HRAJEME SI: Retrohraní aneb víc než 200 her z doby, kdy nebyly mobily

Retrohraní se mi dostalo do rukou jako dárek od Alice Kavkové, která má malé rodinné deskovkářství 4 Kavky a pro kterou jsem psala recenzi na neskutečně skvělou párty hru Čeština 2.0.

Já už sice mobily a počítače zažila, ale až na druhém stupni ZŠ a nebyly tak dostupné, jako v dnešní době. Měli jsme jeden mobil na celou rodinu a stejně jsme to kombinovali s pevnou linkou. Až později jsem měla svůj mobil z bazaru a počítač, na kterém jsem hrála Solitare. Do té doby pro mě byly ale venkovní hry největší náplní dne.

S touto knihou si je můžeme všechny připomenout a zaručeně se dozvíte také informace, které jste netušili nebo kombinace, které jste neznali. Je to opravdu klíč k polozapomenutým hrám. Nikdy není pozdě je zase oprášit a využít právě s našimi dětmi. Tak se na ni pojďme detailněji podívat a zavzpomínat si na staré dobré časy :-).

 

 

 

"Držíte v ruce špalíček polozapomenutých her Husákových dětí. Autorka knihy Alice Kavková sesbírala přes 200 návodů na hry, které hrávala jako malá holka v 70. a 80. letech 20. století. Pod rodinnou značkou 4 Kavky sepisuje a natáčí staré hry jako přebírání provázku, tleskačky, cvrnkání kuliček, školky s míčem, švihadlem nebo gumou, krvavé koleno, městečko Palermo nebo čáru s céčky."

 

 MALÝ OBSAH KNIHY

Kniha je čtvercového formátu a se svými víc než 200 stranami docela bichličkou, ale krásně nadupanou bichličkou, kterou si zamilujete na první pohled. Nejen, že se nostalgicky vrátíte do dětství ale ty ilustrace jsou chytlavé i pro děti různého věku.

Malý obsah vás provede přehledně knihou, která je rozdělena na několik kapitol. Kapitola her s pohybovými pomůckami, kapitola her s babičkou a dědečkem a kapitola her bez pomůcek. 

Nesmí chybě ani rozhovory, velký obsah her či videoarchiv.

 

 

HRY S POHYBOVÝMI POMŮCKAMI

Taky cítíte tu vlnu nostalgie? V hlavě se vám přebíjí vzpomínky, které se snažíte zastavit ale s každým přečteým slovem se množí a nevíte, co dřív? Joo! To je přesně ono. Naše dětství, které nám přijde doslova "jako včera" a přitom je to .. zatraceně dávno :-D.

 

Ilustrace celé knize dávají šťávu a podtrhují vzpomínky ještě víc, včetně Vitacitu, který na obrázku také najdete .. brr .. kolik jsme si ho nasypaly do krku co?

 

Detailněji si přečtete všechno o fenoménu céček včetně ukázky písničky od Michala Davida. Zjistíte způsoby hry s céčky - kada, aztécká hra, cvrnkání ke skleničce, holandská hra atd. Já si pamatuju, jak jsme měli před barákem dokonalou čáru na céčka. Jak nebyly ještě asfaltové chodníky a čára měla skvělý průměr i délku a dokonce i jemný kopeček těsně u propadu. Takže bylo při posledních centimetrech potřeba trochu přidat na síle. Pak nám tam udělali asfalt, takže bylo sice lepší jezdit na bruslích, kolech, koloběžkách ale nebylo to takový, jako s tou dokonalou čárou, na kterou se nehrabala žádná malovaná. Vidím ji před očima, doslova :-).

 

Skákací guma má také svůj příběh. Já ji často hrála i doma se ségrou a židlí. Venku nás ždycky bylo dost ale rády jsme hrály i doma. Sice se to na židli nedá tolik vytáhnout ale postačila dokonale. Kolik jsme se toho naskákaly. Dozvíte se také, jak to bylo se skákáním u jiných národů. Přečtete si jaká jsou pravidla u skákání gumy, jaká jsou schémata v různch základech a věřím, že okamžitě začnete nějakou gumu u vás doma hledat.

 

Abych pravdu řekla, většinou jsme asi končily v podpaží a nevybavuju si, že bychom došly někam dál, takže o, že se hraje až s rukama nad hlavou je pro mě neco neuvěřitelnýho :-D. Školka s gumou je jak pro předškoláky, tak i jako sedm sérií či deset tříd s odčítáním. Můžete skákat ve dvojicích, jako jednonožka nebo zrcadlově. To vše si v knize přečtete.

 

A co takový skákací panák? Toho jsem měla ráda jako malá, ale pamatuju si ho pouze v mladším školním věku, pak už jsme hrály jiné hry. Holkám jsem ale pořizovala koberec aby skákaly už jako malé a ráda bych nějakho pořídila i do babyclubu. 

 

Tolik druhů skákacích panáků, to by člověk nevěřil. Dokonce je u nich popsáno z jaké oblasti pocházejí - USA, Rusko, Čechy v růzých letech, Morava taky v různých letech. Dozvíte se jaké jsou chyby ve hře, jak se hraje panák s míčkem, jak se skákání panáka říká jinde ve světě a jaké jsou jiné skákací hry na podobném principu.

 

Cvrnkání kuliček u nás nebylo tak oblíbené, jako guma nebo céčka anebo školka s míčem a míčové hry .. pak jsme přešly myslím na pogy a strážce vesmíru .. a pak už frčely telenovely .. hahaha :-D. Kuličky jsme ale měly doma a někde bych ještě našla plastový důlek. Dočtete se jakými způsoby se cvrnká, jak se hraje s důlky i bez nich. Jak se vybíjí, vyráží z řady nebo hází na dva trojúhelníky. Tolik způsobů a my si vystačili s jedním. Nevím, jestli se mám cítit ochuzena, hahaha, ale aspoň víme, co vyzkoušet hned, jak to půjde. Na takové hry nikdy není pozdě.

 

Školku s míčem jsme hrály rády za barákem na sídlišti. Měli jsme vchod s několika schody a velkým prostorem kde se dobře hrálo právě s míčem a kde se i dobře skákala guma nebo přes švihadlo. V této části se dozvíte jakým způsobem se skáče školka klasická, školka o zeď nebo jak se hraje na jelena, na osla, po schodech apod. Jako malé jsme na to měly skvělé míče a všichni na sídlišti chtěly jen ty naše, to si pamatuju, že jsme neustále tahaly z domova všechno jen my se ségrou :-D.

 

Provázky jsou skvělý na delší cestování ať už autem, vlakem nebo autobusem. Pokud jste schopni koukat mimo okénko a není vám špatně. Holky si s nimi často vyhrají úplně samy a zkouší, co dokážou aniž by potřebovaly nějaké návody. Cesty jsou pak alespoň chvíli tiché.

 

Zjistíte, jaké jsou délky provázků, jak se samopřebírá, co znamená šílená smyčka, jak se dělá protočení a také jakým způsobem vytvoříte jednoduchá obrázky typu hrneček na kávu, polévková mísa, hvězda apod. Obrázky jsou různých úrovní až po velmi těžké.

 

Ano, ano, přebírání ve dvou byla vždycky výzva. Samopřebírání bylo zajímavé samo o sobě, ale ve dvou to byl zase jiný level. V této části knihy máte zobrazeny i základní obrázky jako základ, kolíbku,  rekomando apod. Dočtete se o způsobem přebírání a prozkoumáte kompletní tabulku přebírání.

 

Švihadlo mě vždycky moc bavilo. Bavilo mě ve škole a skákala jsem jednu dobu i v dospělosti. Sice jsem nedělala kdejaké modernosti vymoženosti, ale skákala jsem si sama pro sebe s občasnym vajíčkem. Baví mě na tom, jak je zpevněné celé tělo a ráda bych se zase ke skákání dokopala - jenže máme velmi citlivé sousedy bez ohledu na hodinu.

 

Zde vás čekají informace o tom, jak to bylo v různém století a kdy se třeba soutěžní skákání dostalo až k nám do České republiky. Dozvíte se rozdíly mezi malou a velkou školkou a zjistíte, jak se hrají další švihadlové hry a že jich je. Švihadlová princezna, Štěstí neštěstí, Kolíbka, Orloj, Pečení chleba a mnoh dalších. Švihadlo mi chybí, musím si pořídit nějaké pořádné a zase si začít užívat své švihadlové chvilky.

 

 

HRY S BABIČKOUA DĚDEČKEM

Přecházíme do další kapitoly a tou jsou hry s babičkou a dědečkem, ktetré obsahují pouze Vrhcáby a Drátky. Abych pravdu řekla, vím, že Vrhcáby existují ale nevím o nich nic blíže. Kdežto Drápky jsem četla poprvé až v této knize.

 

Na stranách o hře Drápky se dočtete jaká je historie hry, co jsou Chicagští ježci v kleci, co Americké drápky v Havaně, rozhoz kamínků, hra pro jednoho hráče, drápkovou  školku a mnoho dalšího.

 

Vrhcáby jako chytřejší člobrdo. Oboje jsou hry, které mě už minuly. Děda měl šachy a babička .. ta neměla a nehrála nic. Možná karetní autobus bych si s ní vybavila ale to pak bylo spíš s mamkou po večerech a tak mě to bavilo. Vrhcáby jsou zde detailněji popsané jak s pravidly, tak i jak začít hru, jaké jsou fáze a jak se pozná vítěz.

 

HRY BEZ POMŮCEK

Hry bez pomůcek jsou za mě asi ty nejlepší. Sice jsme měly neustále po ruce švihadlo, gumu, céčka i míč ale hry bez pomůcek měly zase jiné kouzlo a mohly jsme hrát všichni najednou, nemusely jsme se střídat a čekat, než doskáže nebo dohraje někdo jiný. Pojďme si zavzpomínat na ty nejoblíbenější a nejznámější z nich.

 

Ty ilustrace mě baví moc! Knize dodají opravdu šmrnc a doufám, že s nimi Alice vymyslí i něco dalšího. Rozhodně bych je viděla jako nějakou deskovku, hahaha :-D.

 

Tichá pošta je základ komolení, ta mě bavila hlavně ve velkém počtu, protože opravdu vznikaly paskvily, které nemohly nźa žádných okolností vzniknout ale přeci jen se to dařilo neustále dokola. To je skvělá hra na jakýkoliv tábor i v dnešní době. Samou vodu využíváme pořád na cokoliv, co se nemůže najít, takže úplně běžně v domácnosti, protože bych jinak byla vrchní hledač všeho! A co ty další?

Mezi další patří Cukr, káva, limonáda .. na kterou jsme taky měly vytyčený prostor od boku jednoho paneláku k našemu vchodu. To bylo skvělý! Další je třeba Spící obr nebo Na písaře, ale tyto hry vůbec neznám. Za to Flašku nebo Honzo vstávej znám moc dobře a fascinuje mě, jak jsme to v té době hráli jako puberťáci. Teď by si pravděpodobně většína zaklepala na čelo.

Kámen, nůžky, papír využíváme v běžném životě, když se dohadujeme kdo, kdy, co, jak, kudy. Přišly s tim holky ze školy a my se toho s Tomem chytli. Veškeré řešení je mnohem rychlejší. Zmiňuje se také Kolo, kolo mlýnský, které děláme s dětmi v babyclubu stejně jako Rybičky, rybičky. Parádní nostalgií je také Král vysílá do boje i Molekuly nebo Sochy.

 

Klasické honičky typu Krvavé koleno mi připomněly další místo, které jsme v našem vnitrobloku měly a kde jsme hrály konkrétní hry. Využili jsme ho na maximum a bylo to dokonalý. V té době se mnohem méně fotilo ale mám pocit, že vše mnohem lépe a více utkví v paměti. Je smutný, jak se vše mění, kácí, ničí ale vzpomínky zůstanou. Kromě Krvavého kolena mezi ně patří také Čáp ztratil čepičku, Chodí pešek okolo, Škatulata batulata nebo Slepá bába.

 

Ha! Městečko Palermo! To je moje pubertální láska, kterou jsme hráli doslova od nevidim do nevidim a neustále mě překvapuje, že tu hru někdo pořád ještě nezná. I přes to, že vzniklo několik skvělých karetních verzí. Pokud jste se ve vašem čtení dostali až sem, jo, vím, že ty recenze jsou dlouhé, tak prosím, tohle si minimálně vygooglete a pokud máte doma starší děti, vyzkoušejte si to zahrát! :-D To je prostě geniální hra napříč generace. Někdo je mafie, někdo Katány a pak jsou obyvatelé a další role, které můžete do hry přidat. Průběžně spíte, obviňujete, umíráte a je na vás, jakou příběhu dáte šťávu.

 

My hráli jen základní hru, až díky karetní verzi jsem objevila další role, které byly očividně běžné i v klasické hře. My si vystačili s málem ale role hru mnohem víc zpestří.

 

Rozpočítadla a říkačky si pamatuju dost z pohádky O pejskovi a kočičce. Patří mezi ně například Šli tři opice, Ententýky dva špalíky, Jede vláček motoráček, Žalobníček žaluje a taky Arizona, která je skvělá na tůrách a nejednou nám s holkama zachránila cestu, když už se jim nechtělo chodit.

 

No a pak tu jsou tleskačky, kterých jsme se taky šíleně moc natleskaly. Na dalších stranách máte tleskačky doslova v tabulce vytleskané a popsané, jak se vytleskávají. Kromě Den den delí sem spadá také klasika Hlava, ramena, kolena, palce nebo Jak se tak dívám anebo Mikymauzíček (hlasitý smííííííích!). Proč si přijdu tak stará? :-D No ale nesmí chybět ani Ribanna jede na koni nebo Un bai vari vasinbo.

 

Sice se o mně říká, že jsem všude, ale já bych naopak řekla, že všude je právě Eliška! Známe se už víc jak dekádu. Sice jen internetově, srazy nám nevycházejí a to byla i pozvaná na svatbu, ale věřím, že nám to jednou vyjde. Eliška napsala knihu Na autismus jedině autibiotika a píše blog Divnoženka. Je psycholožka a hlavně máma tří dětí, která žije neobyčejý život. V této knize dostala slovo o tom, jestli je dítě samo venku ohrožený druh.

 

VIDEOARCHIV

Já jsem zrovna ten typ člověka, který musí všechno vidět nebo slyšet, aby si to dokázal zapamatovat, takže pro mě jsou videonávody naprosto geniální. Několik stran videoarchivu najdete na konci knihy a můžete je postupně začít prolouskávat.

 

ZÁVĚREM

No, co dodat takhle na závěr? Asi, že nikdy není pozdě na to vrátit se do svého dětství a zavzpomínat třeba zrovna v partě kamarádek nebo s vlastními dětmi a provést je vším, co jsme samy zažívaly. Začít základními hrami bez pomůcek a postupně přidat i pomůcky. Musíme si ten svět udělat hezčí alespoň tímto způsobem a vypnout hlavu od toho veškerého dění okolo.

Já doufám, že nebude dlouho trvat a začnu postupně zkoušet ve dvojici, v partě a třeba vytvoříme i nějaký kroužek zaměřený na Retrohraní. S touto knihou bude všechno hračka a společně si užijeme perfektní retrochvíle. Musíme tu omladinu okolo seznámit s tím, co bylo dobré a co nesmí být zapomenuto, ne? :-).

Pokud vás kniha Retrohraní zaujala a chtěli byste ji pořídit, najdete ji přímo ZDE. Porozhlédněte se také na webu www.retrohrani.cz kde najdete několik videonávodů.

Cena: 349Kč