Dostala jsem příležitost podívat se na místa, která byla vždy spíš jen přáním nebo spíš takovým tím bodem "chci vidět", ale nemyslela jsem si, že se splní v blízkých letech. Jenže ono i nevyřčené přání lítá někde ve vzduchu a čeká na svou příležitost.
CESTOU NA RODINNOU STEZKU A ROZHLEDNU KLUCANINA
Skluz jsme chytli už hned ráno, protože jsme měli vyzvednou nosítko v babyclubu a nemohli jsme ho tam najít. Ach jo. No a pak taky oběd na benzíně, někde v polovině cesty, kde sice skvěle vařili, mohli jste si tam dát polévku i knedlíky s omáčkou, jenže byla úplně narvaná. Ale to už k tomu cestování (zvlášť s dětmi) patří a naštěstí jsme nic zásadního doma nenechali.
Protože jsme měli být na místě až později, cestou na hotel jsme se byli podívat na rodinnou stezku Klucanina, která končí u krásné zděné rozhledny Klucanina. Od hotelu je to přibližně 30-40 minut, jen mi přišlo značení z parkoviště trochu nepřehledné. Nevěděli jsme kudy přesně jít, tak jsme šli podle pocitu a naštěstí dobře. U parkoviště je hřiště s pohybovými i naučnými prvky.
Stezka je dlouhá něco málo přes kilometr a narazíte celkem na 13 krásných dřevěných interaktivních tabulí, ze kterých byly holky nadšené. Je rozdělena na trasu vhodnou pro kočárky a na pěší, což je skvěle řešeno, že ji projdete i případně s kočárkem. I když teda je to dost do kopce.
U rozhledny je několik piknikových stolů, plocha, kde si děti určí podle kterého zvířete umí skákat, a krásný velký dřevěný motýl, který má na sobě barevná sklíčka. Skrze ně holky koukaly ze shora i ze spod. Sklíčka má i na tykadlech, takže mohly barevně koukat i kolem sebe.
HOTEL SKALNÍ MLÝN A NAŠE UBYTOVÁNÍ
Rodinný hotel Skalní mlýn má více než 70 letou tradici a je skvěle řešen, co se týče dojezdových možností na Macochu a pěších možností na Kateřinskou jeskyni. I na Macochu se dá jít pěšky, jsou to dva kiláčky, do kopce. My tuto cestu volili vždy ze shora dolu.
Hostům nabízí ubytování ve 42 pokojích různého typu. Na své si tedy přijdou i rodiny s dětmi. Pokud patříte mezi náročnější zákazníky, své si najdete v pokojích s rohovou vanou nebo prostorným sprchovým koutem. Všechny pokoje mají vlastní koupelnu se sprchou a WC, televizi, ledničku, fén a telefon s přímou volbou. Navíc je pro všechny hosty bezplatné parkoviště a WI-FI připojení zdarma v celém objektu.
Pojďte se na okolí hotelu i naše ubytování podívat blíž.
Hned vedle vstupu do hotelu je infocentrum, kde vám se vším poradí a doporučí co dalšího vidět a kde zároveň zakoupíte lístky na vláček i lanovku. Mezi vstupní halou a infocentrem se nachází obchůdek se suvenýry, před kterým je posezení, či automat na pití.
Teď už jen najít ten náš pokoj. Holky bavilo procházet spojovací prosklenou halou, protože viděly na vláček, parkoviště i do okolí. Cestu zpátky na pokoj si vždycky užívaly a bavilo je využívat i zkratku, kdy jsme mohli využívat i prostřední východ mezi infocentrem a suvenýry.
K dispozici jsme měli rodinný pokoj se čtyřmi lůžky, který je patrový. Holky byly šťastný, že mají své soukromí nahoře v patře a Olivka byla v posteli s námi. Ta nejdřív chtěla být s holkama nahoře, ale nakonec usoudila, že u maminky je nejlíp :-D.
Hned u vstupu za dveřmi je po pravé straně WC se srchovým koutem, umyvadlem a skřínkou. Doma máme vanu, takže holky se pro sprcháč nadchly, že by tam nejraději strávily celý víkend, což bylo následně vidět i ve velkém sprchovém koutu u sauny.
Ve sprchovém koutu a následně i v sauně mě příjemně překvapil sprcháč od Manufaktury :-).
Po levé straně jsou hned
schody do patra, kde je střešní okno - z něj jsem měla v první chvíli
obavy, ale směřuje na dlouhou a širokou střechu. Pod schody se nachází
věšák a botník a naproti nim je odkládací polička a zrcadlo. Holky hned v prvních vteřinách naskočily do postelí, tak jsme je ještě na fotku museli urovnávat .. hahaha. Nad matracemi v patře měli holky ještě větší polici a osvětlení. K rukám jsme jim dali baterky, kdyby v noci něco potřebovaly dole.
Líbilo se mi, že je v celém pokoji teplé žluté světlo. Nemám osobně ráda bílé prudké osvětlení, tohle bylo příjemné večer i ráno při vstávání. Na pokoji byly připravené skleničky, lednici jsme nevyužili, stolek se šuplíkem praktický a větrák přes léto geniální. Pokoje jsou nastaveny na dlouhodobé pobyty, kdy se doslova zabydlíte a využijete úplně vše, co máte k dispozici. Včetně prostorné vestavěně skříně.
I na salát došlo a to jsem se opravdu divila s Tomovým vkusem. Vybral si grilovaný Hermelín na listovém salátu s cherry rajčaty, cizrnou a bylinkovým dresinkem. Všechno bylo báječné a holkám také moc chutnalo. Porce jsou parádně veliké, že i přes možnost dezertů, nezbývalo na nic dalšího místo :-).
Snídaně byla formou bufetu a holky si ji užívaly neuvěřitelným způsobem. Doma je k snídani posadím jedině, pokud mají různé druhy křupinů, jinak se jim nechce. Ale tady si užívaly hlavně miniaturní máslíčka, vánočku, marmelády a nejvíc ze všeho to, že si samy mohly načepovat džusy a to jak pomerančový, tak jablečný. Daly si k snídani i několi kousků melounů a Tomáš frčel hlavně na vajíčkách a masu, samozřejmě. K dispozici byl dále kávovar na různé druhy kávy a nesměla chybět ani možnost čajů. Takové snídaně budu muset zařadit o víkendech, to mi normálně chybí .. jen mít někoho, kdo to takhle všechno připraví .. hahaha :-)).
Klaudinka si vyprosila saunu. Nikdy v sauně nebyla, ani nevím co ji na tom tak moc lákalo, ale nemohla se jí dočkat. Tak jsme finskou saunu vyzkoušeli rovnou všichni. Já s holkama střídavě vybíhala na lehátko, lavičku nebo do sprchy a Tom poctivě pobyt dodržoval.
Před hotelem je menší dětské hřiště, na které holky nalítli kdykoliv jsme se někam vydali. Ve venkovní části restaurace se nachází také další plastový domeček pro děti. Holky se ale mnohem víc nadchly pro herničku u Domu přírody, ale o té až za chvilku :-).
Hotel je kus od civilizace, ale máte tam vše, co potřebujete. Pěšky si zajdete všude, láček vás doveze, lanovka vás vyveze, dolů můžete pěšky pustým žlebem nebo Křenkovo stezkou. Dům přírody i Kateřinská jeskyně, co by kamenem dohodil a nezapomeňte ani na Kateřinský prst, hned kousek za jeskyní. V případě polopenze si koupíte občerstvení na svačiny nebo menší oběd bokem všude okolo nebo se zajdete najíst do Chaty Macocha. A až si vše projdete a prozkoumáte, vydáte se autem do okolí za dalším dobrodružstvím.
VLÁČEK A LANOVKA JAKO MÍSTNÍ DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY
Auto zaparkujete na parkovišti a pokud nebudete muset vyjet do města a dál, nebudete ho více potřebovat. Vaším přítelem na cestě se stane vláček, který vás doveze k Punkevním jeskyním. Jeho nástupní i výstupní stanice je doslova hned u hotelu Skalní mlýn. Jezdí pravidelně každých 20 minut, pokud se nepletu, a poveze vás pár minut. Vstupenky si zakoupíte v infocentr jak na vláček, tak i na lanovku. Jeli jsme s ním dvakrát a holky chtěly pokadé sedět někde jinde, nejlépe roztažené po celém vagonu, což jim prostor ale umožňoval.
Po výstupu nahoře ujdete zase několik desítek metrů a dojdete mezi budovy se suvenýry, občerstvením a také narazíte na chatu Macocha, která je naproti hornímu můstku u propasti.
MACOCHA A CESTA DOLU PUSTÝM ŽLEBEM
Chata Macocha nabízí restauraci s venkovní terasou i ubytování. My si tam koupili pití ale dá se využít v čase oběda. Kolem jsou další možnosti občerstvení či limonád a nesmí chybět další pořádná dávka suvenýrů. Bývá tam poměrně plno, ale určitě to není hlava na hlavě - zvlášť takto na podzim. V létě by to mohlo být s výletníky náročnější.
Co si budeme povídat, tragická událost, která se stala před několika měsíci, se nedá jen tak z hlavy vymazat, pravděpodobně proto, že do toho byly zahrnuty děti. Nebylo mi tam moc příjemně, nevypnete to z hlavy. Hlavně to pořád někdo veřeně řeší a ještě dělá trapné vtípky. Až jsem jednu skupinku musela zarazit a poprosit je, jestli by se mohli ztišit, protože je Klaudinka poslouchala a začala se vyptávat a tohle zrovna neni téma, které chcete řešit s dětmi.
Je
největší propastí svého druhu v České republice i v celé Evropě a
vznikla zřícením stropu velké jeskyně. Dnem protéká říčka Punkva, která
napájí dvě jezírka. Zborcený strop překrásně splynul s přírodou a působí
na mě jako velký zelený vodopád. Propast Macocha je také součástí
nejdelšího jeskynního systému v České republice (téměř 35 kilometrů) a
váže se k ní také pověst, která vypráví příběh Martina a macechy anebo si můžete přečíst příběh o Jáníčkovi.
Zároveň mi přišlo, že pohled dolu je hrozně chytlavý, jakoby vás uzamknul do sebe a nechtěl pustit - několik minut jsem stála opřena o zábradlí a koukala dolu. Nemohla jsem přestat. Něco mě na ni fascinovalo a silně táhlo. Možná i to její nebezpečí. Bylo to zvláštní a zajímavé zároveň. I proto jsem byla ráda, že jsem měla možnost pohlédnout dva dny za sebou. Hleděla jsem dolu a hlavu měla naprosto vypnutou.
Poblíž horního můstku najdete na stromě přibitou ceduli s textem "Až sem tě dovedla beznaděj? Čti prosím ..." a následuje několik řádků textu. Je to smutné a zároveň snaha něco změnit.
Tak či tak to místo opravdu stojí za to vidět. Já měla Macochu na "wishlistu" a přála jsem si ji zažít, jen jsem vůbec nečekala, že by to mohlo přijít takhle kouzlem. Byla to spíš hodně daleká zamlžená budoucnost.
Z Macochy jsme se rozhodli jít k hotelu pěšky. Svezli jsme se zpátky dolu lanovkou a vydali jsme se dolu částí Pustého žlebu, což je trasa od Punkevních jeskyní až k hotelu, kterou jezdí právě vláček a na které se děti mohou (s pomocí baterek) koukat do různých malých jeskyněk a skulin.
Vzali jsme, pro lepší efekt, tři druhy baterek - klasickou, na čepici a čelovku. Jenže to byla chyba - všechny potřebovaly klasickou, kterou jsme měli jenom jednu. Ach jo. No nic, nahazujeme stopky a střídáme se. Holky byly nadšený a zkoumaly každou skulinu, prohlubinu. Ještě jak se začalo pomalu stmívat, tak to celé mělo ještě větší efekt. Vzájemně si pomáhaly do kopce a pozorovaly, co všechno uvidí a že těch možností nahlédnout baterkou bylo opravdu mnoho.
Příroda okolo navíc nádherná! Neustále koukáte kolem sebe a hlavně nahoru. Všude nějaké útvary, skály, vše nádherně zelené. Tak zelené, že to bylo jako pod nějakým filtrem ale přitom právě taková byla realita.
Sofinku tahle část bavila moc a opravdu koukala do každé škvírky, která se dala prosvítit. Hele mami, tady je pavouk. Hele mami, tady jsou jen listy. Hele mami, pavučina. A co bude tady? Sofinka, kterou jen tak nic nechytne ale v přírodě je jako doma. Poskakovala s baterkou jako světluška a hledala, co dalšího by mohla prozkoumat.
PRVNÍ JESKYNĚ KATEŘINSKÁ S ČARODEJNICÍ
Kateřinská jeskyně nás v podstatě vtáhla do krás jeskyní, byla naší úplně první úvodní a pak už jsme se dosllova vezli. V tu chvíli jsme ještě nevěděli, že nakonec stihneme všech pět, jak moc nás ta atmosféra dostane a jak budeme chtít vidět ještě víc. Nachází se kus za Domem přírody a dojdete k ní během pár minut pěšky - dejme tomu deset minut od hotelu.
Kateřinská jeskyně je za mě tou nejkrásnější jeskyní takto z venkovního pohledu z těch všech pěti dostupných. Jsem šťastná, že byla naší první, protože to byl neuvěřitelný wow efekt. Přišla jsem si jako v pohádce, kdy jsem objevila jeskyni, ve které sídlí sedmihlavý drak. Ostatní jeskyně jsou buď se vstupem skrze budovy nebo jsou v blízkosti rušného místa ale tato, ta je schovaná v lese a vykoukne na vás z poza křoví. Neuvěřitelná nádhera, opět nezachytitelný fotkou. Nemohla jsem se na ni vynadívat.
Kateřinská jeskyně vypráví příběh o Kateřince, která pásla ovečky, ale blížila se bouře a tak se s nimi schovala do jeskyně. Jakmile bouře přešla, přepočítala si své ovečky a zjistila, že jedna chybí. Uslyšela zvoneček přímo z jeskyně a tak se ji vydala hledat. Jenže už nikdy zpátky nevyšla ani ovečka a ani Kateřinka. Nesmí chybět ani poučení, abyste se drželi ve skupinách a jeskyně nemusela být přejmenovaná .. tyhle suché vtipy miluju :-D.
Kateřinská jeskyně se může chlubit tím, že má největší zpřístupněnou podzemní prostoru, kterou je Hlavní dóm o délce 97 m, šířce 44 m a výšce 20 m. Právě v hlavním dómu se nachází vůbec nejstarší kresby na našem území. Jedná se o černé čáry na mohutném kameni, kterému se díky tomu přezdívá "mozek". Vědci zjistili, že jsou kresby staré pravděpodobně 7000-6200 let.
Nejzajímavějšími prvky v této jeskyni a zároveň velmi fotogenickou výzdobou je například bambusový lesík s několikametrovými hůlkovými stalagmity nebo ikonická Čarodejnice. Vidíte ji? Dokonce má před sebou perníkovou chaloupku. Všimněte si komínu a střechy. Na některé úkazy jsem potřebovala zapojit mnohem více fantazie, abych je v tom viděla ale čarodejnice, ta je dokonale jasná!
Kateřinský prst je 30 metrová skalní věž a nachází se kousek za Kateřinskou jeskynní. Kdybychom věděli, že je doslova pár metrů dál po cestě, tak jsme ho shlédli hned ten den, ale mysleli jsme, že je dál, tak jsme na čas pospíchali dle rozvrhu na další aktivity. Je často využíván horolezci a my se byli jen pokochat dalším skalním útvarem.
DŮM PŘÍRODY S KINEM, HERNIČKOU A VENKOVNÍMI PRVKY
Dům
přírody Moravského krasu se nachází hned malý kousek od Hotelu Skalní
mlýn a budete kolem něj procházet například při cestě ke Kateřinské
jeskyni.
Má krásnou interaktivní vnitřní i vnější expozici, takže
děti mohou všechno mačkat, spouštět, osahávat, prozkoumávat a nasávat
tak informace přesně tak, jak potřebují. Na konci je 3D kino, kde si
můžete pustit kromě 3D krátkého filmu také několik pohádek zaměřených na
okolní přírodu. Venku je následně vstup do dětské herny, opět tématicky zaměřen.
S holkami jsme byli v iQ Landii, iQ Parku i Techmanii, takže jsem věděla, že i zde budou pobíhat od jednoho k druhému a nebudou vědět, co dřív vyzkoušet, osahat, přečíst a prozkoumat. V přední části Domu přírody se nachází dřevěné prvky, dozvíte se jak vzniklo posezení, které obýváte a děti se vyřádí u vodního prvku. Vodní prvky mají holky ze všeho nejraději!
Interaktivní tabule byly nejvíce pozorovatelnými objekty a Klaudinku moc chytnul vědomostní kvíz o netopýrech, ke kterému se několikrát vracela a naklikala si ho i v angličtině. Není kam spěchat, určitě si na Dům přírody naplánujte dostatek času, ať vše pořádně prozkoumáte a budete mít navíc rezervu pro kino, kde dětem nemusí stačit jenom jedno promítání.
Netopýry si prohlédnete zblízka vystavené nebo na několika mini obrazovkách, které zabírají jednu celou zeď a můžete na nich vidět celkem 20 druhů netopýrů ze všech úhlů.
K vidění je toho v Domě přírody opravdu mnoho. Dokonce uvidíte, jak vypadala útočiště lidí z té doby a jaké používali nástroje k přežití. Ponoříte se do korálového moře a můžete důkladně prozkoumat vývoj krasových jevů a jeskyní.
Tří a půl letá Olivka nasávala všechno stejně, jako holky. Zkoumala čudlíky, pozorovala videa, prohlížela si expozice a věřím, že i pro ni to bylo zajímavé a přínosné. Ráda se vrací k fotkám a pořád řiká, že by se chtěla vrátit, že se ji v Moravském krasu moc líbilo.
Druhé patro vás zavede do současnosti. Na velkých tabulích uvidíte současnou přírodu, vytvoříte si Moravský kras dle svých představ (holky vytvořily parádní festival) a celou prohlídku zakončíte ve spodní části, kde se nachází kino.
I to jsme samozřejmě využili ale z časových důvodů jsme mrkli jen na 3D krátký film a následně na pohádku o pokladu na hradu Holštejn. Původně jsem to plánovala shlédnout komplet, ale den předem tam byla nějaká firemní akce, tak jsme museli jít druhý den a času moc nebylo. Mrkli jsme alespoň na tyto dva příběhy.
3D projekce o Moravském krasu byla fascinující a zajímavá. Viděli jsme vše, kde jsme již byli a viděli jsme i to, kam jsme se teprve chystali. Ve 3D to celé mělo ještě intenzivnější průběh a holky koukaly s otevřenou pusou absolutně bez hnutí. Jen Olivka brýle trochu bojkotovala, protože na ní byly veliké a nechtěla je ani přidržovat.
Zadní část Domu přírody určitě nevynechejte. Budete se tudy vracet od Kateřinské jeskyně, tak pojďte skrze Dům přírody a nechoďte po silnici, ať neminete žádný prvek, který je v okolí přichystán.
V zadní části Domu přírody objevíte například broukoviště, prolézačku s klouzačkou, tunel i dřevěné naučné tabule o mravencích či stromech.
Vstup do dětské herny není
vázán vstupem do Domu přírody. Tam můžete sestavit krápníky, sklouznout
se po jeskynní klouzačce vedoucí z dětské jeskyně a zhoupnout se na
síťované houpačce - odtamtud jsme holky nemohli vůbec dostat, jak je to
nadchlo. Trávili tam čas jak po návštěvě domu přírody, tak i po návštěvě kina. Jen klouzačka je pořádně nablejskaná a děti se klouzou rychlostí blesku! Což pro ně bylo úplně nejvíc :-D.
PUNKEVNÍ JESKYNĚ A KŘENKOVA STEZKA
Na Punkevní jeskyně jsme se moc těšili, protože jsou rozděleny na suchou část a následně je část na lodičkách, kde je ale zakázáno fotit i natáčet. Pro holky byly hlavním lákadlem právě lodičky, ale nikdo z nás si nedokázal představit, co nás tam všechno čeká a já když jsem plánovala celý pobyt, schválně jsem nekoukala na podrobnosti, abych měla co největší překvapení.
Suchá část byla zpřístupněna již v roce 1909. Od roku 1920 byla zprovozněna první vodní část jeskyně s plavbou loděmi. To mi vyprávěla mamka, jak na lodičkách byla jako malá a ještě mě strašila, abych holky držela, že tam je velká hloubka .. brr. No hloubka sice později je, ale vy neustále uhýbáte hlabou, abyste se o něco nepraštili, takže by nikoho nenapadlo se jakkoliv hnout.
Aktuálně jde o jedinou fungující plavbu motorovými loděmi v přírodní jeskyni v kontinentální Evropě. Jsou ta obllíbené, že je u nich nutná rezervace předem, jinak nemáte šanci se tam dostat. My kdybychom náš čas z nějakého důvodu nestihli, už bychom měli smůlu.
Romeo
a Julie, tématické pojmenování stalaktitu a stalagmitu, kterým by trvalo 750-1000 let, aby překonaly 8 cm propast
mezi sebou a spojily se v jeden stalagnát. Bohužel však kalciové žíly,
které je vyživovaly již vyschly a tak se spolu nikdy nesetkají. Přitom je to doslova pár centimetrů.
Nikde se na nic nesmí sahat, na to budete pravidělně upozorňováni průvodcem. Jeden z průvodců byl dotázán proč? Odpověděl, že kromě toho, že jsou některé z krápníků velmi křehké, může navíc krápník na dotek špatně reagovat. Ale lidi, taková touha se dotknout, to byste nevěřili. Holky to dodržovaly bez problémů, měly věčně ruce v kapse nebo se držely zábradlí, ale je to šílené lákadlo. Jste tak fascinovaní a pohlcení, že se musíte silně držet, ale rozhodně budete přemýšlet, jaké by to bylo :-).
Další fotkami nepřenosnou částí je dno samotné Macochy. Představte si, že jste v jeskyni, máte za sebou už nějakou část. Najednou vyjdete z chodby do prostoru a před sebou vidíte zábradlí a chodník s větší plochou. Po chvíli se podíváte vlevo a sednete si na zadek. Já si přišla jako v nějakém filmu z Jurského světa. Na to, že jsem viděla fotky a věděla jsem, jak dno Macochy vypadá, stejně jsem čelist sbírala po zemi. To je tak fascinující a dechberoucí, že vám bude přejíždět zrak. A ta zeleň, to je tak neuvěřitelně sytá zelená! Pohled z horního můstku je úplný prd, oproti tomuto. Doufám, že to holky jen tak nezapomenou.
Co se týče lodiček, jednu lodičku obsadí myslím 18 lidí, sedí se tam po třech. My si muselli chvíli počkat, protože nás bylo dost. Následně jsme si sedli s Olivkou doprostřed a před námi seděly holky, které byly jak přibyté. Vůbec by je nenapadlo dělat nějaké blbiny, neustále koukaly kolem sebe a čekaly, co ještě uvidí. Dokonce se nám poštěstilo vidět letět několik netopýrů.
Jak už jsem zmínilla, na lodičkách se nesmí fotit ani natáčet, ale je to parádní zážitek! Klobouk dolu před každým, kdo lodičku řídí, kolikrát jsou ty zatáčky ostré a těsné. No a samozřejmě ani v případě Punkevních jeskyní se to neobešlo bez dokolaných suchých vtipů :-D.
Když jsme se vylodili z lodiček, posílili jsme se hned naproti v občerstvení a ještě jsme omrkli menší expozici zaměřenou na objevování a zpřístupňování Punkevních jeskyní. Následně jsme se vydali lanovkou nahoru k Macoše, odkud jsme šli Křenkovou stezkou. František Křenek byl velkým propagátorem krás blanenska a mnoho let stál v čele blanenského odboru Klubu českých turistů. Na blanensku zřizoval nové turistické cesty a byl i nějakou dobu správcem chaty na Macoše. Jeho pomník se nachází v polovině cesty a můžete ho využít na sváču nebo menší pauzičku na vaši cestě dolu k hotelu Skalní mlýn.
MUZEUM VČELAŘSTVÍ
Den ještě nekončí a tak jsme po návratu k hotelu naskočili do auta a zajeli navštívit muzeum včelařství Moravského krasu. Tady to bylo buď a nebo, protože jsem na internetu nenašla vůbec žádné aktuální informace a číslo, které jsem objevila, neexistovalo. Ale jelikož jsme se stejně chystali na rozhlednu poblíž muzea, vzali jsme to v jednom s tím, že buď bude otevřeno nebo smolík.
Měli jsme ale štěstí a bylo otevřeno, jen to chce mít přesné drobáky na vstup. Neměl nám jak vrátit a v drubných nám chyběla dvacka (platili jsme 120Kč), tak jsme se dostali do trochu svízelné situace. Už nebylo otevřeno medové občerstvení, ale to nám nevadilo. Muzeum je takto v jedné velké místnosti, kterou jsme měli celou pro sebe.
Expozice je zaměřena na historii včelařství v Moravském krasu a kromě veškerých zajímavostí, které si můžete přečíst na velké tématické včelí plástvi, narazíte také na oplodňáček, staré včelí úly, medomety, vařák na včelí vosk, lis na mezistěny a mimojiné si prohlédnete také život v úlu. Všimněte si tvaru podlahy i sedátek v dětském koutku.
ROZHLEDNA PODVRŠÍ
Další rozhledna a přesně taková, jakou nemám ráda, uff. No nic co bych nezvládla, ale nešlo se mi nahoru moc dobře, co vám budu povídat. Jsme tu a chceme toho tady vidět co nejvíce.
Rozhledna zde stála již ve 20. letech 20. století, ale v roce 1947 byla odstraněna. Byla vybavena žebříky umožňující výstup do výšky cca 21 m. Nová rozhledna vznikla v roce 2001, vysoká je 49 m a je postavena ze železobetonu. Na vyhlídkovou plošinu vede 168 schodů.
Dole se platí vstupné a zároveň si můžete zakoupit turistické vizitky nebo jiné drobnosti a zajímavé suvenýry. Vstupné nás vyšlo na stovku, protože děti do 6 let neplatí. Je krásná a moc se mi líbí, když stojím pevně nohama na zemi .. hahaha. Holky se vždy nahoru derou jak draci, ale já si zafuněla a Tomáš? Ten, který se bojí výšek? No dává to, ale stresuje mě, nebudu lhát .. pak nevím, jestli víc hlídat jeho nebo děti :-D.
V POŘADÍ TŘETÍ JESKYNĚ - BALCARKA
Balcarka je jednou z jeskyní, kam jsme vůbec neměli namířeno ale byla by to pořádná chyba! Další nádhera jeskyně, kde se budete nejdříve pořádně kochat okolím. Naproti uvidíte dokonce i mlýn holandského typu. Na místo jsme přijeli o pár minut později a tak jsme měli necelou hodinu čas. Foukal vítr a proto jsme se rozhodli zahřát se u jídla v závětří. V budově je možnost zakoupení párku v rohlíku anebo se zahřát gulášovou polévkou. Také tam je veřejné WC a mnoho míst k posezení.
To je nádhera, to je nádhera, to je nádhera! Tohle všechno máte kolem sebe. Vchod a východ nejsou od sebe moc daleko ale přitom překopáne 330 schodů. Po Kateřinské jeskyni mám, z venkovního hlediska, právě Balcarku na druhém místě. Kolem nesmí chybět ani dřevěné informační tabule s mnoho dalšími zajímavostmi, takže i přes to, že čekáte nějakou chvíli, máte neustále co číst a prozkoumávat.
Jeden přenádherně nádherný krápník můžete vidět i přímo před Balcarkou.
Vstupní portál jeskyně je významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Prohlídka začíná v mohutném vstupním portálu v Balcarově skále. Byly zde nalezeny opracované kameny a kosti či pozůstatky ohnišť.
Schodů bylo dost a zábradlí bylo ledové, ale lepší se pevně držet, než to sjet po zadku, že. Tentokrát jsme tedy zamířili rovnou dolu vstříc novým objevům a krás. V této jeskyni nás, kromě dalšího obřího prostoru v druhém největším dómu ze všech zpřístupněných jeskynních prostorů v Moravském krasu, čeká nádherná galerie v podobě velmi bohaté krápníkové výzdoby.
Speciální stalaktit Handžár získal tento název díky svému jedinečnému zakřivení. To bylo způsobeno, pokud si dobře pamatuji, průvanem, který vždy ovlivnil kapku na jeho špičce a tím došlo k tak neobvyklému zahnutí, které nenajdete nikde jinde a stal se tak symbolem jeskyně Balcarka.
Pokochali jsme se i spícími netopýry a v závěru jeskyně nás čekala expozice života v jeskyni, jeskynních medvědů, lovu či lovných zvířat. Kromě osvětlených vytrín plných informací, narazíte také na několik postav lidí žijících v té době.
ČTVRTÉ JESKYNĚ SLOUPSKO-ŠOŠŮVSKÉ
Když jsme dorazili k sloupsko-šošůvským jeskyním, spustilo se v nás velké dilemma. Zjistili jsme totiž, že jeskyně má dva okruhy a to dlouhý a krátký. No, teď co? Zvládneme dlouhý nebo raději dáme s dětmi krátký? Hrozně se to ve mně mlelo, protože jsem věděla, že nás čeká ještě Výpustek a následně 5-6 hodinová cesta domu. Ach jo. Jenže když už jsme tady, zkusíme ten dlouhý. Co říkáte holky? My už ten dlouhý nezvládneme. Ach jo.
Byla jsem opravdu na vážkách a nevěděla jsem, jak se rozhodnout a kolem nikdo s dětmi zrovna nebyl, abych se zeptala. Jenže Tomáš šel a koupil prostě ten dlouhý. Olivku hodil na záda do nosítka a jakýpak copak. Ach jo, po třetí. Klaudinka se naštvala a já si řikala, jestli to nebyla chyba, jestli jsme prostě neměli ustoupit. No nic, už je to zaplaceno a cca 750Kč fuč. To dáme, musíme! I když bude Klaudinka celou dobu nafučená, je toho moc no. Sofinka ale natěšeně stepovala před vchodem.
Tak co nás tady čeká? Dvě jeskyně v jednom a na konci ještě třetí?
Když se vydáte k jeskyni, která je kousek dál, než základna s lístky, občerstvením, zmrzlinou a toaletou, projdete kolem zajímavé skály, která je často využívána horolezci - pokud se vám poštěstí, některé na ni dokonce uvidíte. Tato skála se nazývá Hřebenáč a na jejím vrcholu stojí litinový kříž.
Sloupsko-šošůvské jeskyně mě nadchly už z pár fotek, které jsem viděla na informačních tabulích. Tyto osvětlené chodníky se zábradlím mi přišly tak romantické, že jsem to musela vidět na vlastní oči. A ano, ta atmosféra je neuvěřitelná! Krátký okruh má 890 metrů a vede sloupskou částí, následně se parta návštěvníků rozdělí. Dlouhý okruh měří 1760 a trvá téměř dvě hodiny. Uff ty bláho. Neustále jsem si řikala, že to uteče, jako v předchozích jeskyních. Tím, že jen koukáte kolem sebe, kocháte se a nasáváte tu atmosféru, zvlášť zde, čas plyne poněkud jinak.
Kdybychom se oddělili na krátký okruh, přišli bychom o tuto překrásnou Brouškovou pohádkovou síň se symbolem těchto jeskyní, stalagmitem v podobě svícnu. Tohle je jedna z nejkrásnějších částí, kterou jsme mohli při návštěvě jeskyní vidět a kdybychom nešli na dlouhý okruh, připravili bychom se o to a toho bych nakonec litovala. I holky tady byli jak v jném světě a rozhlížely se kolem sebe víc, než obvykle.
Tento svícen, symbol a pýcha, byl ale do těchto míst přenesen z nepřístupných částí jeskyně. Je ale fantaktický, co říkáte? Ideální na vánoční stůl, hahaha :-D.
Klaudinka pookřála. Zjistila, co bychom všechno neviděli a sama usoudila, že by to byla škoda, hlídala jsem ale čas, abych ji říkala za jak dlouho budeme venku. Pohleďte ale za ní, to je prostě neuvěřitelná nádhera. Nikdy bych nevěřila, že nás jeskyně chytnou takovým způsobem. Je to ale zážitek, který je na celý život a ze kterého budeme čerpat ještě pěkně dlouho.
Kdo
by to řekl, že zrovna naše Sofi, se do jeskyní nadchne takovým
způsobem. Neustále se držela u průvodců, vesele poskakovala, rozhlížela
se kolem sebe, poslouchala každé slovo a bylo jí úplně jedno, že jdeme
téměř dvouhodinový okruh. Když
jsem je chtěla fotit, Olivka odmítala, Klaudinka už chtěla mít poslední
jeskyně za sebou, tak se tvářila jako kakabus, ale Sofi, ta zářila jak
sluníčko a sama si kolikrát říkala že chce vyfotit. Objevila jsem u ní něco, co bych jen tak neobjevila, protože bych neměla šanci to zjistit. Za tuhle příležitost jsem vděčná o to víc. Zjistit něco novýho o vlastním dítěti, u kterého je každá taková informace obzvlášť velmi důležitá.
Závěrečná část prohlídky Sloupsko-šošůvských jeskyní je v jeskyni Kůlna. Ta je významnou archeologickou lokalitou a nalezištěm pozůstatků neadrtálského člověka. Byl nám na zdech dokonce puštěn krátký film o neandrtálcích, kteří jsou v jeskyni dokonce i ztvárněni, to se holkám moc líbilo.
Narozdíl od předchozích jeskyní, kde je vchod blízko s východem, v tomto případě je východ o pěkný kus dál. Mně už nohy pomalu začaly dosluhovat, foťák se mi zamlžil neodmlžitelným způsobem a museli jsme jít pěkný kus cesty k autu. Sluníčko ale konečně svítilo a mohli jsme zahodit část oblečení - holky si daly zmrzlinu (určitě to nebyl žádný úplatek) a vydali jsme se zase o kus dál.
POSLEDNÍ JESKYNĚ - VÝPUSTEK
Do jeskyně Výpustek jsem se těšila hlavně kvůli velmi zajímavé expozici na téma jeskyně a lidé. Měla být naší třetí a poslední jeskyní a nakonec byla sice poslední, ale pátou. Takovým speciálem nakonec, protože se nejedná o obyčejnou jeskyni, ale o tom až za chvíli.
Zde je instalována vůbec největší část expozice na téma jeskyně a lidé. Seznámí vás s bohatou historií využívání Křtinského údolí i jeho jeskyní. Ta totiž sahá od pravěku přes období 2. světové války až po nedávnou současnost, kdy byl ve Výpustku zřízen vojenský kryt (věřte nevěřte, holky kryt zaujal pomalu stejně jako Dům přírody!). Další expoziční části jsou věnovány geologii, pravěké zvěři, povrchovým a podzemním krasovým jevům, speleologickému výzkumu a dokumentaci, pravěkému osídlení i využívání jeskyní v nedávné minulosti a v současnosti.
My měli na prohlídku expozice jen chvilku, asi dvacet minut, než začala naše prohlídka Výpustku, ale zvládli jsme si projít všechno detailně. Následně byl konec otevírací doby a i když byla expozice ještě na chvíli otevřena, už jsme ji nemuseli využívat.
Na obrazovkách byly puštěny videa, jak se zkoumají jeskyně, jak těsnými místy musí někdy prolézt a jak výzkum vypadá ve skutečnosti. Mně to lehce děsilo a to nejsem klaustrofobik, ale holky nehnutě koukaly kudy se ve skutečnosti musí prodírat a že ne všude je tolik prostoru a místa, kudy jsme chodili.
Velké tabule, velké obrazy, mnoho exponátů a zajímavostí. Tato expozice je opravdu poutavá a ze všech, které jsme mohli vidět, byla nejkrásnější. I proto jsme se rozhodli vidět všechno, co půjde, protože každá jeskyně je něčím jedinečná, každá má něco speciálního, něco své a nedokázala bych říct, kterou z nich bych případně vynechala.
Tím, že jsem si předem negooglila informace o jednotlivých jeskyních, až na základní fotky, vůbec jsem netušila, že nás čeká zážitek v protiatomovém krytu, který je částečně jako muzeum a návrat do ne tak daleké historie. To bylo něco pro Toma! Na mě bylo úvodní povídání dlouhý, stáli jsme na místě a průběžně se rozvicovali další části na zdech. Holky tam už začaly poskakovat, ale nic, čím by vyloženě rušily. Následně se otevřely dveře do krytu a začal parádní průzkum, ze kterého byly i holky vedle!
A jízda může začít! Na to, že jsem si myslela, jak tuhle poslední jeskyni spíš projdeme z posledních sil, protože i moje nohy už moc nedokázaly stát na jednom místě a musela jsem přešlapovat, holky zde ožily do sta procent energie. Vysmátý, veselý a hrnoucí se kupředu za průvodcem.
Vyzkoušely si vojenské postele, kde jsme si mysleli, že snad zůstanou a nehnou se dál :-D. Já si je pamatuju z dob stanování s hraničáři ve vojenských stanech a ty nafukovací matrace znám ještě od dědy, krásná nostalgie.
Vůbec u nás doma nepřemýšlím o založení podobné tabule pro přehled všeho, co je nutné a vymýcení jakéhokoliv zapomínání.
Viděli jsme ústřednu, počítače, telefony, psací stroje, jídelnu, toalety, sesternu a mnoho dalších místností, které v té době byly využívány a to včetně malé místnosti nebo spíš komůrky, kde se posílaly a příjimaly tajné zprávy. Vždy nám k nim bylo něco řečeno, měli jsme prostor se na cokoliv zeptat a povídání průvodce bylo chytlavé i pro děti.
Na mužskou část návštěvníků čekala parádní sbírka a zároveň výstavka různých letounů a nechyběl ani Medicopter 117 (bože, jak jsem milovala ten seriál!). Tady jsme se tedy zastavili hlavně kvůli Tomovi, který si prohlížel jeden letoun za druhým.
Nádherná ukázka nastala ve chvíli, kdy průvodce využil toho, že sebou máme děti, zhaslo úplně všechno a najednou se v jeskyni rozsvítila rádoby hvězdná obloha ale tak krásně vyřešená, že byste si nejraději lehli na podlahu a koukali nahoru dlouhé minuty.
Na začátku 20. století sloužila jeskyně k těžbě fosfátových hlín, za II.
světové války jako továrna na letecké motory a za "Studené války" v 60.
letech bylo do jeskyně vestavěno tajné vojenské velitelství a dokonce se musela uměle a bohužel násilně zvětšit, aby dokázala projet auta s municí.
Děti mohli vidět lvici, medvěda i různé pozůstatky nádobí a kostí. Také nám byla rozsvícena scéna s různými druhy povolání. Byl to zase úplně jiný zážitek a atmosféra, než jsme zažili v předchozích jeskyních.
ZÁVĚREM
Děkujeme, děkujeme, děkujeme .. za příležitost, která by se neuskutečnila třeba ještě mnoho let. Za možnost dostat se do míst na druhém konci republiky a za namotivování zvládnout pět jeskyní za dva dny, protože když už, tak pořádně!
Je to už několik týdnů ale mně to na jednu přijde tak čerstvé a zároveň jako daleká vzpomínka. Stále z těch zážitků čerpáme a holky se stále probírají fotkami. Kolikrát si na něco vzpomenou, tak to najdeme ve fotkách a opakovaně si o tom povídáme.
Nejraději vzpomínají na vláček, vojenské postele, netopýry, herničku u Domu přírody i Dům přírody samostatný, snídaně formou bufetu i saunu. A my s Tomem? Tom určitě na veškeré jídlo, které mohl ochutnat a já jsem fascinovaná tou překrásnou přírodou, nad kterou mi zůstává rozum stát.
Byla to navíc naše úplně první hotelová premiéra takto i s polopenzí a vším okolo. Jednou jsme jen přespávali bez jídla a recepce v Liberci, jinak jsme stanovali. O to víc byly holky paf. Hotel je skvělý pro rodiny s dětmi, na recepci můžete zakoupit pracovní listy dětem a tolik dětských prvků pro zkrácení jakéhokoliv čekání.
Pokud vás návštěva Moravského krasu, či přímo Skalního mlýna láká, vybrat si můžete z několika zajímavých pobytových balíčků a pokud máte nějaké další otázky, neváhejte se zeptat :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat