MÁMY SOBĚ: Virtuální realita Sokolov

Tuto recenzi zahrnuji poněkud zvláštně do rubriky Mámy sobě. Je to hlavně z toho důvodu, že se jedná o výborný tip na zážitkový dárek pro partnery i starší děti.

V první řadě bych chtěla říct, že nejsem fanoušek moderních vymožeností. Radši dávám přednost jednoduchosti, obyčejnosti a návratu do dřívějších dob - když to tak napíšu :-D. Na druhou stranu jsem si ale ráda vždy zahrála na konzolích třeba Mortal kombat, Hannu Montanu (no co :-D) nebo třeba Just Dance - to jsem měla ze všeho nejradši.

Když už, tak si spíš zahraju na počítači nějakou adventuru s hledačkama nebo detektivku, jako napříhlad hry ve stylu Agathy Christie, Sherlocka Holmese nebo Alawar hry. Odpočinu si u toho a vypnu myšlení.

Manžel je ale ten typ chlapa, který si rád zahraje a rád se ve hře pořádně vyřádí. Nejradši ze všeho má GTA a pak si rád zahraje God of War, Mafii ale taky třeba Poldu.

Virtuální realita bylo jeho velkým přáním. Troufám si říct, že i přímo snem, takže když ji u nás v polovině září loňského roku otevřeli, navíc téměř hned pod našim panelákem, tak byl dárek k narozeninám jasný.

Domluvily jsme se se ségrou, že využijeme nákup voucheru přes Slevomat, kde byla zrovna akce na 2 hodiny za 690Kč (běžně 2 hodiny stojí 800Kč) a provedla se rezervace.

VYRÁŽÍME

Budova je dobře označena z obou stran. Ze zadní strany má polepená okna reklamou, která zároveň zatemňuje jednu z herních místností. Budovu nemůžete přehlídnout, snadno se trefíte. Je hned nad parkem v centru Sokolova.

Přišli jsme o čtvrt hodiny dřív, takže jsme se nahlásili a pohodlně usadili. Hned co vejdete do místnosti, tak před sebou máte menší recepci, 3 pohodlná křesílka se stolkem, chladící box s nápoji, automat na kávu a malý dětský koutek, kde se najdou hračky jak pro prcky, tak i pro starší děti.

JDEME NA VĚC

Když jsme přišli na řadu, tak jsme byli seznámeni se základními hracími prvky, dostali jsme k ruce tablet na kterém jsme si mohli prohlídnout nabízené hry a pomalu jsme se dali do hry.

Her je dostupných více než 70, takže je potřeba, aby se člověk trochu předem připravil (aby zbytečně neztrácel drahocenný čas výběrem konkrétní hry) nebo aby si nechal poradit ty nejlepší a podle toho se inspiroval.

Jako první byl na řadě samozřejmě manžel, který si vybral hru Serious Sam The First Encounter, což bylo střílení nějakých prazvláštních monster :-D.

Dost ho to chytlo a dost teda řádil. Až mě to chvílemi dojímalo, jak si hru maximálně užíval a že se mu ten jeho sen opravdu plní.

Snažili jsme se hry i hráče střídat po cca 15 minutách, abychom toho stihli vyzkoušet co nejvíce a abychom se třeba i několikrát prostřídali. I když to mnohdy nebylo tak úplně snadné. Člověka hra opravdu chytne, pohltí ho a ponoří se do ní takový způsobem, že čas přestane existovat.

Jako další si vybral hru Ritchie´s plank experience. Hra není absolutně vhodná pro ty, kteří se bojí výšek. Otřese to dost i s tím, kdo strach z výšek nemá. Objevíte se uprostřed města a vstoupíte do výtahu. V něm si zvolíte čudlíkem, co budete chtít - je tam několik možností.

První je "The plank", kdy vyjedete výtahem na vršek budovy a uděláte pár kroků na vysuté prkno. Zjistíte, jak snadné je ve virtuální realitě ztratit orientaci a jak rychle je člověk zmaten a snaží se balancovat. Manžel udělal krok do strany a sletěl :-D.

Druhý je "Fire deck", kdy se stal vznášejícícm se hasičem. Hra je doprovázena příjemnou hudbou, která celé hraní ještě více umocňuje. Manžel byl nadšený, že je jako Iron man. Užíval si let a hasil požáry jako profík :-D.

V Jednu chvíli jsem si ale myslela, že s sebou sekne. Není to vážně vůbec žádná sranda, hlavně pokud jde o první zkušenost s virtuální realitou. Mozek všemu věří a vy opravdu letíte, takže jakmile dohrál, měl trochu problém udržet se stabilně na pevné zemi :-D.

V tomto případě předvedla skvělou asistenci obsluha. Mladý kluk, který se kolem manžela docela dost naběhal, aby se manžel nezamotal do kabelu nebo aby s sebou nepraštil.

Pak jsem přišla na řadu já s mojí velkou touhou po hraní hororové psychiatrické léčebny The Bellows. Uuuuááá to jsem si teda dala! Ach jo takový nápady. Už  první chvíli jsem měla doslova bobky :-D. Nebyla to vyloženě žádná lekačka, jen se procházelo dost strašidelnou psychiatrickou léčebnou ale bylo to tak strašidelný, že jsem to utla po pár minutách. Až takhle silný jsem si to vážně nepředstavovala.

Budu se opakovat, ale hra a ta prostorová orientace Vás opravdu pohltí, že i když jste v místnosti plné lidí, tak se cítíte sami. Sami ve tmě, v psychiatrické léčebně a moc dobře víte, že to nebude žádná komedie.

Jako první jsem měla jít k oknu a koukat z něj. Venku byla bouřka a já koukala směrem dolu na lavičku. Blesk a objevila se sedící postava. Blesk a postava zmizela. Blesk a postava stála a koukala na mě. Blesk a postava zase zmizela. Očekávala jsem, že s dalším bleskem se objeví někde za mnou, ale naštěstí se tak nestalo, jinak by mě asi vážně museli křísit :-D.

Opatrně jsem se otočila s ovladači před očima. Což všem přišlo děsně vtipný, ale já se vážně nesmála :-D. No a měla jsem jít dál. Všude pořád hrozná tma a já se jen ptala "Kde je? Kde je? Kde je?" ale všichni na mě prděli. Zůstala jsem bez odpovědí a napětí by se dalo krájet.

I kdybych šla v noci na hřbitově sama, tak by se to nevyrovnalo tomu pocitu, který jsem měla v té hře. Brrrr !!! Nechtěla jsem udělat už ani krok. Neustále jsem očekávala, kde se co objeví a kde se co stane. Sice se jen hýbaly předměty a padaly obrazy ale to bohatě stačilo.  

Mamka pak prohlásila "tak prostě běž a uvidíš, co se stane". Jojo rada nad zlato :-D Ono koukat na obrazovku, jak někdo hraje je úplný prd oproti tomu být v té hře. Je to takový prd, že by se dalo zašlápnout nohou :-D.

Tak jsme to zrušili a já vybírala dál. Padl návrh "No a máme tu taky ještě hororovou hru, kde Vás straší malá holčička." Moje reakce byla ve smyslu "Ježíš né! Já mám malou holčičku .. mám dvě malý holčičky a to mi bohatě stačí!" :-D :-D :-D.

Volba tedy padla na horskou dráhu Dream Coaster. Joo, to já taky můžu! Pohodlně jsem se usadila na "bobík", jelikož by se to ve stoje hrát opravdu nedalo, a projela jsem krásnou krajinou.

Bylo to nááádherný! Jen dost rychlý a některý zatáčky mi daly zabrat, ale jinak opravdu nádhera. Každou chvíli změna prostředí. Ze začátku to vypadalo jak ve světě Alenky v říši divů nebo jako kdybych si něco šňupla :-D. 

Taky mi bylo řečeno, abych se na tom "bobíku" moc nenakláněla, abych z něj nespadla :-D. Byla to ale super jízda a docela jsem se po ní oklepávala a bylo mi zlehka zle, co si budeme povídat a proto jsem byla ráda za střídání :-D

Ovladačů se ujal ségry přítel, který si zvolil hru The Lab - Longbow a byl navíc namotivován, že pokud nasbírá určitý počet bodů, že vyhraje jednu hodinu zdarma. Což se mu ale bohužel, i přes velkou snahu nepovedlo. Cílem hry bylo ubránit pevnost a teda klobouk dolu, mně by zaručeně upadly ruce z toho věčnýho lukostřílení!

Jako další si zvolil vesmírnou hru Space Pirate, kde je hráč v podobě vesmírného piráta a likviduje vše, co se na něj řítí :-D Tato hra je doprovázena skvělou hudbou, která do hry dodávala ještě víc energie a motivace.

NEVÝHODA VYSOKÝCH HRÁČŮ

Ségry přítel měří snad dva metry a jeho problém byl v tom, že jakmile dal ruce při hře nahoru, tak je měl skoro u stropu a nesnímaly ho senzory :-D

Na řadu přišel opět manžel a tentokrát si zvolit naprosto parádní a hodně oblíbenou hru Beat Saber, kterou budu muset vyzkoušet příště. Je to v podstatě reagování na rytmus hudby a rozbíjení světelnými meči kostky podle určených šipek.

Hodně chytlavá a zajímavá hra, která vyšla teprve nedávno, ale už boří žebříčky oblíbenosti! Taky je ale zároveň dost náročná. Manžel při prvním pokusu skončil doslova po pár vteřinách, ale s dalšími pokusy se zlepšoval a pak už válel! :-)

Snažili jsme se opravdu dodržet plán = vyzkoušet toho co nejvíce, takže jsme hry poměrně často střídali (obsluha trpělivě obsluhovala :-D) a jako další byly na řadě formule.

Hra se jmenuje přímo Formula a opět je pro lepší hru potřeba, aby si hráč sednul na "bobík". Je to zase něco jinýho oproti běžnému hraní s volantem a pedály. Manžel byl spíš jak sekačka na trávu, než závodník formule :-D Většinu hry jezdil po trávě, než se zorientoval a po chvíli se mu už dařilo.

No a pak jsem skočila do hry opět já. I tentokrát s jasným cílem, což bylo kouzlení ve hře Waltz of the Wizard - opět něco pro mě. Miluju čarování, tvoření lektvarů a k tomu ještě navíc, jako bonus, mít schopnosti.

Bylo to náááádherný! Dotekem jsme z věcí dělala motýly, pak jsem nechala všechno lítat, vše jsem všude házela .. no prostě jsme si to užívala na maximum! A nejvíc ze všeho pro mě bylo vytváření ohnivých koulí ... óóóóó to byl vážně sen :-).

Tohle bylo opravdu úžasný a určitě bych si ji chtěla zahrát znovu. Ve hře můžete pomocí lektvarů tvořit také různé portály, kterými se přenesete do jiných míst. Mně ale stejně bylo nejlíp v té komůrce u kouzelýho stolku, kde na mě mluvila lebka, kterou jsem se vždy snažila zahodit :-D.

Moc krásná hra, která mě naprosto dostala a dokázala bych ji hrát hodně dlouho.

Jelikož tlačil čas dala jsem ještě poslední možnost manželovi. Ten si vybral zase střílení monster - opět hra Serious Sam, jen jiné prostředí. To se mu moc líbilo a tentokrát tam proběhl doslova masakr motorovou pilou :-D.

A úplně na konec zvolil hokejového brankáře, na kterého stříleli 3 útočníci. Hra se tedy jmenuje Goalie Challenge a je to taková oddechovka ideální pro dobu, kdy už Váš čas blíží ke konci a nechcete rozjíždět nic náročnějšího.

 

Tuto hru bych si, jakožto ex florbalová golmanka, taky moc ráda vyzkoušela. Není na škodu trochu procvičit postřeh, ten je totiž dost potřeba i na mateřský :-D.
 

Na závěr jsme dostali kartičku, na které byly 2 razítka  a informace, že za 4 zaplacené hodiny je 5. zdarma. Což je výzva! :-D

ČASOVAČ

Hned vedle obrazovky jsou digitální hodiny, které Vás po Vaší uplynulé době upozorní zvukovým signálem.

HRY, KTERÉ URČITĚ ZKUSÍME PŘÍŠTĚ

• Google Earth
• Tilt Brush
• Everest
• Arkpark
• Mineride
• Ocean rift

Vybíráno ze seznamu, který je dostupný na oficiálních stránkách virtualnirealitasokolov.cz, nemají tam ale uvedeny úplně všechny dostupné hry. Takže nás příště čeká určitě nějaké další překvapení :-) 

OBSLUHA

Obsluha byla neustále k dispozici. Mladý sympaťák nám vždy poradil a pomohl. Doporučil, co by nás asi mohlo nejvíce bavit a také nás s každou hrou dobře seznámil.

Klobouk dolu za to, jak se u některých her naběhá, aby se konkrétní hráč nezamotal do kabelu nebo aby s sebou neseknul.

ZÁVĚREM

Máme třetí den po návštěvě virtuální reality a pořád o tom mluvíme, pořád to řešíme, pořád to "gůglíme". Jsme z toho maximálně paf a nemůžeme se dočkat další návštěvy.

Já teda doufám, že mě brzy opustí ten nepříjemný pocit ze hry The Bellows, která se mi i po těch pár minutách doslova vryla pod kůži a přiznám se, že končim s veškerými horory! :-D

Nikdy bych nečekala, jak SILNĚ NÁVYKOVÁ (!!!) ta virtuální realita bude a že budeme chtít ještě víc a víc :-D.

Jediné, co bych malinko vytkla, je to, že by vůbec nebylo na škodu pořídit větší obrazovku pro spoluhráče a přísedící. Jelikož ti, kteří zrovna nehrají musí kolikrát mžourat na tu malou televizi, aby viděli co se tam vůbec děje. Větší by mnohem víc umocnila zážitek i když zrovna nehrajeme. Tak třeba do budoucna ;-).

Nadšení obrovské ze všech stran i ze strany mamky, která vůbec nehrála ale měla jsem z ní pocit, že je nadšená snad úplně nejvíc :-D. Sama řekla, že se musíme do hry ještě vrátit - tím pádem asi máme jakékoliv narozeniny i svátky vyřešeny :-D.

Doporučujeme všemi deseti i těm, kteří takovým vymoženostem jinak nefandí. Vsadím se, že změní názor stejně, jako jsem ho změnila já :-).

Více informací o virtuální realitě a to včetně ceníku, častých dotazů a rezervačního systému najdete na www.virtualnirealitasokolov.cz

Mějte se a smějte se!