V lednu jsem se rozhodla pro nový typ pravidelného článku s názvem Ptáte se mě.
První dvě části již máme za sebou - pro přehled toho, co už padlo a na co jsem už odpovídala se můžete podívat zpětně na první část i druhou část.
Ať se případně další otázky neopakují :-).
1. VÍM, ŽE SE ZAJÍMÁŠ O MONTESSORI, TAK BY MĚ ZAJÍMALO UPLATŇOVÁNÍ MONTESSORI V PRAXI - U VÁS DOMA? MYSLÍM, ŽE JE TO TEĎ VELKÝ BOOM, ALE NE VŠICHNI TO ÚPLNĚ POCHOPILI.
O Montessori pedagogiku se zajímám, tak nějak po svém, přibližně 4 roky a beru si z toho jen to, co se mi zamlouvá a co se mi líbí. Montessori neni o pomůckách, Montessori je hlavně o praktickém životě a připraveném prostředí.
Je pravda, že to spousta lidí chápe jinak a proto, pokud chcete získat opravdové informace a nemáte čas číst knihy, doporučuji online Montessori kurz montessorikurz.cz, kterým jsem si sama v minulém roce prošla a i přes to, jak jsem se o Montessori zajímala, tak se mi dostalo nespočet nových informací. Všechno do sebe začalo mnohem více zapadat a začala jsem se na Montessori jako na celek dívat zase trochu jiným pohledem.
Dma se snažím, aby všechno mělo své místo. Aby holky věděly kde co najdou a kam patří. Každá aby měla svůj prostor, svoje potřeby. Ale nemají třeba v kuchyni svoje šuplíky nebo svoje poličky, na to nemáme zas tolik prostoru. Spíš jsme celý byt přizpůsobily tomu, aby v něm mohly fungovat stejně jako my.
Postupně se o připraveném prostředí chystám napsat samostatný článek pro představu, ale není to podle mě nic zvláštního. Spíš taková automatika, která člověku postupně dochází. Třeba, když se přijde domu, aby se dítě samo svléklo a bundu pověsilo na háček, na který dosáhne. Aby vědělo, kde má svoje ponožky, kalhotky, pyžamo. Aby dosáhlo na koš se špinavým prádlem a tak.
Klaudinka se už ve svém věku obsluhuje sama i co se týče jídla. Jde do lednice, nalije si mlíko nebo šťávu, ukrojí si bábovku nebo koláč a přinese si to ke stolu. Ve školce pravidelně pečou a pomáhá i doma s vařením a pečením. To samé Sofinka, ta mi neustále něco míchá nebo se mnou vaří. Je potřeba, aby co nejdříve odlišovaly co je horké a jakmile zjistí, že je to horké a že to pálí, tak je to pak neláká.
Pořád ale mám na čem ještěě pracovat, pořád je co zlepšovat a co měnit. Ke všemu ale člověk musí dozrát, musí mu to dávat smysl. Nedá se to tlačit nebo lámat přes koleno. Musí se to hlavně pochopit a musí to pochopit i ty děti.
Je to způsob života dá se říct :-).
2. ZAJÍMALO BY MĚ, JAK ŘEŠÍŠ URČITÉ "VÝCHOVNÉ PROBLÉMY". MÁM DVĚ DĚTI A KOLIKRÁT SE PEROU, TAK BY MĚ ZAJÍMALO, JESTLI A JAK TO ŘEŠÍŠ?
Já jsem v těch dětských konfliktech celkově (bez ohledu na sourozence nebo kamarády anebo děti venku) taková, že je to nechám řešit samotné a jen pozoruji, co se děje. Jakmile pak začne být zle, že třeba dojde k "napadení" (:-D), tak už zasáhnu, ale jinak je nechám aby si to vyříkali sami.
Snažím se aby dodržovaly to, že nejdřív má hračku jedna a až jí pustí, tak si ji vezme druhá. A pokud jde o nějakou hru, tak aby si hrály společně. Nebo klasicky pokud jde o něco, co máme víckrát, tak se najde druhá panenka, další auto apod.
Sofi má teď období, že je všechno její, takže zkouší ve velkym, že je její i záchod, ale nic náročnýho - i když s tim záchodem to zrovna docela náročný je :-D.
A bojují i o místo v posteli. Nejraději by spaly na stejném místě. To jsem se pokusila vyřešit samolepkami, aby měla každá u svého místa samolepky, ale nic moc. Tohle přejde, až bude každá ve svý posteli. Snad se toho jednou dočkáme. Zatim se jim nechce a nám taky ne :-D.
Pak u starších dětí se to dá krásně i vykomunikovat. K tomu vedou děti u nás ve školce. Aby se spory naučily řešit společně a aby i samy navrhly řešení.
3. MUSELA JSI SE NĚKDY VYROVNÁVAT (A JAK) S NÁZORY NA VÝCHOVU ZE STRAN NAŠICH RODIČŮ? (VE SMYSLU MY JSME TO DĚLALI TAKHLE ATD.)
Musím říct, že nikdy nevznikly nějaké velké konflikty nebo spory. Spíš co se týče třeba obuvi, tak to jsem s mamkou hodně diskutovala, protože jsme se nemohly sejít ani v kompromisu, ale fakt nic, co by vyvolalo dusno nebo přetrhalo styk.
Co se týče tématu kojení, tak to už vůbec ne. Klaudinka byla kojená 5 let a pak došlo k samoodstavení z její strany. Což je doslova dokojení až do cíle. A u Sofi to nikdo neřeší.
V jídle ale kolikrát spor vzniknul, především ze strany tchýně, ale tam stačilo říct, že to holky třeba nejí anebo že si to sní doma a dál se v tom nešťourat, protože zrovna tady to šťourání stejně nemělo smysl.
Spíš když už jsem se dostala do konfliktu nebo sporu, tak to nebylo ze strany mamky ani tchýně ale spíš ze strany okolí - kamarádek, známých. A to například co se týče soukromé školky, metody BLW nebo zrovna toho kojení.
Je to mnohdy boj, ale zkuste to brát tak, že kdo nechce, ten to stejně nepochopí.
ZÁVĚREM
Děkuji za další sérii otázek, na které jsem se pokusila odpovědět upřímně a tak, jak to prostě máme my. Doufám, že Vám pomohou v čemkoliv zrovna potřebujete, že Vás uklidní nebo že Vás třeba i namotivují a nakopnou.
Tento článek je trochu kratší, ale i tak padly zajímavé otázky.
Určitě pište i nadále :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat