Božidarské rašeliniště známe roky, ale nikdy jsme ho ještě neprocházeli. Byli jsme tam před lety na Ježíškovo cestě ale rašeliniště nás nechávalo chladnými. Až do doby kdy jsme se rozhodli chodit co nejvíce po různých rašeliništích a naučných stezkách. A tak jsme se poslední den letních prázdnich rozhodli užít právě na "Božáku".
Cesta trvá zhruba 40 minut ale s parkováním je to tam složitější. Boží dar je silně turistickým místem v jakémkoliv ročním období. Nedá se parkovat všude, za parkování se z 90% platí a počítejte, že se i kus projdete z parkoviště k vašemu startovnímu místu.
Pojďte se se mrknout na další výletní inspiraci v tom našem kraji :-).
Ale to bychom nebyli my, abychom neměli problém už od začátku že? Nikde se totiž přesně nepsalo, kde začíná první cedule. Nebyla jsem to schopna najít a tak jsme se rozhodli jít do infocentra, kde jsem měla pocit, že mě pani nepochopila ale tvořila se za mnou fronta, tak jsem nechtěla zdržovat a od infocentra jsme šli prostě pořád rovně.
Pokud čtete tento článek, nic takového se vám nestane a rovnou můžete mířit ke Špičáku. Ach jo. Kéž by byla nějaká taková Karol ještě předemnou a nemusela jsem se takhle věčně plácat v dezorientaci .. hahaha :-D.
Naštěstí pak cedule jako blázen jo, takže sláva nazdar výletu. Cestou jsme v centru viděli taky nějakou směrovku, ale přišlo nám, že míří úplně na druhou stranu a my to nechtěli brát úplně od konce, že jo.
Informační
tabule jsou vybledlé, poničené ale stále čitelné. Zastávka č.1 je zaměřena přímo na Boží Dar a jeho historii. Po první světové válce se město stalo velmi oblíbeným rekreačním místem především pro zimní sporty, což platí i dnes. Často je navštěvovaný areál NOWACO, kde jsme teda taky ještě nebyli, ale třeba zajdem příští rok.
Tím, že jsou informační tabule rozmístěny na trase o délce cca 3km a je jich celkem 12, nejsou od sebe daleko a na rovince vidíte od jedné cedule k další. Pokud půjdete v letním období, počítejte s tím, že se úplně nesetkáte se stínem, chtělo by to pokrývky hlavy a pořádně pít.
Ještě, že ta Olivka nepotřebuje závodit, kdo bude první ..
Informační tabule č.2 je zároveň startem na povalový chodníček, který vás bude provázet celou stezkou a dočtete se na ní o krušnohorských loukách, které jsou významným biotopem této rezervace.
Překvapením pro nás bylo, že mnoho lidí chodilo v protisměru. Možná to brali z druhé strany, možná se na konci vraceli stejnou cestou, ale chodníčky nejsou tak široké na to, aby mezi sebou lidé pohodlně procházeli a děsili jsme se toho, jestli potkáme další kočárek.
Na jedné straně jste kousek od města doslova co by kamenem dohodil a stačí jen otočit hlavu a na druhé straně vidíte krásnou přírodu, kdy se jen kocháte a rozhlížíte kolem. Příroda je krásná, jen tyto povalové chodníčky mají vyvýšené hrany - většinou jsou chodníčky rovné bez okrajů, tak jsme pravidelně zakopávali noo :-D.
Další informační cedule vám představí přírodní poměry, rýžoviště a podrobněji také o bříze zakrslé s dalšími druhy rašelinišť. Bříza zakrslá je jednou z nejpamátnějších rostlin Božídarského rašeliniště.
Co mě překvapilo celkově ale i ve srovnání s jinými stezkami a rašeliništi, že za celou dobu nikde nebyla lavička. Okruh je to krátký, neni potřeba odpočívat, ale mrněti se kojit zachtělo a já neměla kde zakempit abych ho mohla v klidu nakojit a vzhledem k tomu, jak jsou chodníčky úzké, nemohla jsem si ani sednout na zem a kvůli krmení to nechcete úplně prolítnout, že.
Příroda kolem je ale nádherná, i přes to řvaní mimiňáka jsme si užívali výhledy až na větrné elektrárny, to je vždycky naprostá slast, když jsme denně v panelákovém prostředí.
Zábradlí kolem chodníčku ale netrvalo věčně a já si našla kojící zastíněné místo hned jak zábradlí skončilo. Sedla jsem si ke kraji, spustila nohy dolu a kojila. Holky pauzu využily na menší svačinu a pak jsme se mohli vydat dál. Takže pokud zrovna nemáte po ruce nosítko, ve kterém by se dalo případně taky kojit, najdete i možnost sednout si do stínu a kojit.
Informační tabule č.6 informuje o těžbě rašeliny, která byla využívána už od 17. století a to především jako palivo. Rašelina byla také surovinou pro výrobu dřevěného uhlí. Tabule č.7 informuje o fauně hmyzu v rezervaci, kdy jsou zástupci hmyzu hlavně motýli.
Průběžně potkáváte po celé stezce, od začátku až do samého konce, cedule s QR kody, které si můžete nahrát a zjistit tak výskyt po celé republice a další informace.
Zastávka č.8 se zabývá faunouo obratlovců v rezervaci. Dočtete se o typických ptačích druzích v okolí naučné stezky. Největším živočichem rezervace je jelen evropský také nazýván jako jelen krušnohorský.
Na cedulích poblíž chodníčků narazíte nejen na rostliny či bobulovité křoviny ale také na stromy a takový jeřáb ptačí je dokonce symbolem mého dětství. Měli jsme ho na sídlišti a byl našimi náboji do flusbroků, které jsme vyráběli z hrdel pet lahví a nafukovacích balonků.
Seznámíte se také s masožravou rostlinou s názvem rosnatka okrouhlolistá, která je rozšířená mimo rašeliniště také v močálech a mokřadech.
Na výlet jsme vyrazili dopoledne, takže jsme stezkou procházeli pak už v čase oběda a i když byl začátek stezky rušný, později jsme nepotkali ani živáčka, až na úplném konci. Tak jsem si užívala i to, že můžu vyfotit cestu i víc do dáli, protože to bylo bájo a ještě lepší to tam bude až dorostou mladé stromky.
Chvíli chodíte mezi stromy, ale stejně stín by člověk mohl marně hledat, chvíli se kocháte otevřenými výhledy. Další zajímavostí je, že se zde nenachází žádné vodní plochy narozdíl od jiných rašelinišť a navíc je nejrozsáhlejší rezervací v Karlovarském kraji.
Nejvíc si užívám výlety, kde nikdo další není a proto si taky vybíráme málo známá místa v přírodě, i když někdy vybereme i známější místo jen proto, abychom se tam podívali. A tohle je takové mezitím noo. Na naučné stezce potkáte minimum lidí, ale centrum a restaurace jsou zaplněné a život venku na ulicích je velmi silný.
Další informační tabule popisují profil rašeliniště, vegetaci vrchovišť, smrčiny a oslední zastávka je zaměřena na Blatenský příkop, na který se můžete rovnou vydat, pokud jsem to dobře pochopila ale to už je náročnější trasa, kterou si necháme zase na příště. My se rozhodli přejít silnici a vydat se zpátky do Božího daru.
Lavička s nápisem Dovolená na Božím daru a vedle dřevěná postavička víly Amálky, i to vás čeká cestou zpátky do města. A pokud si dobře pamatuju, někde bude ještě Rákosníček.
ZÁVĚREM
Příjemná rodinná procházka vhodná i pro kočárky. Zcela bezbariérová ale na přímém slunci bez stínu, tak je dobré s tim počítat. Stezka má kolem 3km a pokud jste na Božím Daru poprvé, projděte si i centrum, mrkněte do infocentra, kde je fotokoutek a my si ještě zašli na zmrzlinu, abychom se osvěžili před cestou domu.
My si tímto odškrtli další rašeliniště v okolí a baví nás, jakje každé jiné. Jedno plné ještěrek, druhé plné vážek, třetí plné kobylek - z pohledu holek :-D. Ještě jsme ale nebyli přímo na Smraďochovi, jinak jsme si to tady v našem okolí docela i prošli.
V okolí je tedy ještě Ježíškova cesta, která má dva okruhy a areál NOWACO, což je zimní i letní areál, kde se vyřádí děti i dospěláci. Tak kdyby se vám hodili ještě další tipy, kam vyrazit.
Pokud se vydáte na Božídarské rašeliniště, napište mi, jak se vám líbilo :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat