21. března 2018

UČÍME SE: Svatý (Pašijový) týden

Ač nejsme křesťané, tak mě baví dodržovat různé druhy tradic a zajímat se o jejich historii. Ráda se dozvím něco nového o (nejen) naší historii. Neřeším, jestli jsou to naše české tradice/svátky či zahraniční, proto jste na blogu mohli narazit mimo jiné také na Halloween nebo Valentýn. 

No a jelikož nás čeká období Velikonoc, tak se seznámíme se Svatým neboli Pašijovým týdnem aneb posledním týdnem Ježíšova pozemského života.

Zdroj: http://www.christnet.eu/zpravy/27868/dnes_je_kvetna_nedele_zacina_svaty_tyden_pred_velikonocemi.url



ROZDĚLENÍ PAŠIJOVÉHO TÝDNE

  • Květná neděle
  • Modré pondělí
  • Šedivé úterý
  • Sazometná středa
  • Zelený čtvrtek
  • Velký pátek
  • Bílá sobota
  • Boží hod velikonoční
  • Velikonoční pondělí


KVĚTNÁ NEDĚLE

Květná neděle je poslední nedělí doby postní. Je ale také začátkem Svatého týdne, posledního týdne před Velikonocemi.

V tento den se slaví vjezd Ježíše do Jeruzaléma, kde byl vítán čerstvými poupaty ze stromů, které se házely na cestu. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na oslu symbolizuje pokoru, naplnění starozákonního proroctví a začátek jeho utrpení.

Květná neděle začíná radostným oslavováním Krista, ale už víme, že během pár dnů bude zrazen a ukřižován. Je to pozvání k hlubšímu zamyšlení nad vlastním životem, vírou, pokorou a ochotou následovat dobro i za cenu obětí.
 
Na některých místech se slaví průvodem kolem kostela. Také se při bohoslužbách předčítá zpráva (pašije) o umučení Ježíše Krista.

Otevírá období Velikonoc. Obydlí či hroby se zdobí posvěcenými kočičkami, na které se mohou navázat pestrobarevné pentle.

Pranostiky:

  •  Týden před a týden po Květné neděli, rády padají pašije (sněží).

Pověry:

  • Na květnou neděli by se nemělo nic péct, protože by se tím zapekl květ na stromech a neurodilo by se žádné ovoce. 
  • Oblékají se nové šaty, aby v nich člověk kvetl.


MODRÉ PONDĚLÍ

Je posledním postním pondělím a bylo vždy pro křesťany symbolem volného dne, protože se nesmělo jakýmkoliv způsobem pracovat. Lidé se tedy zdržovali těžkých domácích prací (zejména ženám se nedoporučovalo prát nebo péct).

Nepojí se k němu ani žádné obřady, ale kostely se zdobily do modra či fialova.

Doma se začínalo s jarním úklidem ale spíš pozvolna – hlavní úklid a barvení vajec přichází až ve středu a čtvrtek. V některých regionech se v ten den začínaly připravovat velikonoční pokrmy (např. kvásek na mazance, těsto na jidáše). Děti i dospělí se učili pašijové písně – dlouhé zpívané příběhy o Ježíšově utrpení.



ŠEDIVÉ ÚTERÝ

Název "šedivé" souvisí především s čistotou a úklidem – je to jeden z dnů, kdy se v domácnostech intenzivně uklízelo, vymetaly se pavučiny, bílilo, pralo, mylo okna – prostě důkladné jarní gruntování před Velikonocemi.
 
„Šedivé“ se říká kvůli tomu, že se při úklidu zvířil prach a špína – šedivý vzduch, šedivé zdi, šedivá dřina. Také se v některých oblastech říkalo, že duše jsou v těchto dnech smutné, protože se blíží Kristovo utrpení – i to se mohlo odrazit v melancholickém jménu dne.
 
I když liturgicky není Šedivé úterý zvlášť významné, je to čas na ztišení, vnitřní reflexi a připravu na dny, kdy si připomínáme největší příběh křesťanství – ukřižování a zmrtvýchvstání Krista.

Neměli bychom si tedy zapomenout každý zamést před svým prahem - alespoň symbolicky ;-).

Nosilo se také bílé oblečení, které připomínalo roucha.



SAZOMETNÁ (ŠKAREDÁ) STŘEDA
 
Sazometná středa, někdy nazývaná také Škaredá středa, je součástí velikonočního týdne a připadá na středu před Velikonočním pátkem. Tradičně se věřilo, že právě v tento den Jidáš zradil Ježíše, a proto byl spojován s mrzutostí a zlobou. Lidé si měli dát pozor, aby se ten den nemračili, jinak by jim to mohlo „zůstat“ po celý rok. Název „sazometná“ pochází z dávného zvyku vymetat saze z komínů, protože se chystalo na Velikonoce – nejen duchovně, ale i prakticky v domácnostech. Šlo o symbolické očištění od špíny a zlého, aby byl dům připravený na svátky jara a znovuzrození.

Pověry:

  • Vymetávaly se saze z komína, aby se vyhnaly zlé síly, které by mohly škodit. 
  • Lidé by se neměly mračit, jinak jim to zůstane po celý rok. 

Tradice:

  • V tento den nosí lidé do kostela polínko dřeva a nechají si ho opálit na hranici. Doma z nich vyrobí křížky, které se v neděli, společně s posvěcenými kočičkami (o květné neděli), zastrkají do rohů polí. Ten, kdo bude mít rychleji zastrkané křížky, bude mít časnější žně. A jak vysoko vyrostou posvěcené kočičky, tak vysoko poroste obilí.
  • Křížky s kočičkami, by také měly chránit úrodu před krupobitím.
  • Pečou se Jidáše, ale jí se až ve čtvrtek. A svým tvarem mají připomínat provaz, na kterém se Jidáš oběsil poté, co prodal Ježíše Krista.Také se ale říká, že jsou pokroucené jako Jidášům charakter.

Zdroj: http://www.dusanpolansky.cz/proza/jidas.html


ZELENÝ ČTVRTEK

Zelený čtvrtek je památkou poslední večeře Ježíše a je to také den odpuštění. Rodiny se modlily a omývaly se ranní rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Tímto dnem se také připomíná Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí.
 
Název „zelený“ pravděpodobně pochází ze středověkého zvyku připravovat na tento den pokrmy z jarních bylin, jako symbol očisty a nového života – oblíbený byl špenát, kopřivy či jiné „zelené“ plodiny. V liturgii se naposledy rozeznívají zvony, které poté symbolicky „odlétají do Říma“, a do sobotní vigilie je nahrazují tradiční řehtačky. 
 
Zelený čtvrtek byl také dnem odpuštění a smíření – hříšníci mohli být po pokání znovu přijati do církevního společenství. V lidových tradicích se věřilo, že ranní umytí v potoce na Zelený čtvrtek přináší zdraví a krásu, a hospodyně si přivstaly, aby zadělaly těsto na chléb nebo mazance – pro štěstí a požehnání do domu. 

Pranostiky:

  • Obilí vyseté na Zelený čtvrtek.
  • Na Zelený čtvrtek rozsévat hrách a otevírat včelín.
  • Kostelní zvony po mši, na Zelený čtvrtek, odlétají do Bílé soboty do Říma a když naposledy zní, tak má člověk cinkat penězi, aby se ho držely. 

Tradice:

  • Již za úsvitu se jí Jidáše pomazané medem.
  • Jí se obecně vše, co je zelené, aby se upevnilo zdraví.
  • V dnešní době je Zelený čtvrtek také spojen s prodejem jedinečného zeleného piva. 

Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/jidlo-a-piti/70174/co-jedl-jezis-s-apostoly-o-posledni-veceri.html


VELKÝ PÁTEK

V tento den byl ukřižován Ježíš Kristus. Je to také den nadpřirozených sil, dobrých i zlých a den pracovního klidu, který dodržuje přibližně 40 států.

Připadá na pátek před Velikonocemi a je dnem hlubokého smutku, ztišení a rozjímání. V katolických rodinách prožívá motlitbami u křížů. Konají se velkopáteční obřady a opětovně se čtou pašije stejně tak, jako to bylo na Květnou neděli. 
 
Podle tradice byl Ježíš ukřižován kolem poledne a kolem třetí hodiny odpolední zemřel, což bývá čas modlitby nebo tiché úcty. Velký pátek je rovněž dnem přísného postu a odříkání, který má připomenout Kristovu oběť. V lidové víře byl tento den opředen tajemnem – věřilo se, že se otevírají skály a odhalují poklady, voda má zázračnou moc léčit, a příroda se na chvíli ztiší v úctě ke Kristově smrti. V mnoha rodinách se zachovával zvyk nepracovat se zemí ani neprát, aby se neurazila příroda v den Kristovy oběti.


Pranostiky:

  • Na Zelený čtvrtek hrach zasívej, na Velký pátek zemí nehýbej.
  • Velký pátek vláha, úrodu zmáhá.
  • Velký pátek deštivý, dělá rok žíznivý.
  • Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.

 Pověry:

  • Nesmí se prát prádlo, bylo by máčeno do Kristovy krve.
  • Nesmí se hýbat se zemí - rýt ani okopávat.
  • Nesmí se nic půjčovat, protože by věc mohla být očarována.
  • Nesmí se ani nic darovat či prodáva.

