MÁMY SOBĚ: Ptáte se mě 7. část - můj Babyclub ROBINSON

Babyclub ROBINSON jsem oficiálně do svých rukou převzala v září roku 2020, ale předcházela tomu hromada papírování a bojování, aby bylo vše přesně tak, jak to být má. Následně ale přišly krušné časy a ani teď to není úplně ideální, ale držím se zuby nehty a budu bojovat, abych ho udržela co nejdéle to půjde a abych v něm třeba mohla trvale zůstat a měla ho jako stálou práci. 

Dotazy ohledně babyclubu chodily spíš obecné, tak bych v tomto článku sepsala celý příběh od samého začátku, kdy jsem tam docházela s malinkou Klaudinkou až do teď, kdy všechno vidím z té druhé strany vedoucí. Přišlo mi taky mnoho zpráv s podporou, jak mi fandíte a jak byste si něco takového přáli u vás. Což mě vždycky neskutečně potěší a jsem za to moc vděčná.

Tak se pohodlně posaďte, připravte si kávu, čaj a začtěte se do mého příběhu :-). 

1. O BABYCLUBU ROBINSON

Babyclub ROBINSON je přátelské místo pro mámy s dětmi, ve kterém se děti kromě socializace s ostatními také připravují na nástup do školky už od útlého věku. Má dlouholetou historii. Byl založen již v roce 2001 a do aktuálních prostorů se přestěhoval v roce 2004. Od roku 2010 byl pod vedením poslední vedoucí, ke které jsem docházela už s malou Klaudinkou a od které jsem ho přebrala pod svá křídla. Dříve byla v babyclubu taky trvalá burzička oblečení, kterou jsem zažila ještě já s Klaudinkou. Také tam byly i další kroužky a činnosti s dětmi, které jsem ale už nezažila.

Moc se mi líbil způsob, jakým se v babyclubu pracovalo s dětmi a jaká pohodová a přátelská atmosféra tam přetrvávala. Nikdy jsem snad nezažila někoho, kdo by mi tam nesednul a když už se objevil někdo takový, kdo třeba nebyl úplně naladěn na stejnou vlnu, přišel jednou a už se neukázal. Všem nám tam bylo vždycky dobře a těšili jsme se na další setkání. O to víc se konaly i jednorázové akce či výlety, tak moc nás to tam bavilo a tak moc nám spolu všem bylo dobře. Mnohokrát jsem vám o něm i psala na facebookové stránce :-)

Zkoušela jsem s Klaudinkou chodit i na jiné podobné dopolední kroužky, ale tady jsem se vždycky cítila jako doma a bylo nám tady nejlépe.. že by nějaká předzvěst? :-) 

 

2. JAK MI SPADL DO KLÍNA 

"...stejně mi Robinson jednou předáte."

Tuhle větu jsem prohlásila jen tak v meziřečí na dopoledních hrátkách se Sofinkou na jaře roku 2019, kdy jsme řešily u stolu nějaké "vnitřní záležitosti" a všechny jsme se té větě zasmály. Kdo by čekal, že rok na to budu s vedoucí sedět nad papíry a řešit předávání.

Jednoho dne mi zavolala s tím, že by se mnou potřebovala něco probrat. Vůbec jsem netušila o čem ale napadla mě třeba naše škola/školka, kam dochází i jejíj děti. Vůbec by mě nenapadlo, že by mi chtěla babyclub předat, protože když sháněla někoho na záskok, já se vůbec nechytala.

V podstatě jsem byla postavena před hotovou věc. Buď babyclub převezmu anebo se zruší, zavře a bude všemu konec. Já měla v hlavě jasno od první chvíle ale přeci jen bylo potřeba se zamyslet reálně a upozadit to nadšení a růžové brýle. Jenže ani to můj pohled nezměnilo a vrhla jsem se do toho po hlavě.

Když jsem to oznámila manželovi, byl nadšený .. což mě překvapilo. Viděl tam prostor pro virtuální realitu a bůh ví, co dalšího mu lítalo hlavou. Přeci jen to jsou opravdu veliké prostory, kde se toho dá vymyslet nespočet. A v hlavě šrotovalo opravdu mnoho věcí, jen ten čas by potřeboval být zastaven anebo já bych se musela naklonovat.

A tak začalo papírování se soudem v Plzni, kam jsem vždycky poslala vyplněné papíry a za pár týdnů se mi vrátili, že je tam něco špatně nebo že musí být něco jinak. Telefonicky to bylo peklo, nedalo se s nimi zrovna pohodově jednat. Tohle všechno trvalo přes dva měsíce a já byla neskutečně psychicky vyčerpaná. Neměla jsem k sobě nikoho, kdo by mi dokázal pomoct nebo poradit a všechno jsem dělala v podstatě sama. 

Chtěla jsem otevírat hned v září, ale dokud nebyly papíry v pořádku, nemohla jsem nic dělat. Tak jsme se alespoň vrhli na pořádnou debordelizaci a úklid, když už nešlo nic víc dělat. Kompletně vyčistili koberec, gymnastický míče, vyprali jsme co šlo a vypucovali nevypucovatelný. Dali jsme babyclubu trochu nový vzhled ale základ jsem chtěla ponechat původní.

3. DOPOLEDNÍ HRANÍ 

Dopolední hraní máme nastavené podle nálady všech :-D.

Když jsem do babyclubu docházela s Klaudinkou a pak i se Sofinkou, nepotřebovala jsem žádný program. Stačilo mi kafe a nechat děti dětmi. Tvoření bylo jenom občas a kolikrát jsem byla ráda, že se nic nedělá, že jen můžem sedět, pít kafe a povídat si.

Po převzetí babyclubu jsem chtěla tvoření pravidelně a i ten program jsme měli aktivní a pravidelný, jenže pak jsem si na ženských začala všímat, že to mají stejně, jako jsem to měla já. Stačí jim horká káva, pokec s ostatními a zabavené děti.

Program mám ale pro představu vyvěšený i na nástěnce, i když se jím řídíme, jak se zrovna té skupině chce nebo naopak nechce. Dny jsou rozděleny dle věku dětí, aby si k sobě byly blíž, ale jinak na tom nijak zvlášť nezáleží. Téma a program je celý týden stejný pro všechny.

Než se všechny sejdeme, uvařím kávu, nachystám svačinu (předem do Miomatu) a do konvice připravím čaj pro děti - čaje máme pouze hodoboží Sonnentor. Pak přichází na řadu přivítání, aby děti věděly, že se něco začíná. Navážeme písničkami s pohybem, básničkami a když už sedíme v kruhu, procvičíme si barvy pomocí básničky "Čáp ztratil čepičku" v kombinaci s míčky.

Dle toho, kolik je zrovna hodin (svačina je vždy v 10h a začínáme v 9h), rozestavím opičí dráhu, kterou si děti s rodiči několikrát projdou a jdu připravovat svačinu (pokud je potřeba nachystat ji celou a neni uvařena v Miomatu. Pokud je ještě čas, bereme gymnastické míče a zacvičíme si s nimi.

Svačiny se snažím vymýšlet různorodé i vzhledem na konkrétní roční období - takže například přes zimu minimalizuji mléčné výrobky. Buď mají nějaké pečivo ať už s marmeládou, pomazánkovým máslem nebo pomazánkou nebo mají jogurty, přesnídávky, kaše ale i polévky uvařené v miomatu. Dle konkrétního druhu svačiny přidávám čerstvé ovoce či zeleninu.

Společné stolování kolikrát děti vede k tomu, že snědí i to, co doma jinak nejí. Vidí ostatní děti jíst a vrhnou se na to taky a pokud někdo něco nesní, ženský rády dojídají. Co vařím v Miomatu, tak se na svačiny těší kolikrát víc, jak ty děti :-D.

Po svačině přichází na řadu tvoření. Někdy je složitější, jindy je rychlé. Snažím se využívat zajímavé výtvarné techniky, které jsem pochytila od Radky Rubešové a snažím se vymýšlet tvoření tak, aby mělo nějakou přidanou hodnotu a nešlo jen o "pracholapy". Taky aby bylo tématické nejen ke konkrétnímu ročnímu období ale třeba i k některým událostem/svátkům.

Po tvoření, pokud ještě zbyde čas, přijdou občas na řadu hudební nástroje a zpívání. Nakonec se jdeme rozloučit, aby děti věděly, že už je konec, že jdou domu a rozcházíme se.

Zase záleží na čase a jak se komu chce :-).

 

4. NEPŘÍJEMNOSTI KVŮLI COVIDU

Tak parádní otevření jsem měla, tak skvěle vše vypadalo ale trvalo to jen tři týdny, kdy jsem se držela do posledních chvil s minimálním počtem dětí až jsem musela taky zavřít. Když otevřete něco s nulovým rozpočtem aniž byste měli rezervu, pro kterou sáhnout a najednou musíte zavřít ale zároveň stále platit nájem a otevřete až začátkem června, je to šílený stres.

V době, kdy zavíral jeden podnik za druhým jsem měla strach, že na mě taky dojde, že to snad nikdy neskončí a jak jsem jinak za každých okolností pozitivní člověk, začalo to na mě padat. V téhle náročné době jsem ale měla úžasnou podporu od nakladatelství Portál a velmi pomohl i Ateliér v lese. Díky nim jsem babyclub udržela i když jsem bohužel neměla nárok na žádnou "covid" finanční pomoc. Sice jsem toho stále dost musela platit ze svého, ale tohle je pomoc, za kterou budu navěky vděčná a které si moc vážím. Bůh ví, jak bych to bez toho zvládla.

Když už jsem mohla zase otevřít, frčela jsem rovnou i přes celé léto. Nemohla jsem si dovolit mít zavřeno kvůli prázdninám. Řekla jsem si, že i kdyby chodilo pár dětí, stojí to za to. Velkým překvapením bylo, že dětí chodilo poměrně dost a babyclub byl hojně využívaný celý červenec. Abych ale z prázdnin taky něco měla, dohodly jsme se, že srpen bude otevřeno jen 1x týdně. To taky pěkně fungovalo a já byla chvílemi až dojatá.

Abych měla ve všem lepší přehled, založila jsem transparentní účet, kam mi chodí veškeré peníze za vstupné i oslavy narozenin, kam mi může kdokoliv poslat nějakou finanční podporu pro radost a kde jsu vidět veškeré transakce. Tak je vše nejen přehlednější, ale taky pohodlnější pro všechny z nás.

Dokonce jsem si sehnala i vlastní účetní přímo pro babyclub, za kterou jsem vděčná. Málokdy člověk narazí na stejné bláznivýho člověka se stejným smyslem pro humor i zapálením. Mně se to povedlo ač jsem si myslela, že snad nikoho neseženu a dokonce je tady poblíž po ruce :-).

 

5. ZAJÍMAVÉ PRVKY V BABYCLUBU

Snažím se redukovat plastové hračky. Až na pár výjimek (zvuková kniha, fisher price domeček) v žádných hračkách nejsou baterky. Přála jsem si přidávat na dřevěných pohybových i vzdělávacích prvcích. Vůně a krása dřeva, to je něco. Chtěla jsem udržet základ, takové to jádro celého babyclubu, ale zároveň do toho dát kus sebe, kus toho, jaká sama jsem a co ke mně všechno patří. Proto bych ráda vypíchla to nejzajímavější z mého pohledu.

Holkám jsem z pokoje sebrala inspirační praporky a dala jsem je do babyclubu na zeď. Jsou inspirované myšlenkou buddhistických modlitebních praporků, které zdobí vrcholky a sedla Himalájských hor. Kupovala jsem je na veletrhu Rosteme pro život a holkám visely v pokojíčku. Hned jak jsem věděla, že babyclub bude můj, bylo jasno, že je přemístím. Miluju barvy a miluju jakékoliv podobné motivační kartičky/praporky. 

Pod okny je v řadě po celé délce babyclubu abeceda z Ateliéru v lese, která obsahuje tiskací i psací písmo. Věděla jsem, že tam chci nějaká písmena, ale nikde jsem na nic pořádného nenarazila. Na eshopu Ateliéru v lese ale najdete úplně vše, co potřebujete.

Vůni dřeva u nás přináší produkty značky Targe, od kterých máme zvukostrom, balanční kameny i špalíky a taky nesmí chybět duha. Nejvíc ze všeho je využívaný Zvukostrom, do kterého s dětmi pouštíme skleněné kuličky. Ty jsou vždy mimo dosah dětí ale jsou první věcí, kterou vyžadují po příchodu do babyclubu. Děti ale rádi balancují s kameny, které jsou pro ně zajímavé do ruky. Špalíky většinou staví do řady nebo s nimi zkouší skládat komín.

Ač se mi původně nechtělo, tak jsem neodolala a chtěla jsem ji dopřát i dětem v babyclubu. O čem je řeč? No přece o naprosto boží Kolotočce, kterou dostala naše Olívie přímo od firmy DomDom. Malý kolotoč s hromadou zábavy. Vejdou se na něj i dvě děti zároveň ale třeba zrovna Olivka nejraději využívá schopnost točení se ve stoje :-D.

Na co jsem pyšná, jsou podlahy Muffik, kterým hrdě už rok ambasadoruji a píšu pro ně pravidelně články na jejich web. Jsou to ortopedické podlahy, které mohou být jak prevencí tak i řešením různých zdravotních problémů - ploché nohy, posílení středu těla, valgozita apod. Na výběr jsou podlahy jak pro nejmenší děti, tak i pro dospělé, důchodce a dokonce i pro domácí mazlíčky. Mám s nimi tu nejlepší zkušenost a jsou den co den hojně využívány. 

Bez čeho by nebyl babyclub mým babyclubem jsou produkty firmy Utukutu. Nejen, že nám do babyclubu věnovali Spectru a houpací prkno, ale my tam dovezli i naše hračky typu také Climbou triangl s deskou a poslední měsíce si tam užíváme i novinku Swallow. Utukutu je takový můj splněný sen, za který jsem neuvěřitelně vděčná a moc si jich vážím nejen jako firmy ale i jako přátel.

6. OSLAVY NAROZENIN

Oslavy narozenin upřímně řečeno babyclub táhnou, proto by bylo lepší, kdyby se tam pořádaly mnohem častěji, než vůbec jsou. 

Funguje to tak, že si vyzvednete klíče na informacích (kde vás předem nahlásím, aby o vás věděli) a babyclub je kompletně celý váš v naprosto uzavřené a ničím nerušené společnosti.

V zadní části máme nově velkou lednici s mrazákem, kam se vejde dort i občerstvení. V jídelní části je mini lednice na potraviny, které chcete mít po ruce. Využít můžete rychlovarnou konvici i mikrovlnku a aktuálně se dost využívá také velká reprobedna přes bluetooth (jen nevím, jak dlouho tam ještě bude).

Máte tedy prostor si všechno kompletně v klidu připravit v dopoledních hodinách a odpoledne si užít oslavu se vším všudy. Pronájem je celodenní a samozřejmě je třeba vše zase uklidit, ideálně nic nerozbít a nezničit, pozhasínat, vynést odpadky a vrátit klíče zpátky na informace. 

I když se jedná o babyclub, narozeniny u nás slaví i školáci. Záleží na vytvořeném prostředí a zábavě - naše holky měly na oslavě hoverboard a virtuální realitu ale zabavily by se i bez toho. Nejčastěji u nás ale mají oslavy děti ve věku 1-5 let.

7. KROUŽEK DESKOHRANÍ

Kroužek deskohraní jsem oficiálně otevřela v září roku 2021 s tím, že by to mohla být nejen podpora babyclubu jako takového, protože by mohl přispívat k zaplacení nájmu a všech nutností, ale je to další příležitost na setkávání s deskohráči. Vstupné je symbolické ale rozhodně alespoň trochu pomáhá.

Ze začátku nás chodilo pár a i když jsem se mermomocí snažila ukecat puberťáky z dekoherního kroužku v knihovně, vůbec se mi nedařilo. Nechtělo se jim, nevěděli co od toho čekat. Jenže ono pak stačí málo a chytnou se do deskoherní pastičky jako myšky :-D.

Když už jsem je konečně zlomila, zjistili, že je to tam vlastně fajn, že tam máme po ruce různé druhy jídla i pití a že si užíváme prakticky dokonalé páteční dny. Začali chodit pravidelně a aktuálně se nás na v deskoherní pátky schází v průměru kolem 12 lidí. Někdy víc, někdy míň. Ale pravidelný počet pro pořádné hraní je zachován. 

Většinou se scházíme v partě dospěláků. Nejmladšímu hráči, který chodí nepravidelně, je 12 takže je to spíš deskohraní pro dospělé ale ráda bych zahrnula i děti, aby se zapojili i mladší a to včetně naší Klaudinky. Jen jich bohužel moc v okolí neni.

Hrajeme jak party hry, tak i náročnější hry, které zaberou několik hodin hraní. Hrajeme rádi ve větší skupině společně ale když je potřeba rozdělíme se na tři skupiny a každý si hraje na co má chuť. Ne vždy se každému chce hrát to samé a pořád převažují hry pro max 4 hráče, takže je nutné se rozdělit.

Poslední týdny se aktivně snažíme plnit deskoherní výzvu 10x10, kdy je podmínkou odehrát konkrétní hry na seznamu 10x za rok - je to v podstatě motivace sáhnout po "ležácích". My jsme totiž začali upřednostňovat pouze některé hry a točili jsme jich třeba 5 neustále dokola.

Mám velkou radost, že se naše deskoherní pátky rozjely takovým způsobem a doufám, že se budou časem rozrůstat a budeme si je užívat v ještě větším počtu :-). 

ZÁVĚREM

Už jsem to určitě psala mnohokrát. Vždycky jsem chtěla pracovat s dětmi, hlavně ve školce, ale nebylo mi to souzeno, i když jsem se snažila hledat v jiných oborech a najednou mi spadl do klína babyclub Robinson, ve kterém vyrostla Klaudinka, Sofinka a může v něm růst i Olivka. 

Beru to opravdu jako osud, jako něco co na mě čekalo a co jsem si doslova vypřála aniž bych o tom věděla. Bylo to v hloubi duše a možná jsem to celou dobu tušila. Věděla jsem, že to mými odrostlými dětmi nekončí. O to víc se o něj budu rvát ať se děje cokoliv.

Aktuálně mi byl o kus zvednut nájem, takže zase přišla na řadu trochu panika, protože ty výdaje jsou úděsný a zvedat vstupné už opravdu nechci. Ale věřím, že to dobře dopadne a že to třeba opravdu bude věčné. Vše se děje z nějakého důvodu, aby nás to někam posunulo, aby to v nás něco změnilo, abychom k něčemu dozráli. Je to výzva a já jsem vděčná, že vůbec můžu něco takovýho mít a vykonávat.

I přes to budu ráda za sdílení, doporučení a jakoukoliv podporu. Přeci jen je velká síla i v pouhém slovu, které dokáže člověka nakopnout. Dodat mu sílu rvát se dál a nepolevit ať se děje co se děje. 

Jedu bez jakýchkoliv dotací a finančních sponzorů pouze z toho, co vyberu na vstupném a tým, který stojí za celým babyclubem jsem prakticky pouze já, já a zase já. Čeká mě v podstatě poslední rok rozjezdu a pak děj se vůle boží - pak už musím být soběstačná se vším všudy včetně sociálního a zdravotního.

Kéž bych mohla nahlédnout do budoucnosti, abych si byla jistější .. věřím že jdu správným směrem a věřím, že ta cesta je sama o sobě správná. Ale vždycky může být líp, že.

Děkuji všem za podporu :-).