Téma společného spaní je téma, které rodiče dělí na dva tábory - na zastánce a odpůrce. Jenže, ač se to nezdá, je to především o pohodlnosti a klidu celé rodiny. Vyhnete se například dlouhému uspávání, riskantnímu přenášení do dětské postýlky, kdy se dítě může vzbudit, nočnímu přecházení do jiné místnosti kvůli kojení anebo "učení" dítěte na svoji postel.
Já se toto téma rozhodla sepsat především proto, že jsem společné spaní v takové míře nikdy neplánovala, prostě se to stalo. Samo. A takto samo se to stává poměrně často i v jiných rodinách, které společné spaní neplánují a jsou si jisti, že dítě bude mít svoji postýlku a že s nimi rozhodně nikdy nebude spát v posteli.
Ráda bych Vám chtěla napsat, jak to u nás celé probíhalo, jaké to je spát s novorozencem, jak to v té ložnici vlastně máme, které knížky využíváme a především bych Vám chtěla představit parádní stmívatelnou lampičku Lucide Colour Touch, bez které bychom si to společné spaní už nedokázali představit.
Ráda bych Vám chtěla napsat, jak to u nás celé probíhalo, jaké to je spát s novorozencem, jak to v té ložnici vlastně máme, které knížky využíváme a především bych Vám chtěla představit parádní stmívatelnou lampičku Lucide Colour Touch, bez které bychom si to společné spaní už nedokázali představit.
JÁ NIKDY S DĚTMI SPÁT NEBUDU!
Rozhodně jsem nikdy nepatřila mezi ty, které by měly miminka od narození v jiné místnosti, v jiném pokoji, s chůvičkou, a pravidelně k nim docházely. Věděla jsem, že až budeme mít miminko, tak bude s námi v ložnici. Bude ideálně postýlkou přiražené k naší posteli, aby bylo nadosah, ale v posteli přímo nééé, toho jsem se bála. A strach je právě to, co rodičům často brání i když sami cítí, že by pro ně společné spaní bylo třeba lepší, příjemnější a pohodlnější a že by jim spoustu věcí usnadnilo.
V první řadě je potřeba si vše ulehčit, co nejvíce to půjde. Šestinedelí s miminkem, zvlášť u prvorodiček, je hodně náročné období, ve kterém je především potřeba být v klidu. Jenže miminko se často budí, potřebuje chovat, maminky nespí, neustále za nim chodí, kojí, uspávají. Proč si to tedy neulehčit a nezkusit to jinak? Bez ohledu na to, co říkají babičky, prababičky, tetičky z druhého kolene nebo bezdětné kamarádky (ty ví vždycky všechno nejlépe že?).
Zkuste začít pomalu, postupně. Nejdříve třeba zrovna tou postýlkou u postele rodičů - jen pokud používáte monitor dechu nebo se na monitor dechu chystáte, je potřeba nemít postýlku přímo naraženou na posteli, monitor pak zkresluje, protože reaguje na dýchání rodičů. Máme vyzkoušeno osobně. Dokonce může zkreslovat i podlaha, tak monitor instalujte nejlépe s manželem ležícím v posteli (vsadím se, že nebude proti), ať víte, jestli ho monitor zaznamená nebo ne.
Zkuste začít pomalu, postupně. Nejdříve třeba zrovna tou postýlkou u postele rodičů - jen pokud používáte monitor dechu nebo se na monitor dechu chystáte, je potřeba nemít postýlku přímo naraženou na posteli, monitor pak zkresluje, protože reaguje na dýchání rodičů. Máme vyzkoušeno osobně. Dokonce může zkreslovat i podlaha, tak monitor instalujte nejlépe s manželem ležícím v posteli (vsadím se, že nebude proti), ať víte, jestli ho monitor zaznamená nebo ne.
No a tak to tedy začalo. Narodila se Klaudinka, my pořídili postýlku 120x60, aby se nám krásně vešla k posteli a bylo vyřešeno. I přes to jsem ale musela vždy vstát, vyndat jí z postýlky, nakojit, položit a zase si lehnout. Sice jsem nepřecházela z místnosti do místnosti, byla u mě, že jsem ji mohla držet v noci za ruku (monitor nemonitor, já ji prostě držet chtěla), ale pořád tak nějak složitě. Navíc jsem byla po císaři, takže to neustálé vstávání, sedání, lehání, bylo pro mě opravdu peklo. Jenže jsem se bála, mít ji mezi námi.
Jednoho dne se nám postel prostě rozpadla. Najednou z čista jasna slyšíme křuuup a bylo po srandě .. tedy po posteli. Klaudince v té době bylo kolem 8 měsíců. Už si stoupala a my řešili, co teď? Spali jsme tedy na zemi, Klaudinka v postýlce, jenže jak byla v jiné výšce, pořád si stoupala a zřejmě nesouhlasila s tím, že spíme jinak. Odmítala spát a tak se stalo, že jsme si jí vzali k sobě a od té doby začala spát s námi.
Já najednou zjistila, jaká je to paráda. Vzbudí se, já se otočim, začnu kojit a u přímo u kojení usneme obě dvě, spíme v pohodě dál a nic víc nemusím řešit.
A tím začalo naše společné spaní, které přetrvává až do dnes - téměř 6 let.
A tím začalo naše společné spaní, které přetrvává až do dnes - téměř 6 let.
NAŠE SPOLEČNÉ SPANÍ
Za dobu, co spíme všichni společně, jsme ložnici mnohokrát předělávali, přemisťovali a upravovali - doslova škatulata batulata. Aktuálně ji máme zase jinak, teprve pár měsíců, ale tak nám vyhovuje zatím nejvíc ze všeho. I když se vždycky nějaké mouchy najdou.
Nečekejte u nás moderní ložnici. My si na to nepotrpíme, zvlášť když s námi spí děti. Vše je z nábytku, který máme už roky a který zatím dobře drží a ještě dlouhá léta s námi vydrží. Bohatě to stačí. Časem určitěplánujeme nové matrace a rošty, které jsou docela potřeba, ale hlavně, že se nám v ní spí dobře a jsme odpočatí (vrámci možností). Ale nám se spalo dobře i na zemi, to se přiznám :-).
Nečekejte u nás moderní ložnici. My si na to nepotrpíme, zvlášť když s námi spí děti. Vše je z nábytku, který máme už roky a který zatím dobře drží a ještě dlouhá léta s námi vydrží. Bohatě to stačí. Časem určitěplánujeme nové matrace a rošty, které jsou docela potřeba, ale hlavně, že se nám v ní spí dobře a jsme odpočatí (vrámci možností). Ale nám se spalo dobře i na zemi, to se přiznám :-).
Manžel vytvořil v čele postele takovou malou poličku na drobnosti - mobil, pití, plyšáky. A čelo postele si holky taky polepily samolepkami. Nad postelí nám visí DIY větev s medailonky ze slaného těsta.
Postel je rozvržená tak, aby nikdo nemohl nikam spadnout - z jedné strany je zeď a z druhé strany máme komodu a akvárko. Postel sice zasahuje do topení, ale my v ložnici netopíme. Naopak i v zimě rádi spíme s otevřenou ventilačkou - studený odchov nebo co. Okna máme klasicky zajištěna proti otevření.
Místa máme rozdělena tak, že Klaudinka spí u komody, vedle ní manžel a pak jsme střídavě já nebo Sofinka. Sofinka chce být kolikrát u táty, tak jsem nalepená na zdi (zeď krááásně chladí) anebo naopak máme možnost spát s manželem vedle sebe a u zdi je Sofinka.
Holky vedle sebe nespí (bývávalo), protože se neustále strkají nebo bojují o místo, peřinu, polštář, plyšáky apod.
Na komodě máme připraveny v poličce 3 knihy, které sem tam využijeme nejen před spaním, ale také před/po odpoledním spánku a lampičku Lucide Colour Touch, která mě překvapila svojí silou. Na to, jak je malá, tak se vyrovná stropnímu světlu a osvítí celou místnost. Ale o té až později.
VŽDYŤ JE TO I SRANDA
VŽDYŤ JE TO I SRANDA
Tady se dostáváme k fotkám z našeho archívu společného spaní, které ale stojí za to. Kolikrát se člověk opravdu dost pobaví a musí fotit ještě dřív, než si sám lehne a to mnohdy bez ohledu na to, že už vidí sotva na půl oka.
Klaudinka byla, jako malá, cestovatelka. Takže jsme nikdy nevěděli, kde se probudí a kam se dostane. Což byla taky docela výzva, protože jsme ji nejednou hledali a nemohli najít.
Klaudinčiny cestovatelské pozice se nejednou změnili v "hledej Klaudinku". Jednoduše si odcestovala a spala prapodivně na zvláštních místech a to nejen při spaní na zemi, ale také přímo v posteli.
MÁME DOMA NOVOROZENCE
Když se narodila Sofinka, věděli jsme, že s námi bude spát od samého začátku a to z důvodu, že se nám postýlka do ložnice nevejde a není kam ji dát. Taky jsem si byla jistá, že tentokrát nebude potřeba ani monitor dechu - to ale musí každý vycítit sám.
Když porovnám situaci s monitorem a bez monitoru, tak se mi bez něj spalo mnohem lépe. Já byla jednou z těch, co jedním okem celou noc kontrolovaly, jestli monitor bliká a musela jsem neustále vědět, že bliká. Přišla jsem si pak chvíli jako blázen.
U Sofinky jsem cítila, že to zvládneme bez monitoru, že to tak bude lepší a že potřebuju spát opravdu oběma očima. Sofinka se mimochodem narodila s velikým jazykem, se kterým se jí i špatně dýchalo, když měla rýmu a neustále blinkala. I přes to jsem ale byla raději, že ji mám takto u sebe a můžu ji kontrovat mnohem lépe, než kdyby byla v postýlce s monitorem dechu.
Díky společnému spaní se mi podařilo zachytit taky několik krásných momentů obou holek, které si také společné spaní pár let užívaly - než začaly boje ve smyslu "moje místo", "můj plyšák", "já budu vedle mámy", "já budu vedle táty" apod. Pořád spolu v posteli řádí, pořád spolu usínají nebo válčí polštářovou válkou ale při spánku mají rozestup :-D.
Když porovnám situaci s monitorem a bez monitoru, tak se mi bez něj spalo mnohem lépe. Já byla jednou z těch, co jedním okem celou noc kontrolovaly, jestli monitor bliká a musela jsem neustále vědět, že bliká. Přišla jsem si pak chvíli jako blázen.
U Sofinky jsem cítila, že to zvládneme bez monitoru, že to tak bude lepší a že potřebuju spát opravdu oběma očima. Sofinka se mimochodem narodila s velikým jazykem, se kterým se jí i špatně dýchalo, když měla rýmu a neustále blinkala. I přes to jsem ale byla raději, že ji mám takto u sebe a můžu ji kontrovat mnohem lépe, než kdyby byla v postýlce s monitorem dechu.
Díky společnému spaní se mi podařilo zachytit taky několik krásných momentů obou holek, které si také společné spaní pár let užívaly - než začaly boje ve smyslu "moje místo", "můj plyšák", "já budu vedle mámy", "já budu vedle táty" apod. Pořád spolu v posteli řádí, pořád spolu usínají nebo válčí polštářovou válkou ale při spánku mají rozestup :-D.
ROZMAZLÍŠ SI JE A BUDEŠ TOHO LITOVAT!
Jakmile padne otázka s rozmazlováním dětí společným spaním, tak se snažím, aby mi dotyčná osoba odpověděla, proč ráda spí v posteli se svým manželem, přítelem, psem apod.? Proč se nespí sama a nepřitulí se třeba k plyšákovi?
Ze stejného důvodu, jako my rádi spíme ve stejné posteli se svými drahými polovičkami, chtějí spát i děti s rodiči.
Zkuste si zodpovědět i Vy tuto otázku.
Proč?
Protože máte pocit bezpečí? Jistoty? V zimě Vám je mnohem tepleji? Když se k někomu přitulíte je Vám mnohem lépe, než kdybyste spali sami? A co dalšího?
V tom přeci žádné rozmazlení není. Jak by se dalo dítě rozmazlit tím, že mu uspokojíte všechny tyto pocity a potřeby. Jakmile dozraje do fáze, že bude chtít spát samo, řekne si o to a bez problémů začne spát i mimo Vaší postel.
BUDOU S NÁMI V POSTELI VĚČNĚ?
Jasně, že ne. Ale zkuste si vzpomenout na své dětství. Já chodila ráda za mamkou do postele, protože mi drbala záda a hladila vlasy.
Klaudince je 5,5 let a začíná být ve fázi, kdy už by svoji postel docela ocenila, ale zároveň chce být ještě pořád s námi. Tak uvidíme, jakým směrem se to ještě bude ubírat.
Musím říct, že ani jedna z holek nikdy neměla problém usnout a spát někde jinde, ale i tak se nám společně spalo mnohem lépe.
Oblíbila jsem si větu "Až dozraje, tak odpadne", která je tak multifunkční, že platí na vše, úplně vše, co se týká dětí. Až budou připraveny a až samy dozrají, všechno bude jinak.
Musím říct, že ani jedna z holek nikdy neměla problém usnout a spát někde jinde, ale i tak se nám společně spalo mnohem lépe.
Oblíbila jsem si větu "Až dozraje, tak odpadne", která je tak multifunkční, že platí na vše, úplně vše, co se týká dětí. Až budou připraveny a až samy dozrají, všechno bude jinak.
A CO SEX? CO ZANEDBÁVÁNÍ MANŽELA?
Tyto otázky mě vždycky dokáží pobavit, protože si buď neustále někdo myslí, že když spí rodiče s dětmi v posteli, tak jsou v podstatě bez sexu. V tom případě netuším, jak se mi podařilo i přes společné spaní s dítětem dvakrát otěhotnět.
Anebo si myslí, že je manžel děsně zanedbávaný - ale věřte, že zrovna můj manžel si společné spaní s holkama užívá o kus víc, než já. Mazlí se s holkama, povídá si s nimi před spaním, hladí je, drbe jim záda a naprosto nechápu, že holkám nevadí to jeho chrápání :-D.
Jasně, ne každý má povahu na společné spaní s dětmi, ale to neznamená, že se z toho bude dělat hned takové "halóóó" a litovat drahé polovičky, že jsou zanedbané a bez sexu. Dokonce jsem se jednou dozvěděla, že mě manžel kvůli společnému spaní s dětmi začne podvádět. A to je opravdu dost veliký úlet.
Vždyť je to všechno o komunikaci v té konkrétní rodině, o domluvě a hlavně o té rodinné pohodě a rodinném pohodlí. Každému vyhovuje něco jiného a já jsem ráda, že více a více rodinám vyhovuje právě to společné spaní :-).
VÝHODY SPOLEČNÉHO SPANÍ
Spánková antropoložka Lenka Medvecová Tinková na svém webu Prosím spinkej napsala článek o výhodách společného spaní, který si můžete celý přečíst přímo ZDE.
Dále si na webu můžete přečíst také článek o bezpečném společném spánku a to přímo ZDE.
Anebo si myslí, že je manžel děsně zanedbávaný - ale věřte, že zrovna můj manžel si společné spaní s holkama užívá o kus víc, než já. Mazlí se s holkama, povídá si s nimi před spaním, hladí je, drbe jim záda a naprosto nechápu, že holkám nevadí to jeho chrápání :-D.
Jasně, ne každý má povahu na společné spaní s dětmi, ale to neznamená, že se z toho bude dělat hned takové "halóóó" a litovat drahé polovičky, že jsou zanedbané a bez sexu. Dokonce jsem se jednou dozvěděla, že mě manžel kvůli společnému spaní s dětmi začne podvádět. A to je opravdu dost veliký úlet.
Vždyť je to všechno o komunikaci v té konkrétní rodině, o domluvě a hlavně o té rodinné pohodě a rodinném pohodlí. Každému vyhovuje něco jiného a já jsem ráda, že více a více rodinám vyhovuje právě to společné spaní :-).
VÝHODY SPOLEČNÉHO SPANÍ
Spánková antropoložka Lenka Medvecová Tinková na svém webu Prosím spinkej napsala článek o výhodách společného spaní, který si můžete celý přečíst přímo ZDE.
- Snižuje se počet náhlých umrtí dětí (SIDS)
- Jsme dítěti nablízku
- Spíme společně
- Podporuje zdravé sebevědomí a přirozený rozvoj samostatnosti dítěte
- Usnadnění kojení
- Klidnější spaní
- Utužování vztahů v rodině
- Vytvoření zdravého pouta mezi dítětem a rodiči
Dále si na webu můžete přečíst také článek o bezpečném společném spánku a to přímo ZDE.
KNÍŽKY, KTERÉ MÁME U POSTELE
O knížkách se nebudu moc rozepisovat, protože recenze na všechny tři najdete na mém blogu ve starších článcích.
Konkrétně se jedná o knížky:
Všechny tři knihy jsou k posteli naprosto perfektní.
V Pohádkopsaní najdete pohádky na denní spánek, klidný spánek, pro večerní hygienu, k uspávání a také mnoho zajímavých informací pro rodiče.
Knihu Tady jsme doma jsem si zamilovala doslova na první pohled a u konce jsem bulela dojetím. Je tak překrásně napsaná, klidná, plná pocitu bezpečí a jistoty. Ideální právě ke čtení do postele. Taková moje knižní srdcovka, kterou miluju!
Indigové pohádky jsem zařadila teprve nedávno. Najdete v nich 9 různých příběhů, které mají jednoho autora ale 9 různých ilustrátorů. Příběhy jsou poučné a to nejen pro děti, ale i pro dospělé a doporučuji ji všem. Opravdu všem bez ohledu na věk, protože si v ní každý najde to svoje a každému ta kniha něco dá.
LAMPIČKA LUCIDE COLOUR TOUCH
Lampička u postele je docela zásadní věc, která nám po přestěhování do nového bytu dost chyběla. U Klaudinky jsme měli nejdříve obyčejné malé, každý na své straně, ale po letech popraskaly a my fungovali s baterkou, svítilnou na mobilu nebo se stropním světlem.
Koukala jsem po různých světýlkách k posteli, ale buď mi přišlo, že to jsou jen samé bludičky anebo dětské motivy, které jsme tak úplně nechtěli. Chtěli jsme něco, co nám vydrží roky a nebude to vyloženě dětské. Jenže jsme nic stále nenacházeli, tak jsme to přestali řešit.
Když mi byla nabídnuta možnost spolupráce se značkou Dekolamp , tak jsem nejdříve váhala, jestli něco takového vůbec přijmou a jestli to na blogu nebude vypadat divně. Jenže když jsem objevila stmívatelnou lampičku, přišlo mi to jako obrovský objev, ale ta cena. Na druhou stranu mě nadchlo video, které je na webu přímo u lampičky a řekla jsem si, že do toho půjdu i přes tu cenu. Sice se jedná o spolupráci, ale i tak se snažím doporučovat produkty cenově dostupné pro všechny. A když už zvolím něco dražšího, vždy to stojí za TO!
Pokud se pro tuto lampičku rozhodnete, což vám opravdu upřímně doporučuji (vychvaluje si ji i manžel a to je vážně co říct), počítejte s tím, že je potřeba pořídit navíc stmívatelnou žárovku. Ať neplašíte stejně jako my, že lampička nefunguje a to ani po páté vyzkoušené žárovce.
Stmívatelnou žárovku máme od značky Philips a musím říct, že díky ní lampička dost silně konkuruje našemu stropnímu světlu.
Svým designem se lampička hodí do všech místností. Přiznám se, že se mi jen tak nějaká světla a lampičky nelíbí, proto u nás taky žádnou jinou nemáme. Ale tahle mě zaujala tím, jak je obyčejná, jednoduchá ale přitom krásná a sedla mi doslova hned.
Je dotyková, takže nemusíte nahmatávat žádný vypínač, stačí se jen z jakékoliv strany jakkoliv lehce dotknout spodní kovové části lampičky a už svítí. Jediným mínusem je to, že pokud chcete lampičku úplně zhasnout, tak musíte probliknout všechny tři stupně intenzity. To je docela škoda, že se to nedá vyřešit jinak. Třeba jedním dlouhým dotykem.
Dotykem zároveň volíte intentizu světla. První dotyk je jemné noční světlo. Přesně takové, které potřebujete při uspávání, nočním přebalování, cestě na wc a tak podobně.
Další intenzitu se mi nepodařilo vyfotit. Celkem má 3 stupně intenzity, kdy se ten třetí opravdu vyrovná stropnímu světlu, které od té doby vůbec nepoužívám a vystačíme si na celou místnost pouze s touto malou lampičkou.
Určitě se podívejte na video, které najdete přímo na eshopu u konkrétní lampičky (ZDE). Ono ale i to video není tak přesné, protože zkresluje skok mezi druhým a třetíms stupněm. Ten se na videu i na fotkách zdá být minimální, ale ve skutečnosti je velice znatelný.
Rozměry stolní lampičky Lucide Colour Touch jsou 24cm x 11cm x 10 cm. Je tedy opravdu menší, ale v tomto případě na velikosti vůbec nezáleží. A materiálem, ze kterého je vyrobena, je sklo.
Cena: 1160Kč
ZÁVĚREM
Společné spaní s dětmi je doslova návrat k tradicím. Dříve to fungovalo a je opravdu dobře, že se to vrací. Vždyť ty děti tak rychle rostou, musíme si s nimi pořádně užít každou chvilku. Dokonce pro děti až do 5 let je společné spaní přínosem.
Ale samozřejmě jsou i děti, které raději spí samy a jsou i rodiče, kterým se s dětmi nespí úplně nejlépe. Hlavně, že máme možnost volby a když se někdo rozhodne pro společné spaní, nekritizujte mu to, i když jste třeba jiného názoru. Stejně tak naopak když to někdo zkusil a nešlo to, tak ho nekritizujte za to, že spí s dítětem odděleně.
Existuje takové krásné motto: "Přej a bude ti přáno" :-).
V závěru článku bych moc ráda poděkovala firmě Dekolamp za tuto zajímavou spolupráci, díky které jsem objevila stmívatelnou lampičku, kterou si celá rodina hned zamilovala a za kterou jsme moc vděční.
Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje a přijde mi to naprosto geniální. Lampičku doporučuji do každé ložnice i dětského pokoje. Díky svému designu jen tak neomrzí a dítě ji může využít i nadále ve studentském pokoji.
Pokud by náhodou nesouzněla s Vaším vkusem, zkuste se kouknout na jiné lampy a lampičky, které Dekolamp nabízí a třeba si vyberete. Já bych si tam určitě vybrala ještě pár dalších :-).
Byla bych ráda, kdybyste mi do komentáře napsali, jak to se společným spaním máte Vy. Jestli spíte společně v jedné posteli se svými dětmi a třeba s jakými protinázory jste se v tomto tématu už setkali.
A také mi napište co říkáte na tuto stmívatelnou lampičku :-).
Děkuji, že jste dočetli až sem a přeji krásný den.
OD 12.6 2019 AŽ DO 31.7 2019 MŮŽETE VYUŽÍT SLEVOVÝ KÓD "ZIVOTPODLEKAROL" A ZÍSKÁTE SLEVU 10% NA COKOLIV Z KATEGORIE STOJACÍ LAMPY A STOLNÍ LAMPIČKY. SLEVA NEPLATÍ NA ZBOŽÍ V AKCI ČI VÝPRODEJI.
Žádné komentáře:
Okomentovat