DOZRÁVÁME: Ona ještě nechodí?

Chůze. Další z nejčastěji probíraných témat ohledně dětí. Další z věcí, které (mám pocit) se berou jako závod nebo soutěž a maminy se předhání v tom, které dítě dřív chodilo - anebo to může být úplně naopak a řeší, že se dítěti vůbec chodit nechce, že už by přece v roce dávno chodit mělo (zažitá situace, které se starší generace stále drží).

1. rok dítěte je nějak prazvláštně zažit tím, že by v té době mělo dítě už samostatně chodit a jakmile někdo vidí, že ještě nemá "chodící" boty, padne právě otázka "Ona ještě nechodí?". 

Tímto článkem chci mluvit, tedy psát, k maminám jejichž děti si s chůzí dávají na čas a ony jsou kvůli tomu středem nepříjemných otázek a rádoby „dobrých“ rad jak děti naučit chodit.

A také bych jím chtěla zodpovědět několik nejčastějších otázek.

Setkala jsem se dokonce s názorem, na který do smrti nezapomenu a který zněl ve smyslu „odpůrkyně chodítek a pak se diví, že jim děti nechtějí chodit“ nebo „bez chodítka se ale chodit nenaučí“.

No. Taky jste si zrovna plácli rukou po čele? Co na to říct.

JAK TO BYLO U NÁS

Klaudinka začala v 5 měsících pérovat na kolenou. Plazit se začala úderem 6 měsíce, každým dnem se plazení zlepšovalo a hlavně zrychlovalo. V 8 měsících si během pár dní stoupla, sedla a začala lézt, což byl vážně fofr a já se nestačila divit. Obcházení nábytku přišlo v 9 měsících, kdy začala všechno možný i nemožný tlačit před sebou. Stoj v prostoru přišel až ve 14 měsících. Chodit začala v 15 měsících a venku až o měsíc později.

U druhého dítěte je člověk už takový uvolněnější a spoustu věcí přestane řešit. Takže u Sofinky si to zas tolik nepamatuju, abych pravdu řekla :-D. Nechala jsem jí prostě samorůst. Nic jsem nijak extra nesledovala a hlavně! Hlavně jsem jí nesrovnávala s ostatními dětmi.

Srovnávání je to nejhorší, co můžete dělat. Komplikujete si tím zbytečně život. Každé dítě je jiné a každé k určitým věcem dozraje v jiný čas. Za pár let ani nepoznáte, které dítě chodilo v půl roce a které až mnohem později.

Sofinka tedy v půl roce začala pérovat na kolenou. Nejdřív jsem si myslela, že přeskočí plazení a bude rovnou lézt. Nakonec plazení přišlo v 7 měsících, kdy začala zkoumat celý byt a prolézat všechny možný i nemožný kouty ale u ní to bylo spíš tzv. píďalkování, že se plazila a zvedala u toho zadek + se odrážela špičkami u nohou. Sedla si koncem 8 měsíce a stát začala přesně v 10 měsících. Pak postupně přešla na obcházení nábytku a lezení přišlo v 11 měsících. Kolem Vánoc, tedy ve 14 měsících, se už snažila o kroky do prostoru, ale pořád to nebylo ono.

Když jí padlo 17 měsíců, začala trénovat samostatný stoj v prostoru a kroků udělala klidně 10, pokud měla náladu, ale pořád to nebyla chůze jako taková. Dávala si hodně na čas, sbírala jistotu, trénovala to, co už umí, snažila se zlepšit na maximum.

V 18 měsících najednou ze dne na den začala chodit. Ten den jsme byli v zooparku Chomutov a Sofinka to tam téměř celé prošla po svých. Chodila jako profík, jako kdyby to na nás celou dobu jen hrála a dělala, že chodit neumí. My jen žasli. Asi se k tomu potřebovala dopracovat. Měla jistotu a prostě šla. Žádné pády, žádné vachrlaté chození. Prostě šla, šla, šla.

KOUZLO LEZENÍ

Lezení je jedním z nejdůležitějších a nejzdravějších pohybů dětí. Při lezení se propojují obě mozkové hemisféry, díky zkříženému vzoru, a zlepšuje se koordinace.

Střídá se ruka noha, což má pozitivní vývoj na rozvoj mozku a zpevňuje se také svalstvo trupu, které je potřebné ke kvalitnímu držení páteře a pro správný vzpřímený sed.

Sed většinou přichází až po lezení. Do sedu se dítě dostane tak, že z polohy na čtyřech jde do šikmého sedu a poté do volného sedu. Jakékoliv dřívější posazování není vhodné pro správný vývoj dětské páteře a kyčlí.

PROČ NĚKTERÉ DĚTI NELEZOU

Obecně řečeno, může být v tomto případě problém se stranami svalového zajištění a s koordinací.

PASIVNÍ SED

Pasivní sed je jakékoliv posazení, které je dříve, než dítě samo svede. Většinou se jedná o přitažení do sedu v autosedačce, lehátku či na Vašem klíně. Není to správný sed a rozhodně by se neměl podporovat, naopak bychom se mu měli snažit vyhnout. Gravitace působí na slabý trup.

SPRÁVNÉ POSTAVENÍ

Mělo by proběhnout přes klek, nákrok a vytažení do stoje. Zprvu tomu předchází vytažení tahem horních končetin, posléze je nákrok a stoj přes oporu o dolní končetiny

CHODÍTKA (aktivní i pasivní)

V pasivním chodítku dítě přetěžuje trupové svalstvo a dolní končetiny a také překlápí pánev vpřed, což nikterak nesouvisí s aktivní oporou dolních končetin.

Aktivní chodítko dítě nutí chodit vpřed, ale důležité je nejdříve chodit do boku. V obou případech chodítka brání ve správném vývoji chůze.

VODĚNÍ ZA RUCE

Dítě má v těchto případech většinou ruce vysoko nad hlavou a je vahou zavěšeno za ruce toho, kdo ho vede a tělo má prověšené. Nohama jen pohybuje a chůzí se to nedá vůbec nazývat.  Pokud dítě dlouhodobě vodíte za ruce, tak si na tu oporu zvykne a nebude nuceno samo udržovat rovnováhu.

Jedině tehdy, pokud poskytnete dítěti oporu pod úrovní ramen, je chůze za ruku v pořádku.

CHŮZE DO BOKU

Chůze do boku, ve stylu kraba, je naprosto správná. Předchází rovné chůzi a je to v podstatě jakákoliv chůze kolem nábytku či zdí.

Sofinka mi tímto stylem jednu dobu chodila i v prostoru, než získala dostatečnou jistotu, aby začala chodit rovně.

CHŮZE PO ŠPIČKÁCH

Spousta dětí může po špičkách chodit jen tak ze srandy. Zkouší jiný způsob chození, vidí svět zase z trochu vyšší perspektivy, balancují, hrají si na baletky apod. Pokud ale máte podezření, že to přetrvává dlouhodobě, bylo by na místě poradit se s kvalitním ortopedem. Mohlo by se také jednat o zkrácené šlachy či neurologický problém.

KDY DÍTĚ OPRAVDU CHODÍ

Dost si všímám nesrovnalostí v tom, kdy berou ostatní chůzi jako chůzi. Setkala jsem se totiž třeba s názorem typu „no joo, Pepíček už dávno chodí, za ruce“ nebo „to víš že jo, Anička už dávno chodí, třeba když před sebou něco tlačí“. To má ale do chůze hodně daleko a s chůzí to ještě nemá ani mnoho společného.

Já chůzi jako takovou beru až tehdy, kdy převažuje před lezením. Jakmile dítě denně udělá třeba 20 kroků a převážně leze, pořád to neberu jako chůzi. 

KDY OBOUT BOTY?

Na první boty přijde ten správný čas až v době, kdy opravdu dítě chodí samo v prostoru a chůze převažuje před lezením. Doma není vhodné mít na nohách pevnou obuv. Pokud ale chcete něco dítěti pořídit, například z důvodu chladné podlahy, zvolte obyčejné capáčky nebo ponožky s protiskluzem.

První boty vybírejte tak

• aby byly dostatečně ohebné
• aby měly dostatečný, ale zároveň ne příliš velký, nadměrek před prsty
• aby měly podrážku po celé ploše boty stejně vysokou
• aby byly bez podélné podpory klenby

MOJE POSTŘEHY

Když se nad tím tak zamyslím, tak většina dětí, které začaly chodit dříve, chodí zvláštně. Například se hodně kymácejí, balancují, nemají stabilitu nebo chodí po špičkách a hodně padají.

Klaudinka když začala chodit, tak nejdřív chodila opatrně, jako robot, ale nikdy nijak nepadala, chůze byla stabilní.

Dítěti nejlépe pomůžete tím, že mu nebudete vůbec pomáhat 

Pokud máte pochybnosti, poraďte se s odborníkem zabývajícím se psychomotorickým vývojem a jeho případnou nápravou.

Článek vznikl ve spolupráci s fyzioterapeutem Martinem Valou, kterému tímto ještě jednou děkuji!

DOZRÁVÁME: (Samo)odplenkování po našem

Léto je v plném proudu, což svádí k tomu začít s odplenkováním, tak mě napadlo sepsat naši zkušenost. Určitě mnoho z Vás bojuje s rodinou, okolím a nevhodnými poznámkami, proto bych se Vás chtěla tímto článkem pokusit taky trochu uklidnit. Sama moc dobře vím, co tlak okolí nebo rodiny dokáže s člověkem udělat a že to umí psychiku i solidně rozložit.

JAK JSME ZAČALY

S nočníkem jsme začaly seznamovat v době, kdy už Klaudinka pevně seděla - takže kolem 9 měsíců. Zrovna začínalo léto, tak doma stejně byla věčně bez pleny. Bylo to jen tak na seznámení, žádný posazování každou chvíli ale hlavně byla v hlavě bláznivá myšlenka, že jsou děti běžně v roce bez plen (ťuk ťuk na čelo). No co si budeme povídat, Klaudinka byla jak průtokáč a já nedělala nic jinýho, než jsem po ní uklízela jak po nějakym štěněti.

Dočetla jsem se, že ideální doba na učení na nočník je kolem 18 měsíců, kdy už dítě přestane učůrávat a dokáže zadržet větší množství moči. Začne už víc ovládat svaly a víc už tomu rozumí. Dávalo mi to smysl a přišlo mi to logický, tak jsem ten nočník zase přestala řešit. Jen jsem jí nechávala "větrat", když bylo vhodné počasí a sem tam jsme ten nočník nepravidelně zkusili. Nočník ale spíš měla jako křesílko nebo oboustranné sedátko.

V únoru, když jí bylo 16 měsíců, tak se do nočníku poprvý vykadila. Tohle si pamatuju hlavně proto, že se k tomu váže manželovo super hláška :-D

Manžel - První bobek v nočníku! Vyfoť to!

Já - Prosim tě, nebudu přece fotit bobek v nočníku!

Manžel - Dělej! První bobek se vždycky fotí!

Takže asi tak :-D :-D :-D :-D :-D (ano fotku máme! :-D )

No a to byl na nějakou dobu první a taky poslední úspěch. 

Aktivně jsme na to tedy vlítli na jaře, kdy Klaudince padlo těch 18 měsíců. Opět jsem naivně doufala, že když už je teda ten správný čas, tak to půjde skoro samo ale prdlačky! Sem tam si na ten nočník sice sedla ale stejně radši utekla za roh, kde tu svojí potřebu vykonala mnohem radši.

Počůrala mega plyšovýho medvěda, načůrala do té velké dětské tatry, zkusila i nočník pro panenky. Bobek nechala uprostřed kuchyně ale taky v obýváku pod televizí. Jojo docela prča to byla. Řikala jsem si ale, že určitý pokrok tam je, když si vybírá konkrétní místa a ne od každýho trochu všude možně, ale co má furt proti tomu nočníku? Však je na něm Hello Kitty (hahaha! :-D )

Byla to opravdu pakárna, blázinec, šílenost!

BOJ S OKOLÍM A ŠOK V DISKUZÍCH

 A do toho začalo okolí těmi svými strašně důležitými poznámkami "ona má ještě plenky?", "ona ti ještě nechodí na nočník?", "už je velká, měla by být bez plen". Nezapomněly taky na naprosto nemístné srovnávání - "no to my jsme teda už přes den bez plen!". A vygradovalo to stylem "Klaudinko ty jsi ale vostuda!"

Ááááááááááááááááá cože? Vostuda? Proč vostuda? Protože jí ještě nervový systém nesecvaknul a nedozrál tak, aby na ten nočník chodila? Nebo protože mi je proti srsti jí každých 5 minut posazovat jak cvičenou opičku? No ale to se přece musí, jinak se dítě neodplenkuje nikdy! (plesk rukou na čelo)

Pak čtu různé diskuze a spadne mi čelist! Komentáře mamin, které procházejí nočníkovými neúspěchy s 1-1,5 letými dětmi typu "Já už jsem mu musela dát na zadek, že si nemohl pořádně sednout protože mi pořád chodí čůrat vedle" nebo "Už jsem vzala i vařečku, to se prostě nedalo!" nebo "Musíte dávat odměnu, třeba bonbony nebo čokoládu za to, že na nočníku vydrží sedět".

Uff, normálně mi těch dětí bylo líto. Když se nepovede, tak na zadek a když se náhodou povede tak sladkost. To opravdu někomu přijde jako správné řešení?

PŘIŠEL ČAS NA PAUZU

No ale zpátky k nám. Jeden nočník (klasika) nefungoval, druhej nočník (auto) nefungoval, protože byl širokej a Klaudinka neuměla dát tolik nohy od sebe :-D Tak jsem sehnala ještě třetí nočník s takovou tou chrastící koulí uprostřed a s držadly. No najednou dobrý - néé to byla jen náhoda .. zase nefungoval.

Nějaký počůrávání kytiček a stromečků? Klaudinka nechápavě koukala, proč by to jako měla dělat?! Další super rada byla nechat jí v mokru. No to víte že jo, ještě si zařídí náběh na zánět močáku a beztak jí to vůbec nevadilo.

Kalhotky jsem nedávala, pořád nosila bodýčka, které nosila je až do 3 let. Pak jsme je zrušily kvůli školce, protože si je sama neuměla rozepnout a zapnout. No a nedávala jsem ani žádné tréninkové kalhotky, nic takovýho. 

Přes spánek už měla nějakou dobu pleny suché a dokonce i v noci to držela ale ten den furt ne a ne vyřešit.

Byl to boj a přišlo mi, že to nikam nevede a že to nás všechny jenom stresuje. Nechtěla jsem pár měsíců před svatbou bojovat ještě navíc s plenama, když toho zařizování bylo už tak moc, tak jsme si řekli, že to necháme být a začneme to zase řešit po druhých narozeninách.

Pleny se jí tedy po 3 měsících aktivního pokusu o odplenkování prostě vrátily a všichni byli zase spokojení. Užívali jsme si příprav na svatbu a nic jsme neřešili. 

Když se blížily druhé narozeniny, tak jsem pořád necítila, že je ta správná chvíle a vypustila jsem to z hlavy. Nenechala jsem se už nikým rozhodit. Ani jsem to nechtěla zkusit, nešlo mi to prostě přes ruce.

ZÁZRAK A OSVÍCENÍ

Najednou přišel den (zhruba měsíc po druhých narozeninách), kdy se Klaudinka vzbudila, sundala plenu ... no sundala - spíš jí doslova strhla bez ohledu na to, že se obsah pleny rozkutálel po posteli :-D zahodila jí pryč a šla si sednout na nočník. Já si mnula oči, jestli se mi to snad nezdá. Jestli třeba ještě nespím. Přišlo to jako rána z čistého nebe, prostě jí to najednou cvaklo byl konec plen! Samo bez posazování, různých blbinek, výhružek a úplatků.

Doteď to nechápu a zůstává mi nad tím rozum stát. Jako kdyby byla osvícená a zničehonic doslova ze dne na den zahodila plenu a bylo hotovo. Ještě zhruba týden jsem jí plínu dávala, když jsme byly pryč ale vždy byla suchá a vždy si řekla. Říkala srandovně "ble ble" :-D

Měsíc na to odbourala i nočník a začala chodit klasicky na wc a ve 3 letech odbourala i dětskou regulaci na klasickém wc.

Nepřišel žádný bojkot, žádný počůrávání, žádný blok prostě nic. Najednou byla odplenkovaná a nám jen spadla brada. Klepali jsme si na čelo, proč jsme si způsobovaly takový nervy a trápení, proč jsme se to snažili uspěchat, proč jsme podlehli tlaku okolí, když to chtělo prostě jen čas a dozrání dítěte.

ZÁVĚR

Nenechte tlačit okolím, nenechte se rozhodit. Nedovolte, aby někdo vašim dětem říkal, že jsou vostudy. Nepodlehněte tomu tlaku, nepodlehněte kritice, ať pak ničeho nelitujete. Hoďte se do klidu, pohody a věřte, že až budou připravené, tak to přijde samo ze dne na den.

Nelámejte to přes koleno, můžou tim vzniknout problémy, že se dítě začne bát a bude vše zadržovat. Jakmile se to uspěchá můžou vzniknout psychické bloky

Nebojte se nic neprošvihnete. Díky mým zkušenostem jsem si uvědomila, že to prostě přijde v tu ránu, kdy k tomu dítě dozraje, můžete si ušetřit spoustu starostí.

Kdyby mi někdo vyprávěl, jak se dítě zničehonic samo ze dne na den odplenkuje, tak mu neuvěřim :-D

Paradoxně ty, které nejvíce "machrovaly", že mají děti už bez plen, pak zažily bojkot a jejich děti měly  ve finále pleny ještě v době kdy už Klaudinka byla odplenkovaná. Na to opravdu pozor! Jakmile se to uspěchá, tak většinou takový děti později opravdu začnou nočník bojkotovat a začnou se počůrávat všude možně. Můžou být klidně i pár měsíců bez plen a najednou přijde bojkot a musí se začít zase od začátku.

NEBEZPEČÍ PŘEDČASNÉHO USPĚCHÁNÍ

• Psychický blok
• Zadržování moči a stolice
• Počůrávání
• Bojkot

JAK TEDY NA TO?

• Hlavní je načasování - vyčkejte na tu správnou chvíli
• Seznámit, vysvětlit a nočník nechat po ruce
• Netlačit, nekárat, neodměňovat

Můj plán u Sofinky

- Sofinka má látkové pleny, u který se většinou dítko odplenkuje samo dříve - tak jsem na to zvědavá
- Seznámím s nočníkem kolem roka a půl, pokud nevypozoruji, že už je připravena dříve

- Nechám tomu volný průběh

INDIÁNSKÁ METODA?

Podle Indiánské metody se má v období mezi 20-24 měsícem dítěti jednoduše plena vzít a už nevrátit. Dítěti se vysvětlí, že od teď se bude chodit na nočník a pleny už nebudou. Teoreticky by už dítě mělo být zralé a připravené ale jsou to jen teorie. Z mojí zkušenosti, kdy Klaudinka ještě v těch 2 letech vypadala, že bude mít pleny až do maturity si stojím za tím, že pokud dítě neni připraveno, tak ani Indiánská metoda nepomůže.

O indiánské metodě si můžete více přečíst třeba ZDE :-)


BEZPLENKOVÁ METODA?

Kdyby někdo chtěl vyvracet, že nervový systém neni zralý na odplenkování až v 18 měsících, protože bezplenkovka jde už od narození, tak nic nevyvracím :-)
Tohle je ale pro mě osobně hodně vysoký level umění ale vím, že někdy to jde opravdu samo, protože dítě opravdu komunikuje a dává najevo signály, kterými se dá potřeba rozpoznat. Původně mě to lákalo vyzkoušet, protože když se Sofinka narodila, tak Klaudinka chodila do školky, tudíž jsem se na ní mohla víc zaměřit. Jenže Sofie mi dala ze začátku takovou čočku, že jsem na nějakou bezplenkovku ani nemyslela :-D

O bezplenkovce si můžete více přečíst třeba ZDE


Pokud zrovna tímto obdobím procházíte, držim pěsti a přeji pevný nervy! Ať to jde co nejlépe a ať Vás ani Vaše dítě okolí nijak netrápí a pokud někdo něco prohlásí - víte moc dobře, kam ho poslat :-)