Na archeoskanzen v Březně jsem narazila úplnou náhodou, když jsem si brouzdala na mapě, co všechno je v okolí Kadaně, kde jsme trávili Velikonoční prázdniny, a musím říct, že to je objev s velkým O! Je to doslova kontaktní muzeum, které se nachází ve významné archeologické lokalitě a kde si můžete na vlastní kůži vyzkoušet různé pravěké aktivity.
Vůbec nechápu, že jsem na tak parádní projekt nenarazila mnohem dříve a přála bych si, aby se o nich dozvědělo mnohem víc lidí, kteří místo navštíví ať už jako rodiny nebo i školní výlety - školní výlet tam totiž musí být naprosto parádní a škoda, že to naše škola má toli z ruky.
Tak se na tento báječný archeoskanzen pojďme podívat blíž :-).
KUDY K ARCHEOSKANZENU
Archeosanzen se nachází kouse od obce Březno v okrese Chomutov a navigace vás zavede přímo na parkoviště, které je sice menší, ale když se řidiči umí poskládat, je tam místa dost.
Nemůžete ho přehlédnout. Hned kousek od parkoviště je totiž střelba z luku a tu si nechte jako takovou třešničku na závěr celé návštěvy.
Vstupné je symbolické a parádní odpoledne zaručeno - když si vzpomenete, vezměte si sebou buřty! O možnosti opékání jsme netušili, jinak bychom se lépe připravili .. opékání buřtů máme totiž rádi stejně jako objevování všemožných výletních míst :-).
MAPKA A BROŽURA JAKO PRŮVODCE
U pokladny vám zapůjčí informační brožuru s mapkou, ve které se dočtete informace o všem, co vidíte kolem sebe. Vše je dobře popsáno, zakresleno a dokonce se můžete řídit šipkami na trase. Moc hezky zpracovaná brožura, která se dobře četla. Ještě mají k zapůjčení průvodce ativitami, ale ten na nás zrovna nezbyl, tak jsme se řídili hlavně tímto a cedulemi kolem. Po areálu chodí i nadšený průvodce, který vám pomůže, poradí, ukáže anebo se zeptáte přímo na pokladně.
NECHTE SE VÉST SKRZE RŮZNÉ OBDOBÍ
"Jsou zde k vidění repliky staveb a obydlí období neolitu, doby železné, stěhování národů a období raně slovanského, postavené na základě místních nálezů, doplněné o zahrádky a další vybavení." Musím říct, že to místo má báječnou atmosféru. V první chvíli se jenom rozhlížíte kolem sebe a nevíte, kde vůbec začít a postupně se přitom vžíváte do té původní doby a zkoumáte, co vše kolem sebe vůbec máte.
Je to past! Mají tam kočky! Takže co holky udělaly jako první? Došly si za kočkou, která jim po chvíli usnula v náručí .. doprčic .. posledně na Hauenštejnu taky byly paf z koček a okolí je nezajímalo. No nic, já si šla po svých a holky si užívaly čičiny.
Pec na chleba holky zaujala, i když by tam raději prý pekly pizzu. Klaudi už na škole v předchozím ročníku probírala chléb jako takový od samého zrnka až po hotový bochník, takže základy znala a vzpomněla si na ně.
Všímejte si všech různých detailů u všech obydlí. Zkuste si vše prohlížet víc do hloubky a představte si, jak tam chodili, jak byli oblečení, jak ulehali do postelí i jak se jim spalo, jak rozdělávali oheň, starali se o vše nutné a tak dále. Najednou vypnete svět kolem sebe a ocitnete se v minulosti.
Vyzkoušíte si například zrnotěrku, což byl nástroj doby kamenné sloužící k výrobě mouky třením. Vše je zde nachystáno a pozor na upozornění! Holky nemají moc trpělivost, z toho by chleba nejspíš nebyl, ale vyzkoušely chvilku po chvilce krok po kroku a zase šly o dům dál.
Starobylé hliněné ohniště nebo pec, pravděpodobně tradiční nebo historické konstrukce. Je vyrobené z udusané hlíny a kamenů, uvnitř jsou zbytky popela, dřevěné uhlí a ohořelé kusy dřeva. Zdá se, že sloužilo k vaření nebo vytápění, což by odpovídalo, protože se (stejně jako zrnotěrka a následně i ruční vrták) nachází v hlavním dlouhém domě.
Tak a tady jsme strávili pořádnou dobu. Seznámili jsme se totiž s ručním vrtákem, který vyvrtá díru do dřeva, kostí i kamenů. Docela mě překvapilo, ja to holky bavilo .. potřebovaly dávku trpělivosti a hlavně chytnout rytmus (rytmicky pohyb nahoru a dolu), jinak by celý proces nemohl fungovat. Jakmile ale chytnete rytmus a lehce přitlačíte, už to jde docela samo a vznikne vám tak krásná památka na archeoskanzen.
Tohle je hutnická pec, která se používala na tavení železné rudy. Prokládala se dřevěným uhlím a dmýchal se do ní vzduch. Na konci tavby se pec rozvalí, železná houba (vznikající v místě nejvyššího žáru) se vyjme a hned se vytvaruje palicí do polotovaru.
Tohle by měla být pravěká keramické pec jako jednoduchá stavby z hlíny a kamene, ve které se vypalovala ručně vyráběná keramika pomocí otevřeného ohně a postupného zahřívání. Tam jsme i zahazovali povedený oheň, když se tedy povedlo a dopracovalo od škrtání k opravdovému ohni .. ale o tom až za chvíli.
Rozdělávání ohně bylo kapitolou samo o sobě. K dispozici tu byla ocílka s křemenem a k tomu bylo přpraveno práhno nebo jinak nazýván troud (který se dá vyrobit z bavlny) a ten se používal při rozdělávání ohně, protože rychle chytne jiskru.
Holky na to moc trpělivost ani sílu neměly a tak to nechaly na Tomovi a šly raději lovit ryby. Tom, narozdíl od holek, byl rozhodnut strávit tam veškerý čas a nezvednout se dokud mu oheň neblafne - to si pak přisedl místní průvodce, aby Toma trochu namotivoval, poučil a ukázal mu, jak se to správně dělá .. hahaha :-D.
Holky se tedy vydaly lovit ryby a ulovily úspěšně! Na to, jak je tohle poměrně jednoduchá aktivita, u ní vydržely docela dlouho. Opakovaně si ryby nahazovaly a střídavě lovily, aby měly pokaždý jinou.
A zpátky k tomu ohni aneb když si z Toma už průvodce dělal srandu, že to tam může zoušet do zavíračky, ale pak bude muset jít domu :-D. Nakonec se to Tomovi povedlo a tím si pomyslně odškrtnul další "achievment". No měli jste ho vidět, jak byl spokojený a pyšný!
Počasí vyšlo báječně .. naprosto ideální na rozložení piknikové deky, což jsme zkoušeli, ale Oliver se rozhodl zoumat raději okolí, tak jsme ji po chvíli zase složili. Pokud vám ale vyjde takhle počasí, určitě toho využijte a nasajte atmosféru co nejvíc to půjde.
My se tedy vydali dál na průzkum kolem hrnčířské pece poblíž dalších obydlí v podobě slovanského domu a slovanské polozemnice. Obydlí zajímalo tedy spíš mně a Toma, než holky, které okolo pořád naháněly nějaké kočky a spíš je bavil hlavní dlouhý dům.
Polozemnice je tradiční typ obytné stavby, který je částečně zapuštěný do země. Tento typ stavby je charakteristický tím, že má část své konstrukce pod zemí, což pomáhá udržet stabilní teplotu a chrání před extrémními povětrnostními podmínkami. Polozemnice byly často využívány ve venkovských oblastech a v historii byly běžné zejména v chladnějších klimatických podmínkách, protože podzemní prostor poskytoval přirozenou izolaci.
Tady jsme už ve vedlejším Slovanském domě, kde si můžete prohlédnout postel, pec i mlýnek na obilí a další drobné detaily té doby v tom konkrétním obydlí.
Pobavilo mě tehdejší zamykání/odemykání obydlí, kdy se vzal "klíč", kterým jste se snažili trefit do jedné z direk a otočným pohybem jste se západkou hýbali do strany, aby se posunula dostatečně a mohli jste otevřít dveře. Princip zavírání je stejný, jen to uděláte naopak.
V obydlí visely i sušené byliny kdekoliv bylo místo.
Takto vypadaly různé druhy obydlí z venku. Docela bych si chtěla vyzkoušet přespání se vším všudy, včetně vaření, sušení bylin, rozdělání ohně, pečení chleba, tvoření keramiky apod. Prostě komplet od začátku dokonce .. to musí být teprve zážitek.
U této aktivity se zasekl hlavně Oliver, který ovládl koš s házecími míčky a zapnul zase svoje vhazovací období. Jezdil tam s košem sem a tam, posouval ho dál od terče, vhazoval a následně vyhazoval míčky atd. Jinak tedy máte za úkol trefit keltíka do pupíka a pokud budete mít přesnější mušku, můžete ho trefit i do hlavy.
Ještě, že jsme si jílové/hlínové hrátky nechali až ke konci. Holky se zabořily až po lokty. V jílu se můžete matlat co ruce ráčí, můžete ho míchat s vodou i pískem, můžete si stavět sošky a nechat je sušit na sluníčku, můžete si obyčejně hrát. Ruce si pak můžete umýt v blízkém potoce nebo si je spláchnout vodou u toalet nebo (my věčně vozíme čistou vodu) si je spláchnout vodou z vašich vlastních zásob - nebojte se, že tahle pojedete domu, naopak nechte děti, ať se zmatlají. Mimochodem jíl byl v neolitu naprosto klíčový materiáů - univerzální, dostupný a snadno zpracovatelný. Bez něj by nebyl rozvoj keramiky, ani stabilnější obydlí.
Zajímavá byla i replika hrobu z doby bronzové. Údajně byli zemřelí do hrobu pokládáni neporušeně a ve skrčené poloze. Do hrobů se často vkládaly misky, šperky, bronzové nástroje, zbraně nebo třeba figurky – jako výbava na onen svět.
Kromě koček pobíhajících okolo a občas proběhnou i menší kozy, se v ohradě válejí i prasata. Takže kromě archeo zážitků to mají děti rovnou i s několika zvířaty.
Lukostřelba byla skvělá, zážitková, ale vůbec jsem nečekala, že v ní budu tak marná. Absolutně nezvládám držet luk, mířit a ještě mít napnuté ruce ke střelbě. Čučela jsem s údivem, jak nejsem schopna pořádně vystřelit. Za to, když střílel Tomáš, tak se sice netrefil do terče, ale zabodl šíp do zdi tak silně, že nešel vyndat. Holky to bavilo, i když u Olivky to bylo složitější. Klaudi se několikrát trefila a ta radost z ní doslova sršela :-).
ZÁVĚREM
Klobouk dolu! Krásné provedení, skvělé zpracování, zábava pro malé i velké a hlavně zážitky, které si zapamatují mnohem víc, než když o nich jen čtou v učebnicích. Vyzkoušíte si rozdělání ohně, mletí mouky, vyrobíte si amulet, zamatláte se v jílu a prozkoumáte tehdejší obydlí. Nezapomeňte na možnost opečení buřtů a rozhodně si odchyťte průvodce, vše vám odvypráví a zodpoví všechny vaše otázky.
POZOR! Nelze na místě platit kartou, tak ať nedorazíte a nekoukáte .. HOTOVOST NUTNOSTÍ!
Veškeré informace najdete na webu www.archeoskanzenbrezno.cz, kde se dočtete, že pořádají i různé edukační programy pro školy, pořádají také celodenní akce a přednášky. Dokonce pořádají i letní tábory a campy pro děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat