Skryté příběhy znám už několik let, ale dřív jsem si říkala, že jsou na to holky ještě malé a pořád jsme měli kam jezdit na výlety, tak jsem si Skryté příběhy nechávala v záloze. Letos jsem si řekla, že už bychom nějaký vyzkoušet mohli a tak jsme se jeden den spontánně vydali do nedalekého Lokte na náš úplně první Skrytý příběh a to Válku s králem z roku 1319.
Zrovna bylo šílené vedro, byl všední den a Loket zrovna maximálně natřískaný, takže jsme narazili hned po příjezdu a to v tom, že jsme nemohli nikde zaparkovat. Museli jsme vyjet až někam do kopce ke garážím, kde jsme auto nechali. Navíc jsme šli jen podle GPS, která mi přišla pomalejší a jednou nás zavedla jinou cestou a trochu jsme si zašli.
Ale to bychom nebyli my, aby se něco nepo .. že?! Tak se na to pojďme detailněji podívat. I přes ty všechny peripetie z toho byl moc krásný výlet, díky kterému jsme objevili parádní hřiště pro děti, kam bychom se zase někdy rádi vrátili.
CO TO JSOU SKRYTÉ PŘÍBĚHY?
Skryté příběhy jsou v podstatě venkovní hrou, díky které poznáte zajímavá místa a naučíte se i něco málo o historii. Čekají vás totiž velké i malé osobnosti českých dějin. Jsou určeny dětem od 6 do 13 let ale společně s nimi si trasy užijí i dospělí.
Řídíte se mobilní aplikací, která vás provází celou trasou a zároveň i vypráví konkrétní příběh, který můžete i číst ale přeci jen holky bavil víc poslech s jinými hlasy. Vede vás podle GPS ale lepší a jistější je frčet na datech.
Trasy jsou rozmístěné po celé republice a my si vybrali tu nejbližší v Lokti. Nazývá se válka s králem a vrací nás do roku 1319. Královna Eliška Přemyslovna je na Lokti přepadena a uvězněna svým manželem a českým králem Janem.
Trvání sice píší hodinu, ale s pokud sebou máte malé děti a jedete autem, kdy musíte hledat parkování anebo se zaseknete na hřišti či v potůčku, přidejte si zhruba 1-2 další hodiny :-D.
Příjemnou cestu přeji.
NAŠE DOBRODRUŽSTVÍ STARTUJE
Tím, že jsme parkovali někde na konci Lokte jsme si docela šlápli do nohou už na začátku. GPS jsem nastartovala až co jsme dorazili do města a potřebovali jsme trefit první zastávku. Nevěděla jsem, jak moc mi to bude brát baterku.
Jakmile narazíte na místo určení, zakliknete, že jste již na místě a spustí se příběh. Každá zastávka má svůj název, svou část příběhu a také úkol ke splnění. Proto je potřeba opravdu bedlivě poslouchat. Text není moc dlouhý, většinou je přečtený do minuty, troufám si říct.
Jakmile odpovíte na otázku, můžete pokračovat dál. I když odpovíte špatně, tak pokračujete ale myslím, že se za to nějak strhávají body. Tak se snažte a dávejte si záležet :-). V Lokti jsme byli snad jen před lety ještě bezdětní na vánočních trzích, takže jsme celý výlet brali i jako průvodce Loktem.
Vyrůstala jsem v Kadani, kde je všechno po ruce a doslova na dosah. Navíc po rovince, žádné krpály, všechno na pohodu. Jenže Loket, to je věc a mít kočár, tak se asi vzteknu. Nejdříve jsme totiž šli kolem altánku dolu podél vody ale pak nás to táhlo zpátky nahoru do města. Což je docela kopec. Lepší je z mého pohledu pro takovou trasu volit zataženo, než pařák a kočár nechat doma.
Ač se to nezdá, zrovna byl čas oběda a všude doslova davy lidí. Všude zároveň šílený provoz a auta i v místech, kde byste je nečekali. Olivka se nám v nosítku vztekala, protože chtěla chodit ale já měla strach, aby někam nevlítla. Do toho holky vždycky odbyly místo určení a chtěly hned další. Asi jsou na to pořád malý, i když se jim to moc líbilo.
Já osobně jsem ale člověk přesně na tyto typy výletů a úkolů. I k moři bych s holkama chtěla jezdit víc na poznávací zájezdy, než válendo u moře. Baví mě to, zajímá mě to a líbí se mi tyto způsoby tahání dětí ven nejen na výlet, ale i s nějakým bonusem a přidanou hodnotou.
Úkoly byly někdy vědomostní a jindy se člověk musel porozhlédnout kolem ať už na budovu nebo něco spočítat, ověřit, zjistit. To i docela donutilo koukat pečlivěji a prohlížet si všechny památky a místa, kolem kterých jsme procházeli.
Trasa nás vedla přímo i náměstím, které zdobí sloup se sousoším nejsvětější trojice. Ten v letech 1717-1719 nechalo zhotovit město jako poděkování za odvrácení morové nákazy.
Na náměstí jsme zahnuli uličkou dolu na hradby nebo spíše městské opevnění, kde nás čekala další zastávka. Než jsme k ní došli, zastavili jsme se u fontánky, která v tom šíleném horku byla hmotným zázrakem. Kromě řádného ochlazení jsme si z ní udělaly i sprchu a mokří jsme byli až až. Holky někde našly mal balonek na vodu, ale měl díru, tak si s ním pohrály jen chvilku.
Vůbec jsem netušila, jak je Loket krásný a to žiju pár minut cesty už tolik let. I když ty kopce mi jen tak mé nohy neodpustí hahaha. Po splnění úkolu jsme se vydali dál, ale tady jsme se nejspíš nepohodli s GPS a šli špatně. Což ve městě typu "z kopce do kopce" nechcete.
Některé úkoly byly poblíž sebe ale poslední dva byly pěkně roztahané. Z opevnění jsme se museli dostat k lanovému parku a z něj až ke soše sv. Jana Nepomuckého.
Kromě cedule o Járovi Comrmanovi jsme narazili i na parádní babičku v okně ale z těch kopců jsme stále nadšení nebyli.
Blíže u hradu jsme nebyli ale Klaudinka tam už několikrát byla se školkou a já si pamatuju, že jsem tam se základkou jezdila pravidelně taky. Těším se, až budeme procházet společně různé hrady a zámky, muzea a památky. Když si vzpomenu na můj mladý věk a navštěvování památek, moc mě to nebralo ale přitom na ně mám skvělé vzpomínky a těším se, až tohle všechno začnu zažívat s dětmi. A budu mít pochopení pro jejich protažené výrazy :-D.
Lanový park byl tedy předposlední zastávkou z celkového počtu 7 a konečně jsme se dostali z kopců pouze na krásnou rovinku, která nás táhla až na poslední zastávku.
Zde krásně vidíte na most, kde se nejčastěji turisté fotí s hradem v pozadí a vidíte i přímo hrad zase trochu z jiného úhlu. Zde se nachází také amfiteatr, kde se pořádají různé akce a koncerty. S osvíceným hradem v pozadí to má své kouzlo.
A teď už nás čekala dlouhá cesta, k poslední zastávce. Sice rovná a částečně ve stínu ale stejně jsme byli dost ušlapaní a vyčerpaní počasím. Táhli jsme se za sebou po kilometrech. Manžel měl Olivku a holkám už se taky moc chodit nechtělo.
Ajééééje, hřiště. Holky, kterým nohy pomalu ale jistě přestávaly fungovat, se najednou rozeběhly až se jim za patama prášilo. Objevili jsme krásné hřiště s dvěmi jezírky, lekníny a menším. Zastíněné bylo sice jen částečně ale to jsme uvítali. Olivku jsem v klidu nakojila a holky si stopadesátkrát sjely tobogán. Najednou jim energie nechyběla.
Hřiště je moc hezké, s dřevěnými prvky a lavičkami k posezení. Kolem protéká průzračný potůček, který je ideální na schlazení ušlapaných nohou a osvěžení v takovém parnu. Nechtěli jsme se zdržovat moc dlouho, protože nás čekalo ještě několik kilometrů zpátky k autu, ale odpočinek bodnul.
Své si tam z mého pohledu najde každé dítě. Ať už mrňavé, které se bude brodit kamínky, tak starší, které bude prolézat všechny lanové prvky, a dokonce i milovníci klouzaček, kteří budou sjíždět tobogán hlava nehlava.
Všichni jsme měli na nohou Slipstopy, tak jsme se samozřejmě smočili. To vám byla úleva na ty nohy a navíc nás Slipstopy chladily ještě po zbytek cesty, než úplně uschly. Olivka je milovník vody, takže místo hřiště a kamínků si užívala potůček. Voda v něm byla krásně čistá a pozorovali jsme i vážky.
Kousek dál byly tyto posilovací stroje, kde jsme si trochu všichni zamakali a vydali se k poslední zastávce abychom zjistili, jak celý příběh s Eliškou Přemyslovnou vůbec dopadl.
Skvělé by bylo, pokud byste jeli vlakem, že u vlakáče v podstatě skončíte a můžete pak rovnou nasednout na vlak domu. My museli jít trasu zpátky až na úplně druhé konec Lokte k autu. Naštěstí jsme si ve městě našli zkratku brutálními schody nahoru ale skoro přímo k autu.
MOBILNÍ APLIKACE
Aplikace se nazývá přímo Skryté příběhy a je potřeba se zaregistrovat, aby se vám všechno ukládalo a abyste s ní mohli lépe pracovat.
Na mapě vidíte, kde všude a kolik je Skrytých příběhů. My jich tu moc nemáme, ale pořád je to hezké množství a doufám, že budou přibývat další a další.
Trasy si můžete filtrovat podle vaší potřeby.
Každá trasa má svůj název, příběh a obrázky. Pokud jsou vám ilustrace povědomé, určitě je znáte z časopisu Tečka a myslím, že to jsou přímo únikovky.
Výběr vašeho příběhu vypadá takto a můžete si rovnou i naplánovat cestu vlakem, což je zase jiný druh zážitku, než všude jezdit autem. Někdy příště bychom to mohli vyzkoušet takto.
Jakmile úkol splníte, zobrazí se jako červený. Úkoly si nemůžete pustit, pokud nejste zrovna na místě, takže u čeho jsem zapomněla udělat screeny, to vám zpětně nevyfotím.
Jakmile máte všechno splněno, je to odfajfkováno.
A na konci nesmí chybět gratulace ke splnění Skrytého příběhu.
ZÁVĚREM
V první řadě bych chtěla říct, že jsem nadšená z takové možnosti a i když jsou další trasy kolem nás náročnější, těším se, až se zase na některou vydáme. Je to ten typ výletu, kdy chcete někam jet, nevíte kam a zrovna se vám nechce ani moc přemýšlet. Třeba když se najednou zlepší počasí a vy toho chcete využít anebo naopak když se zhorší a vy potřebujete nějaký náhradní plán.
Nemusíte mít přímo data v mobilu, ale je to lepší. Nám GPS nestíhala a od poloviny nás zlobilo i přehrávání, takže jsem zybtek příběhu musela číst. A tím, jak GPS nestíhala, tak jsme z hradeb šli jinou cestou, než jsme měli.
Pár týdnů po tomto výletu jsem dostala nový mobil, do kterého jsem si vše převedla ale tato trasa se mi bohužel neuložila. Tak tady si vůbec nevím rady, protože kdybychom toho měli splněného víc, docela by mě to naštvalo. Přitom jsem klasicky registrovaná. Bůh ví.
Určitě mi napište, pokud jste nějaký Skrytý příběh již absolvovali a co na ně říkáte. Více informací najdete na webu www.skrytepribehy.cz.
A pokud se teprve chystáte vydat, ať se daří! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat