ZA VÝLETEM: Národní přírodní rezervace Soos

"Tato oblast historického Sooského lesa („Soos silva“) o rozloze 221 ha byla za národní přírodní rezervaci prohlášena roku 1964. Veřejnosti je ovšem prostřednictvím 1,2 km dlouhé, podlážkové naučné stezky opatřené informačními tabulemi přístupná pouze dílčí část rezervace.

Sooská oblast představuje rozsáhlá rašeliniště a slatiniště, kde v tzv. mofetách – nazývaných také bahenními sopkami – vyvěrá velké množství minerálních pramenů a čistý oxid uhličitý. Naučná stezka vede po dně vyschlého jezera, jež bylo kdysi plné slané (minerální) vody. V Soosu po něm zůstala skutečná evropská rarita – tzv. křemelinový štít. Erozí zbrázděný nános křemeliny – zbytky schránek jezerních řas rozsivek usazených na dně jezera – pokrytý žlutou a bílou vrstvou vysrážených minerálních solí zde vytváří fascinující obraz „měsíční krajiny“. Díky unikátním podmínkám žije v rezervaci řada chráněných živočichů a roste zde množství mokřadních a slanomilných rostlin."

Ve zkratce řečeno, Klaudinka si na Soos přála jet, měla to i ve školním deníku, tak jsme tam konečně v létě vyrazili a než bude zase počasí vhodné tak na zachumlání pod peřinu, vyrazte tam s námi taky - a pak samozřejmě určitě po svých :-).

 

 

 

Abych pravdu řekla, je určitě lepší vybírat si dny, kdy tam nebude narváno. Takže nejlépe všední dny mimo jakékoliv svátky, ředitelská volna nebo prázdniny. Na té rozloze se lidé sice rozprostřou a nikde se nebudete mačkat. Jenže zaparkovat je tam docela umění. My málem neměli šanci zaparkovat vůbec, ale nakonec jsme auto nechali mimo parkoviště u stromů. Na množství návštěvníků je parkoviště opravdu maličké, proto jsou pak auta doslova všude.

 

Už samotná vstupní budova je velmi zajímavá a hned kousek před ní, po pravé straně, je podobná budova s WC, která jsou udržovaná a prostorná. Nemusíte čekat frontu, na řadu se dostanete poměrně rychle. Rodinné vstupné nás vyšlo na necelých 300Kč, což je krásná cena a navíc je v ní zahrnut také vstup do muzea nebo spíše na expozici zaměřenou na živočichy a přírodu Chebska a nezapomeňte skočit i do budovy informací, kde je paleontologická expozice.

 

PROCHÁZKA PŘÍRODNÍ REZERVACÍ

Za informacemi projdete turniketem, kde také pípnete své vstupenky, a už je to čistě na vás. Je jedno jestli stezku projdete za hodinu nebo za tři, jestli si dáte sváču na každé lavičce nebo jestli to pojmete jako procházku bez zastávek. Ne, že by byly třeba, ale naše holky si třeba vymyslely pravidlo "lavička=svačina" a podle toho ty výlety taky vypadají :-D.

 

Počasí jsme vychytali hezky. Bylo pod mrakem, mikiny holky měly střídavě kolem pasu nebo na sobě ale bylo teplo. Jen by to chtělo vychytat ještě více po dešti, aby bylo ještě více zavlaženo. Samozřejmě, že jsme se na cestu vydali ve Skinnerskách. Tedy až na Toma. Pro něj jsou úzké, ale psala jsem přímo prodejci, že by si je hrozně přál, tak jak to je na širokou nohu a odepsali, že je běžně nosí i se širokou nohou. Tak mu je příští rok taky pořídíme, aby nebručel, že je nemá :-D.

 

Klaudinka zhruba věděla, co tam budeme zkoumat a co vše uvidí. Sofince stačilo říct, že jdeme na naučnou stezku a Olivka je ráda kdekoliv venku. Naučné stezky známe spíše uzavřené v lese, ne takto v rozlehlé oblasti, kde se můžeme neustále rozhlížet kolem sebe. To mě na tom lákalo nejvíc, zároveň jsem se ale i bála, aby holky někde nezahučely, aby špatně nešláply ke kraji. Takže i když jsou zvyklé neustále poskakovat a popobíhat, tentokrát jsme šli co nejlépe spořádaně :-D.

 

Na bobek a prozkoumávat. Co to je, proč je to oranžové, proč to bublá, smrdí to, nesmrdí to, odkud to teče a tak dále. Olivka nasávala každý Klaudinčin nápad a Sofi dozorovala se svačinou v ruce :-D.

 

Tyhle stezky jsou skvělé na čistě bosou chůzi, kdyby bylo tepleji, zahodíme úplně i ty naše Skinnersky, ale už jsme to počasí nechtěli úplně pokoušet. Často takhle bosky chodíme na Kladské, kam se každoročně rádi vracíme.

 

Největší úspěch z celého výletu měl minerální pramen, kolem kterého bublal i chodník a holky byly fascinované, že to bublá ale neni to horké. Po celé trase vás budou doprovázet cedule s velkým množstvím informací, které si určitě přečtěte a ne, že projdete jenom okolo. U pramene je erární hrneček ale to je na odvaze každého, jestli si ho vypůjčí anebo jestli použije ruce, lahev nebo cokoliv, co má po ruce. My, kteří jsme zvyklí na karlovarské prameny, jsme se nijak neofrňovali ale Klaudinka nevěděla, co čekat a tak to celý okamžitě vyplivla :-D.

 

Procházka je poklidná i přes naplněné parkoviště. Chvilku jsme stáli u pramene, než jsme přišli na řadu ale jinak jsme občas potkali skupinku nebo dvojici. Využívali jsme čtecích schopností Klaudinky, aby ona nebyla tou, co bude kolem cedulí jen procházet.

 

Bez těch informací hlavně vůbec netušíte, co vidíte kolem sebe, na co se zaměřit a po čem vůbec koukat. Taky kolikrát cedule jenom prolítnu, když se jedná o lesy, zvířata atd., ale tady, co se týče přímo Soosu, se to chce mnohem víc začíst.

 

Tom je v naší partě ten, který čte úplně všechno co kde vidí a to opravdu kdekoliv - naučné stezky, rozhledny, zříceniny. Tvrdí, že když už někam dojde, tak si o tom chce přečíst co nejvíce. Příště si sebou vezmeme ukazovátko ať to má pořádný grády!

 

Tato část holky moc bavila. Měly tendence si až lehnout, aby se dostaly pohledem ještě blíže. Já měla tendence je mít spíš na vodítku. Nevím, jak moc to je/neni měkké a ani nad tím nechci přemýšlet. Ale je vidět chování kolemjdoucích, kdy vidíte napsaný různý (i sprostý) nápisy v rašelině. Holky bavilo zkoumat různé barvy - chvíli černé, chvíli šedé až bílé jako popel, někde i žluté.

 

Holky taky moc bavilo koukat po různých bublajících místech, které hledaly kolem sebe. Což je taky částečně motivovalo k procházení a prozkoumávání všeho, co mají před sebou. Těch míst bylo mnoho, ale často se jednalo jen o malé skulinky.

 

To bylo radosti, když pak narazily na něco mnohem většího. Wooow! A zase to jejich "hele, ono to bublá, ale vůbec se z toho nekouří, vůbec to nehřeje, takže to neni horký!"

 

O mofetových polích a vývěrách oxidu uhličitého se dozvěděly opět z naučných tabulí, kde je všechno hezky popsáno, i když to pro ně může znít složitě. Koukat by na to vydržely hodiny a abych pravdu řekla, je na tom i něco relaxačního.

 

Naučnou stezku jsme procházeli přibližně hodinu a to jsme se spíš courali. Není to dlouhá trasa, je taková hezky na pohodu a je jen na vás, jak dlouho se na ni zdržíte. My jsme spíš věčně rychlokvašky takový noo, ale snažím se holky brzdit, když už někam vybíráme cestu.

 

Předposlední zastávka byla zajímavá zase trochu jinak. Když si představíte malý pivní bublající sud, takhle nějak to vypadalo, i barvou :-D. Kolem něj je vytvořeno posezení, takže můžete pozorovat i poslouchat bublání pěkně zblízka.

 

Ke konci naučné stezky se dostanete k vodnímu světu. Narazíte na molo s lavičkou, kde můžete pozorovat případně vodní ptáky, vážky a jiné živočichy, pokud na ně budete mít štěstí. A samozřejmě lavička svádí k tomu dát si pořádnou sváču.

 

EXPOZICE/MUZEUM PŘÍRODY CHEBSKA

Expozice nebo také muzeum přírody chebska vás seznámí se všemi živočichy. Muzeum se nachází poblíž parkoviště naproti vstupní hale národní přírodní rezervace. Není to něaká převeliká expozice, ale strávíte tam také nějakou tu chvíli času. 

Holky tak mohly zblízka vidět například krtka, kterého se jim jen tak nepoštěstí vidět. To samé různé druhy ptactva, které vidí kolikrát sotva přelétnout ze stromu na strom. Já to moc nemusím, ale vím, že by se jinak holky takto zvířatům nepřiblížili. Ani nevím, jak moc si uvědomují jakým způsobem jsou takto vystavována ale Klaudinka podle mě moc dobře ví.

U menších dětí si můžete procvičovat názvy běžných druhů zvířat a ty starší takto seznámíte s méně známějšími názvy například ptáků.

 

PALEONTOLOGICKÁ EXPOZICE

Ve vedlejší budově je infocentrum, které skrývá paleontologicku expozici s obrovskými tvory, kterých se naše nejmenší Olivka bála. Uff. S tim jsem nepočítala, ale byla statečná a prošla ji celou. Kromě modelů prehistorickýc zvířat uvidíte také model pračlověka.

 

GEOLOGICKÝ KOUTEK

Aby toho nebylo málo, když projdete znovu kolem kasy a vydáte se tentokrát na pravou stranu, objevíte menší geologický koutek s mapou a dalšími informacemi.

 

ZÁCHRANNÁ STANICE

A když zajdete dál za geologický koutek, dojdete až na záchrannou stanici. Tam se na velkých tabulích dozvíte nečastější příčiny úrazu živočichů. Kromě dopravních prostředků to jsou různé elektrovody. Je to spíše takový zoo koutek, kde si holky prohlédly zblízka například čápa, ten byl úžasný.

 

Čáp holky fascinoval, protože ho nikdy takto zblízka neviděly a to chodil opravdu v blízkosti oplocení, takže si ho prohlédly jak nejlépe mohly. Čáp je v záchranné stanici přes dva roky. Našli ho s nohou omotanou vlascem a museli ji amputovat. Čápovi ale nohu nahradili jak nejlépe mohli a proto se může volně pohybovat po vymezeném prostoru.

 

Pokud si dobře pamatuju, srnka je slepá a o zrak přišla vlivem infekce.

 

Také různé druhy dravců, které nelze již vypustit do volné přírody.

 

ZÁVĚREM

Pokud vám to časově vyjde, můžete se svézt také na úzkorozchodné dráze, tam ale platíte další poplatek. My na mašinku nešli, nevycházela nám časově, ale viděli jsme ji jet. 

Ve finále jsme na výletě strávili skoro 3 hodiny bez cesty, ta byla celkem hodinu. Tím, že kromě naučné stezky si projdete také několik expozicí, omrknete geopark a strávíte čas v záchranné stanici, se ten výlet hezky natáhne a ještě se vrátíte v pěkném čase zpátky domu.

Za nás v souhrnu moc hezký výlet. Přála jsem si tam jet už pěkně dlouho, jen jsem chtěla vychytat lepší počasí než když byly velká horka. Doporučuje se jet po dešti a dokonce jsem se zpětně dočetla, že je dobré jet na jaře, kdy je všechno pořádně nasáknuté vodou.

 

Jakmile se vydáte na cestu, určitě dejte vědět, jak se vám líbilo :-).