Čtvrtá část povídacích článků, které jsem chtěla původně psát pravidelně každý měsíc, ale Vy jste spíše čtenáři, než abyste kladli otázky, takže mám otázek vždy pomálu anebo se ptáte na soukromnější nebo citlivější otázky a potřebujete poradit, tak odpovídám jen čistě Vám.
V sérii této rubriky jsem v srpnu psala i speciál na téma světového kojícího týdne a teď bych se vrátila už zase zpátky k té povídací klasice. Ať se mi ty recenze na blogu více něčím rozbijí :-).
Otázky se točí většinou kolem aktuálního tématu a tím je porod, který se pomalu a jistě blíží a o kterém bych pak chtěla napsat i něco málo bokem. I když jsem totiž těhotná po třetí, tak opět spoustu věcí mám v plánu nebo se na ně chystám jinak a celé je to úplně jiné a nové.
Pokud by Vás zajímaly předchozí části, které jsem zodpovídala, tak tady jsou všechny odkazy:
V sérii této rubriky jsem v srpnu psala i speciál na téma světového kojícího týdne a teď bych se vrátila už zase zpátky k té povídací klasice. Ať se mi ty recenze na blogu více něčím rozbijí :-).
Otázky se točí většinou kolem aktuálního tématu a tím je porod, který se pomalu a jistě blíží a o kterém bych pak chtěla napsat i něco málo bokem. I když jsem totiž těhotná po třetí, tak opět spoustu věcí mám v plánu nebo se na ně chystám jinak a celé je to úplně jiné a nové.
Pokud by Vás zajímaly předchozí části, které jsem zodpovídala, tak tady jsou všechny odkazy:
- Ptáte se mě - 1. část
- Ptáte se mě - 2. část
- Ptáte se mě - 3. část
- Ptáte se mě - Světový týden kojení 2019
1. JAK VŠE STÍHÁŠ? BRIGÁDA, BLOG, RECENZE ATD.? MÁM 3 LETOU DCERU A 2 MĚSÍČNÍ MIMINKO. PŘIJDU SI, ŽE JEN ŘEŠIM DOMÁCNOST, DĚTI A NENI NA NIC ČAS. STEJNĚ JE DOMA BORDEL A VAŘENÍ UŽ VYLOŽENĚ NEMÁM RÁDA, ALE MUSIM.
Upřímně? Sama nevim. Když začali vánoční prázdniny a já si od půlky prosince dala nějaký ten "oddech" od blogu i když jsem se snažila být stále aktivní na Facebooku, tak jsem si říkala, jak jsem to mohla celou dobu zvládat? Jak jsem to mohla celou dobu stíhat? Jak je to vůbec možný? A i proto bych chtěla letos zvolnit. Jenže ono je to tak návykové, že se obávám, že do toho zase brzy spadnu.
Nemám pocit, že bych třeba něco zanedbávala a brigáda byla večerní. Spíš jsem se o ten čas tou brigádou ještě víc obrala a i přes to jsem všechno stíhala psát a zpětně to opravdu nechápu. Vždy jsou u mě nejnáročnější měsíce před Vánoci, kdy pociťuji větší tlak, ale to k tomu patří.
Musím ale říct, že já domácnost vyloženě nehrotím. Co počká, to počká. A vaření je ideální na více dní nebo zapojit celou rodinu včetně dětí a udelat si z toho společně strávený čas. Nebo se nechat rozmazlovat od manžela tím, že mu pořádně zalichotíte jak dobře umí vařit a hned zase brzy něco uvaří .. hahaha. A v neposlední řadě mi opravdu ve velkém pomáhá manžel. Bez něj bych se asi zcvokla, kdyby nebyl tolik nápomocen.
2. PŘIPRAVUJEŠ SE NĚJAKÝM ZPŮSOBEM NA POROD?
Nepřipravuju se jinak. Myslela jsem si, že to bude úplně jiné a že i můj přístup bude úplně jiný, než v podstatě je. Abych dosáhla svého cíle, tak jsem si chtěla všechno načíst a tak, ale cítila jsem z vlastní strany takový tlak a řekla jsem si, že takhle to nechci a nechala jsem to být, plynout, bez ohledu na ten můj cíl jsem prožívala průběh a vůbec na závěr nekoukala. Byl v nedohlednu, daleko. Čekala jsem, až ten pocit přijde. Až budu mít pocit, že samu sebe netlačím ale přijde přirozeně.
Měla jsem i strach s někým řešit to, že chci jít bezpochyb do šance VBA2C tedy do vaginálního porodu po dvou císařích. Bála jsem se, aby ve mně nevznikl strach a obavy a bála jsem se reakcí těch s kterými to téma potřebovat řešit.
No a když to přišlo, tak jsem se jen otevřela mojí doktorce, ta moje rozhodnutí k mému překvapení přijala a popřála mi štěstí. No a najednou jsem si domluvila vlastní PA (porodní asistentku) a zároveň jsem v pravidelném kontaktu s úžasnou dulou, se kterou si přátelsky píšeme. Obě mi jsou obrovskou podporou a jsem za ně moc vděčná.
Pak už jsem jen bojovala s obavami, jak moji cestu za VBA2C přijme porodnice. Osud mi zavál do cesty tu nejlepší možnost, kterou jsem mohla získat. Doktorka, ve které mám absolutní podporu, která mi nechává prostor, klid, pohodu. Doktorka, která na nic netlačí, nevyhrožuje, nestraší, neděsí.
To mi k veškeré přípravě bohatě stačí. Mít klid, pohodu, volnost a hlavně podporu. Podporu ve všech, co mám kolem sebe a to včetně doktorky. Mít čas na to, aby se porod rozjel sám. Být v klidu a nic netlačit. Tak by to mělo být. Takže piju maliníkový čaj každý den a to je celé :-).
Upřímně? Sama nevim. Když začali vánoční prázdniny a já si od půlky prosince dala nějaký ten "oddech" od blogu i když jsem se snažila být stále aktivní na Facebooku, tak jsem si říkala, jak jsem to mohla celou dobu zvládat? Jak jsem to mohla celou dobu stíhat? Jak je to vůbec možný? A i proto bych chtěla letos zvolnit. Jenže ono je to tak návykové, že se obávám, že do toho zase brzy spadnu.
Nemám pocit, že bych třeba něco zanedbávala a brigáda byla večerní. Spíš jsem se o ten čas tou brigádou ještě víc obrala a i přes to jsem všechno stíhala psát a zpětně to opravdu nechápu. Vždy jsou u mě nejnáročnější měsíce před Vánoci, kdy pociťuji větší tlak, ale to k tomu patří.
Musím ale říct, že já domácnost vyloženě nehrotím. Co počká, to počká. A vaření je ideální na více dní nebo zapojit celou rodinu včetně dětí a udelat si z toho společně strávený čas. Nebo se nechat rozmazlovat od manžela tím, že mu pořádně zalichotíte jak dobře umí vařit a hned zase brzy něco uvaří .. hahaha. A v neposlední řadě mi opravdu ve velkém pomáhá manžel. Bez něj bych se asi zcvokla, kdyby nebyl tolik nápomocen.
2. PŘIPRAVUJEŠ SE NĚJAKÝM ZPŮSOBEM NA POROD?
Nepřipravuju se jinak. Myslela jsem si, že to bude úplně jiné a že i můj přístup bude úplně jiný, než v podstatě je. Abych dosáhla svého cíle, tak jsem si chtěla všechno načíst a tak, ale cítila jsem z vlastní strany takový tlak a řekla jsem si, že takhle to nechci a nechala jsem to být, plynout, bez ohledu na ten můj cíl jsem prožívala průběh a vůbec na závěr nekoukala. Byl v nedohlednu, daleko. Čekala jsem, až ten pocit přijde. Až budu mít pocit, že samu sebe netlačím ale přijde přirozeně.
Měla jsem i strach s někým řešit to, že chci jít bezpochyb do šance VBA2C tedy do vaginálního porodu po dvou císařích. Bála jsem se, aby ve mně nevznikl strach a obavy a bála jsem se reakcí těch s kterými to téma potřebovat řešit.
No a když to přišlo, tak jsem se jen otevřela mojí doktorce, ta moje rozhodnutí k mému překvapení přijala a popřála mi štěstí. No a najednou jsem si domluvila vlastní PA (porodní asistentku) a zároveň jsem v pravidelném kontaktu s úžasnou dulou, se kterou si přátelsky píšeme. Obě mi jsou obrovskou podporou a jsem za ně moc vděčná.
Pak už jsem jen bojovala s obavami, jak moji cestu za VBA2C přijme porodnice. Osud mi zavál do cesty tu nejlepší možnost, kterou jsem mohla získat. Doktorka, ve které mám absolutní podporu, která mi nechává prostor, klid, pohodu. Doktorka, která na nic netlačí, nevyhrožuje, nestraší, neděsí.
To mi k veškeré přípravě bohatě stačí. Mít klid, pohodu, volnost a hlavně podporu. Podporu ve všech, co mám kolem sebe a to včetně doktorky. Mít čas na to, aby se porod rozjel sám. Být v klidu a nic netlačit. Tak by to mělo být. Takže piju maliníkový čaj každý den a to je celé :-).
3. JAK SE HOLKY TĚŠÍ NA SÉGRU?
Klaudinka se při každé větě o tom, že se chystám na kontrolu, zeptala, jestli mi už paní doktorka miminko vyndá, tak jsem jí odpověděla, že ne, že je ještě brzy a že doufám, že miminko vyleze samo až bude chtít a nebude ho nikdo vyndavat :-D.
Sofinka mi pro změnu neustále pusinkuje a hladí bříško. To mi dělala i Klaudinka, když byla v podobném věku, ale teď už je to jiný, jak je starší. Sofi se často s břichem mazlí, ale Klaudinka mi třeba dá ráda ruku na břicho a čeká na pohyby. Z toho je úplně paf.
Jinak se na ségru (doufám) těší a zatím poctivě všechno testují, zkoumají a zkouší a to jak přebalovák, tak i hnízdo, polštář atd.
4. PROČ NOSÍŠ V ŠÁTKU A NE V NOSÍTKU?
Nosítka mi nikdy nebyla pořádně pohodlná. U Klaudinky jsem měla vázací a to bylo tak nějak v pohodě, protože jsem si ho kompletně uvázala, ale abych měla klasicky přeskové, to v žádném případě neexistovalo. Všude mě to mačkalo, tlačilo, přišla jsem si jako ve svěrací kazajce.
Klaudinka byla nošena nepravidelně v tom vázacím nosítku a později ve větším, které jsem nechala ušít z metrážové látky - neinformovaná jsem místo nosícího šátku koupila metráž. A to má teď zapůjčené dlouhodobě kamarádka.
Sofinka od narození v šátku a ty jsem si zamilovala. Baví mě, jak tělo doslova obepnou, obejmou, splynou s ním a pokud si na úvazu dáte záležet, je to jako slast. Jsou ale i šátky, které jsou náchylné na jakékoliv odfláknutí. Měla jsem tu možnost otestovat několik desítek šátků a desítku nosítek, abych nabrala zkušenosti a vyzkoušela i něco nového. Zapojovala jsem se do testování šátků/nosítek v nosící skupině na Facebooku téměř celé nosící období + jsem měla některé šátky zapůjčené i od kamarádky z druhé strany republiky a taky ze Slovenska.
Díky tomu jsem si vyzkoušela úžasné mazlíky ale taky nasránky (ty, které lehce odfláknete a dají vám to doslova sežrat). Proplouvala jsem nosícím světem každou chvíli s jiným šátkem. Kolikrát mi vyšel jiný šátek každý týden a bylo to opravdu bájo.
U Sofinky mi kamarádka darovala nosítko Lenka, které je oboustranné a výhodou je to, že bederní pás má na kroužky. To je snad jediné nosítko, které mi je pohodlné. Troufám si říct, že to je i materiálem, ze kterého je ušité, protože ty šátky jsou měkké.
Do třetice se už nechci zapojovat do testování šátků či nosítek. Vyzkoušela jsem toho opravdu hromadu a nadále mě to neláká, takže si pořídím (časem) buď nějaký svůj šátek anebo zůstanu u ring sling šátků v kombinaci s nosítkem Lenkou, které mi vyhovuje ale pořád to neni ono. Šátek je prostě šátek, co si budeme povídat. Mám zatím zapůjčenou Divu a uvidíme, jak to nakonec celé dopadne.
5. PROČ SIS ZVOLILA ZASE JINOU PORODNICI?
Důvodů je několik. V první řadě když má člověk jedno dítě, tak ho někam na hlídání po známých docela dobře udá - Klaudinka takto docela vtipně pendlovala, když jsem byla v porodnici. Ale ne každé dítě na to je, aby každou chvíli bylo jinde podle potřeby. A hlavně dvě děti už takhle nikam kamarádům nebo známým jen tak neudáte. Takže Kadaň = mamka, která bude holky hlídat.
Dalším důvodem je to, že máme v Kadani pediatra. Takže tím vyřeším i kontrolu po porodu aniž bychom museli jet hodinu ze Sokolova do Kadaně a pak zase zpátky. No a první dny po propuštění, než dojde na kontrolu, budeme všichni u mamky.
A také s tím souvisí to, že jsem hledala "respektující" porodnici v mé cestě za VBA2C. Tady u nás se totiž nic takového nepodporuje. Možná bych to nějakým způsobem uhrála, ale já se odmítám nějak stresovat, dohadovat a přesvědčovat, že to chci takhle a že si za tím stojím. V kadaňské porodnici je k tomu naprosto skvělý přístup. Doktorka mě podporuje a sama věří, že mám velkou šanci porodit přirozeně po dvou sekcích a to je to nejlepší, co bych si mohla přát. Tady mi všichni říkali, že třetí císař bude automaticky. Říkali mi to už po porodu Sofinky a táhlo se to se mnou celé těhotenství, proto jsem o tom ani moc nepsala, nechtěla jsem to rozebírat.
Bohužel po císařích nemůžu využít jejich CAP tedy centrum aktivního porodu, kde je možnost rodit třeba i do vody, ale i tak jsem z jejich přístupu nadšená a doufám, že to bude přetrvávat i při porodu jako takovém.
Zpětně mě docela mrzí, že jsem si kadaňskou porodnici nezvolila už u Klaudinky, ale jsou věci, na které člověk musí přijít sám a na které přijde až po zkušenostech. Já ty zkušenosti nejspíš potřebovala získat a i přes to, co jsem si zažila třeba v porodnici u Klaudinky, jsem za to asi i ráda, protože mě to někam posunulo, něco naučilo a mám co dál předávat.
ZÁVĚREM
Děkuji za další sérii otázek a určitě se ptejte dál, ať mám zase o čem psát :-).
Určitě budu psát článek i o porodu, o tom proč jsem si zvolila vlastní porodní asistentku, co jsem řešila s dulou a možná bych i pro zajímavost srovnala všechny tři porody, protože se můj přístup pokaždé rapidně změnil a to jsem si myslela, že už to jinak snad ani nejde.
Hlavní je, aby člověk dal na svoje pocity, aby si nenechal nasadit brouka do hlavy a aby si stál za svým rozhodnutím - k tomu je ale taky potřeba mít někoho k ruce, kdo Vás podpoří a v kom tu podporu máte. To je pak úplně nejvíc :-).
Klaudinka se při každé větě o tom, že se chystám na kontrolu, zeptala, jestli mi už paní doktorka miminko vyndá, tak jsem jí odpověděla, že ne, že je ještě brzy a že doufám, že miminko vyleze samo až bude chtít a nebude ho nikdo vyndavat :-D.
Sofinka mi pro změnu neustále pusinkuje a hladí bříško. To mi dělala i Klaudinka, když byla v podobném věku, ale teď už je to jiný, jak je starší. Sofi se často s břichem mazlí, ale Klaudinka mi třeba dá ráda ruku na břicho a čeká na pohyby. Z toho je úplně paf.
Jinak se na ségru (doufám) těší a zatím poctivě všechno testují, zkoumají a zkouší a to jak přebalovák, tak i hnízdo, polštář atd.
4. PROČ NOSÍŠ V ŠÁTKU A NE V NOSÍTKU?
Nosítka mi nikdy nebyla pořádně pohodlná. U Klaudinky jsem měla vázací a to bylo tak nějak v pohodě, protože jsem si ho kompletně uvázala, ale abych měla klasicky přeskové, to v žádném případě neexistovalo. Všude mě to mačkalo, tlačilo, přišla jsem si jako ve svěrací kazajce.
Klaudinka byla nošena nepravidelně v tom vázacím nosítku a později ve větším, které jsem nechala ušít z metrážové látky - neinformovaná jsem místo nosícího šátku koupila metráž. A to má teď zapůjčené dlouhodobě kamarádka.
Sofinka od narození v šátku a ty jsem si zamilovala. Baví mě, jak tělo doslova obepnou, obejmou, splynou s ním a pokud si na úvazu dáte záležet, je to jako slast. Jsou ale i šátky, které jsou náchylné na jakékoliv odfláknutí. Měla jsem tu možnost otestovat několik desítek šátků a desítku nosítek, abych nabrala zkušenosti a vyzkoušela i něco nového. Zapojovala jsem se do testování šátků/nosítek v nosící skupině na Facebooku téměř celé nosící období + jsem měla některé šátky zapůjčené i od kamarádky z druhé strany republiky a taky ze Slovenska.
Díky tomu jsem si vyzkoušela úžasné mazlíky ale taky nasránky (ty, které lehce odfláknete a dají vám to doslova sežrat). Proplouvala jsem nosícím světem každou chvíli s jiným šátkem. Kolikrát mi vyšel jiný šátek každý týden a bylo to opravdu bájo.
U Sofinky mi kamarádka darovala nosítko Lenka, které je oboustranné a výhodou je to, že bederní pás má na kroužky. To je snad jediné nosítko, které mi je pohodlné. Troufám si říct, že to je i materiálem, ze kterého je ušité, protože ty šátky jsou měkké.
Do třetice se už nechci zapojovat do testování šátků či nosítek. Vyzkoušela jsem toho opravdu hromadu a nadále mě to neláká, takže si pořídím (časem) buď nějaký svůj šátek anebo zůstanu u ring sling šátků v kombinaci s nosítkem Lenkou, které mi vyhovuje ale pořád to neni ono. Šátek je prostě šátek, co si budeme povídat. Mám zatím zapůjčenou Divu a uvidíme, jak to nakonec celé dopadne.
5. PROČ SIS ZVOLILA ZASE JINOU PORODNICI?
Důvodů je několik. V první řadě když má člověk jedno dítě, tak ho někam na hlídání po známých docela dobře udá - Klaudinka takto docela vtipně pendlovala, když jsem byla v porodnici. Ale ne každé dítě na to je, aby každou chvíli bylo jinde podle potřeby. A hlavně dvě děti už takhle nikam kamarádům nebo známým jen tak neudáte. Takže Kadaň = mamka, která bude holky hlídat.
Dalším důvodem je to, že máme v Kadani pediatra. Takže tím vyřeším i kontrolu po porodu aniž bychom museli jet hodinu ze Sokolova do Kadaně a pak zase zpátky. No a první dny po propuštění, než dojde na kontrolu, budeme všichni u mamky.
A také s tím souvisí to, že jsem hledala "respektující" porodnici v mé cestě za VBA2C. Tady u nás se totiž nic takového nepodporuje. Možná bych to nějakým způsobem uhrála, ale já se odmítám nějak stresovat, dohadovat a přesvědčovat, že to chci takhle a že si za tím stojím. V kadaňské porodnici je k tomu naprosto skvělý přístup. Doktorka mě podporuje a sama věří, že mám velkou šanci porodit přirozeně po dvou sekcích a to je to nejlepší, co bych si mohla přát. Tady mi všichni říkali, že třetí císař bude automaticky. Říkali mi to už po porodu Sofinky a táhlo se to se mnou celé těhotenství, proto jsem o tom ani moc nepsala, nechtěla jsem to rozebírat.
Bohužel po císařích nemůžu využít jejich CAP tedy centrum aktivního porodu, kde je možnost rodit třeba i do vody, ale i tak jsem z jejich přístupu nadšená a doufám, že to bude přetrvávat i při porodu jako takovém.
Zpětně mě docela mrzí, že jsem si kadaňskou porodnici nezvolila už u Klaudinky, ale jsou věci, na které člověk musí přijít sám a na které přijde až po zkušenostech. Já ty zkušenosti nejspíš potřebovala získat a i přes to, co jsem si zažila třeba v porodnici u Klaudinky, jsem za to asi i ráda, protože mě to někam posunulo, něco naučilo a mám co dál předávat.
ZÁVĚREM
Děkuji za další sérii otázek a určitě se ptejte dál, ať mám zase o čem psát :-).
Určitě budu psát článek i o porodu, o tom proč jsem si zvolila vlastní porodní asistentku, co jsem řešila s dulou a možná bych i pro zajímavost srovnala všechny tři porody, protože se můj přístup pokaždé rapidně změnil a to jsem si myslela, že už to jinak snad ani nejde.
Hlavní je, aby člověk dal na svoje pocity, aby si nenechal nasadit brouka do hlavy a aby si stál za svým rozhodnutím - k tomu je ale taky potřeba mít někoho k ruce, kdo Vás podpoří a v kom tu podporu máte. To je pak úplně nejvíc :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat