PŘIKRMUJEME: Téééda, ta má ale jazyk!

Na jednu stranu mě to už nebaví vysvětlovat, ale na tu druhou není den, kdy by se někdo nedivil a vysvětlovat prostě "musím" a to je vážně už docela únavné, i když to samozřejmě nikdo nemyslí zle.

V určitých případech mi to ale přijde až krapet úchylné, když třeba nějaký chlap prohlásí něco v tom smyslu, že se jí to jednou bude hodit, anebo ho na ní začne vyplazovat taky. Eh, to prosím nedělejte.

 

Ale abych začala od začátku.

Sofinka se narodila s velkým jazykem, který se jí nevešel do pusy. Na ultrazvuku nic nebylo vidět a nic nikomu nepřišlo podezřelé. Až na tom posledním těsně před porodem bylo vidět, že má jazyk pořád venku a různě ho vyplazuje. Nám to přišlo docela roztomilé a smáli jsme se tomu, jak vtipně to vypadá. To jsme ale nevěděli, co nás čeká.


POROD A ŠESTINEDĚLÍ

Narodila se císařským řezem s váhou 3,91kg, takže byla docela velká. Do toho ten jazyk a měla i takové oteklé oči. Což se personálu nelíbilo a padlo něco o známkách Downova syndromu, ale to jsem hned vypustila a dělala jsem, že nic neslyším. Pro jistotu se jí v porodnici odebrala krev, aby se zjistilo, jestli má všechny chromozomy v pořádku. Přišla za mnou nějaká specialistka s papíry, které jsem musela podepsat, ale uklidňovala mě, že to nic být nemusí.

Docela jsme kvůli té velikosti jazyka bojovaly s kojením, protože se nemohla správně přisát a já měla prsa jak zkamenělé konve. Byly mi doneseny savičky, že jsou lepší jak klobučky, tak abych to zkusila s nimi. I přes to, že se mi to příčilo, jsem to zkusila ale bez efektu. Chvíli se zdálo, že se chytá, ale nevydrželo jí to (naštěstí) moc dlouho. Když pak přišla jiná sestra, tak jsem jí rovnou řekla, že savičky nechci, že nepotřebuju s takovým problémem rozhodit kojení a že to určitě zvládneme i bez toho.

Snažila jsem se odsávat pístovou odsávačkou, což byl pro mě horor. Bože můj, to byla tak neskutečná dřina a bolest až to snad neni možný. Ždímala jsem každou kapku a nic se pořádně nehromadilo, i když jsem se ždímala i půl hodiny. Vůbec to nešlo i kdybych se na hlavu stavěla. Aspoň jí nedokrmovaly UM, ale dávaly jí to mé odstříkané a díky bohu za to, že jsme šly třetí den domu.

Kojení jsme tak nějak zvládaly, bojovaly jsme co se dalo a zvládly jsme to i díky tomu, že byla a je Klaudinka stále kojená. Nevím, co bych dělala bez takové živé chodící odsávačky :-) Problém byl ale v tom, že byla Sofinka strašně uplakaná a furt se chtěla jen chovat nebo kojit. V 9 dnech se u ní objevila moučnivka a samozřejmě to přešlo i na mně - tedy moje prsa. Já už nevěděla co s ní a ze zoufalství jsem sahala po dudlíku, i když se mi děsně příčí. V tu chvíli jsem ale objevila první (a jedinou) výhodu toho velkého jazyka a to takovou, že se jí přes něj ten dudlík nevešel do pusy. Začala jsem se normálně smát, protože mi přišlo, že se tohle prostě nedá vymyslet a potvrdilo se to, jací jsou děti učitelé :-)

Zhruba po měsíci přišly výsledky krve. Vyšlo, že je naprosto zdravá, nic co by bylo jinak. Tak jsme si konečně ulevily a chvíli byl klid.


ZAČÍNÁME PŘIKRMOVAT

V 5 měsících jsme začali s příkrmy. Zvolila jsem formu BLW právě kvůli tomu jazyku, aby si všechno mohla řídit sama a vypadalo to, že to bude fungovat. Nejdříve zeleninu hlavně zkoumala a sála. Vysávala z ní šťávu a zkoumala konzistenci, vzhled a barvu.

Pak ale zjistila, že může jíst i jiné věci a najednou se do všeho začala hrnout. Tím jak se hrnula se víc a víc dávila a ve finále vše vyzvracela. Jazyk jí bránil v tom, tu potravu zpracovat. Buď jí ten kousek hodil do krku, že se začala dávit (což je obranný reflex) anebo jí ten kousek vystrčil ven.

Viděla jsem na ní, jak moc by chtěla jíst a jak s tim pak následně bojuje a nakonec i přes tu práci vůbec nic nesní. Byl to stres jak pro ní, tak i pro mě a proto jsme postupem času příkrmy úplně zrušily a byla opět plně kojená.

Když přicházelo léto, tak jsem zase postupně zkoušel aspoň syrové kousky na olizování a žužlání. V té době jsme navíc měnili pediatra, který o všem věděl a tím, že Sofinka prospívala jak měla, tak s tím neměl problém. Sám řikal, že je důležité, aby se seznamovala a ochutnávala. Takže jsem jí sem tam dala něco nepravidelně do ruky, ale aby měla několik jídel denně, to zas ne.

Na stanování, koncem června, slupla meruňku takovým způsobem, že zůstala jen slupka a zavedla si i vodu. Tak jsem si řekla, že je to asi nějaké znamení zase začít trochu pokračovat a opět jsme příkrmy zkusili sem tam nabídnout.

Postupem času jsem na ní začala pozorovat, že už jazyk začíná mít víc schovaný. Hrnutí a zájem o jídlo nabíral na síle a koncem červencem, v necelých 10 měsících, ochutnala první maso - pečené kuře. To jedla s naprostou chutí a bez dávení. Já jen koukala a žasla, jak jí chutná a jak jí to najednou jde. Bylo vidět, že jí tu potravu jazyk stále vyhazuje z pusy ven ale zlepšení mi přišlo veliké.


BUDE JÍ ROK!

Čas letí jako smetí a Sofinka přesně za týden oslaví svůj první rok. Teď ve mně úplně hrklo, když jsem to napsala. Za TÝDEN, už jí bude ROK! Cože?!

No ale k věci :-D Poslední dobou musí ochutnat úplně všechno, co máme v ruce. Takže se musíme docela dost hlídat, protože je jak magnet. Jakmile si přineseme něco k jídlu, tak připeláší k nám a začne se dožadovat ochutnávky bez ohledu na to, co zrovna jíme. Může se doslova roztrhnout, aby něco dostala.

Takže poslední dobou pravidelně několikrát denně dostává ochutnat. Stále jen ochutnat ale už je to mnohem pravidelnější a na to, že poi prvních měsících měla zavedeno jen pár druhů ovoce a zeleniny, tak teď má zavedeno už všechno možné - samozřejmě ale vhodné pro její věk.

No i když .. ne vždy se to podaří. Je všude a sbírá všechno co je jedlé i nejedlé. Dokonce zvládne křupky! A to bez dávení! Joo výživově sice nula nula prd ale radost z křupky je vážně veliká :-D

Nejdřív jsem si říkala, že snad nebude mít ani dort k narozeninám, ale připravím jí jen něco na patlání. Nakonec si pohrávám s myšlenkou, že bude mít hodnotný dort hezky i s korpusem, když zvládá s přehledem i kousky buchty.


DUMKY, ŽALKY A CO DÁL?

Postupem času tím, jak poroste, by se jí jazyk měl srovnat do normální velikosti. Může to být ve třech letech, může to být v pěti letech - bůh ví.  Já ale doufám, že to bude co nejdříve, ať už máme opravdu klid.

Může také nastat problém s mluvením, protože si na ten jazyk bude šlapat. Což vidíme už teď při žvatlání, že ho kolikrát nechá venku a žvatlá i přes něj.

Ať nás čeká co nás čeká, my určitě vše zvládneme s prstem v nose :-)

Chce to opravdu velkou, hodně velkou dávku trpělivosti a vyčkat. Nic jiného stejně nezbyde.

Mimochodem s nim umí naprosto neskutečný kousky :-D Umí ho protočit do všech stran, olízne si nos, zahne ho pod bradu a udělá na něm pomalu až schod :-D

Pokud se potýkáte s něčím podobným, tak věřte, že v tom nejste samy. Uteče to jako voda, a pak už bude jenom dobře! Držím pěsti, přeji hodně štěstí a taky pevný nervy :-)

PŘIKRMUJEME: Najím se sám - aneb metoda BLW

Říká se, že první dítě je takové "zkušební", což zní docela příšerně ale bohužel je to tak. Většinou posloucháme, co nám říká okolí a věříme těm zkušenějším, i když to není vždy správně. Netroufáme si tolik rozhodovat samy za sebe a radši se o všem radíme. U druhého dítěte už jdeme ve všem tak nějak na jistotu a spoustu věcí se snažíme změnit a to včetně napravení chyb a nevědomosti. To platí i co se týče jídla.

PRVNÍ DÍTĚ - ZAJETÁ KLASIKA

Klaudinka byla přikrmovaná standardně mixovanou mrkví v autosedačce ale zpětně mi to všechno přijde špatně. S příkrmy jsem začala jen proto, že se to někde píše nebo že se to někde doporučuje a vůbec mě nenapadlo kouknout na Klaudinku, jestli je už připravená a jestli už je ten správný čas. Navíc jsem si v té době myslela, že udělám dobře, když budu kupovat skleničky a věřila jsem tomu, že je to lepší než kupovaná zelenina. Dávalo mi to smysl a přišlo mi to správné.

Teď ale vím, že kupované příkrmy nejsou vůbec žádnou výhrou. Že to jsou "konzervy", bez kterých se dá s přehledem obejít. No a tim, že Klaudinka byla opravdu nejedlice, která se rozjedla postupně až ve 2,5 letech tak jsem to tentokrát u Sofinky chtěla vzít z toho druhého konce a s vidinou šance na lepší start.

Na metodu BLW jsem narážela všude možně a moc se mi to líbilo. Dát dítěti důvěru a učit ho samostatnosti a společnému stolování od samého začátku. V té době ale už u Klaudinky bylo "pozdě", tak jsem se zařekla, že to u druhého dítěte zkusím.

DRUHÉ DÍTĚ - VŠECHNO JINAK

Sofinka se narodila s dost velkým jazykem, který nám nadělal spoustu trápení a když už přišel čas na příkrmy, tak jsem si řekla, že s tím jejím "problémem" by metoda BLW byla skvělou volbou i kdybych nechtěla, protože lžičkou by se jí do pusy nikdo nedostal. Ani se nedalo koukat na zuby, prostě jazyku plná pusa a to doslova a do písmene.

S příkrmy jsme začaly tedy formou BLW v 5. měsíci. protože se neskutečně hrnula. Hrnula se opravdu šíleně, vrčela, mlaskala, slintala. To fakt člověk musí vidět, jinak tomu neuvěří, protože já bych z vyprávění taky nevěřila :-D Kamarádka mi už takhle vyprávěla o jejím synovi, jak se šíleně hrne a mně to přišlo děsně vtipný a taky jsem si myslela, že to trochu zveličuje. Tak mi to Sofinka ukázala názorně, abych zjistila, že kamarádka nezveličila ani prd :-D

Začaly jsme brokolicí (protikvasinkově) a teda bylo to něco naprosto neuvěřitelnýho. Realita je úplně jiná než na fotkách a já do té činnosti byla každou vteřinu víc a víc zahleděna. Žádný otevírání pusy na lžičku ale hezky všechno postupně - pohled, pohmat, olíznutí, ochutnání, zpracování .. prostě naprosto úžasný proces a PROŽITEK. V tu chvíli mi to dávalo ještě větší smysl a měla jsem pocit, jak kdybych Klaudinku tím, že jsem jí krmila já, obrala o zážitek a dobrodružství.

JAK JSME NA TOM TEĎ?

Teď je Sofince 10,5 měsíce a zavedeno má zhruba 14 druhů ovoce a zeleniny, vodu, lepek, jogurt, zakysanou smetanu a kuřecí maso. Dávám jí spíš ochutnávat a olizovat. Do ruky jsem jí dávat přestala (krom čerstvého ovoce na cestách). To jí vyhovovalo. Ochutnala a byla spokojená a hlavně jsme se ani jedna netrápila, že to jídlo nejde tak, jak bychom obě chtěly.

Naposled měla pečené kuřecí maso u tchánovců na zahradě. Ona neotevře tu pusu natolik, aby si do ní tu potravu mohla dát. Naráží s tim jídlem na ten jazyk. Je to fakt boj, ale zlepšení je viditelné a asi ty příkrmy zase víc rozjedeme. 

Pediatra máme konečně skvělého. Troufám si říct, že bez chybičky :-) Všechno s ním můžu prodiskutovat, na všem se domluvíme a o všem ví. Sám řikal, ať aspoň ochutnává, než se ten jazyk srovná a že je na ní vidět, že jí nic nechybí. To mám velkou radost, protože oproti Klaudince je Sofinka opravdu kus ženský - i když jsou kojený "stejnym" mlíkem.

TROCHA TÉ TEORIE

Obecně se nedoporučuje příkrmy mixovat do hladka ale od samého začátku mačkat vidličkou, aby si dítě co nejdříve zvyklo na kousky a nevznikl problém do budoucna, kdy bude kousky odmítat - to je jedním z nejčastějších problémů, se kterými se ve stravování dětí setkávám.

Získávají správnou techniku stravování a brzy se krmí úplně sami bez bince kolem sebe. To, že ze začátku téměř nic nesní nevadí, vždy jsou následně ještě dokojeny podle potřeby a kojení je první rok stále hlavní zdroj obživy.

Děti krmeny touto metodou nemají problém s kousky, nejsou navyklá na mixovaná jídla a od samého začátku se učí stolovat společně s rodiči a jedí naprosto stejné jídlo. Stačí jen vařit zdravě a pestře pro celou rodinu a nemusíte se vyvařovat s několika jídly zvlášť.

Dětem se zelenina nakrájí většinou na hranolky nebo prostě takové kousky, které se jim budou dobře držet. Košťálová zelenina se nechá na růžičky. Co se týče kukuřice či hrášku, tak to záleží na dítěti, kdy takovou drobnost zvládne. To my ještě nezkoušeli. Je to všechno individuální a je dobré řídit se tím svým dítětem a nesrovnávat s ostatními :-)

Navíc tím, že se dítě krmí samo, jíte opravdu společně - nemusíte pak jíst studené jídlo nebo se snažit vyčarovat si třetí ruku.

Příkrmy se ke kojení přidávají, kojení se jimi nenahrazuje. Přikrmování je hlavně o seznámení se a ochutnání něčeho jiného než jen mléko. Tak se nestrachujte, když vám děťátko hned všechno nesní. Přijde to postupně časem až bude připraveno. Mateřské mléko stále převládá jako hlavní zdroj potravy, takže vždy po příkrmu dokojit a během dne stále kojit na požádání = dle potřeby děťátka.

Taky je potřeba si uvědomit, jak vypadá zelenina v celku a jak stejný kousek vypadá rozmixovaný. Rozmixovaná zelenina má menší objem, to je všem jasné ale přijde mi, že u těch příkrmů si to mnozí neuvědomují a myslí si, že dítě snědlo málo - přitom když se to převede na celý kus, tak je to třeba půlka mrkve nebo 3 růžičky brokolice. Prostě hromada.

Co se týče tekutějších jídel - jogurt, přesnídávka, kaše. Tak tam se samozřejmě používá lžička ale pořád se to nechává stále na dítěti. Lžička se mu dá do ruky a ono se snaží samo nakrmit. Hlavní je vybrat tu správnou lžičku - aby nebyla zbytečně moc dlouhá, aby se dítěti dobře držela a aby měla správný tvar.

METODA BLW V SOUHRNU

• Je zábavnější, přirozenější .. dítě si to užívá a je plné důvěry 
• Snadno se naučí žvýkat, polykat a zvládat kousky 
• Rozvíjí manuální zručnost a koordinují pohyb ruka-oko 
• Vidí barvu, vzhled a konzistenci jednotlivých potravin, cítí jejich vůni a konkrétní chuť 
• Využívá vlastní instinkt a schopnosti 
• Vynechají se všelijaké šaškárny typu "udělej áááá" nebo "za maminku, za tatínka.." 
• Podporuje sebedůvěru a nezávislost dítěte 
• Přirozeně přejdou na příbor a talíř 
• Schopnost dobře žvýkat souvisí i s rozvojem řeči, dobrým trávením a bezpečnou konzumací potravy 
• Nehrozí překrmení 
• Posiluje se pozitivní postoj k jídlu 
• Snadná a rychlá příprava jídel a mnohodalších pozitivních bodů

NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKY

1. Dávení

Dávení je obranný reflex, který zamezuje tomu, aby se potrava dostala tam, kam nemá. Dávení je naprosto přirozené a normální. Dávit se dítě může i slinami nebo mlékem, nezáleží na konzistenci - je to obrana. Paradoxně je víc pravděpodobné při krmení rodičem tekutou či mixovanou stravou, než když se dítě krmí samo formou BLW.

2. Na břiše se jíst nedá, bude ho bolet břicho

Tím, že je dítě na břiše je ve správné poloze ohledně gravitace. Kdyby bylo ve vajíčku nebo lehátku, tak je mnohem pravděpodobnější, že se začne dávit nebo že mu zaskočí. Takhle tu potravu snadno vykucká ven. Následně když si dítě samo sedne, tak u jídla už jen sedí.

3. Ještě nemá zuby

Na zubech vůbec nezáleží. Některé děti mají zuby až v roce a i přes to, se s přehledem nají. Zuby nejsou k jídlu potřeba, potrava se dá krásně rozmělnit dásněmi a zpracovat jazykem.

4. Tekutiny

Tekutiny se podávají ideálně v panákovce nebo malém hrnku tak, aby ho dítě snadno a pohodlně drželo. U kojených dětí se nepoužívají žádné lahvičky, savičky ani učící hrnky, které by mohly rozhodit správnou techniku kojení. Já kolikrát odšroubuju mojí lahev s vodou, kterou nosim v kabelce a dám jí napít přímo. V chladnějším počasí se to dá krásně řešit víčkem od termosky.

Ještě jsem si vzpomněla na pěkné informační video, co se týče výběru správné lžičky. Mrkněte na něj ZDE a třeba získáte nové informace, které se Vám budou hodit :-)

Snad jsem napsala vše důležité. Pokud si vzpomenete na něco, co jsem nezmínila, tak se nebojte zeptat - pokusím se odpovědět, jak nejlépe budu vědět :-)

PŘIKRMUJEME: Mám doma nejedlíka

"Neni nějaká hubená?"

"Ona ti nejí? To mně Pepíček sní už 250g příkrmu."

"Nosíte pořád velikost 62? To my jsme už na 98."

"Neni podvyživená? Co na to doktor?"

"Tak je kojená, to je jasný. Přestaň kojit a uvidíš, jak se rozjí."

"A ty jí ještě pořád kojíš? Však už z toho po půl roce nic nemá."

"No jo, to je tou zdravou stravou z toho bych se taky nenajedla."

"Tak jí necpi to zdravý jídlo ne? A uvidíš jak bude jíst."

"Dej jí normálně najíst a neřeš co může nebo nemůže."

Tak přesně takové věty určitě moc dobře znáte že? Kolikrát si řikám, jak někdo něco takového může vůbec říct? Pokud chce poradit a pomoct, tak tohle neni rozhodně ten správný způsob. Citlivější jedince to může dost nepříjemně rozhodit.

NÁŠ PŘÍBĚH

Klaudinka byla nejedlík od samého začátku. S příkrmy jsme začaly v půl roce, protože za měsíc přibrala pouze 20g (váha 6200g), tak jsem tomu chtěla trochu pomoct. Ochutnala ale vždycky jen trošku a dál nic - kojení bylo prostě kojení. Z květáku a brokolice se jí doslova navalovalo. Jo tehdy mi to přišlo vtipný ale teď na to koukám jinak a klepu si na čelo. Na jídlo se hrnula, byla natěšená ale stačilo jí jen ochutnat a hotovo.

V té době jsem věřila ve vhodnost kupovaných příkrmů, takže jsem používala první dva měsíce skleničky. I přes to, že jsou vzhledově strašný a kolikrát i děsně smrdí - vůbec se nedivim, že to nechtěla. Změna ale nepřišla ani po přechodu na domácí příkrmy. 

V 8 měsících měla 6,5kg a už to začalo - všichni okolo začali být děsně chytří a jen se to na mě chrlilo. "Vy ještě nemáte zavedený lepek? Ten máte mít zavedený už dávno". A pak přišla jedna naprostá pecka na kterou snad nezapomenu "Vidím že jsi další z těch co si dělají všechno po svém proti doktorům, pak se furt všude ptají o pomoc, že jim dítě nepřibývá a co mají dělat. Tak bacha abys na tu svoji tvrdohlavost nedojela. Kojo samozřejmě OK, ale v jejím věku už ji nezasytí tolik.pak se nediv že má jen tak malou váhu." - když jsem na doporučení doktora zaváděla lepek v 8. měsíci

To bylo na jednom diskuzním serveru, kde jsem dříve působila. Divim se, že mají lidi vůbec koule na to napsat něco takovýho úplně cizímu člověku, kterýho nikdy neviděli a ani neuvidí ale odvaha jim vůbec nechybí. Nad tím mi zůstává rozum stát ale ono to neni jiný ani u těch známých a okolí. Kor když z každého doktora získáme jiné informace.

No a já byla už pěkně rozhozená a začala jsem jí jídlo vážit, začala jsem jí do toho nutit! Bože můj! Člověk si svými slovy totiž neuvědomuje, co v tom druhém dokáže vyvolat a co dokáže způsobit.

Opravdu jsem vážila misku před jídlem a po jídle a počítala kolik toho snědla. Nutila jsem jí a stresovala jsem tím pádem nás obě. Když se mi ale jednou po jídle pozvracela tak jsem řekla A DOST! Takhle by to opravdu nešlo, tohle neni správná cesta.

Náš doktor nic neřešil a nepozastavoval se nad tím, že váží až o polovinu míň než ostatní v jejím věku. Říkal, že to je v pohodě. Hlavně že je usměvavá a veselá a že je vidět, že je hodně pohyblivá - když jsem s ní u něj dost bojovala při oblíkání.

Jedla jako vrabčák (kolem 80g v průměru) a já byla ráda, že jí aspoň něco. Od prvního roku jsme začali vařit a péct tak, aby s námi všechno mohla. Vyvařování zvlášť nejedlíkovi nemá smysl. Takže jsme kompletně změnili naše stravování a jedli všichni společně.

Svačiny jsem řešila tak, že jsem do jedné misky dala ovoce, do druhé zeleninu a do třetí sýry. Klaudinka chodila a podle chuti si brala - fungovalo to skvěle! Jedla od každýho trochu. Hlavním jídlem jsem jí pořád krmila já, abych jí trochu víc motivovala v tom jídle ale když nechtěla tak nechtěla.

Prvních 190g oběda snědla v 16 měsících a já myslela, že už se konečně rozjí. Bohužel to byla ale náhoda. Snídaně stále zavedeny neměla. Ty přišly na řadu až v necelých 2 letech.

ZMĚNA PEDIATRA

Když byly Klaudince 2 roky, tak jsme přešly k jiné pediatře a to hlavně z důvodu, že předchozí byl takový nemastný neslaný a probíhaly tam nepříjemné boje mezi mnou a sestrou. Tato si otevřela nově ordinaci, takže jsem měla radost, že konečně máme kam přejít.

Při první návštěvě napsala do počítače veškeré hodnoty a vyhodnotila výsledek, který mě šokoval. Klaudinka je NEPROSPÍVAJÍCÍ! Úplně jí z té tabulky vypadla. Nebyla těsně na čáře nebo pod čarou, byla úplně mimo. Proč nevypadla z tabulky i tomu předchozímu doktorovi? Proč řikal, že je to v pohodě?

Opravdu jsem nechápala a nešlo mi to do hlavy. Ve 2 letech měla míry 9,8Kg (85cm). Prostě drobek ale takový ten roztomilý, veselý. Já si říkala, že bych na ní přece poznala, kdyby neprospívala. Přece by musela být bledá, slabá, spavá .. určitě bych musela poznat, kdyby bylo něco špatně nebo ne?

Pediatra navrhla odběry krve, pro jistotu jestli se nenajde něco co by mělo souvislost s tím, že neprospívá tak, jak by měla. Tak jsem na odběry kývla. Řekla jsem si, že pro klid duše neni problém.

No a výsledky odběru? NAPROSTO ZDRAVÁ!

Prostě je taková jaká je, nic víc za tím neni. Bude drobná a mně to nijak nevadí. Nosí třeba 2 roky stejný oblečení, což je sranda :-D

PAK PŘIŠEL ZLOM

Když jí bylo 2,5 roku tak najednou přišel zlom. V tu dobu jsme byly měsíc u mamky, protože byl manžel pracovně pryč a já s Klaudinkou nechtěla být jako těhotná (navíc po hospitalizaci v nemocnici) sama. A najednou, jako by jí v hlavě něco seplo (dost podobně jako s tím odplenkováním) a postupně začala víc jíst a zvětšovat porce. 

Naprosto hladký a přirozený průběh. Začala jíst zničehonic to, co dřív nejedla (pečivo, muffiny, zeleninové placky, bábovky, sušenky ... ) a já jen v naprostém úžasu zírala a neměla slov. Žasla jsem nad tím, jak si všechno vychutnává a přijde mi naprosto fascinující, že to přišlo samo jakmile k tomu dozrála. Zvetšila porce takovým způsobem, že jsem nechápala, jak se to do ní může vejít.

ZÁZRAČNÁ ŠKOLKA

"Paní učitelko, chtěla bych se zeptat, jak Klaudinka ve školce jí?"

"Noo, jí pěkně! Vůbec neni vybíravá. Je v jídle pomalejší než ostatní ale vůbec se v tom nešťourá a všechno sní. Sní celou polívku a skoro celé hlavní jídlo"

Wow! To je prostě nádhera :-) Vodím jí na 8 hodinu ale když jezdí s manželem, tak už na 6:30 a vždycky si něco doma navíc ještě zobne. Ve školce má snídani, svačinu, oběd a svačinu. Hned po prvních pár dnech, tam chtěla začít spát, jinak jsme si jí brali po obědě. No a neodejde domu, dokud nesní svačinu :-D Já pro ní přišla, ona se na mě koukla, otočila se a dál jedla :-D Neskutečný a zároveň naprosto nádherný! Pak přijde domu a zase chce jíst.

V necelých 3 letech měla 11,5kg a měřila 91cm a rozjedení jí už zůstalo trvale :-)

TEĎ TO BERU Z DRUHÉHO KONCE

U Sofinky jsem se na to rozhodla jít jinak. Základ je pozorování zájmu dítěte. Ta se po jídle hrnula úplně neskutečně už od doby, co začala víc vnímat. Takže jsem jedla tím stylem, že jsem jí otáčela tak, aby na mě neviděla :-D Narodila se téměř 4 kilová, takže oproti Klaudince je pěkný macek :-D

Bojovaly jsme s kvasinkou a ekzémem, takže i z toho důvodu jsem využila to její hrnutí se a příkrmy jsme zavedly zelenou zeleninou v 5 měsících. Rozhodla jsem se pro metodu BLW, která mi dává smysl a má z mého pohledu logiku. Než krmit dítě jak husu a odvádět jeho pozornost, je lepší ho do krmení přímo zapojit a to tak, že se kousek zeleniny uvaří/upaří a dá se dítěti do ruky. O této metodě brzy napíšu další povídací článek pro bližší informace.

Kupované příkrmy neuvidí ani na dálku. Jako nouzovka se dá vybrat něco málo ale jinak to je většinou jen předražená zahuštěná voda, takže je lepší hledat jiná řešení.

Žádný nátlak, žádné tabulky, prostě v klidu a na pohodu. Když mám něco co bych jí mohla dát, tak jí to dám a když nemám, ta jí nic nedám :-D 

U ní je ale zase problém jinde. Narodila se s velkým jazykem, který jí v příkrmech (jakoukoliv formou) brání ale třeba meruňku slupne tak, že zbyde jen slupka :-) 

Když to porovnám s Klaudinkou, tak je to naprostý ráj. Nic neřešim, nic nehrotim prostě dávám ochutnávat a seznamuju jí s různými druhy. Je to opravdu mnohem pohodovější a klidnější. Kéž bych takové informace měla už u Klaudinky ale říkám si, že jsem aspoň nabrala zkušenosti, o které se můžu podělit.

TROCHA TEORIE NA ZÁVĚR

U kojených dětí je běžné, že tomu jídlu moc nedávají. Důležitý ale je, že nehubnou. Pokud dítě nehubne, tak se opravdu není čím stresovat. Hlavně nesrovnávejte s jinými dětmi a nepodléhejte nátlaku okolí. První rok stejně pouze ochutnávají a seznamují se s novými chutěmi, kojení je stále hlavním zdrojem obživy - nijak se neomezuje ani neodbourává.

Kojení se doporučuje ideálně do 2 let věku dítěte a dále až do přirozeného samoodstavu. Stále je nenahraditelným zdrojem probiotik, minerálů a vitamínů který se hodí i v pozdějším věku jako doplněk stravy.

U dětí na UM je to krapet jinak. Tyto děti s příkrmy začínají o pár měsíců dřív hlavně z toho důvodu, aby se UM co nejrychleji odbouralo, protože po prvním roce života je plně nahraditelné pestrou a zdravou stravou.

Pokud ale vaše nekojené dítě v roce plnohodnotně stále nejí, tak si s tím nelámejte hlavu a pokračujte v UM. Jen se stále snažte o náhrady a pokud Vám UM začne odmítat, tak toho využijte a zrušte ho úplně :-)

Nenechte se dotlačit k tomu, že jídlo/pití osladíte nebo osolíte. Cukr je jako droga, snadno se na něm člověk stane závislým a těžko se to odbourává zase zpátky. Nejlepší přeci je, když jsou děti zvyklé na tu čistou chuť. Když jedí čistě bílé jogurty, pijí čistou vodu a nepotřebují nic solit nebo sladit.

VĚŘTE! samy sobě a svým dětem a neřešte ostatní. Když bude někdo prudit, tak mu třeba poděkujte za jeho zájem ale odpovězte, že si poradíte po svém.

Doufám, že jsem Vám dodala aspoň trochu naděje na zlepšení. Moc dobře vím, jak nekonečné se to může zdát. Držim pěsti!