Tohle je pro mě úžasná nostalgie. Na obou zříceninách jsem byla několikrát. Ať už jako malá s kroužkem hasičů, tak i v dospělosti, kdy jsme ještě měli chatu v Rašovicích. Plánovala jsem tam holky vzít, ale vždycky se našlo něco lepšího nebo naopak nebyl prostor. Tak konečně přišly na řadu obě zříceniny, o kterých bych vám ráda napsala.
Jelikož jsou obě zříceniny kousek od sebe, prakticky na dvou kopcích poblíž Klášterce nad Ohří, rozhodla jsem se je dát do článku najednou. Jsou to kratší výlety, takže když budete poblíž a budou se vám líbit obě dvě, zvládnete je úplně v pohodě během jednoho dne.
Tak se na ně pojďme podívat.
ZŘÍCENINA HRADU ŠUMBURK
Na Šumburk jsme se vydali jako první a dokonce s kočárem. Zaparkovali jsme dle navigace kousek před zákazem vjezdu, kde neni oficiální parkoviště, ale plochy je tam dost a parkovali tam s námi několik dalších aut a vydali jsme se rovně po asfaltové cestě, které nás zavedla do lesa a k první naučné ceduli, od které už půjdete lesní cestou.
Cestou ke zřícenině je jedno malé posezení na odpočinek, sváču, pití .. jak kdo potřebuje.
Nenechte se zmást. Cesta není ideální pro kočárek. Pokud si ho chcete prosadit (jako si ho prosadil Tom), chce to alespoň terenní. Některé části jsou lepší, některé plné kořenů. My už ten náš máme vyzkoušený ze Šumavy a víme, co zvládne, ale lepší je určitě nosítko.
Vítejte na zřícenině hradu Šumburk. Dominantou hradu jsou zbytky velkého donjonu, ke kterému přiléhala hradba s baštami a s dalšími hospodářskými objekty. Patrné jsou také zbytky kruhového nárožní věže. Zachovalé jsou také zbytkyopevnění a důležitou součástí byl padací most u poslední brány. Později se ale obytná unkce hradu vytrácela a majitelé se stěhovali na tvrz, až se nakonec panstvo přestěhovalo na nové sídlo - zámek v Klášterci.
Miluju zříceniny, které jsou dochované co nejvíc to jde a je vidět hodně zdiva pro představivost, atmosféru. A Šumburk je jednou z těch, kde uvidíte dost .. občas někde víc křoví, ale za mě naprosto fantastický výlet pro skupinu dětí i rodiny.
Pro výhledy nemusíte chodit nikam ke kraji. Rozevřou se před vámi hned na hlavním plácku, na kterém můžete vypustit i menší děti. Příjemně nám tam foukalo, takže i v horkém letním dnu to bylo osvěžující a i přes chybějící stín jsme se nijak zvlášť nepekli.
Dostupná je i vrchní část hradu, kde už je potřeba zvýšené opatrnosti a s holkama jsme tam šli postupně, aby někam nezahučely. Není to vyloženě nebezpečné místo, ale dbejte na opatrnost. Navíc se vám výhledy otevřou zase o kus víc.
Pohled z horní části zříceniny, kdy krásně vidíte na spodní plácek s ohništěm a zároveň do okolních krajin. Na část hradby si tam můžete i sednout a kochat se výhledy. Já tam jako první utekla úplně bez dětí, sama a bylo to skvělé.
Zajímavostí je, že v době vzniku hradu se rychle rozvíjely palné zbraně, a proto byl za staveniště hradu zvolen vrchol osamoceného kopce, který nebylo možné ohrozit palbou z děl. Tohle mě fascinuje a v tom se orientuje mnohem víc Tom, takže si ráda nechám vyprávět.
Z horní části hradu uvidíte až na elektrárnu Tušimice.
Líbilo se mi, že můžeme vypustit Olivera, máme se kde rozmístit, a nemusíme se bát, že by to pro něj bylo nebezpečný. Prostor na zkoumání je tam dost. Vyloženě nebezpečný je okraj, ale tam ho to vůbec nelákalo. Největší zábavou bylo ohniště.
U ohniště jsou dvě klády, na kterých můžete posedět ale je tam dost prostoru i na roztažení piknikové deky anebo si můžete sednout na zídku (dle fotka výše). Prostoru je dost i na školní výlet, úplně s přehledem. Zvlášť pokud si rozděláte oheň na buřty, což u nás ještě nejde .. Oliver by tam neustále chtěl lézt a to by bylo o nervy.
Hlavní je vždycky, aby se na místě líbilo Oliverovi. To teď cílíme, i když se to nedá vyloženě naplánovat .. musíme se trefit. A tohle místo se mu líbilo. Lezl si kde chtěl, s babičkou objevoval křoviska, zkoumal ohniště a byl opravdu v pohodě, což je u něj výhra.
Fotka šťastného Olivera jako důkaz :-D.
Holky sebou všude nosí sešity, do kterých si buď kreslí co je napadne anebo kreslí co vidí před sebou - nechávám to čistě na nich, protože je spíš vedu k tomu, aby vůbec něco kreslit chtěly a kolikrát vznikají oprabdu hezké obrázky. A to jak z ruky Sofinky, tak i od Klaudinky. Olivka to má spíš ve spolupráci s námi, kdy ji pomůžeme načrtnout třeba základ a zbytek je na ní.
Ještě fotka na rozloučenou a hurááá zase o dům dál.
Most nevypadá zrovna dvakrát důvěřivě, ale nijak se nevyklá, nehýbe, nedrhne .. jen jedno prkno je tam volnější a vždycky raději chodit uprostřed - to je taková naše bezpečnostní "úchylka".
Cestou zpátky jsem pozorovali hlavně motýly, kterých bylo všude dost.
A narazili jsme na hromadu malin, na kterých jsme se zasekli pěkně dlouho. Mnoho jich šlo do pusy ale něco jsme si dovezli i domu - zrovna jsme u sebe neměli hrnky, které bereme všude. Berte ty hrnky i tam, kde si myslíte, že je nebudete potřebovat! :-D
Z kopce se jde vždycky líp, je rychlejší, svižnější .. a tady při cestě k autu vidíte, že je Šumburk krásně vidět už od zaparkovaného auta. Kus vlevo byl ještě vidět Lestkov, o kterém napíšu za chvíli.
ZŘÍCENINA HRADU LESTKOV
Lestkov je zříceninou, na kterou můžete jít horší cestou a lepší cestou .. jenže my tu lepší v té době neznali, objevili jsme ji až cestou zpátky, tak jsme šli nahoru tou horší. To je teda výšlap, uff. My jsme teda zvyklí na ledacos jo, ale letošní forma tak úplně neformuje. Tady bych měla říct, že to neni pro kočáry ani náhodou, ale Tomáš si stojí za tím, že ta lepší cesta je pro kočár lepší, než cesta na Šumburk.
Navigace nás dovedla do vesničky kousek od Klášterce nad ohří, kde jsme chvíli hledali místo na zaparkování. Je to malá vesnička, kde není úplně jednoduché volně zaparkovat, ale místo tam najdete. Následně jsme se vydali cestou ke zřícenině, a kdybyste náhodou nevěděli, místní moc rádi poradí a dokonce si i rádi popovídají.
Tahle cedule tu už nějakou chvíli je .. hahaha .. naposledy jsem na Šumburku byla asi v roce 2010, což je neskutečný. Uff. Ten čas tak šíleně letí, jako lusknutím prstu a přitom to jsou roky. To si mnohdy vůbec neuvědomujeme, pospícháme někam dopředu a neohlížíme se.
Taková byla cesta celou dobu a později byla ještě strmější. Bylo navíc po dešti, takže to občas ujelo, i když sluníčko hřálo a půdu vysušovalo. Cestou neni žádná lavička ani odpočívadlo, je to strmá cesta, kde si můžete odpočinou jedině na kládě nebo pařezu.
Je vidět, že se snaží zříceninu udržovat dostupnou a bezpečnou. Most je v dobrém stavu a opravují se i další části zříceniny. Do budoucna může vypadat velmi dobře, udržovaně. Tudy tedy přicházíte cestou k ohništi a výhledu. Tato zřícenina má větší prostor k pobytu u kraje s výhledem, než uvnitř, kde je také možnost posedět a připravit si oheň na buřty.
Zřícenina hradu Lestkov (Egerberk) je mohutnější, než byl Šumburk a řekla bych, že hrad musel být i větší, než Šumburk. Škoda, že neexistuje žádná aplikace, která různé zříceniny po republice umí srovnat dle jejich původního vzhledu.
Když se vrátíte k první fotce k této zřícenině, je to fotka vstupu do vnitřní části zříceniny. Před tím vstupem je možnost opéání buřtů, je tam i piknikový stůl, ale bylo obsazeno, tak jsem nefotila. V této vnitřní části je další ohniště a lavičky - což vidím jako plus, protože když se sejde víc skupin, mohou se rozdělit. Moc se mi líbil strom takto vzrostlý uprostřed zříceniny.
A tady už máme výhledy z vnitřní části hradu, pro které si musíte vylétr na hradby - s dětmi velmi opatrně. Není to tak babyfriendly, jako byl Šumburk. Mrňouse jsme tu sice vypustili, neměl kam spadnout nebo tak, to by se musel hodně snažit a vylézt vysoko, ale nebavilo ho to prostředí tolik. Ale ty výhledy, to bylo zase bájo. Dokonce z jedné části uvidíte přímo Šumburk.
Z přední části tedy projdete branou do vnitřní části, kde můžete vylézt na hradby a ochat se výhledem, ale můžete vyjít i na další část hradu, terá je kousek za stromem a odkud oknem uvidíte právě zmiňovaný Šumburk. Mohutnost této zříceniny je fascinující.
Podoba původního hradu je nejasná. Zachovala se z něj zejména část zdiva půlválcové věže, hradby hradního jádra a část opevnění druhého nádvoří. Většina dochovaného zdiva pochází zejména z přestavby Jindřicha Škopka z Dubé, který pro hrad zvolil typ dvoupalácové dispozice a rozšířil opevnění.
"Hrad Egerberk byl založen zřejmě na přelomu 13. a 14. století. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1317 za panování Viléma z Chýš a Egerberka. Od roku 1350 hrad patřil pánům ze Šumburka a od roku 1384 byl v držení Jindřicha Škopka z Dubé, který jej výrazně přestavěl. Po střídání majitelů (zemský písař Mikuláš Augustinův z Prahy, páni z Illburka, Vilém ze Šumburka, husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, Jan Calta z Kamenné Hory, Půta z Illburka) hrad Egerberk od roku 1460 vlastnil německý šlechtický rod Fictumů. Hrad začal chátrat na konci 16. století."
Holky opět vytasily sešity a my si dali větší odpočinek po tom výšlapu, zaslouženě. Jenže počasí nám úplně nepřálo, zvedal se vítr a začalo se zatahovat. I když radar nehlásil, že by mělo začít pršet, raději jsme pomalu šli zpátky ale nechtěli jsme jít tím strmým kopcem, tak jsme zvolili pohodovější cestu - není přímo značená, alekdyž budete odcházet ze zříceniny, nepůjdete prudka vlevo ale rovně, kde je další naučná cedule .. no.. a zmokli jsme! Ještě bych ráda zmínila, že na pařezu vedle ohniště je pokladnička na podporu obnovy zříceniny, ale pokud tam nechcete nechávat peníze, je tam i QR kod, na který můžete přispět - my samozřejmě přispěli :-).
ZÁVĚREM
Jsem ráda, že jsme se rozhodli jít na obě zříceniny, i když Lestkov byl docela vydřený v tom počasí a cestou zpátky jsme pěkně zmokli. Ale pokud máte malé děti a nepotřebujete si odšrtávat všechny navštívené zříceniny a podobná místa, zvolte Šumburk a Lestkov si nechte na později, až budou děti větší. Líp si to tam prozkoumají a užijí, když budou větší.
Každá zřícenina má svůj příběh, každá má něco do sebe. Na Šumburk bych se někdy ráda vrátila, ale na Lestkov už třeba jít nemusím. Možná časem, až zjistím, jak pokročila obnova.
Obě zříceniny jsou volně přístupné bez omezení otevírací doby a bez vstupného.
Žádné komentáře:
Okomentovat