Dveře ke snu, tak zní název krásného poetického příběhu o tom, že sny staví cesty i tam, kudy žádné jiné nevedou, což je velká pravda, kterou bychom si měli uvědomit a naučit se s ní pracovat. Už jen touhle větou si mě kniha získala a proto jsem přijala nabídku Albatrosmedia.cz ji pro vás zrecenzovat.
"Malý chlapec žije se svým dědečkem a psem v kraji pod vysokými skalami, kde se nedaří květinám ani stromům. Radosti zažívá jen pomálu. Chlapec ale tuší, že jsou na světě místa, kde se mu nebudou ostatní posmívat. Místa, kde rostou květiny samy od sebe a kde se mu bude dařit. Ale jak se tam dostat? Přece dveřmi! A tak začne vyřezávat dveře do uschlého kmene starého stromu. Jsou sice krásné, ale nebude možné je otevřít, natož jimi někam vstoupit. Nebo že by přece?"
Pojďme se tedy na ní podívat blíže :-).
LISTOVÁNÍ KNIHOU
Vesnice, do které se v tomto příběhu podíváme, ležela daleko od všeho. Od města, hlavní silnice, ostatních vesnic i řeky. Jediná cesta, která do ní vedla, byla prašná. Krajina kolem vyprahlá a téměř pustá.
Chlapec, se kterým se v tomto příběhu seznámíme, vyrůstal v domě na samém konci vesnice. Patřil jeho dědečkovi, který ho vychovával. O městě věděl chlapec pouze z doslechu a představoval si, jak musí být nádherné.
Seznamte se ještě s Hubertem, pejskem, kterého chlapec objevil před pár lety pod mohutným stromem za vesnicí. Byl vyhublý a zatoulaný a díky chlapci se z něj stal nejšťastnější pes na světě. Konečně měl domov a už nikdy nebyl sám.
Dědeček byl mistr truhlář, který měl za domem svou dílnu. Chlapec se od něj naučil rozumět dřevu a neraději si hrával s dřevěnými odřezky a špalíky.
S kamarády měl ale chlapec trochu potíž. Moc toho nenamluvil a nebyl zábavný společník. Neuměl ani rychle běhat. Hrál si proto nejraději s pejskem Hubertem, kterému bylo jedno, že není rychlý. Velkou událostí vždy bylo, když se v tak odlehlé vesnici objevilo auto.
Vesnice byla sice chudá, ale měla knihovnu a když se chlapci nedařilo naučit se rychleji běhat, alespoň četl a přečetl už všechny dětské knížky. Dostal doporučení na knihy o dalekých zemích, které opravdu existují a jsou možná i hezčí, než leckterá města.
O cizích zemích si jednoho dne povídali i ve škole a chlapce samozřejmě vyprávění nadchlo a tak začal sám povídat, co všechno ví a zná. Pan učitel se jediný z celé vesnice už dostal až k moři a vyprávěl dětem o slané vodě, vlnách i zvláštní vůni. Chlapec se zasnil a najednou měl pocit, že se mu přání splní a jednou se tam sám podívá.
Tu se ale chlapec dostal do sporu s partou kluků, kteří se dohadovali, kdo se první dostane k moři. Jenže chlapec byl všem pro smích. Smáli se mu, že je vždycky poslední a ukazovali si na něj prstem.
Chlapec přišel domu skleslý. Dědeček nechtěl vyzvídat ale přinesl mu z dílny odřený kufřík, který byl plný krásných nástrojů ale stejně chlapec nemohl ani usnout, protože se mu výsměch otiskl až do jeho duše. Chtěl utéct. Utéct daleko od všech, kde se mu nikdo nebude smát.
Rozhodl se, že vyrobí dveře. Dveře, které vedou do lepšího světa. Vybral si strom a začal na něm pracovat. Ostatním byl ještě víc pro smích, protože takové dveře nemůže nikdy přece otevřít a rozhodně nikam nepovedou. Celá vesnice čekala, jak ty dveře otevře ale nestalo se vůbec nic.
Hubertovi k radosti stačilo vidět chlapce, ale chlapec byl stále smutný. Ostatní hoši do něj neustále rýpali, dělali si z něj srandu ale přerušil je hlasitý zvuk motoru. Do vesnice totiž opět přijelo auto, ze kterého vystoupil pán v drahém obleku a pozorně si prohlížel dřevokresbu na stromě. Snažil se zjistit, který umělec ji vytvořil. Až se nevěřícně otočil na chlapce.
Chlapec dovedl váženou návštěvu za dědečkem a sdělil mu, že má chlapec neobyčejný dar, který je potřeba nadále rozvíjet nejlépe na umělecké škole ve městě.
Hned druhý den ráno sedl chlapec s dědečkem do červeného auta a ještě než odjeli, stihla se seběhnout celá vesnice. Někteří byli dojatí, jiní kulili oči a čahoun, který byl na chlapce ošklivý, nespustil oči z auta, které odjíždělo.
A tak chlapec najednou stál poprvé nejen ve městě ale také viděl moře. Moře ke kterému došel cestou mimo jeho dveře ve stromě. Bez těch dveří by ale nebyl tam, kde je.
ZÁVĚREM
Stejně jako mě dostala kniha Stane se zázrak, tak mě dostala i tato kniha. Jedna povídá o tom, jak je důležité umět se zastavit a poslouchat svět kolem sebe, užívat si ho všemi smysly a mít pocit, že se zastavil čas. A ta druhá vypráví o tom, že si naše sny dokáží postavit cestu i tam, kudy žádná nevede a když se nad tím zamyslíte, určitě vás napadne hned několik příkladů, které jste zažili.
Vesmír ví .. vesmír umí! Stačí si jen přát, však to říkám pořád! Jakmile si přejete a umíste s přáním pracovat, což se dá jednoduše naučit, dějí se zázraky, doslova se čaruje a žádná překážka není překážkou.
Kniha je určena všem čtenářům od 6 let.
Pokud vás kniha Dveře ke snu zaujala a chtěli byste ji zařadit do dětské knihovničky, najdete ji na eshopu Albatrosmedia.cz přímo ZDE.
Cena: 210Kč (původně 269Kč)
Žádné komentáře:
Okomentovat