V polovině března jsme strávili víkend na chatě Bart, která se nachází v Krásném Lese (Damice) kousek od Stráže nad Ohří a pár minut od Horního Hradu (Hauenštejn). I když je od nás přibližně 40 minut, rádi jsme nabídku na víkendový pobyt přijali. Jako paneláková rodina vděční za jakékoliv takové vyžití v přírodě, zvlášť když může jet i babička a prožít s námi společný čas.
V tomto článku vám podrobněji ukážu celý prostor chaty, zahradu i nafukovací vířivku. Podíváme se společně na Horní Hrad (Hauenštejn), ať si sami dokážete zhodnotit, jestli za to vysoké vstupné stojí, a shrneme si jak jsme celý víkend prožívali.
Tak si nachystejte něco dobrého na zub, uvařte si kávu a pojďme společně začíst do dalšího skvělého tipu na ubytování pro velké rodiny :-).
CO VŠE CHATA BART SKRÝVÁ
Nejvíce času jsme trávili v obývacím prostoru s pohodlnou sedačkou a velkým jídelním stolem až pro 8 lidí. Velký jídelní stůl jsme, kromě společného jídla, využívali také na čtení knížek, luštění a hraní deskových her, které jsme si s sebou přivezli.
Z druhého pohledu vidíte televizi s úložnými boxy, které skrývají dětské hračky a společenské hry pro děti i dospělé. Překvapilo mě objevení například společenské hry Desítka, kterou můžete zakoupit na mnoho různých témat a řadí se mezi moderní společenské hry - jako deskohráči rádi vidíme dobrý výber deskovek.
Celému spodnímu prostoru dominuje krásný kamenný krb, na který jsem se neskutečně těšila a který nás zároveň děsil kvůli Oliverovi. Ale nic co by se nezvládlo, všechno má vždycky řešení. Přesunuli jsme před něj železný koš se dřevem, později i koš s třískama a tím jsme si pojistili jakoukoliv možnou nehodu. Mile mě překvapila Utukutu Spectra, kterou rád využíval Oliver i holky.
Za krbem je krásně veliká, plně vybavená a prostorná kuchyň s indukční deskou, troubou, mikrovlnkou, rychlovarnou konvicí, kávovarem, pračkou i myčkou. V některých apartmánech či chalupách bývá příděl kávy omezený, zde je v podstatě káva v neomezeném množství, a když náhodou nemáte strouhanku či cukr, i to zde najdete spolu s dalším kořením apod. Mimo fotku, po pravé straně, je také lednice s mrazákem.
Při vaření máte tedy volnou ruku. Ve skřínkách najdete různé hrnce, pánvičky, toustovač, mísy a další nutnosti pro rodinné vaření. Stačí si jen nakoupit základní potraviny do lenice/mazáku a dál je na vás, co si nachystáte a připravíte.
Po levé straně od krbu je koupelna se sprchovým koutem a toaletou. Je to jediná toaleta na chatě, takže v našem případě občas vznikala fronta (což je náš každodenní problém v bytě). V noci naštěstí holky necouraly, ale měly s sebou baterky, aby si mohly svítit a stejně chodí společně (když už jdou). V koupelně s toaletou jsou další úložné prostory, koš na špinavé prádlo (v případě delšího pobytu s nutností praní) a v boxu tam najdete i uhlí do krbu.
Druhý pokoj je s balkonem a naproti posteli je skříň na uložení oblečení. Ten jsme obsadili my s Tomem a Oliverem. Nad postelí střešní okno, které nám po ránu posílalo přímé sluníčko. Silná pohodlná matrace a naducané peřiny. Spalo se jako v pohádce a Oliver se mezi nás dobře vešel - spánek v cestovní postýlce nevyšel ani jednu noc.
Třetí místností je dětský pokoj s palandou a dvěmi válendami. Palandu si hned rozdělily starší holky, Olivka si vybrala válendu v zadní části pokoje a mamka se nakonec rozhodla spát u holek naproti palandě. Dětský pokoj je menší, ale holky tam trávily čas, když zrovna nebyly na zahradě a když chtěly mít prostor na hraní bez Olivera. Za sloupem je úložný prostor s boxy plnými hraček. Dolu si snesly box plný Dupla, se kterým si nejvíce vyhrál Oliver.
Další úložné skřínky plné dek, povlečení a dalších potřeb, jsou hned u schodiště.
Schodiště je prudší, je lepší se držet zábradlí po pravé straně a jít pomalu. To, co vypadá jako trám, je ve skutečnosti kamufláž ve smyslu plastu v podobě trámu, o který se neopírejte. Je dutý a teda musím říct, že vypadá naprosto realisticky.
Pohled do předsíně, která je maličká, ale pod schody dole je věšák na bundy/mikiny a prostor na zavazadla, která nechcete brát nahoru a místo na přezuvky. Je to takový praktický koutek, kde jsme měli kufry abychom nemuseli tolikrát nahoru.
Pohled na chatu Bart s příjezdovou cestou, kde můžete nechat své auto. Podél je látkový plot, který odděluje zahradu od příjezdové cesty. Zahrada je dostatečně veliká na dětské vyžití. Nechybí trampolína a prolézačka s houpačkou. V létě je možné nachystat i bazén.
V této komůrce vedle hlavního vchodu do chaty je schovaná nafukovací vířivka, kterou pro nás také připravili. Já takové věci typu sauna či vířivka zrovna nevyhledávám, ale holky se mohly zbláznit radostí, když jsem jim to oznámila, tak bylo jasno, kdo si to užije ze všech nejvíce.
Jak se ovládá nám bylo vysvětleno správcem. Tohle jsem nechala teda na Tomovi, aby si vyslechnul ale v podstatě se všechno ovládalo na panelu zmáčknutím čudliku. Jako zpestření celého pobytu a zážitek pro holky, které jsou vodomilky, naprosto skvělé!
Relax zona je označena stromem se šipkou. Takhle zjara, kdy není zrovna ideální počasí jsme měli komplikovaný přechod z rozehřáté vířivky, ale my si poradili a holky se rovnou u vířivky převlékly do pyžam, ve kterých přeběhly v kapuci zpátky do chaty, kde si je přebrala mamka nebo já.
Na zahradě nechybí ani skvělá pergola s venkovním grilem. Počasí nám zrovna nepřálo tak, abychom mohli vysedávat venku. Chtěla jsem alespoň jednu večeři nebo oběd venku, ale nebylo to jetšě ideální, tak jsme jedli v teple chaty. Každopádně v létě to musí být naprostá paráda. Prostorný zahradní nábytek, svíčky, gril doslova na dosah a závěsy, které prostor zútulní, zpříjemní a navíc zabrání případnému chladnějšímu větru.
Kromě zmíněné klouzačky s houpačkami a trampolíny se děti vyřádí i na různých odrážedlech a motorkách, které i na trávě dobře jezdily. I když našim dětem stačí bohatě trampolína a neměly potřebu vyhledávat něco dalšího. Tohle je moc hezká a bytelná sestava na procvičování hrubé motoriky.
JAK JSME TEDY PROŽÍVALI VÍKEND?
Po příjezdu, prohlédnutí chaty se správci a předáním všech informací, vyrazil Tom do Kadaně pro mamku. Já mezitím vybalovala, fotila, natáčela a bojovala s kávovarem (holt nejsem technický typ a tohle raději nechám mileráda Tomovi - ani kafe si bez něj neudělám, hahaha). Když přijela babička, holky jí s nadšením ukázaly celou chatu a pak se vrhly na čtení nových knížek, které mamka holkám nakoupila.
Holky se těšily na opékání buřtů, a Tom samozřejmě taky. Nachystali venkovní gril a opékali venku za tmy. Holky běhaly s baterkami celé šťastné po zahradě a já se rozplývala jaké by to bylo, mít takhle třeba každý den. Snažili jsme se to užít co nejvíc a nenechali jsme se odradit zimou, která teda mohla být mírnější, ale holt nevyzpytatelné jaro.
Vejít se kompletně k jednomu stolu, mít kolem sebe prostor a povídat si, to je bájo. Olivera jsme měli v jídelní židličce taky u stolu. Klasická ikeácká židlička, kterou jsme měli i v babyclubu. Holky teda hrozně pospíchaly, protože věděly, že po večeři mají slíbenou vířivku. To jsme jim ale řekli, aby se nejdřív pořádně posilnily, protože jim rychle vyhládne v tom vířivkovém řádění.
Vířivka, to je věc. Mohlo mi být jasné, že je odtamtud nedokážeme dostat. Jen jak je to malá místnůstka, dost se zapařovala, že jednu dobu nebylo téměř vidět. Měli jsme otevřenou ventilačku a občas se musely otevřít dveře a pořádně vyvětrat. Holky sebou měly tedy chlupatá teplá pyžama a v koutku za vyklopenym víkem se usušily, převlékly a vyběhly zpátky do chaty. Z vířivky byly nadšené, vymýšlely v ní různé hry a dlouho se jim nechtělo ven. Olivera jsme do vířivky kvůli vyšší teplotě nebrali, tak byl s mamkou v chatě, když jsme si vířivku užívali všichni společně. Nakonec jsme tam nechali holky s Tomem. Já na to dlouhé louhování tolik nejsem :-D.
Po vířivce ještě společné hraní, než se vydaly vyčistit si zuby a hurá do postele. Pan Oliver klasicky odmítal spát, ani v cizím prostředí (ve kterém se to občas daří lépe), tak jsme ho nechali ještě řádit s Duplem, ale už jsme si brousili zuby na večer s deskovkami. Podlaha byla teplá, příjemná, ale herní omyvatelný koberec pohodlí ještě zvýšil.
Jako nadšení deskohráči v posledním roce (co se narodil Oliver) využíváme každé příležitosti pro hru, ale zároveň musíme vybírat tak, aby šlo o časově nenáročné hry - tentokrát s ohledem na mamku, která není úplně zkušená hráčka ale zahraje si ráda. Tohle byl tedy náš víkendový výběr pro večerní hraní i pro případy, že by si s námi chtěly zahrát holky. A samozřejmě, že se něco na stůl vůbec nedostalo - s tím se vždycky počítá, ale možnost výběru je základ.
Oliverovi jsme nakonec cestovní postýlku rozložili dole, abychom ho měli na dohled, když už konečně usnul a prošlo jeho odložení. Následně se přesunula nahoru, ale nebyla žádná šance ho tam udržet, jakoby vycítil vedlejší manželskou postel, tak se nám do ní přidal. Ale pokud máte děti, které dokáží spát mimo vaší postel, cestovní postýlku rádi využijete.
Sobotní ráno bylo veselé, v plánu byla návštěva Horního hradu, tak jsme nevstávali ani na budík (jo já vím, zní to vtipně s tímhle raráškem), ale na pohodu jsme se váleli a když nás začaly vyhánět už i holky, přesunuli jsme se dolu na snídani. Střešní okno bylo pro Olivera zážitkem a musím říct, že i nám se líbilo, i když v dešti bych ho ráda mít nemusela .. hahaha :-D.
Když je s námi někde mamka, přebírá roli svačináře a já mezitím v klidu balila, co všechno si chceme na výlet s sebou vzít. Taková ta klidná rána, kdy nešílíme jeden přes druhého a vzájemně se nepřeskakujeme, jsou u nás velmi výjimečná. O to víc jsem si to sobotní prosluněné tady užívala.
Oliver byl většinu pobytu jako samorost, když se mu zrovna něco nezakazovalo (hrabat a shazovat koše na tříděný odpad apod.). Hrál si s příslušenstvím do dětské kuchyňky, s Duplem, houpací Spectrou a rád koukal do zahrady skrze balkonové dveře.
Ještě před odjezdem na výlet holky vyběhly ven na trampolínu. Zahodily holiny, nechaly si návleky, aby je nezábly nohy a společnou hrou skákaly.
SOBOTNÍ VÝLET NA HORNÍ HRAD (HAUENŠTEJN)
Horní hrad (jiným názve také Hauenštejn) byl pravděpodobně založen ve druhé polovině 13. století králem Přemyslem Otakarem II. k ochraně obchodních stezek a důlní činnosti v okolí. V průběhu staletí prošel několika přestavbami: za Šliků v 16. století byl přeměněn na renesanční sídlo, v 19. století za Buquoyů získal novogotickou podobu. Po období chátrání ve 20. století je hrad od roku 2001 postupně rekonstruován současným majitelem a je opět přístupný veřejnosti. Návštěvníci zde mohou obdivovat nejen architekturu, ale také zámecké zahrady a arboretum.
My jsme na něm ještě nebyli, i když tou cestou jezdíme pravidelně do Kadaně. Důvodem bylo poměrně vysoké vstupné. Pokud totiž chcete jak na hrad, tak do arboreta, zaplatíte jako rodina (2 dospělí +3 děti max) celkem 550Kč do hradu + 180Kč do arboreta a tím, že je hrad neustále v rekonstrukci, přišlo mi to jednoduše jako vysoké vstupné, které jsem za to dávat nechtěla. Rozhodli jsme se tam konečně vydat právě díky ubytování na chatě Bart, protože jsme byli od hradu jen pár minut autem.
A taky jsem četla růrnorodé reakce, recenze a názory, u kterých jsem si řekla, že nejlepší bude vytvořit si názor pěkně po svém. Otevírací doba je i mimo sezonu poměrně dlouhá (až do 17h), tak jsme se nikam nehnali a byl z toho velmi pohodový výlet, i když jsme ve finále nachodili docela dost a nohy teda hlavně mě bolely.
Celý hrad si procházíte sami. Tedy ne úplně sami, provází vás místní kočky, které jsou vašii průvodci a rády se mazlí. Holky si mnohem víc všímaly koček, než čehokoliv ostatního a kočky s námi opravdu chodily úplně všude. Jako by se chtěly hradem doslova chlubit. Všude jsou směrovky a šipky, abyste věděli kam smíte a kde je prostor ještě nepřístupný. Počítejte opravdu s tím, že se tam neustále pracuje, všude je lešení, suť, hromady písku a potřeba dávat pozor, kam šlapete a nechodit mimo vyznačené cesty. Pokud budete sledovat směrovky, měli byste projít celý hrad s věží, sklepením a dostat se i ke kostelu a arboretu.
Hrad byl ve velmi špatném stavu, když jej Pavel Palacký získal – šlo v podstatě o zříceninu. Od té doby jej postupně obnovuje vlastními silami, často i s pomocí dobrovolníků. Obnova probíhá svépomocí, bez větších státních dotací. To souvisí s tím vyšším vstupným. Je to podpora hradu, aby se udržel a aby mohl být za několik let zrenovován a plnohodnotně opraven.
Majitel klade důraz na ekologii a přírodní materiály. V okolí hradu vysazuje botanickou zahradu, pěstuje bylinky a snaží se o harmonické propojení s přírodou. Hrad se postupně mění v místo kulturního a přírodního setkávání.
Hauenštejn je přístupný veřejnosti po celý rok. Konají se zde různé kulturní akce – historické slavnosti, festivaly, workshopy, přednášky i tábory pro děti. Pan Palacký je známý tím, že vítá všechny zájemce o pomoc i návštěvu – i v nehotových prostorách.
V kašně plavou "zlaté rybky" a můžete si zkusit porovnat vaší zadnici s tou posvátnou .. haha!
Kočky mají krásnou srst, jsou takové macaté a je vidět, že je o ně dobře postaráno. Když jsme si sedli na lavičku, hned se k nám seběhly, aby si vyprosily nějaké to podrbání.
I když ještě není sezona a stánky ještě nejsou zcela otevřené (nealko pivo ale koupíte), můžete posedět na nádvoří, kde jsou lavičky se stoly a dětské hřiště s houpačkami (oujééé tři houpačky!), prolézačkou, pískovištěm a klouzačkou. Tady můžete posedět, dát si sváču a nechat děti vyblbout se a ohřát se na sluníčku. Jakmile se otevřou stánky, musí to tam býto to lepší (a to to víc dražší haha).
Na lavičkách se můžete kochat kostelem, který doporučujeme až projdete celý hrad. Nechte si ho s arboretem nakonec a pak můžete jít z hradu k parkovišti druhou stranou, vyhlídkovou cestou.
Můžete se podívat i do hradní hodovny, která se dá pronajmout k soukromým účelům. To by mě docela zajímalo, jak může vypadat a jak se místnost prohřeje, protože tam teda byla kosa jako blázen, ale atmosféra a představa opravdové velké hostiny teda bájo!
Skvělým a naprosto fantastickým zpestřením jsou celkem 3 prostory s UV světlem a různě strašidelně vyzdobené. Postupně si všechny tři projdete. Každý z nich je krapet jiný, ale holky tam teda vydržely pěkně dlouho. Zkoumaly každý kout, každou malbu, dekoraci i detaily vlastního oblečení. Musím uznat, že tohle se opravdu povedlo a každý prostor má kouzelnou atmosféru.
Některé cesty mají i slepou uličku, jako například tato končící prazvláštním pokojem.
Hrad byl mnohokrát přestavován, takže dnes na něm najdete směsici stylů – od gotiky přes renesanci až po novogotiku. Neustále se mění, staví, bourá, přestavuje. Když ho navštívíte letos a pak za rok, uvidíte rozdíl. Holky bavily různé dřevěné sochy, které celou prohlídku potkávaly.
I když jsem si říkala, že by se kolikrát hodil nějaký průvodce, ve finále je tam tolik informačních cedulí, že je taková "samo" prohlídka naprosto ideální. Občas se najdou interaktivní místa, jako například sochy, do kterých mohou deti vložit obličej.
Věž nabízí krásný výhled na Krušné hory a okolní přírodu. Je přístupná veřejnosti a rovnou můžete spočítat schody (to je u věží a rozhleden hlavní cíl našich holek). Z architektonického hlediska jde o goticko-renesanční prvek, který byl během rekonstrukcí citlivě opraven.
Narazíte také na několik různých vitrín s výstavkou například motýlů, zbraní anebo hradní miniaturu, kdy si Horní hrad můžete prohlédnout ze všech stran více detailněji.
Maká se tam maká, i v sobotu se to tam hemžilo pracovníky, brigádníky ale nic, co by vyloženě narušovalo prohlídku. Jsem zvědavá, jak hrad pokročí a jak bude vypadat za několik let. Tom tam byl na výletě se základkou a říkal, že ten pokrok je za ty roky hodně znát. Potkali jsme jen pár dalších lidí na prohlídce, jinak jsme to tam měli celé pro sebe.
V zimě roku 2002 se nečekaně zřítila horní polovina věže, což představovalo přibližně čtvrtinu jejího objemu. Příčinou této destrukce bylo dlouhodobé zatékání vody do konstrukce věže, což vedlo k poškození zdiva. Během rekonstrukce byla věž staticky zajištěna stažením pomocí ocelových obručí, což přispělo k její stabilizaci a ochraně před dalším poškozením.
Co bylo krásnou podívanou, kterou musím vypíchnout, bylo pozorování pávů. Pávi si tam mezi vámi kráčeli, nakrucovali se a dokonce jsme měli tu čest vidět páva s roztaženým peřím. To ani nevím, kdy jsem viděla na vlastní oči naposledy. Dokonce tam potkáte páva bílého, který není samostatným druhem, ale jedná se o barevnou mutaci – konkrétně leucistickou formu. Na rozdíl od albinismu, leucismus nezpůsobuje červené oči, takže bílý páv má normálně zbarvené oči, ale jeho peří je celé bílé.
Kaple svatého Michaela Archanděla je charakteristická svou pseudogotickou architekturou, která odráží romantizující tendence 19. století. Její umístění na vyvýšeném místě poskytuje návštěvníkům nejen duchovní zážitek, ale také krásný výhled na okolní krajinu. V roce 1864 byla původní zvonička kaple nahrazena novou dřevěnou konstrukcí. Slouží nejen k prohlídkám, ale i k pořádání kulturních a společenských akcí.
Arboretum a botanická zahrada u hradu Hauenštejn představují unikátní přírodní a historickou lokalitu, která je domovem pro více než 350 druhů listnatých dřevin a 150 druhů jehličnatých dřevin. Zahrada byla založena v roce 1971 a dnes je známá svou rozsáhlou sbírkou rostlin, včetně vzácných magnólií, javorů a dalších exotických druhů z východní Asie a Severní Ameriky. Arboretum se také pyšní genofondovou plochou ohrožené květeny a je registrováno u Ministerstva kultury ČR. Kromě bohaté sbírky dřevin, která zahrnuje unikátní exempláře, jako je magnólie obovata nebo různé kultivary javorů, nabízí arboretum návštěvníkům také krásné procházky s nádhernými výhledy do okolní krajiny.
Zpátky k autu na parkoviště jsme to vzali druhou cestou, údajně vyhlídkovou, která vám nabízí pohled na hrad z několika dalších úhlů. Jen jsme spodní část cesty chytli zrovna rozježděnou od traktorů s vyvážející vlečkou, tak to byly docela bahenní zápasy. Jinak to byla příjemná procházka z kopce.
SOBOTNÍ ZÁVĚR DNE NA CHATĚ
Tím, že jsme na hrad vyjeli už dopoledne, jsme se vrátili ještě krásně kolem třetí hodiny. Začal se vařit pozdní oběd (který byl i k večeři + buřty kdo chtěl), kdy holky měly rajskou omáčku s kolínkama a my si vařili rýži na naše milované kari, které jsem si sebou přivezla (sklenice BIO hotovky z DM).
Po obědě jsem si dala kávu na zahradě. Jen jsem seděla, přemýšlela a pozorovala, jak holky řádí na trampolíně, jak jezdí na odrážedlech a prolézají klouzačku s houpačkou. Byla zima, ale když už mám tu možnost sednout si s kávou ven, musela jsem, i kdybych tam měla zmrznout! Víte jak je to s tím "správně si přát" .. je to o představě, vizi a prožitku. V tuhle chvíli to byla i vděčnost, že tam můžeme být, že ten pocit domku se zahradou můžeme prožívat a že si ho můžeme vyzkoušet.
Kolikrát se mi nechtělo ani fotit, jen si užívat ty okamžiky, který budu mít jen ve svojí paměťi a ne v paměťi telefonu nebo foťáku. Zastavit se a být, v tu chvíli, v ten okamžik, na tom místě. Zaposlouchat se do smíchu dětí, do šumu přírody, do větru. Koukat na mamku, jak si užívá vnoučata, které nevidí (vzhledem k vzdálenosti) tak často, jak by chtěla. Vidět Olivera poprvé na trampolíně.
Člověk si tímto nejen vyzkouší zase o kus jiné bydlení, ale taky zjistí, co by se mu líbilo, co by pořídil nebo nepořídil, jak by mohla vypadat zahrada, co děti baví, co se jim líbí a mnoho dalšího. O to víc si vážím těchto našich pobytů, kdy můžeme porovnávat i zkoušet různé věci, které jinak nemáme možnost okusit. Například tohle zahradní dětské hřiště má všechno - klouzačku, lezeckou stěnu, houpačky, pískoviště, volant, žebřík i malý domeček se stříškou. V jednoduchosti je krása a tohle se nám moc líbí, i když bych pro naši potřebu volila asi ještě trochu větší.
No a ani v sobotu před spaním nechyběla vířivka, které se holky nemohly dočkat a moc se těšily. Tu už jsme nechali čistě holkám na řádění. Tom si tam pak zalezl sám na relax, až tam skončil na několik hodin a musela jsem ho tam jít zkontrolovat. Já pracovala na Oliverovo dárku k narozeninám a nechtěla jsem se už louhovat. Holky věděly, že už další den jedeme domu a o to víc se jim z vířivky nechtělo ven. Vodomilky naše :-).
Ještě hraní s Duplem před spaním. Duplo u nás frčí pořád ve velkém, mnohem víc než klasické Lego, a to opravdu u všech. Takže jako společná činnost pro všechny čtyři děti naprosto super.
Holky si po vířivce sedly k luštění s mazacími deskami, což je naprosto geniální game changer, který jsem objevila před několika měsíci a který mění všechno. Nemusim takhle listy laminovat, ale stačí je střídat v deskách, které si pak samy smažou. Chachááá! U luštění seděly dlouho a když se jim nechtělo luštit, kreslily přímo na desky podle svého.
A už dobrou noc .. holky se na palandě prostřídaly. Předchozí noc spala nahoře Klaudinka a druhou noc se vyměnily a nahoře spala Sofinka. Dohady byly hned po příjezdu, ještě že se do toho nepustila Olívie (to by se nedalo vyřešit), a nakonec se domluvily takhle, že se vystřídají.
Až si kolikrát říkám, že je ze všech snad nejmoudřejší, vůbec se do některých handrkovaček nepouští, nechce se dohadovat a raději si jde svojí cestou proti proudu. Palandy jsou v našem případě nevýhoda, na druhou stranu doma je Klaudi nahoře neustále a mohlo by se to vykomunikovat ještě jinak.
Já si sedla k pokračování výroby dárku pro Olivera a mamka s Tomem začali další deskoherní večer - měli jsme s sebou hry které mě úplně nebaví a zkoušeli hrát také Desítku. Oliver vesele asistoval, než jsme museli spát přímo s ním, protože se mu klasicky nechtělo ani usnout. Takže druhou noc nespal ani chvilku v cestovní postýlce a rovnou jsme šli spát.
NEDĚLNÍ BALENÍ, ZAHRADNÍ HRANÍ A ODJEZD DOMU
Odjezdové dny jsou vždycky hrozně rychlé. Většinou musíte odjet už dopoledne, takže v podstatě vstanete, pobalíte, všechno zkontrolujete a jedete. Tentokrát jsme ale nemuseli vyloženě pospíchat, i když jsme pořád nevěděli, co s načatou nedělí (osud to ve finále chtěl jinak). V klidu jsme vstali, nasnídali jsme se, holky jsem vypustila na zahradu, kam se nakonec přidala i mamka s Oliverem a já začala balit. Domluvili jsme se, že počkáme na správce a tak byl prostor si ještě užít celé atmosféry domu se zahradou. Sluníčko nám tentokrát přálo, tak mohli být na zahradě krapet odlehčení. Pak už se jen rozloučit, poděkovat a odvézt mamku do Kadaně.
ZÁVĚREM
I když máme tento víkend s hořkým koncem, kdy nám mrňous v autě v Kadani zkolaboval a byli jsme na tři noci hospitalizovaní v nemocnici na pozorování, snažíme se na to nemyslet a vzpomínat jen na to, co nám chata Bart dala a jaké zážitky jsme si odvezli.
Chatu Bart bychom rádi doporučili nejen pro rodinná setkání ale taky pro pobyty party přátel. Dokázala bych si tam představit i rodinné oslavy nebo oslavy s kamarády. Víkend je na takovou chatu málo, když si vezmete, co všechno nabízí (především přes sezonu). Prostředí chaty je sice vedle dalších domků, ale měli jsme pocit, jako bychom byli široko daleko sami.
Pokud nejste z Karlovarského kraje, nebudete vědět, kam vyrazit dřív. Horní hrad je nejbližším místem, ale pokud dojedete do Ostrova, můžete se projít stezkou Boreckých rybníků nebo navštívit lovecký zámeček Mořičov. V Ostrově je také příjemné ekocentrum se zvířaty a krásný zámecký park. A v Karlových Varech je toho také nespočet - minimálně kolonáda, tour de prameny, motýlí dům na Dianě, lanová dráha a mnoho dalšího.
Neustále říkám, že Karlovarský kraj je nádherný na dovolenou ale není zrovna ideální na každodenní žití. Výletů je tady mnoho, příroda je tu nádherná - pokud přemýšlíte kam na dovolenou, neváhejte a zajeďte si k nám. A jestli Hauenštejn stojí za návštěvu? Rozhodně ANO! Vstupné je sice poměrně vysoké, ale ve finále tam nachodíte dost kroků, projdete si všechno úplně sami, zpestření v podobě UV světelných místností je fascinující a k tomu kaple s arboretem.
Na blogu najdete ještě mnoho dalších tipů, kam vyrazit.
Více informací o chatě Bart najdete na webu https://chatabart.cz/ a my ještě jednou děkujeme za příležitost strávit příjemný a pohodový víkend s rodinou zase někde v přírodě a podívat se na místa, kde jsme ještě nebyli.
Žádné komentáře:
Okomentovat