První Indigové pohádky vyšly již v roce 2013. To se Klaudinka teprve narodila a když jsem po jejím prvním roce začala po malých krůčcích bádat v jiném směru všeho kolem dětí, postupem času řada došla i na zajímavé knížky, které mají hlubší předání. V té době se mi dostaly do podvědomí právě Indigové pohádky, které čekaly na svou chvíli. Nakonec mi je osud zavál způsobem, že je v naší školce četly dětem před spaním a já se domluvila, že si knihu půjčím hned, jak ji dočtou. A tak, v roce 2019, vznikla recenze na první díl Indigových pohádek. Autorce Martině Mie Svobodové se recenze tak líbila, že mi jednu knihu poslala, abych měla své vlastní.
Od té doby jsme v kontaktu a plavu si tak nějak v její bublině plna natěšení na další krásná díla, která jsem pozorovala už v době jejich vzniku. Mezi ně patří například přenádherní Solfánci a Sluneční královna. Ale jakmile jsem dostala informaci, že vzniknou Indigové pohádky 2, nadšením jsem se nemohla dočkat.
Indigové pohádky kniha druhá vypráví o napojení na sebe sama a dobro světa. Opět je to přenádherně nádherné čtení, tak se na ni pojďme podívat blíž :-).
OBSAH KNIHY
Obsah knihy hledejte vzadu, ale pro přehled jsem ho v článku umístila hned na začátek :-).
- O bílých holubicích a černých havranech
- O princezně, která bledla, až vybledla
- O hlemýžďovi a kopci
- O klukovi, co skákal a skákal
- O dvou květinách
- O drakovi, který neměl křídla
- O olivách a třídičce
- O usměvavých vílách
- Jak Bůh a Božice stvořili Slunce
O BÍLÝCH HOLUBICÍCH A ČERNÝCH HAVRANECH
První příběh nás zavede do světa skřítků, kterým při každém novém nápadu vylétla z pusy holubice a vydala se do světa lidí, kde si vybrala toho pravého a čekala na správnou chvíli, než se rozplynula jako bublina z bublifuku. Jednomu skřítkovi se ale nedařilo, byl nevrlý a zlobil se na ostatní. Najednou mu z úst vyletěl havran jako symbol negativních emocí a ničil bílé holubičky kolem sebe.
Havrani začali ovlivňovat svět lidí, kteří začali všechno jenom kritizovat a na nic se nedokázali podívat v pozitivním směru. Skřítkovi protivovi ale nebylo moc dobře, začal chřadnout a nikdo se s ním nechtěl kamarádit, protože byl na všechny zlý.
Objevila se ale skřítčice, která svým chováním a povahou začala měnit černé havrany na pomocníky. I havrani totiž toužili po tom, aby je měl někdo rád. A jak to celé dopadlo? To se nechte překvapit :-).
O PRINCEZNĚ, KTERÁ BLEDLA, AŽ VYBLEDLA
Druhý příběh nás přesune do království, kterému vládl tak trochu jiný král. Král, který miloval umění a když byl malý, chtěl se stát pěvcem, jenže v tom neměl žádnou podporu. Jenže už byl velký a rozhodl se svůj sen splnit.
Jenže král nežil šťastně, jak si můžeme myslet. Měl svá trápení a tím trápením byla jeho dcera. Dcera byla uličnice, nevděčnice i lumpík. Hrála si nejraději na vojáky, přepadávala ho a vázala mu nohy námořnickým uzlem. Král takové chování těžce nesl a přál si, aby se věnovala zpěvu. Jenže bohužel zpívala falešně a učitel zpěvu měl co dělat, aby z království neutekl.
Jenže vedlejší království bylo napadeno nepřítelem a potřebovalo pomoc. Král to uzavřel tím, že si bez něj poradí, protože si jeho vojsko musí vyprat uniformy a mnoho dalších výmluv. Sousední království tak padlo do rukou nepřítele a nebylo jediné. Jako by každému království kousíček chyběl. Kousíček v podobě krále, který odmítal pomoci.
Netrvalo dlouho a nepřítel se objevil také v tomto království. Princezna celá zbledla strachy, protože už přece nebyla bojovnice. Bledla tak moc, až z ní byla jen mlhovinka. Nepřítel mezitím krále zajal a nezbyl nikdo, kdo by ho mohl zachránit.
Zachrání je zpěv? Uvědomí si, kým jeho dcera doopravdy je? Pochopí, že se za dobro musí někdy bojovat?
O HLEMÝŽĎOVI A KOPCI
Do třetice se seznámíme s hlemýžděm, který bydlel na úpatí velkého kopce a každý den se vydával za svou babičkou, kterou měl velmi rád, ale tu cestu neměl rád vůbec. Pokaždé naříkal, když měl ten příšerný kopec vyšplhat. Jeho stěžování ale pravidelně poslouchala i vrána.
Už jí nebavilo poslouchat jeho stížnosti a rozhodla se s nim vyměnit. Půjčila mu křídla a ráda by si někde schrupla, k tomu by využila jeho ulitu. Vylétnul až moc vysoko, že narazil na mrak, který se s ním dal do řeči. Hlemýžď chtěl ukázat ten příšerně veliký kopec, který najednou nemohl najít. Už nebyl tak veliký a to si zapamatoval.
Když si s vránou zpátky vyměnil co bylo třeba, čekal ho zase ten kopec. Jenže se něco změnilo, co to asi mohlo být? Najednou to nebylo tak těžké jako obvykle. Odhodlání v hlavě je mnohem silnější. A tady by příběh mohl skončit že? Jenže to není tak úplně v plánu. Vše mělo svůj rytmus a plán, který když pospíchal, celý narušil. Jak to celé asi mohlo dopadnout?
O KLUKOVI, CO SKÁKAL A SKÁKAL
Čtvrtý příběh vypráví příběh o neobyčejné škole, která měla na své kouzelné zahradě velice speciální prastarou jabloň. Jednou za rok se na ní houpalo jablko s velkou mocí, o kterém se říkalo, že ho utrhne pouze ten, kdo si ho zaslouží. Už bylo na čase, aby se objevil nový nástupce starého vládce. Všichni doufali, že jablko utrhnou prácě oni. Doufal i jeden velmi vysoký kluk, který byl ovšem hrubý na jednoho malého kluka. Přece když jablko utrhne jen ten, kdo si ho zaslouží, nemůže ho mít nikdo s takovým chováním, pomyslel si.
Opravdu se mu to nepodařilo i přes to, jak byl vysoký. Prohru neunesl a utekl pryč. Štěstí ale neměl ani náš malý kluk a tak nikdo jablko nezískal. Muselo se čekat další rok. Nedlouho na to přijel na školu panovník, který svá slova zamířil k malému klukovi. Nejdůležitější je čistota našich úmyslů a to, co se doopravdy skrývá za našim přáním. Najednou klukovi došlo, že nechtěl být panovníkem, že byl jen naštvaný na vysokého kluka za jeho chování. Zkusil obrátit své myšlení správným směrem a začal přemýšlet jako opravdový panovník.
Najednou tu byl další rok, když už náš malý kluk věděl, že jablko čeká na něj, ale ani on jablko tento rok nezískal a tak se muselo zase čekat. Chtít totiž nestačí. Je potřeba být někdy i trpělivý (jo, trpělivost mi někdo před několika desítky lety zapomněl dát do vínku). Už se konečně musí rozhodnout a další slavnost se blížila. Pomůžou mu tentokrát svalnaté nohy i odhodlání v jeho očích? Jaké jsou tedy tři opravdové brány ke štěstí?
O DVOU KVĚTINÁCH
Další příběh vypráví o louce, kde se jednou stalo, že v sobě dvě květiny našly zalíbení. Líbilo se jim na sobě vzájemně to, že jsou každá jiná. Jenže v tom byl zároveň háček, protože se to nelíbilo jejich rodičům, kteří je přesvědčovali, že se k sobě nehodí. Jenže se nenechali rozhodit a brzy byla svatba.
Jenže to bylo idylické jen chvíli a květiny si vzájemně začaly vyčítat, co se té druhé nelíbí a vyžadovaly změnu, která byla nucená, citově zabarvená a nikomu se do ní nechtělo. Velká kytička by pro tu malou udělala cokoliv a tak se rozhodla změnit. Malá kytička se pak všude chlubila, ale už si nevšimla, že ta velká je celá povadlá a kolem stonků má plíseň z toho, jak musí kvůli ní hodně pít.
Pokusily se to změnit, aby jim bylo zase dobře ale tentokrát začala strádat malá kytička, která usychala z nedostatku vody. Obě z toho byly moc smutné a nevěděly si rady. Najednou přišel jemný deštík, který jim dokázal pomoct. Ale jak? Jak se to celé vyřešilo? Komunikace je základ, nezapomínejte na to.
O DRAKOVI, KTERÝ NEMĚL KŘÍDLA
Uprostřed tmavého jezera žil drak. Drak, který neměl křídla a to bylo zdrojem jeho smutku a trápení, kvůli kterému vyplakával slané slzy. Myslel si, že každý správný drak má křídla, aby ho vynesly do povětří a mohl šířit oheň kde se mu zamane. Jenže je navěky uvězněn uprostřed jezera a čím víc plakal, tím větší jezero bylo.
Jednoho dne hladina jezera vyšplhala až k hnízdu malého ptáčka, který už si přál všemu konec, protože mu začala voda šplouchat do kuchyně. Vyletěl za drakem a spustil na něj, že musí přestat nebo všechny utopí. Je v pořádku být smutný ale potížím je třeba čelit s odhodlanou hrudí. Drak ale nevěděl, jak jezero překonat. Ptáček mu poradil, aby přeskákal přes kameny. Jenže mu to nešlo, vůbec. Vztekle udeřil ocasem do země, až se utrhla skála a zasáhla ptáčka.
Drak se lekl, co to provedl, že ptáček musí být poraněný a potřebuje pomoct. To draka vyburcovalo k dalšímu kroku a začal odhodlaně kámen po kameni překračovat. Byl na břehu, ale ptáček je někde v prohlubni, kamse drak nedostane. Zase začal pochybovat, ale nakonec se pokusil do díry vecpat a vešel se jen tak tak. Kdyby měl křídla, nešlo by to. Díky ptáčkovi si drak uvědomil, že vůbec křídla nepotřebuje. Vždycky totiž máme na výběr - utápět se ve vlastních slzách nebo si najít chodníček, se kterým ty slzy překonáme. Vrátí se drak zpátky na své místo anebo se vydá na druhou stranu, aby zjistil, k čemu všemu ještě nejsou potřeba křídla?
O OLIVÁCH A TŘÍDIČCE
Vzácný olivovník, který zplodil každý rok mnoho oliv, se skrýval daleko v nedostupných horách. A jakmile olivy začaly dozrávat, šuškaly si mezi sebou, jak bude vypadat jejich budoucnost. Povídalo se o tom, že jednou přijde člověk a otrhá je. S ním se pak vydají na trh. Ale nejdříve musí projít třídičkou, což je obávané monstrum.
Třídička oddělovala dobré plody od špatných. Krásné od ošklivých. Olivy si zoufaly jak teda mají vypadat?! Až přišel ten den, kdy začal sběr. Po dlouhé cestě začalo jít do tuhého, byla na řadě všemi obávaná třídička. Mnoho oliv úspěšně prošlo ale mnoho ne. Neprošly ty, které si žily vlastním životem, rostly si jak chtěly a až když byly vyhozeny, začaly naříkat, že jsou ošklivé a nikdo je nechce. Jenže trh nebyl o moc lepší místem, byl naopak zklamáním. Všechny ty krásné olivy jsou ve chvíli snězeny, pecka se vyplivne a je konec.
Jak to celé tedy skončilo? Ptáčci všechny vyplivnuté pecky donesly k těm uplakaným vyhozeným, které nevěřily co se to stalo. Ptáčci jim vysvětlili, že jsou pěstované k jídlu ale tyto vyhozené takovému osudu unikly. Vyhozené olivy si všimly, že se s nimi něco děje. Zakořenily a rostly z nich nové stromečky. Ty nedokonalé totiž nejen, že budou žít dál ale navíc se stanou stromem. Někdy je totiž lepší být úplně jiný.
O USMĚVAVÝCH VÍLÁCH
V předposledním vyprávění se podíváme do království víl, usměvavých víl. A protože je usmívání někdy velmi těžké, měly k sobě pomocníka, tajné spojence - květiny. Mezi nimi ale žila víla, která byla trochu jiná. O květiny se moc nestarala a někdy na ně úplně zapomněla. Nejraději přemýšlela, co je tam daleko ve světě. To jí ale omezovalo v činnosti a tak některou květinu přelila nebo na ní málem vydřela díru. Ostatní víly se jí posmívaly a tak se cítila osamělá a nepochopena.
Jednoho dne seděla u modrého zvonku, když tudy prošel člověk. Chtěla ho rozveselit, tak zvonek načechrala ale člověk bez zájmu přešel a navíc nahodil zlý zamračený pohled. Popoběhla k dalšímu a dalšímu a dalšímu, ale žádný na člověka nezafungoval. Ona se s květinami dře a člověk si ani nevšimne? Rozhodne se dát lidem lekci. Pronikne do jejich světa a začne se taky mračit. A to se jí podařilo, lidé se na ní mračily zpátky a ona zjistila, že je to docela jednoduché, mračit se.
Po nějakém čase se zdálo, že už se lidé tolik nemračí a proto se rozhodla vrátit zpátky mezi víly. Tam se ale začalo dít něco podivného. Všechny víly před ní utíkaly, bály se jí a nechtěly s ní mluvit. Cestou k hlavní víle se snažila pozvednout kvítky, ale nic pod jejíma rukama nekvetlo. Hlavní víla ji postavila před zrcadlo, aby viděla, jak se celá mračí. Stala se z ní zamračená víla a nikdo jí nepoznává. Víla i uvědomila, že nic nenapravila, nic nezměnila. Chtěla změnit svět, ale přitom svět změnil ji.
Nedařilo se jí ani vrátit ke své práci. Co s ní bude? Nevěděla, co dělat a tak si sedla k modrému zvonku a rozplakala se. Zvonek se na ní ohradil, že ho celého přesolí. Zvonek ji připomněl, co vždycky chtěla, když hleděla do dáli.
Víla si uvědomila, že musí do světa kde najde odpovědi na své otázky. Jedině pak může být zase šťastná a prospěšná vílímu světu.
JAK BŮH A BOŽICE STVOŘILI SLUNCE
Poslední vyprávění je o Bohu a Božici, kdy kromě nich nebylo nic a jim se v tom žilo tak nějak nijak, kdo by taky čekal něco jiného. A tak si vymysleli dítě. Najednou bylo radosti až moc. Zrodili zlatavé Slunce a vytvořili mu celý vesmír. Když už pro bolavé nohy už nemohli, zavřeli Slunce do věže a způsobili tak noc. Každé ráno Bůh do Slunce střelil šípem, aby jej probudil a když mu nebe začalo být malé, vytvořili Zemi. Jednoho dne ale Slunce neposlouchalo a tak Bůh střelil dalším šípem, aby ho zahnal. Jenže se netrefil a Slunce se rozplakalo. Ronilo slzy a tím vznikli lidé.
Slunce lidi začalo lechtat svými paprsky a dovádělo s nimi. Svítilo jim také do očí, což se lidem nelíbilo a schovávali se. To se Slunci nelíbilo a bylo zase smutné. Tu vzala luk Božice a vystřelila šíp do ulomeného kousku, které se probralo k životu a začalo se Sluncem hrát na honěnou. Jenže tím se zahřáli a začalo to spaloval lidi. Božice dostala nápad a vymyslela déšť. Ten zchladil pouze úlomek. Déšť jim bránil ve hře a tak se spolu pustili do hádky a začali se dokonce hecovat.
Sázkou o to, kdo je z nich nejdůležitější, chtěli jeden druhého vystrnadit. Jenže to, co bude následovat, nečekal ani jeden z nich a nečekal to ani Bůh s Božicí. Až v tom celém zjištění, že potřebují jeden druhého, úplně zapomněli na lidi. Slunce se chtělo poradit u svého úlomku, jenže ten si myslel, že zase hrají na honěnou a tak začal utíkat. Od té doby putuje Slunce za Měsícem. Ničeho by nemělo být moc ani málo. Vše je potřeba být v rovnováze.
ZÁVĚREM
"Neobyčejné pohádky o vnitřní síle každého z nás, o životních kouzlech bez kouzlení, o důležitosti odhodlání." Nedávno jsem psala, že jsou některé knihy pro děti určeny více rodičům, než dětem, a tohle je jedna z nich. A já za ní opět děkuju. Za to sdělení, které přináší. Za to uvědomění, které je hluboko uvnitř a neznalo cestu ven. Za to, že dokážeme cokoliv a nejsou k tomu potřeba žádné čáry máry.
Stejně jako první díl je i tento druhý ilustrován pokaždý jinou výtvarnicí a kniha je tak pestrou galerií výtvarných technik a stylů. Nesmí chybět ani má milovaná Bumpkinova, kterou aktivn sleduji už několik let a miluju její tvorbu.
Tohle je přesně ten typ knihy, který nesmí chybět v žádné dětské knihovničce. Je určena dětem od 4 let až do nekonečna ale nejvíc v ní najdeme právě my, rodiče.
Pokud vás Indigové pohádky kniha druhá zaujaly a chtěli byste si je pořídit i třeba rovnou s prvním dílem nebo Solfánky, mrkněte sem na eshop www.semtamindigo.cz. A pozor! KE KAŽDÉ OBJEDNÁVCE CD INDIGOVÉ POHÁDKY ZDARMA! :-)
Cena: 429Kč
Žádné komentáře:
Okomentovat