První Indigové pohádky vyšly již v roce 2013. To se Klaudinka teprve narodila a když jsem po jejím prvním roce začala po malých krůčcích bádat v jiném směru všeho kolem dětí, postupem času řada došla i na zajímavé knížky, které mají hlubší předání. V té době se mi dostaly do podvědomí právě Indigové pohádky, které čekaly na svou chvíli. Nakonec mi je osud zavál způsobem, že je v naší školce četly dětem před spaním a já se domluvila, že si knihu půjčím hned, jak ji dočtou. A tak, v roce 2019, vznikla recenze na první díl Indigových pohádek. Autorce Martině Mie Svobodové se recenze tak líbila, že mi jednu knihu poslala, abych měla své vlastní.
Od té doby jsme v kontaktu a plavu si tak nějak v její bublině plna natěšení na další krásná díla, která jsem pozorovala už v době jejich vzniku. Mezi ně patří například přenádherní Solfánci a Sluneční královna. Ale jakmile jsem dostala informaci, že vzniknou Indigové pohádky 2, nadšením jsem se nemohla dočkat.
Indigové pohádky kniha druhá vypráví o napojení na sebe sama a dobro světa. Opět je to přenádherně nádherné čtení, tak se na ni pojďme podívat blíž :-).
