Už je to pěkně dlouho, co jsem naposledy psala článek z rubriky "Ptáte se mě". Ne, že byste se přestali ptát. Ptáte se každý den pravidelně na něco. Jen se to už tolik nescházelo v jednom tématu anebo to byly otázky spíš pro osobní a konkrétní odpověd a ne obecně.
Čeho si ale všímáte, je moje zvyšující se závislost na deskovkách, která poslední rok opravdu rapidně narostla a i když jsem si říkala, že mě to časem přejde, tak ne .. nepřejde :-D. K tématu deskovek se začaly hromadit různé otázky - ať už ze zvědavosti, tak i třeba prosby o radu a tipy na hry apod.
Tak mě napadlo rozbít vlnu recenzí a zase si trochu o něčem popovídat. Přeci jen vás ty povídací články baví stále ze všeho nejvíc a ráda bych se na ně zase víc zaměřila a vypsala si ruce tématy, které mě baví .. i když jsem si myslela, že nemám takhle sáhodlouze o čem psát :-).
1. KDY U TEBE NASTAL TEN ZLOM A STALA SES DESKOHOLIKEM?
Tohle je otázka, která kolikrát pobaví i hráče na deskovkovém kroužku. Tam jsou hráči, kteří hrají spoustu let, ale mají třeba o polovinu her méně. Baví je, jak rychle jsem deskovkám propadla a hlavně v jaké míře. Zlom u mě nastal v době, kdy si ségra našla nového přítele, kterého deskovky baví a začali jsme hrát pravidelně (no, pravidelně .. jednou měsíčně na víkend) v 5 hráčích - to byl podzim roku 2020, kdy s ezačalo všechno měnit.
Do té doby jsem měla hry většinou jen pro holky a vůbec jsem neuvažovala, že bych začala kupovat hry i pro nás dospěláky. Neměli jsme tu s kym hrát, nijak zvlášť mě to nelákalo a hráli jsme opravdu jen s holkama a to v podstatě díky lockdownu v té době. Dřív jsem pořídila hru jednou za čas na zpestření, ale vždycky jsme byli více na výlety v okolí.
Zlomový byl rok 2021, kdy se to celé opravdu zvrhlo v obrovské nadšení a já se rozjela bez jakéhokoliv pokusu o zastavení. V tom roce jsem si koupila i mojí vysněnou hru Abyss (úvodní fotka), společně s herní podložkou a rozšířením, která mě z druhé ruky vyšla na 2500Kč. V tu dobu to pro mě byla obrovská částka. Přišlo mi to opravdu jako hromada peněz. Vždyť pomalu stejnou částku jsem dala za svůj vysněný nosící šátek. Přitom teď, když už mám větší přehled o cenách her a o jejich schopnostech a hratelnosti, to pro mě zas taková pálka už není.
Dřív pro mě byla hromada peněz i to, když hra stála třeba kolem 500Kč. Teď to je v mých očích hra pomalu zadarmo, pokud je opravdu dobrá - a že se takových najde hned několik. Třeba takový Maškarní bál od Mindoku, Jízdenky prosím Londýn od Blackfire. Cenově trochu výš, ale pořád je řadím mezi "levné" jsou také hry Temné znamení, Splendor nebo Majesty. A samozřejmě nesmí chybět ani klasika typu Carcassone.
V roce 2021, hned ze začátku, jsem si tedy začala deskovky pravidelně kupovat (Mačky od Ihryska jsou mým novým adrenalinem) a stejně tak jsem si je začala i domlouvat k recenzím. Zjistila jsem, že i moje kamarádka ráda hraje deskovky a v létě nás napadlo, že bychom mohli vyzkoušet hraní deskovek v babyclubu s tím, že si děti budou hrát kolem nás a pokud to bude fungovat, od září roku 2021 bych otevřela deskoherní kroužek pro děti i dospělé, kteří nemají možnost hlídání a chtěli by hrát.
Kamarádka v tu dobu začala chodit na deskoherní kroužek do místní knihovny a snažila se mě ukecat, abych chodila taky. Jenže já, ač na to možná nevypadám, nerada chodím mezi nové lidi a odmítala jsem se přidat. Jednoho krásného dne jsem se ale nechala uvrtat, vzala sebou Klaudinku a společně jsme se vydali do knihovny. V ten den jsem objednávala již zmíněnou hru Majesty a vyhrála Karak .. já odpůrce Karaku hahaha :-D. Začala jsem tam chodit pravidelně, ale už pak bez Klaudinky.
Postupem času .. kecám :-D .. zatraceně rychle se z deskoherního kroužku v knihovně stalo moje nejoblíbenější místo a s hráči jsem si sedla na první dobrou. Jenže mi to nestačilo a začala jsem je zpracovávat i na mé páteční deskohraní v babyclubu. Někdo se chytnul, někdo chodit pátky nemůže ale začali jsme spolu kooperovat a vzájemně se jako deskoherní prostory podporovat.
No a dál už to znáte, už jsme v přítomnosti. Ráda se všemi trávím čas a jsou v podstatě mojí druhou rodinou, protože jsme spolu všichni kolikrát až extrémně často. Taky tak vypadala moje narozeninová oslava, která byla snad tou nejlepší za celý můj život a kterou jsem si i přes moje předčasné odpadnutí tak moc užila. Kolikrát se chytneme, kolikrát se naštveme ale pořád se máme rádi a držíme při sobě.
Jenže to bych nebyla já, aby mi stačilo hrát deskovky 2x týdně. Vrhla jsem se i na hraní Dračáku (Dungeon and Dragons), které hrajeme 2x měsíčně a když se nám chce, sejdeme se i v neděli abychom se naučili v menším počtu hráčů nějakou novou hru a lépe se nám pak prezentovala před ostatními. Já osobně nemám ráda sáhodlouhé luštění pravidel ale chci hru otevřít a rovnou hrát. Tohle je skvělá možnost, jak si vytyčit čas bokem a ostatním už pak hru vysvětlit ať můžeme rovnou hrát.
A tak se to stalo .. sama jsem zvědavá, jak to všechno bude pokračovat a jestli mě to vůbec jednou přejde anebo se mě to bude držet věčně. Dřív jsem hrála závodně florbal, pak jsem šla na mateřskou kde jsem dodnes, mezitím jsem měla brigádu, abych se vytrhla z toho kolotoče mezi dětmi a konečně mám zase něco, co mě z toho kolotoče vytrhlo a co si užívám každou vteřinu.
Ještě před rokem jsem si nedokázala představit, že hraju hru dvě a více hodin. Teď si nedokážu představit, že bych měla čas sotva půl hodiny na hraní. Moc si té možnosti vážím, moc to pro mě znamená a jsem za to vděčná. Mám kolem sebe stejné deskoherní blázny, mám manžela, který pohlídá abych mohla hrát až do rána nebo abych mohla jít na turnaj a přinést nějaký ten diplom. Je to boží a díky za to, že tu všechny takhle mám :-).
2. CO JE TO TEN DRAČÁK, KTERÝ FURT SDÍLÍŠ?
No, jak to jen lajcky popsat, protože sama se teprve všechno učím a seznamuju se s tím. V podstatě si vyberete ze seznamu svojí postavu - já si vybrala tulačku, kterou si vymazlíte (opět podle pravidel) a vytvoříte jí identitu. Máte svého "pána jeskyně", který vás provází (opět dle pravidel) příběhem, ve kterém jste skupinou dobrodruhů a plníte různá dobrodružství. Bojujete, obchodujete, plníte úkoly, házíte kostkami a v podstatě hrajete hru, podobně jako na počítači, jen s kostkama a tužkou.
Pro mě je to zase něco nového, co někdo zná už desítky let ale mě to minulo, co se můžu naučit a zase další příležitost jak trávit čas s lidmi, se kterými mě to neskutečně baví a se kterými si rozumím. Jen se nás nahromadilo moc, tak jsme rozděleni do dvou skupin, aby byla lepší hratelnost. Hrajeme obtýden přibližně 5 hodin.
Musím na sobě ještě dost zapracovat přes mojí stydlivou postavu, víc se uvolnit a otevřít abych se lépe ponořila do příběhu a zavřela dveře reality a pak to bude boží. Přeci jen se jako tulačka spíše schovávám a vyhýbám bojům, ale mohla bych se víc angažovat a prosazovat. No jo, jenže mluvení a psaní je diametrálně jiné. Jsem ráda za tu příležitost a těším se, na další společné dobrodružství :-).