Tradice:

  • Chodilo se dům od domu a za zvuku řehtaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání.


BÍLÁ SOBOTA

Končí postní období, všichni se těší na opětovné pojídání masa, tanečních zábav a na další potěšení, která byla v době půstu zapovězena.

Posledním dnem velikonočního tridua a zároveň dnem ticha, očekávání a přípravy na největší křesťanský svátek – Zmrtvýchvstání Páně. Připomíná dobu, kdy Ježíšovo tělo spočívalo v hrobě. Po celý den se nekonají mše, oltář zůstává obnažený a liturgická slavení začínají až večer Velikonoční vigilií, která je považována za vrchol celého liturgického roku. 
 
Během této slavnosti se žehná oheň a paškál (velikonoční svíce), čte se z Písma a slaví se křty a biřmování katechumenů. Bílá barva symbolizuje čistotu, světlo a nový život. V lidových tradicích se tento den nesl ve znamení příprav – uklízelo se, pekly se mazance, beránci a chystalo se velikonoční jídlo. Někde se do pece dával kousek posvěceného ohně pro ochranu domu.

Probíhají přípravy na samotné Velikonoce - uklízelo se (bílilo).

Večer/v noci pak tedy probíhají velikonoční Vigílie, což je slavnost, při které se světí oheň, svíce a začíná se oslavovat Ježíšovo vzkříšení.

Tradice:

  • Barví se vajíčka, které jsou symbolem nového života a znovuzrození.
  • Pletou se pomlázky.
  • Peče se mazanec či beránek (nebo obojí :-D).
  • Má se chodit po sadu a zvonit, aby byla úroda.
  • Popelem z posvěceného ohně se posypávala louka.
  • Vymetá se obydlí, novým koštětem, aby po celý rok zůstalo čisté

Pranostiky:

  • Déšť na bílou sobotu, přivolává suchotu
  • Odkud vítr, odtud deště


BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ

Největší křesťanský svátek v roce. Název vychází z velké noci ze soboty na neděli, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z "Velké noci" také vznikl název "Velikonoce". 
 
Je to den radosti, světla a nového začátku. Mše svaté se opět slouží v plné slávě, zvony se vracejí, zpívají se radostné písně, a věřící slaví vítězství života nad smrtí. V tento den se tradičně světí pokrmy – mazance, beránek, vejce, klobásy či chleba – a po období postu si rodiny společně usedají k slavnostnímu obědu. 
 
Vajíčko jako symbol nového života hraje důležitou roli, a lidové zvyky v tento den zahrnovaly dávání darů dětem, velikonoční košíčky nebo návštěvy příbuzných. V některých regionech se také předávalo tzv. "požehnané vejce" jako přání zdraví a plodnosti.

Všichni v první řadě spěchali do kostela, kde se světily velikonoční pokrmy a každá návštěva následně dostala kousek posvěceného jídla.

Mazanec je u nás nejstarším doloženým velikonočním pečivem a spolu s beránkem patří k nejstarším velikonočním svěcenkám.


VELIKONOČNÍ (ČERVENÉ) PONDĚLÍ

Čas pomlázky a koledování. Tímto zvykem, kdy kluci chodí vyšupovat holky, se můžou chlubit jen Češi a Slováci. Jinde ve světě ho neznají! Tradičně bylo zvykem číhat na děvčata, když šly ráno do kostela. Dívkám se má zajistit krása a zdraví na celý rok, ale skrývá se v tom také symbolika plodnosti a sexuality. Chlapci dostávají za vyšupování kraslice, které dívky zdobily.
 
Je spojeno především s lidovými tradicemi, zejména s pomlázkou, vyšleháváním dívek a poléváním vodou – symboly zdraví, očisty a plodnosti. Chlapci chodí od domu k domu s upletenou pomlázkou z vrbových proutků a za vyšlehání dostávají malovaná vajíčka, stuhy, nebo později i sladkosti a výslužku. 
 
Tento zvyk má hluboké kořeny a původně měl magický význam – proutky měly předat svěžest, životní sílu a zdraví. V některých oblastech zase dívky polévaly chlapce vodou, aby si tradici „vyměnily“. Křesťansky se tento den nese stále v duchu velikonoční radosti a pokračuje oslava Kristova zmrtvýchvstání, i když je více poznamenán světskými a veselými zvyky.


PAŠIJOVÉ HRY

Označují se tak různé dramatické hry, vyprávění, příběhy či hudební skladby, které jsou inspirovány tématem utrpení a smrti Ježíše Krista.


ZDROJ INFORMACÍ


Napsala
Štítky: , ,

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)