Vyrazili jsme opět do Žlutic, abychom si spravili chuť po náročné stezce sovy Rozárky. Zjistila jsem, že je tam ještě jedna stezka a to Cest pohádkovým lesem, která je plná pohybových prvků a dlouhá je pouze 1,5km - to jsem si řekla, že si pohybové prvky pořádně užijeme, nebudou nás tlačit kilometry před námi a případně cestou zajedeme ještě někam jinam.
No ale to bychom už tradičně nebyli my, abychom nenarazili zase na nějakou komplikaci. A to jsem si říkala, že nás tady určitě nic nepřekvapí a že to bude konečně zase výlet těžce na pohodu. Hahaha, ty naivko jedna ušatá!
Tak se na to naše dobdrodrůžo a báječnou stezku pojďme mrknout blíž :-).
MOŽNOSTI PARKOVÁNÍ
Pokud pro vás je 1,5km málo a chcete se víc projít po Žluticích, můžete zaparkovat na náměstí a pak dojít pěšky k fotbalovému hřišti, kde cestou směrem do lesa najdete první zastavení. My zaparkovali rovnou u fotbalového hřiště, kde je prostoru na zaparkování dost. Žlutice jsou plné uliček a my toho bloudění máme docela plný kecky, tak jsme chtěli zaparkovat na jistotu :-D.
ČERTOVSKÁ PROLÉZAČKA
Prvním zastavením je čertovská prolézačka a je to jediné zastavení s dvojitou cedulí, kde je kromě ilustrace čertovské prolézačky taky mapa a rozepsaný provozní řád. Tohle zastavení holky chytlo hned na první dobrou a zkoušely ji prolézat různými způsoby. Každá další cedule bude mít na sobě taky mapku s informací, kde se zrovna nacházíte.
SKOK ŽABÁKA ŽBLABUŇKA
Baví mě názvy a baví mě ilustrace. Jsou zábavné jak pro menší děti, tak i pro ty starší. Zde máte za úkol pořádně se rozběhnout a zjistit, kam nejdál doskočíte a jakému zvířeti se přiblížíte. Zvířata jsou spolu s délkou skoku vyobrazena na kladině. Tady je vtipné vidět, jak má každé dítě jiný druh skoku. Klaudi se snaží ze všech sil, Sofi skáče ladně jak opravdu hopsalka a je jí úplně jedno, že jde o odraz .. ta skáče zůsobem, jako byste hodili kamínek ve smyslu žabky do vody. A Olivka si skáče tak nějak, aby se neřeklo, ale zároveň jí to děsně baví :-D.
LOUPEŽNÍKOVO DOUPĚ
Loupežníkovo doupě je třetím zastavením a doslova vyzývá k tomu, sednout si, dát si svačinu a užívat si přírodu. Holky si prolézaly domeček, hrály si se šiškami, házely je na cíl, který si určily, běhaly okolo a já si sedla s Oliverem na kojení.
Od tohoto místa byste se měli vydat dolu k číslu 4, ale my se rozhodli jít dál rovně kolem dokola a čtyřku (která měla být mezi posledním stanovištěm a tímto) jsme si chtěli nechat nakonec, abychom se následně vrátili stejnou cestou.
Nakonec to bylo správně rozhodnutí, jinak bychom si zavařili už takhle na začátku, doporučuju tedy jít od Loupežníovo doupěte dál k číslu 5, tedy k Tanci s vílou Jestřabinkou. Jak následně vyřešit čtvrté zastavení napíšu později.
VZKAZY PRO PÁNA LESA
Tady můžete nechat Pánu lesa vzkaz nebo nakreslený obrázek. Nebyly tam papíry ani tužka, proto připomínám mé doporučení nosit neustále u sebe sešit, pastelky, tužku. Ať už pro různá razítka, frotáže, kreslení, tak i pro podobné vzkazy.
TANEC S VÍLOU JESTŘABINKOU
Botky dolu, užijte si bosý chodníček. To byla docela výzva pro Olivera, který neustále všechno ochutnává a strká do pusy, ale nechali jsme ho, protože ho celý chodníček bavil a chvíli taky nepištěl, neječel, neřval. Holky zahodily botky a proběhly ho (spíš než protancovaly) několikrát. Chodidly okusíte kameny, šišky, trávu, jehličí i písek. Takže botky dolu, nejen děti, ale i vy, a hurá tancovat.
HRÁTKY S BIDLEM A ŠPAGÁTKEM
Když jsme došli k šestému zastavení, řkela jsem si wooooow! Před vámi se otevře fantastická kuličková dráha, která vede až do kopce a končí košem s několika plastovými míčky. Překvapilo mě, že jich tam bylo šest, což je dost .. upřímně jsem spíš vůbec nečekala, že by tam nějaký byl.
Tvůrcům bylo určitě jasné, že odsud děti jen tak nedostaneme, a tak ke kuličkové dráze připravili celkem tři široká křesílka, de můžete posedět a pozorovat děti, jak nadšeně běhají nahoru a dolu s každým míčkem.
Kuličková dráha má i několik možností zátaras, takže různě můžete míčky i blokovat, pouštět a směrovat. Olivera jsme posadili do spodního koše, kde neustále sbíral míčky a dával do žlábku. To ho zabavilo a já si mohla opravdu sednout a jen klidně pozorovat :-).
LAVIČKA BIDLA A ŠPAGÁTKU
Tahle lavička s pejsky je hned nad kuličkovou dráhou, ale nezapomeňte se pak vrátit zpátky a jít podle šipek směrem k vyhlídce a lavičce lásky. Tudy byste došli úplně jinam, ale určitě se zajděte na lavičky podívat, když už tam budete.
VYHLÍDKA PÁNA LESA
Chvíli projdete klikyháky s pocitem, že jdete špatně, ale nejdete a brzy narazíte na Vyhlídku pána lesa, ze které teda úplně výhled neuvidíte, je poměrně zarostlý, ale moc se mi líbí zpracování s dalekohledem a menšího výšlapu do kopce.
LAVIČKA LÁSKY
Hned kousek od vyhlídky je lavička lásky s fantastickým naprosto nahým amorem. Lavička lásky je před skalkou a před sebou máte další skály. Holky si každá našly své místo k rozjímání a my si chvíli hověli na lavičce. Všude kolem sebe máte stromy, tak není vyloženě kam koukat, ale je tam klid a zajímavá zašívárna na randíčka :-). Pak už se vydáte směrem dolu, kdy opět budete mít pocit, že musíte jít špatně, ale jdete dobře .. i když my teda k Bludičkám došli kousek odjinud. Ocenila bych, kdyby se přidalo pár dalších značení/směrovek.
BLUDIČKY
Osmou zastávkou, a tedy poslední, pokud byste šli přesně podle čísel, jsou Bludičky. Tady se holkám moc líbily ilustrace, bavilo je prolézat ze strany na stranu, vybraly si každá nejhezší obrázek, o kterého chtěly jednotlivě vyfotit. Každá strana má několik pohádkových postaviček, které holky zkoumaly a pojmenovávaly. Od této zastávky jsme se vydali směrem k Loupežníkovo doupěti, kde jsme správně dle mapy, měli cestou narazit na zastavení číslo 4, které ale nikde nebylo.
MUZICÍROVÁNÍ S HEJKALEM
Tohle zastavení nám teda dalo docela do čumáku. Dle mapy mělo být někde na půli cesty mezi Bludičkai a Loupežníkovo doupětem, jenže nikde nic. Zakempili jsme tedy u Loupežníkovo doupěte a střídavě jsme s Tomem hledali čtyřku v tom okruhu, kde by měla dle mapy být. Po nějaké chvíli šli kolem lidi, tak jsem se jich zeptala, jestli zastávka č.4 existuje, jestli tudy už šli. Prý cestu znají a existovat by měla, ale naposledy tudy šli už dávno předtím. Uff.
Odmítala jsem se smířit s tím, že tu čtyřku nenajdeme. Když už jsme Žluticím dali druhou šanci, chtěla jsem to mít kompletní přece. Krucipísek. Nakonec jsem potkala pejskaře, který touto cestou chodí venčit pravidelně a zavedl mě k Muzicírování s hejkalem. Šli jsme tedy kus cesty, kterou by mě ani jít nenapadlo, mapě to neodpovídalo a já sebou neměla foťák, tak jsem dolu musela táhnout zbytek bandy.
Jak tedy číslo čtyři neminout? Když půjdete od Bludiček, nezalomíte to podle mapy cestou nahoru ale půjdete pořád rovně směrem k Výsluní a tam narazíte na čtvrté zastavení - z něj pak můžete jít (dle toho kde parkujete) buď zpátky horem skrze první tři zastavení až k fotbalovému hřišti anebo půjdete pořád rovně k Výsluní, kde vyjdete mezi garážemi a nasměrujete cestu k vašemu autu.
ZÁVĚREM
Cesta pohádkovým lesem je moc hezky zpracovaná, vymyšlená, baví mě ilustrace, pohybové prvky a naprosto nejlepší byla kuličková dráha s posezením. Jen teda nerozumíme pořád, že na mapě je zastavení číslo 4 mezi číslem 3 a 8 ale ve skutečnosti odpovídá spíše tomu spodnímu stromu dole na cestě. To nás docela zarazilo a chtělo by to lépe označit, protože od Bludiček jsme šli čistě podle této mapy a nikde jsme si nevšimli dalšího značení, které by nás mělo vést jinam.
Pokud tohle vychytáte a vezmete výlet jako okruh s tím, že půjdete kolem dokola, věřím, že si ho báječně užijete a bude se vám na něm moc líbit. Případně doufám, že někoho potkáte a poradí vám, ale věřím, že vám i tento článek pomůže a navede vás správně.
Žádné komentáře:
Okomentovat