"Zatímco na počátku 20. století chodily po Zemi pouhé dvě miliardy lidí, o sto let později je to již neuvěřitelných 7,6 miliard. Rodíme se, žijeme, umíráme a drancujeme naši planetu. Před očima nám přitom ve velkém vymírají celé řady živočišných druhů. Chceme tak ale pokračovat dál? Spisovatel Radek Malý se pokusil touto výpravnou knihou, která mapuje osudy vybraných zástupců ohrožených živočichů vyburcovat nás lidi, domnělé pány tvorstva, k tomu, abychom se zamysleli nad svými dalšími kroky."
Atlas ohrožených živočichů je v podstatě pokračováním knihy Atlas vyhubených živočichů, o které jsem vám psala nedávno podrobnou recenzi. Zaujal mě ze stejných důvodů - nádherné realistické ilustrace, zajímavé informace a uvědomění si, o co všechno brzy můžeme přijít.
Tak se na ni pojďme podívat blíž :-).
OBSAH
Na krásně ilustrovaných 87 stranách budete až překvapeni, která zvířata jsou v dnešní době ohrožená. Narazíte na latimérii podivnou, axolotla mexického, varana komodského, ibise skalního, kolibříka běloocasého, pásovce třípasého, plcha zahradního, lenochoda trpasličího, tuleně středomořského, tygra usurijského a bohužel narazíte i na mnohem více známých zvířat.
OHROŽENÁ PŘÍRODA
Člověk má vliv na přírodu již od pradávna. Jsou dokonce zdokumentovány případy vymření celých evolučních linií drobných pěvců, měkkýšů i hmyzu jako důsledek nikoliv lovu, ale změn krajiny na tichomořských nebo karibských ostrovech.
Jsou zdokumentovány případy vymření celách evolučních linií drobných pěvců, měkkýšů i hmyzu - jsou to případy skryté v souvislosti ne lovu, ale změny prostředí.
Vymírání rostlin, hub, i živočichů bude v blízké době nepochybně pokračovat, nevíme ale s jakými důsledky pro naši živou planetu. Tato kiha by neměla být jen obrázkovým atlasem zlomku toho, co ztrácíme ale měla by mladým čtenářům pomoct uvědomit si, že bez pomoci těch, o které přicházíme, svět takový, jaký známe, zahyne.
LISTUJEME KNIHOU
Jako úplně první jsou korálnatci, kteří jsou v ohrožení kvůi odumírání symbiotických řas, což je pro ně zdrojem kyslíku a živin. Toto odumírání způsobuje jev s názvem bělení korálů. Korál zbavený ochranné vrstvy nadále neroste a odumírá. Hlavním problémem je zvyšování teploty vody a její kyselosti v důsledku globálního oteplování. Problémem je také znečištění a mechanické poškození sítěmi při rybolovu.
Následují plži rodu Partula, kteří ve svém biotopu žili spokojeně až do druhé světové války. Po válce ale lži představovali vážnou hrozbu pro biotop celého ostrova, protože snědli na co přišli. Na ostrov byl vysazen dravý plž, který se ale pustil místo do achatinů právě do Partul a tím byli téměř vyhubeni.
Ptakokřídlec alexandřin může dosahovat v rozpětí až kolem 30 centimetrů a to pouze samice. Sběratelé jsou za ně ochotni zaplatit obrovské částky. Obchod je samozřejmě nelegální. Dále je ohrožuje také těžba dřeva a úbytek pralesů.
Na další dvoustraně se nachází veslonos čínský. Míra, s jakou člověk v posledních staletích zasáhl do vodního systému naší planety, je alarmující. Znečištění, stavby přehrad, regulace odtoků, to vše silně zasahuje vodní živočichy. Veslonos je na jednom seznamu veden jako vyhynulý a na jiném jako kriticky ohrožený. Je to ryba příbuzná jeseterům.
Mimořádným živočichem je latimérie podivná, která si zasluhuje naší ochranu. Povídá se o ní, že brázdila hlubiny oceánů již před 400 miliony let až snad "zapomněla vymřít". Je stále ohrožena ale již není lovena. Naopak byl v místě jejího výskytu zřízen národní park.
Axolotl mexický patří mezi obojživelníky i přes to, že vypadá jako vodní dráček a někdy se jim říká také chodící ryby. Během několika dní jim doroste ztracená končetina, ocas ale dokonce také mozek či orgány. Mají neuvěřitelnou schopnost regenerace. Existuje jich až 30 druhů, ale všechny jsou ohrožené.
Velemlok čínský je největším a zároveň nejohroženějším obojživelníkem na planetě. Jde v podstatě o tzv. živoucí fosílii, protože ustrnul ve svém evolučním vývoji už před 33 miliony let. V jejich úbytku hraje roli ničení jejich přirozeného životního prostředí. Jsou chováni ilegálně na farmách, protože jsou vyhledávanou pochoutkou v luxusních restauracích.
Kožnatka Swinhoeova může dorůstat až metrové délky a je na světě pouze třikrát. Mořské želvy jsou nejvíce ohrožovány stoupající hladinou světového oceánu, který zaplavuje pláže, kde želvy kladou vajíčka.
Listujeme dál a čeká na nás varan komodský, u kterého docházelo k masovému vybíjení kvůli lovcům trofejí, protože se jednalo o velmi zajímavého tvora s rozměrem tři metry a 150Kg, který má jedinečné šupiny fungující jako plátové brnění. Hrozilo, že se národní park zcela návštěvníkům uzavře. Od této myšlenky se nakonec ustoupilo, ale za vstup se údajně platí tisíc dolarů
Gaviál indický je jeden z největších, nejpozoruhodnějších ale také nejohroženějších krokodýlů. Další z tvorů, který by v přírodě nepřežil nebýt zoologických zahrad. Stavba přehrad, zavlažovací kanály a intenzivní rybolov silně zasahoval do jejich území. Zatím se ho daří rozmnožovat v zajetí, jenže jeho vhodné prostředí již neexistuje, není ho tedy kam vracet.
Slípka takahe byla dlouhých 50 let považována za vyhynulou. Na délku měří až 60 centimetrů a její tělo je pokryté peřím s modrozeleným leskem. V roce 2018 byla založena v národním parku Kaharungi divoká populace slípky. Celkový počet slípek se dnes přehoupl přes 300.
Datel císařský byl dlouhá léta považován za vyhynolého, ale nedávno se ho podařilo znovuobjevit. Je největším druhem datla na světě. Měří asi 60cm a předpokládá se, že přežívá asi pouze 15 párů. Tím skutečným ohrožením je pro něj mýcení lesů.
Ibis skalní dorůstá do velikosti asi 80 centimetrů a je pokrytý lesklým černým peřím. Nápadnou má holou hlavu s chocholkou a dlouhým růžovým zobákem, který je zahnutý dolu. Z Evropy zmizel již před 300 lety a dnes patří k nejohroženějším ptákům na světě. Ohrožením pro ně jsou pesticidy používané v zemědělství.
Jeřáb americký je ohrožený především proto, že se jejich přirozené zimoviště v podobě močálů a mokřadů vysoušením přeměňují na ornou půdu. Jsou ale ohroženi i během dlouhých tahů. Loví je na maso nebo pro zábavu. Létají pomalu a nízko, proto jsou snadným cílem. Dnes jich existuje kolem 400 kusů, ale ztrácí se rozmanitost genů, proto jsou náchylnější k nemocem a škodlivým mutacím.
Ještě nejsme ani v polovině a na řadu přichází kolibřík běloocasý, který dosahuje velikosti kolem 13 centimetrů a největší ránu pro jejich existenci způsobil hurikán Flora v roce 1963, který jejich populaci silně zdecimoval. Kolibříci mají celkově funkci křídel na podobném principu jako nejmodernější vrtulníky ale jsou mnohem výkonější.
Vrána havajská je pták, který pro domorodce představuje ochránce duší zesnulých předků a jeho volání slouží jako varování před budoucím neštěstím. Dosahuje délky okolo půl metru a váhy kolem půl kilogramu. Od roku 2002 se řadí mezi vyhynulé v přírodě v důsledku zmenšování jejího životního prostoru a zásahu nepůvodních predátorů. Ale také byly decimovány zavlečenými nemocemi.
Kakapo soví je nejen nejvzácnějším, ale také největším papouškem na světě. Dosahuje výšky kolem 60cm a váží až čtyři kilogramy. Ztratil schopnost létat, ale znamenitě šplhá. Vzhledem i nočním způsobem života připomíná sovu ale chováním je spíše jako králík. Jsou stále pod ochranou a zdá se, že jejich populace mírně stoupá.
Ara škraboškový byl objeven roku 1819 v jediném údolí v severovýchodní Brazílii. Dorůstá velikosti přes půl metru a živí se převážně ořechy a jinými semeny. Uškodilo jim kácení stromů, překupníci zvířat a také údajně včely dovezené z Afriky, které usmrcovaly samice sedící na vejcích. Veškeré záchranné expedice se tak mohly soustředit pouze na papoušky chované v zajetí, jenže soukromí chovatelé, kteří k nimi přišli ilegální cestou odmítají spolupracovat.
Kondor kalifornský je typický svou holou narůžovělou hlavou. S rozpětím křídel až tři metry a váhou téměř 14 kilogramů kdysi býval skutečým vládcem severoamerické oblohy od Mexika až po Kanadu. V přírodě neměl konkurenta a pro indiány byl symbolem moci a síly. Byl ale loven osadníky se střelnými zbraněmi, protože si mysleli, že útočí na jehňata. Časem zasáhli záchranáři a umístili všechny kondory do záchranných stanic.
Paježura bruijnova je největší druhem paježur. Měří až 80cm a váží až 16kg. Jsou ohrožené především ztrátou jejich přirozeného prostředí v důsledku kácení pralesů. Bohužel je dost loví domorodci, kteří mají výjimku a loví je i před jejich ochranu. Můžeme jen doufat, že stále žijí na člověku neobjevených místech.
Ďábel medvědovitý aneb tasmánský čert je samotářský tvor aktivní za soumraku a v noci, ale když jde o jídlo, dokáže se jich u jedné mršiny sejít celá tlupa. První osadníci je lovili pro maso, později byl systematicky huben a vybíjení pomocí pastí vedlo téměř k vymýcení celého druhu. V roce 1995 se u nich začala projevovat nakažlivá choroba. Kdyby z přírody zmizel, byla by to tragédie.
Klokan žlutohřebý je nejohroženějším druhem stromových klokanů. Byl objeven a popsán teprve roku 1993 a na druhém nalezišti až roku 2005. Pokud se nezpomalí tempo kácení pralesů, mohl by být v roce 2025 patřit již mezi vyhubené. Klokani jsou sice přizpůsobiví, ale tempu ničení přírody člověkem se přizpůsobit nejde.
Pásovec třípasý byl dvacet let považován za vyhubeného. Dorůstá až do půlmetrové délky a vede samotářský způsob života. Mají dlouhý lepivý jazyk a živí se především mravenci a terminy. V důsledku odlesňování a těžky palivového dřeva jich i po znovuobjevení stále ubývá.
Lenochod trpasličí patří mezi tříprsté lenochody a jako samostatný druh byl popsát až poměrně nedávno, teprve roku 2001. Žije na jediném místě na světě. Měří asi jen půl metru a váží 3kg. Živí se rostlinnou potravou a na zem slézají jen kvůli vyměšování nebo pokud chtějí přelézt na jiný strom. I když je jejich ostrov označen za chráněný, domorodci kácejí stromy a tím prostor pro lenochody mizí.
Luskoun krátkoocasý v případě nebezpečí, podobně jako tchoř, vystříkne páchnoucí sekret. Dokáže se stočit do klubíčka a protivníkovi tak přelámat končetiny. Jsou ale systematicky vyvražďováni stopovacími psy i jinými vražednými nástroji. Byli loveni kvůli chutnému masu ale nejcennější jsou jejich šupiny.
Plch zahradní je omezený populačně na oblast Evropy, kde ovšem výrazně klesla. Území obývané plchy se za posledních třicet let zmenšilo zhruba na polovinu a v některých zemích je považován za vyhynulého. Jeho stavy v přírodě mizí nejrychleji ze všech hlodavců ale přesto není objasněno, čím je ohrožen. U nás v republice se jedná o nejvzácnějšího savce.
Vychuchol povolžský je hodně starou skupinou živočichů, kteří se proháněli pod nohama už i dávným třetihorním zvířatům. Přesto i oni patří k ohroženým druhům a opět je na vině člověk. Po celá staletí byl lovek kvůli kvalitní kožešině a kosmetický průmysl se nemohl obejít ani bez jeho pižma. Vznikly přísně střežené rezervace s tůněmi, ve kterých se mohou nerušeně množit.
Tuleň středomořský dosahuje až třímetrové délky a může vážit přes 300kg. Má silnou vrstvu tuku, která ho chrání před chladem a má extrémně hustou srst. Zdatně se umí pohybovat i na souši pomocí drápů na předních končetinách. Byli vybíjeni lovci kvůli tuku a kožešině, ale také rybáři, protože v nich viděli konkurenta. Stal se mu osudným neuvážený rybolov, rozvoj masové turistiky a neregulovaný odstřel
Sviňucha kalifornská žije pouze v severní části kalifornského zálivu. Na vině jejich úbytku je ztráta přirozeného prostředí a pesticidy splachované do zálivu, ale především rybářské sítě, do nichž se zamotá a následně utopí, protože se nedostane na hladinu pro nádech. V září roku 2017 dostaly specielně vycvičené bodyguardy v podobě delfínů.
Tapír čabrakový žije v jihovýchodní Asii a patří mezi lichokopytníky i když způsobem života i vzhledem připomínají spíše prasata. Jejich ohrožení představuje nejvíce odlesňování za účelem těžby dřeva a zakládání plantáží palmy olejné. Jen za posledních 30 let se jeho počty snížily na polovinu. V jejich záchraně sehrají důležitou roli zoologické zahrady. Kůň převalského je vzrůstem spíše menší druh koně a na zimní měsíce je vybaven hustou a delší srstí. V období rozvoje pastevectví byl tento druh vybíjen nebo křížen s domestikovanými plemeny. Po znovuobjevení byl loven obchodníky se zvířaty. Svůj vlastní program na jeho záchranu má i přímo pražská ZOO.
Rys iberský svým počtem dramaticky klesnul v padesátých letech v důsledku epidemie myxomatózy a později se přidal králičí mor a další nemoci přenesené od koček. Vzikl unikátní záchranný program, který funguje a zdá se, že se populace posilují, ale zdaleka ještě není vyhráno.
Tygr usurijský je jednou z nejohroženějších kočkovitých šelem. Je označován za největší kočkovitou šelmu na světě. Na délku měří až tři a půl metru. Ve volné přírodě se pohybuje něco mál kolem 500 kusů. Hlavní příčinou poklesu je vypalování džunglí a s tím úbytek kořisti. Dobře se množí v zoologických zahradách.
Nosorožec tuponosý severní byl vyhnán člověkem na samotnou hranici vyhubení a mnoho šancí už mu nezbývá. Je po slonech největším suchozemským tvorem. M2ří až čtyři metry a vážit může až dvě a půl tuny. Kvůli svému rohu jsou ohroženi. Lidé z nich vyráběli dýky i šperky a prášek z jejich rohů je velmi ceněn v asijských zemích jako všelék i když jeho účinky nikdy nebyly prokázány. I přesto, že je jejich lov zakázán, pytláci je stále loví a mrzačí a to i v zoologických zahradách. Šance na přirozené rozmnožování skončila v roce 2018 smrtí posledního samce
Kaloň zlatý žije v koloniích harémového typu, což znamená, že jeden samec odpočívá na stromě s několika samicemi. Oslabená populace byla zdecimována tajfunem a zbylo pouze necelých sto jedinců ale několik zoologických zahrad se zapojilo do záchranného programu a tak nemají zas tolik nejistou budoucnost.
Lemur severní dnes obývá zbytky listnatých lesů v severní části Madagaskaru. Po stromech se pohybuje skoky a má velké tmavé oči. Živí se výhradně bambusem. V ohrožení jsou všechny druhy lemurů a to včetně lemura katy s jeho typickým pruhovaným ocasem. Pokud se se změnami prostředí nevyrovná lemur kata, nevyrovnají se ani ostatní druhy lemurů.
Lvíček zlatý patří mezi drápkaté opičky z čeledi kosmanovitých. Tělíčko má kolem 30 centimetrů, dlouhý ocas a váží něco přes půl kilogramu. I přes to, že nejsou kriticky ohrožení ale "pouze" ohrožení, nemají zdaleka vyhráno. Největší hrozbou je úbytek jejich životního prostředí, kácení pralesů vůbec neustává. Jsou brazilským pokladem a hov v soukromí je nepřípustný.
Panda velká se ve 20. století stala symbolem Číny a najdeme ji například na zlatých mincích. OD 60. let slouží také k diplomatickým účelům - zapůjčovali je do zoologických zahrad a všechna mláďata narozena v zajetí jsou automaticky majetkem Čínské lidové republiky. V ohrožení jsou především kvůli ničení jejich přirozeného prostředí a také tomu napomohlo ničivé zemětřesení. V přírodě žije nanejvýše 2000 pand a snahy na záchranu jsou limitovány potravními nároky těchto tvorů.
Gorila horská je nejvíce ohroženou skupinou goril vůbec. Žije jich asi jen 800 kusů. I zde je hlavním problémem ztráta přirozeného prostředí a dříve bylo problémem také pytlačení za účelem získání vzácných trofejí. Ohrožují je také lidské nemoci či válečné konflikty. Jsou loveni hladovými válečnými uprchlíky apod.
Orangutani jsou jedinými lidoopi žijícími mimo Afriku a narozdíl od ostatních lidoopů vedou poměrně amotářský život. Samice se o svá mláďata stará až do 4 let věku a celkově se dožívají až 40 let, v zajetí více. Jenže v zajetí trpí sklony k obezitě. Nejvíce je ohrožuje masivní kácení deštných pralesů a jejich přeměna na plantáže užitkové rostliny palmy olejné. Na Borneu jsou v ohrožení kvůli nelegálnímu odchytu mláďat, která odeberouzabitým samicím.
ZÁVĚREM
Tento titul je lehce pozitivnější, narozdíl od předchozího titulu vyhubených zvířat. Některé druhy se úspěšně daří rozmnožovat ale s úbytkem přirozenéh prostředí bojuje většina z nich. Lidstvo neustále kácí lesy i pralesy a znečišťuje co může. Bůh ví, jak dlouho budeme tato zvířata v zajetí ale zároveň záchraně zoologických zahrad vídat. Jejich další existence je pouze v našich rukách.
Pokud vás Atlas vyhubených živočichů zaujal a chtěli byste ho pořídit, najdete ho na eshopu Albatrosmedia.cz přímo ZDE.
Cena: 339Kč (původně 399Kč)
Žádné komentáře:
Okomentovat