3. KOLIK MÁŠ VE SVÉ SBÍRCE DESKOVEK?
No, já to někdy po 150 kusech (se všim všudy) přestala počítat. Snažím se vést seznam na zatrolenkách, ale ne všechny hry, které máme doma, tam jsou. Pro hrubý přehled to ale stačí a využívám ho například v době, kdy vyplňuji formuláře na Mačky od ihryska.
Dětské hry kupujeme mnohem méně, protože je holky nehrají tak často, aby potřebovaly tolik nových her, ale občas něco nového dostanou - k narozeninám, k Vánocům anebo pokud mě pro ně něco opravdu nadchne a vím, že se jim hra zalíbí.
Tím, že jsem část her odnesla do babyclubu, abych se s nimi pravidelně nemusela tahat, jsem ten přehled o počtu úplně ztratila ale na druhou stranu jich mám většinu doslova před očima a vytvořila jsem si z nich takovou výstavku díky Kallaxu, který jsme si na ně pořídili.
Fotky plných Kallaxů (nábytek v podobě kostek z Ikey .. hahaha) mě neskutečně baví a kochám se nad nimi. Náš Kallax má pořád ještě hromadu místa, ale počítám, že ho letos naplníme. Otázkou je, kam pak ty hry budeme vůbec dávat.
Pamatuju si, když vloni mamka řekla, jak to s hrama přeháním a to jsme jich měli o kus méně. Dokonce i ženský v babyclubu koukají, jak se nám to tam plní. Teď už bych si přála jen, aby k nám na deskohraní chodilo víc lidí a aby se ty hry hrály tak často, jak si samy zaslouží :-).
4. KTERÉ HRY NEJVÍCE HRAJEŠ S HOLKAMA
Sofinka není moc deskohráč. Ona si žije svým světem a je to ten typ dítěte, který se nedá jen tak ukecat, uplatit, nic. Ráda si zahraje Příšerky ze skříně, Dobu kamennou junior, Diamoniak, Věž čarodejnic nebo Závod barev ale musí opravdu přímo chtít. Snažím se jí dávat hry dle jejího vkusu, takové spíše pohádkové jako například Popelka nebo teď k Vánocům Jeníček a Mařenka ale na druhou stranu ji nechci nutit. Věřím, že až povyroste a uvidí, jak často hrajeme my, přidá se a bude dalším deskohráčem do party.
Klaudinka na tom byla podobně ale tím, jak je starší, tak se víc chytla. Není každodenní hráčkou, ale zahrajem si ráda. Jen nám to dost narušuje Olivka, která toho moc nenaspí a proto nemáme kdy pořádně s Klaudinkou hrát. Když byla poprvé na deskoherním kroužku, zamilovala si Karak, který následně dostala od kamarádky k narozeninám. Dále má ráda hru Kulišák, Tajemný hrad, Závod barev a různé druhy karetních her. U ní je ale potřeba, aby hra netrvala moc dlouho, jinak ji přestane bavit a je schopna v půlce hry odejít. Taky jsme jednu dobu řešili její strach z prohrávání, kdy raději hru předčasně ukončila, než aby prohrála. Přes to jsme se ale snad už dostali a jakmile zjistila, že může škodit, zalíbilo se jí to .. potvora jedna!
S Olivkou jsem ještě nic nezačala, mám to ale určitě v plánu. Ona je ten typ dítěte, který běhá od rána do večera a je neustále na nohách. Kdy dokáže sedět na místě je jen tehdy, co má před sebou jídlo. Hry s ní začnu zkoušet tehdy, kdy se trochu vyklidní - jenže je to kozoroh, tak bůh ví kdy to bude a jestli to vůbec bude. Zatím chce spíš zdolávat překážky, běhat, tancovat a sedět odmítá u čehokoliv, kromě jídla .. jedině pro ni vymyslet nějakou jedlou deskovku, hahaha :-D.
5. KTERÉ HRY JSI SI ZA TU DOBU NEJVÍCE OBLÍBILA?
Nadchla jsem se pro Kroniku zločinu, což je detektivní hra, u které se používá mobilní aplikace se scannováním kódů. Řešíte různé vraždy a případy. Ta mě chytla hodně, protože je to kooperační hra, u které si s ostatními hráči pomáháte a řešíte vše společně. Baví mě téma i design té hry.
Ráda se pravidelně vracím ke hře Majesty, kterou ještě na blogu ani zrecenzovanou nemám, ale taky na ni přijde určitě řada. Máte své království, do kterého si přidáváte různé postavy jako například mlynářku, hospodskýho, princeznu, vojsko apod. Vašim cílem je nasbírat co nejvíce mincí a samozřejmě mít plně obsazené království. Je to jednoduchá hra, která se rychle vysvětlí i novým hráčům a je vhodná i pro děti. Ráda bych ji brzy zkusila s Klaudinkou.
Moc jsem si zamilovala hru Maškarní bál, kterou v poslední době sice zanedbáváme ale mám k ní nezlomitelné poutu. Je tak krásně designově vytvořena a jednu dobu jsme ji hráli několikrát za sebou, jak nás bavila. Tu musíme oprášit, brzy ji vezmu do babyclubu a napíšu na výzvu, abychom ji letos odehráli alespoň 10x.
Miluju a zároveň nesnášim hru Splendor, která mě baví svou mechanikou, ale zaboha mi nejde a absolutně ji nesmim hrát ve dvou hráčích, jinak bych vraždila. S manželem to takhle jednou vypadalo na rozvod, protože mi totálně nakopal zadek a ještě dělal, že to bylo nechtěně :-D.
Jednu dobu jsem hrála milionkrát denně hru Spiknutí, která poslední dobou taky leží ladem, ale už včera jsem ji přinesla do babyclubu a napsala do výzvy 10x10 aby se zase obnovila. Má krásný design a souvisí tématicky s mým vysněným Abyssem. Jen je mnohem menší.
Po čem vždy ráda sáhnu je hra Život na dlani, kterou jsem si zamilovala způsobem, jakým se hraje a tím, jak je originální. Nejde totiž o žádnou strategii, náhodu nebo cokoliv dalšího. Jde o to, jakým způsobem předvedete vzpomínku na ruce svého spoluhráče za použití konkrétních předmětů. Ta hra má svoje kouzlo, pohodu, fantazii a je to hra, kterou si rádi zahrajete i když jste unavenější na něco náročnějšího anebo když se vás sejde skupinka na oslavě narozenin nebo jen tak u sklenky vína.
Husí kůži jsem měla u traileru na hru Temné znamení, kterou jsem si následně okamžitě objednala. Je to kooperační hra, u které házíte kostkami, procházíte místnostmi a snažíte se nasbírat dostatečný počet temných znamení, než se probudí prastarý. Každý máte svoji postavu s různými schopnostmi a můžete si mezi sebou i pomáhat.
Láskou posledních dnů je Hrdina v kostce, kdy si v podstatě házením kostek budujete svou postavu a snažíte se ji mít co nejvymazlenější, abyste za to nasbírali co nejvíce bodů. Tato hra má ještě různá rozšíření ale já mám zatím základ a užívám si ho solo :-).
V poslední době jsme si v knihovně oblíbili taky Pandemic, který budu muset brzy pořídit i domu, ale bohužel je wishlist dlouhý a stále před sebou má ještě několik dalších her. Tahle se nám ale moc líbí a baví nás i poměrně krátká herní doba. Když už třeba v knihovně není moc času na rozjezd něčeho většího, vždy po ni sáhneme a zahrajeme si i i párkrát po sobě.
Stejně tak mě v knihovně nadchla hra Zakázaná poušť, která je kooperační a není snadné v ní vyhrát, protože jde proti vám docela krutě počasí. To je hra, kterou bych mohla hrát několikrát za sebou a stále by mě bavila. Doufám, že si ji brzy taky domu pořídím.
No a borec na konec je aktuálně This war of mine, kterou jsem si koupila k narozeninám a která vás naprosto pohltí svou atmosférou. Je to opět kooperační hra, která vás zavede do válečného prostředí a vašim jediným úkolem je přežít. Výhra v této hře není vůbec pravidlem a to mě na ni baví. I když nevyhrajete, jste vůbec rádi, co se vám za tu dobu povedlo a přemýšlíte, co udelat příště jinak.
6. JAKÉ HRY TĚ NEJVÍCE BAVÍ A JAKÉ HRY SI CHCEŠ JEŠTĚ POŘÍDIT?
Jelikož neumím prohrávat, nebaví mě prohrávat a nebaví mě škodící hry, našla jsem se v kooperačních hrách, které jsou ideálně s příběhem. S příběhem, který je pokaždý jiný, který můžete měnit, který mění vás a u kterých je potřeba opravdu spolupracovat, nehádat se, komunikovat a táhnout za jeden provaz.
To je tedy cesta, po které bych chtěla jít a kterou si chci užívat. Ideálně také aby měly sólo mód, protože kolikrát je přeci jen lepší udělat si všechno sama ale mě mnohem víc stejně baví ta kooperace a komunikace s ostatními. Dáme si k tomu něco dobrýho na zub, otevřeme lahev a třeba i pustíme nějakou zajímavou hudbu do pozadí, aby se atmosféra více podchytila.
Hry, které mám v plánu pořídit snad ještě letos jsou například Zima mrtvých, Zóna:Tajemství Černobylu, Arnak, Takenoko, Pandemic:Epicentrum Evropa, Sagrada, Atentát na Hitlera, Pandemic, Zakázaná poušť. Uvidíme, jak se mi to podaří.
7. HRAJEŠ DOMA I S MANŽELEM NEBO JEN NA KROUŽCÍCH?
Ze začátku jsem byla ráda, když jsme hráli cokoliv ve dvou hráčích. Pak jsem byla ráda, když přijela mamka se ségrou a ségry přítelem a hráli jsme v pěti hráčích. Najednou zjistíte, že hra, kterou jste si zamilovali ve dvou, je ve více hráčích úplně jiná a mnohem lepší.
Tím pádem chcete víc a víc a víc a třeba takový Hobiti nebo UNO v plném počtu je naprostá pecka. Říkáte si hmm, UNO, obyčejná karetní hra .. ale my jsme ji hráli před Vánoci v plném počtu a v životě jsme se u ní tak nezasmáli. V babyclubu jsme si zamilovali Vlkodlaky, které hrajeme vždycky alespoň v deseti hráčích + moderátor a hrajeme ji několikrát za sebou, jak moc nás baví.
S manželem doma není už tolik času, protože jak Olivka roste, tak přestává spát ale zapojuje se kolikrát na pátečním deskohraní a zrovna ve Vlkodlacích mě milerád hned kuchne :-D. Zahraje si i v menším počtu hráčů v jiné skupince, když je potřeba se rozdělit. Takže taky hraje, ne tolik jako já, ale hraje a hraje rád. Určitě ale neni takový závislák :-D.
ZÁVĚREM
Tak to byl tak nějak souhrn mé deskovkové záliby. Doufám, že to pro vás bylo příjemné počtení, že jste se dozvěděli zase něco nového, že jste třeba i získali tipy na deskové hry a pokud vás napadne nějaká další otázka, neváhejte se mě zeptat. Třeba pak vznikne další pokračování takového povídání
Já jsem ráda, že jsem se mohla po dlouhé době zase takhle rozpsat a klasicky jsem musela trochu držet brzdu, jinak by z toho byla další kniha. Hahaha. Máma na třetí - zpověd deskoholika :-D. Co mě mrzí je to, že jsem na deskoherní kroužek u nás v knihovně nepřišla dříve ale na druhou stranu to přece všichni znáte - všechno má svůj důvod a vše přichází přesně v tu pravou chvíli, kdy to přijít má.
Věřím, že je všechno přesně tak, jak to má být a o to víc si užívám každé minuty, když už mi do cesty přišla tato příležitost, které se držím zuby nehty a které se jen tak nepustím. Doufám, že se naše deskoherní komunita bude stále rozvíjet a rozšiřovat i další nadšené hráče a už se nemůžu dočkat turnaje, který nás čeká v květnu. Do té doby musím pořádně trénovat ať obhájím minimálně další diplom .. hahaha! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat