakryš člověk nemá víc rukou :-D ), protože bychom dva neunesli, a dělili jsme se na polovinu u všeho. Pak jsme si ještě dali dorty - ovocný, tiramisu a ještě nějaké.
O to víc mě štvalo, že jsem měla to psaníčko, který se nedalo zavěsit za rameno, a pod ruku jsem ho dávat nechtěla, aby ty flitry nepoškodily overal - ale co, byla jsem stylová :-D
Člověk tam fakt nevěděl co dřív a bylo nemožné ochutnat tam všechno, i když jsme sebevíc chtěli :-D A zpětně mě trochu mrzí, že jsme tam nefotili víc a neochutnávali víc ale v tu chvíli se to nedalo.
Taky jsem prohodila pár slov s Pavlem Caltou, který je mimochodem velký sympaťák!
Chodil tam tak kolem toho rautu a já tak na něj koukám a řikám, že člověk neví co si vybrat. Otočil se na mě a kývnul, tak jsem mu dala pár tipů, které jsem už ochutnala a manžel se pak ptal kdo to je? Tak řikám, že přece Pavel Calta .. a manžel "no joooo" :-D
Jak tam tak furt chodil, tak mi to nedalo a poprosila jsem ho, jestli by se se mnou nevyfotil. Jenže manžel měl špatně nastavený foťák, tak je fotka krapet pokřivená ale i tak se povedla :-)
No a nakonec ještě fotka s Gábi (
Recepty dětem ), která nám tam s jejím manželem dělala ve volných chvílích společnost. Bylo fajn tam mít někoho, koho znám a díky komu jsem se tam cítila pohodlněji a lépe :-)
Jinak to je na mě fakt moc nóbl a měla jsem kolikrát pocit, že tam vůbec nepatřím
VÝHLED
Výhled byl vážně parádní, jenže v takovém množství lidí se člověk neměl šanci k těm oknům dostat. Tak manžel pak vyběhnul na terasu a pár fotek nafotil. Tam to bylo krásný ale já bych umrzla, takže jsem nešla :-D
CESTA DOMŮ
Zpátky jsme se snažili stihnout poslední metro, aby se nám doprava k autu moc nezkomplikovala. naštěstí jsme rychlíci, tak jsme stihli ještě to metro před ním.
Překvapilo mě, jak moc to o půlnoci v Praze žije a kolik lidí v tu dobu ještě jezdí metrem. Jo sice byla sobota ale lidí jak za bílého dne.
To už jsem měla botky přezouvačky a byla to ohromná úleva, co si budeme povídat. Cestou z metra jsme narazili na zaparkovanou limuzínu.
Vyzvedli jsme si auto u kamarádky a pelášili domu za našima holkama.
Vyjížděli jsme kolem 1 hodiny ráno a po příjezdu se ani jedna nevzbudila, ale mě vůbec nešlo usnout, tak jsem aspoň nedočkavcům přidala fotky na svůj soukromý Facebookový profil a pak jsem to taky zapíchla :-D
ZÁZNAM Z TELEVIZE
V neděli večer jsme se od mamky vrátili domu a celý natěšení si pustili sobotní záznam zpětně.
Dost nás oba překvapilo, jak obrovský to byl rozdíl. V té televizi to bylo takové, no nudné :-D To se mi vážně nechtělo věřit, že to bude až tak odlišné.
Záznam byl mnohem méně barevný, zvuk tlumený a kvalita nám přišla horší. Chybělo tomu takový to "wow", který jsme zažívali na místě.
O to víc jsem vděčnější, že jsme tam mohli být přímo a vidět se v té televizi je taky úplná pecka!
KONEČNÉ UMÍSTĚNÍ
Člověk čeká netrpělivě na kompletní výsledky a ono pořád nic. Konečně jsem se ale dočkala a v úterý večer (3 dny po galavečeru) bylo vyhlášeno kompletní pořadí.
Umístila jsem se na krásném 5. místě, což je k neuvěření protože nade mnou jsou "objevy", kteří mají několik desítek nebo stovek tisíc sledujících.
To je krása, to je krása, to je krása!
4,5 měsíce blogu a já se umístím na 5. místě z nějakých 120 nominovaných.
Je to taky dost silná motivace v tom makat dál, snažit se ještě víc, vymýšlet další nápady, soutěže, rozvíjet diskuze a příští rok si to třeba nějakým zázrakem zopakujeme ;-)
Mám radost, že jste dočetli až sem, protože je to dneska fakt děsně dlouhý :-D Taky se s tim píšu už strašně dlouho a taky jsem ráda, že už je hotovo :-D
Ještě jednou moc děkuji za veškerou podporu, sdílení a hlasy! Díky, že jsem tohle všechno mohla zažít a že jsem tam mohla být :-)
Děkuju, děkuju, děkuju!
