ZA VÝLETEM: Zřícenina hradu Andělská Hora

Na Andělskou Horu jsme se vydali jedno páteční odpoledne a znovu jsme se nechali inspirovat Zážitkovým deníkem od Albi. O možnosti takového výletu jsem věděla, ale nebyla příležitost tam zajet, tak jsem ráda, že si můžeme odškrtnout další výlet z "wishlistu".

Andělská Hora se nachází kousek od Karlových Varů a ze Sokolova je to přibližně 25 minut. Je to ten typ zříceniny, který jde krásně vidět už z dálky. Není to taková ta vzdálená dálka, kdy je vidět třeba špička věže, ale opravdu je krásně vidět.

Pojďte si ji s námi prohlédnout a třeba vás to samotné inspiruje na vlastní výlet, pokud se budete pohybovat na Karlovarsku třeba zrovna o letních prázdninách :-).

 

 

CESTA A PARKOVÁNÍ

Navigace nás dovedla na parkoviště, kde bylo dostatek místa pro více aut a parkoviště se nachází přímo kousek pod zříceninou. Přejdete silnici a jdete do kopce kolem kostela. Tam narazíte na jednu směrovku a dál už je cesta naprosto jasná.

 

Trochu jsem se děsila, jak moc prudké stoupání bude, když jsme v podstatě přímo pod zříceninou a výhled nevypadal zrovna lážo plážo, ale co, už jsme na místě, tak jakýpak copak.

 

Hned ze začátku ještě dole u kostela narazíte na několik informačních tabulí, které vás provedou celou prohlídkou.J.W. Goethe navštívil Karlovarsko mnohokrát a jeho pamětní deska připomíná první z mnoha návštěv, kdy se zajímal o geologický původ skalního útvaru a zajímala ho i krajina se zříceninou, kterou zpodobil ve svých kresbách. A na další informační tabuli si můžete prohlídnout mimojiné také historické fotky hradu.

 

Pokud sebou táhnete nějaké drobáky, můžete se jich zbavit ještě pod zříceninou tak, že přispějete do kasičky, aby mohly proběhnout opravy. Vzhledem k tomu, že hned vedle je cedule s nápisem "NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ", tak vás to i trochu namotivuje :-D. Vždy, když čtu o opravách různých zřícenin, vzpomenu si na pohádku Ať žijí duchové. Měli bychom se snažit o to, aby se zříceniny opravovaly a obnovovaly .. je to kus, historie, který bychom si měli zachovat.

 

Přiznávám, že jsem se modlila, aby tohle byly jediné takové schody ale jelikož jsem v prváku vyšlapala na Smrk, nejvyšší horu Jizerek, tak jsem si řekla, že nejsem žádný béčko - hahaha kyčle mi tu námahu pak parádně vrátily, holt už nejsem nejmladší :-D.

 

PRVNÍ BRÁNA, JEŠTĚ NEJSME NAHOŘE

Neradujte se předčasně ještě tam nejsme. To je jen část celé zříceniny, ale už jsme opravdu blízko! Co by to bylo za výlet, kdybychom zaparkovali a hned byli na místě, že. Dávejte si pozor na zábradlí. I holky učim, aby se chytly raději skály nebo zdi, než zábradlí, které může být uvolněné a zrovna tohle u brány bylo a docela dost.

 

Už se to blíží, pomalu ale jistě. Nakonec se mi výšlap líbil, protože nejdete přímo ale v podstatě obejdete zříceninu společně s jejími částmi a můžete si postupně prohlédnout panoramata před vámi a pozorovat, jak stoupáte výš.

 

SPODNÍ ČÁST ZŘÍCENINY 

Jelikož jsme si zrovna vybrali počasí, který nebylo úplně příznivý, vítr hodně foukal a vypadalo to, že sprchne, byli jsme rádi, že je na místě zastřešená část, kam bychom se mohli případně schovat. Prostor je poměrně veliký, uklizený a informační tabule odkryje další zajímavosti ohledně zříceniny.

 

Zde už je vidět, že se jedná o novou část, která ještě neni úplně dokončena. To ještě zmíním, až se zajdeme podívat nahoru, to přístupné je, ale musíte velmi opatrně.

 

Na této tabuli se dozvíte informace o vzniku i historii hradu a také jeho rekonstrukci. Strmá a osamělá skála byla v podmínkách dřívějších bojů velmi výhodná a z města byl areál hradu přístupný jen pomocí rampy. 

 

Na nádvoří je krásný truhlík s bylinkami, které jsou i popsány. Je tam levandule, pažitka i dobromysl.

 

Hned za truhlíkem je trochu děsivé jezírko, protože je tmavé a nedokážete vidět, jak je hluboké. U něj je jednoduché zábradlí, takže zbytstřit děti a raději se moc nepřibližovat. I kdyby tam spadl plavec, nebylo by úplně jednoduché ho vylovit ven.

 

VYHLÍDKA SE ZAHRÁDKOU

Nevěděla jsem, jak to nahoře vypadá ajak moc je to zabezpečený kvůli holkám, tak jsem šla první a jakmile jsem zhodnotila situaci, šly za mnou holky a nakonec Tom.

 

Poslední schody jsou trochu o balancu, protože zábradlí nevede úplně nahoru a jedna celá část jsou jen prkna bez této podlahy, kterou vidíte na fotce. Jsou to jen prkna, které vidíte zespod a úplně bez zábradlí. Tam měly holky zákaz chodit kompletně na celou stranu a řekla jsem jim, aby se držely jen u zdí. Uprostřed vyhlídky je taková zahrádka, která když vyroste, bude na ní určitě pořádný šrumec plný hmyzáků. Pak jsme šli postupně pomalu zase dolu.

 

Z této vyhlídky vidíte krásně na hlavní věž se satelitem. Kde je pak i piknikový stůl a my si tam zakempili na svačinu. Mraky okolo děsný ale nepršelo, až na pár kapek, které se nikterak nerozjely.

 

Cesta dolu po kulatých schodech a pohled kolem.

 

ŠPLHÁME VÝŠ K DALŠÍM ČÁSTEM

Je vidět, že se na zřícenině pracuje, takže uprostřed nádvoří je hromada kamení a průchod do další části je uzavřený. Hned jak se provedou změny, vrátíme se na místo, protože tam na nás čekalo mnohem víc, než jsme vůbec předpokládali. Navíc nádvoří, pokud se zajistí studna, může být opravdu vymazlené.

 

Informačních cedulé je na místě opravdu dost a každou chvíli máte možnost číst si něco dalšího a to včetně geologické historie celé hory. Tom je nadšenec, ten četl opravdu všechno poctivě :-D.

 

Tyhle schody jsou spíš napodobeniny schodů, aby se kopec lépe vyšlápnul a já už jen viděla v zimě ty boby, hahaha :-D. Jeden schod měla Olivka skoro do pasu, takže opatrně u prcků, kterým na to nohy nestačí. Dále je vysoký plot, takže za mě asi nejbezpečnější část zatím, ke jsem holky nemusela tak úplně hlídat, že se bez mýho svolení nesměly pohnout :-D.

 

Tato informační tabule, je vzhledem k výhledu (předpokládám) zaměřena na obec jako takovou, její historii a dějiny v datech. Nahoru půjdeme až úplně nakonec, nejdříve půjdeme na vedlejší vyhlídku.

 

Tohle je výhled trochu více vlevo, jinak je zaměřený opravdu na obec jako takovou, ale tu se mi fotit nechtělo, až na jeden domek s jezírkem na zahradě, který jsem si vyfotila detailně na svou "vision board", protože částěčně splňuje naše představy :-).

 

Kolem věže projdete na druhou stranu podél zábradlí a takto vypadá zadní část. Obě parádně fotogenické, hahaha! Tady jsem ale holky krotila a štelovala tak, aby se ani jedna nehnula. Naštěstí opravdu poslouchaly na slovo. Ještě před rokem bych je takhle nemohla naštelovat. Levá strana je strmá a míří zpátky na nádvoří.

 

ZÁPADNÍ VYHLÍDKA ZŘÍCENINY

Ha, pikniková lavička, a vy už moc dobře víte, co pro holky znamená lavička = SVAČINU. Tak jsme tam zakempili i přes fučení větru, Klaudinka si vytáhla Zážitkový deník, aby nakreslila hlavní věž a vybalili jsme svačinu.

 

Pozor! U této cedule je železný provaz, pardon za lajcké výrazy, který může být pro někoho nenápadný a mohl by zakopnout. To se povedlo Olivě, ale ta naštěstí nedosahovala zdaleka hrany zábradlí a navíc jsem u ní stála. Cedule ukazuje západní vyhlídku s popisem, kde co vidíte.

 

Na místě kromě odpadkového koše najdete také dva popelníky, alespoň se ty vajgloše neválí všude jako na většině míst. Foukalo dost, ale bylo zároveň teplo, takže příjemně v mikině a navíc osvěžení větru, když jsme se zapotili do kopce.

 

Z této vyhlídky vidíte na první věž se zahrádkou uprostřed.

 

VÝCHODNÍ A JIŽNÍ VYHLÍDKA ZŘÍCENINY

Po svačině se jen zaprášilo, tak jsme vyšlápli na třetí a zároveň poslední vyhlídku, na které je i již zmíněný satelit. Holky si tam hrály na žabky a my se kochali výhledem. U jedné zdi je také menší lavička, takže můžete zakempit i zde.

 

Satelity jsou asi potřebné a důležité nejen pro obec, proč by je tam jinak dávali, že .. je to strategicky skvělé místo, jenže celou atmosféru zříceniny kazí, abych pravdu řekla.

 

Výhled pro mě mnohem příjemnější, než na rozhledně, kde jsem měla opravdu strach, aby se tam holky pohybovaly, byl to i trochu stísněný prostor. Tady jsme byli mnohem výš a vůbec mi to nepřišlo. Místo bylo dobře zabezpečené, tak jsem to tolik neřešila, než na rozhledně kde máte sotva dva na dva metry.

 

ZÁVĚREM

Výlet na Andělskou Horu nás velmi mile překvapil. Neměli jsme od něj kdejaká očekávání, než zřícenina nebo spíše věž zříceniny, ale ve finále tam bylo neustále co číst, neustále kam šplhat a pokud vyjde veškerá plánovaná rekonstrukce, bude to báječné místo, kam se rádi znovu vrátíme.

Pískové cesty mohou klouzat, tak na to pozor ale jinak bylo vše naprosto v pohodě a nebyly to pro mě takový nervy jako rozhledna teda. Na nádvoří bych tedy mnohem lépe zabezpečila jezírko a satelity sice věže kazí, ale užijete si to i tak. No a pokud chcete rekonstrukci podpořit, připravte si na cestu nějaké drobáčky do kasičky.

Za nás další parádní výlet, na který budeme mít společné vzpomínky. 

 

Pokud se na Andělskou Horu vydáte, určitě mi napište, jak se vám líbilo a co na ni říkáte :-).