ČTEME: Solfánci a Sluneční královna - Srdce jako nejvyšší forma odvahy

Solfánci a Sluneční královna. Kniha, u které jsem se rozplývala už v době, kdy vznikala. Kniha, která je vytvořena v mých barvách a naprosto přesně technikou, kterou miluju ze všeho nejvíc - akvarelem. A to jsem psala už i autorce Martině, že kdybych někdy vytvářela pohádkovou knihu, vypadala by přesně takhle.

Musím zmínit i úžasnou ilustrátorku Lucy Bumpkin, kterou aktivně sleduju na Instagramu a která je jednoduše úžasná. A je až k neuvěření, jak dají ilustrace pohádkám kouzlo a jaký úžasný svět společně dokázaly vytvořit.

Autorka Martina Mia svobodová má na svém kontě už skvělé Indigové pohádky. Tohle je zase úplně něco jiného a přitom tam ta přidaná hodnota a myšlenka, kterou si vezmou k srdci i dospělí, opět je.

Tohle asi nebude nezaujatá recenze, protože je to prostě láska. I kdybych ji nečetla, tak bych ji milovala. Jako kdyby mi někdo vlezl do hlavy, spojil všechno co mám ráda a co sama v životě využívám a vytvořil úžasný pohádkový příběh. 

Pojďte se ponořit do světa Solfánků, seznamte se se Sluneční královnou a otevřete svá srdce:-).

 

 

Solfánci a Sluneční královna byly dlouho plánovanou knihou, které jsem se po přečtení Indigových pohádek nemohla dočkat, protože jsem věřila, že to bude stejná paráda a nepřestává mě fascinovat umění vytvořit něco takového. Já sama umím psát pouze o tom, co jsem prožila, zažila a o svých zkušenostech ale tohle, tohle je dílo, které mě doslova umlčelo a tak, jak jsem ukecaná a upsaná, tak teď nemám absolutně slov. Ach :-).

OBSAH/ROZDĚLENÍ KNIHY 

Kniha nemá žádný obsah ani rozdělení kapitol. Je to příběh, který plyne a vy plynete s ním. Je to příběh do kterého se začtete a stále vás zajímá, co se bude dít dál. Je to ovšem poměrně dlouhý příběh o cca sto stránkách, takže pokud byste ho chtěli číst na etapy a skončit vždy nějakým zakončením, můžete se řídit velkými písmeny na začátku vět. Dle nich jsem knihu četla já, protože jsem neměla kapacitu přečíst ji naráz, i když k tomu opravdu svádí.

ZAČÍNÁME ČÍST

Vítejte mezi Solfánky. Jsou to malá stvoření, kterým patří celý vesmír a jsou to v podstatě notičky pojmenované Do, Re, Mi, Fa, Sol, La, Si a Jájaj. Rádi hrají fotbal a svým zpěvem udržují celý vesmír v rovnováze. Dočtete se o nich, že mají v místě srdce díru, kterou dostávají góly. Jenže malého Jájaje už nebaví dostávat góly a přeje si, aby všechny góly už jenom chytil.

Důležité je, přát si správně. Ne způsobem "nechci dostávat už žádný gól", protože do přání nepatří negace, ale způsobem "chci už chytit každý gól". Tento úryvek mě v textu hodně potěšil, protože přesně takhle to s přáním je a přesně takhle to funguje. Vesmír neodlišuje jestli něco nechcete, jednoduše "slyší" přání a tak vám to tam pošle.

Vzpomeňte si třeba na ústní zkoušky nebo tahání maturitních otázek. Kolikrát se vám stalo, že jste si vytáhli přesně to, co jste nechtěli - a o tom to je.

 

Tím, že Jájaj dostal gól, který skrze něj proletěl silně, vystřelilo ho to do vesmíru a chvíli trvá, než se taková roztočený Solfánek vrátí zpátky. Už byl naštvaný a nechtěl dostávat góly. Snažil se oslovit Měsíc a poprosit ho o radu. Jenže s jeho odpovědí vůbec nebyl spokojený. Ani Venuše mu nedokázala odpovědět tak, jak potřeboval. Až narazil na profesora T.a.CHa a ten mu poradil, aby uzavřel své srdce.

Jenže takhle to nejde, to není nic dobrého, ale to, co se může stát, už Jájaj nezaslechnul. Vesmír posmutněl a Jájaj byl šťastný, že už chytí všechny góly a že se mu splnilo přesně to, co chtěl.

Když se vrátil zpátky k Solfánkům, natěšeně se vrhnul do hry, až to Solfánky překvapilo, protože Jájaj nemá fotbal vůbec rád. Raději studuje Perseidy a žije si ve své bublině. Kdežto najednou se do brány hrnul a těšil se, jak začne chytat. A opravdu. Chytil všechny střely, nepustil žádný gól.

Solfánci udiveně koukali a chtěli taky. Bohužel jim své tajemství prozradil a tak všichni Solfánci uzavřeli svá srdce. Sice si fotbal užívali a hráli ho neustále, ale problém nastal v jejich nitru. Začali být na sebe zlý, protivní, uráželi se, shazovali se až to najednou vesmír nevydržel a převrátil se na stranu.

 

A kam se Solfánci sesypali? Až k nohám Sluneční královny, kterou ještě nikdy neviděli. Jen se o ní povídalo. Byla mnohem krásnější, než se domnívali. Svěřili se jí s tím průšvihem, který způsobili a královna nebyla vůbec ráda. Zvlášť, když šlyšela, jak se mezi sebou neustále dohadují.

Solfánci se vždycky měli rádi. Byli vždycky nejlepší kamarádi, jenže tím, jak uzavřeli svá srdce se docela změnili a už nebyli tak přátelští. Sluneční královna zkusila pár svých triků, ale nic Solfánkům nezabralo. Situace byla vážnější, než sama čekala.

Solfánci musí svá srdce vylečit sami, ale jak?

Porušili hlavní zákon vesmíru, harmonii. Ten může opravit jenom jiný zákon, ale jaký? Co může být silnější? Co dokáže srdce zase otevřít? Je to snadné, je to všude, ale nejčastěji se rodí na Zemi. Je to přece láska. A tak se Solfánci společně se Sluneční královnou rozhodli navštívit Zemi. Sluneční královna upletla krajku, po které na Zemi slezli. 

 

Jenže to nebylo jen tak. Dostali se na území krále Miříkovitého království a celý příběh se docela zkomplikoval. Jak už to v království bývá, vždy jedno království bojuje s jiným anebo s vícero až je z toho chaos. Solfánci za Miříkovité království vyhrávali všechny fotbalové zápasy a mysleli si, jak získávají lásku. Jenže není láska jako láska a zde docházelo spíš k záměně slávy za lásku.

 

Král do toho všeho ještě nabil pocit, že je nejmocnější na světě a chtěl ovládnout okolní území, využil k tomu Sluneční královnu i Solfánky způsobem, o kterém neměli ani tušení. Navíc jako kdyby úplně zapomněli, proč na Zemi přišli.

Královna zaslechla, co se děje na velké schůzi asociace semínkového fotbalu a vůbec se jí to nelíbilo, bohužel procitla pozdě a stalo se jí to osudným. Co teď? Královna zmizela a Solfánci vůbec netušili, jak situaci řešit a chaoticky pobíhali kolem dokola.

A jak příběh pokračoval? Mezi královstvím, královnou a Solfánky už více nebylo přátelské atmosféry a král se snažil za každou cenu získat zlatý plát, potřeboval donutit královnu plést a bylo mu jedno, jakým způsobem a co všechno může ohrozit. Postaví se Solfánci králi? Zachrání Sluneční královnu, která je doslova sestřelena z létajícího vozíku? A co ta jejich srdce? Kde najdou lásku, aby se jim opět otevřela? Neobejde se to bez boje - fotbalového. Jak to všechno skončí?

 

Kniha je propletena opravdu nádhernými ilustracemi. Je jich tolik, že nevíte, kterou si dříve prohlížet a ty malé detaily. Já bych je všechny nejraději měla zarámované jako obrazy. Jsou tak pestré, syté, barevné, jedinečné. Někdy až dojemné, jindy až vtipné.

 

Příběh upozorňuje na důležitost otevřených srdcí, na největší zbraň v podobě úsměvu a největší kouzlo v podobě slova. Zmiňuje co s člověkem dělá strach a závist, co je člověk schopný udělat, aby se zbavil své konkurence. Strach je mocný a jednat ze strachu nezpůsobí nic dobrého, naopak to můe napáchat mnoho škody. Strach, že nejsme dost dobří. Strach, že selžeme. Strach, být sami sebou.

 

 

Líbí se mi, když dětské knížky zasáhnou ve stejné míře i dospělé a jak má člověk najednou pocit, že přesně tohle teď potřebuje číst. Že přesně tohle je něco, co trápí i jeho samotného. A že každý má možnost něco změnit. Každý ze Solfánků představuje něco jiného - Do představuje čas, Re představuje pohyb, Mi znamená smích, Fa je rozum, Sol je pokušení, La je rytmus, Si představuje vůni, ale co je Jájaj? To se dozvíte na konci příběhu, až na to sám přijde :-).

 

VIDEO NA YOUTUBE

 

 

ZÁVĚREM

Nejdřív se zdá, že kniha vypráví příběh o Jájajovi, který už nechtěl dostávat góly, ale pak se dostaneme na Zemi, kde příběh dostane jiný směr a zjistíme, co v nás všech dokáže způsobit strach. Když zmizí Sluneční královna, která je následně v ohrožení života, Solfánkům dojde, že vůbec nezáleží na vítězství, slávě či metálech a zároveň si připomeneme, že sílu musíme hledat vždy sami v sobě. Mít srdce otevřená a věřit v happy endy :-).

Po dočtení knihy, když to vezmu ze svého dospělého pohledu, jsem cítila vlnu postřehů, na které nemáte čas myslet v tom uspěchaném světě a zároveň se jimi ale necháváme neustále pohlcovat. Také jsem po dočtení knihy cítila takový ten hřejivý klid, mír a slunce v duši :-D. Ale cítila jsem i potřebu něco změnit ve svých pocitech a ve svém strachu.

Doporučený věk pro tuto knížku je z mého pohledu předškolní až školní, ale Solfánci jsou malí úžasňáci, že bych je představila i mladším dětem. Byť třeba příběhu úplně neporozumí, můžou překvapit, že je zaujme. Pro mě to je srdcovka a holkám bude zdobit pokojíček jako ten nejkrásnější pozitivní šperk.

 

Chtěla bych Martině i Lucy pogratulovat k takové nádheře, která z mého pohledu Indigové pohádky naprosto předčila. Moc děkuji za knížku k recenzi a přeji mnoho úspěchů, ať v ní najdou své úplně všichni čtenáři - ať už malí nebo velcí.

Buďme tím, kým doopravdy jsme.

Pokud byste si chtěli Solfánky a Sluneční královnu pořídit, najdete je skladem na eshopu www.semtamindigo.cz přímo ZDE.

Cena: 399Kč